Příručka ženy: Jak mluvit s muži?

Každý z jednotlivých bodů obsahuje špatně formulované věty, reakce muže na ně, ukázkový rozhovor, u kterého si již dotyčný trhá vlasy a veškeré ochlupení, dále návrh řešení a konečně věty uzpůsobené správným stylem. Tak hurá na kurz!

Co je špatně?

„Miláčku, promluvme si. Má nebo nemá náš vztah cenu?“ „Potřebuji od tebe radu.“ „Co si myslíš o mé matce?“

Reakce muže:Absolutně neví, co po něm chcete. Hledá pointu a snaží se odhalit téma budoucího rozhovoru, protože jste mu nevytyčila hranice, za kterými si může od „slovní zodpovědnosti“ odpočinout. Možná se i bojí, že by tím zabil několik hodin času, které by mohl věnovat „užitečnějším“ věcem.

Příkladný rozhovor: Radka, 38 let: „Jsem zoufalá. Řekni mi, jak mám říct svému šéfovi, že mě přetěžuje?

Její přítel Petr, který se cítí tak, jako by to měl za ni ihned vyřešit: „Prostě mu to řekni.“ (Téma ho nezajímá, radši by vzal nohy na ramena.)

Řešení: Ještě před zahájením konverzace specifikujte, o čem vlastně chcete mluvit, co vás trápí a z jakého důvodu žádáte o radu z pohledu svého partnera. Čím přesněji se vyjádříte, tím pro vás oba lépe.

Správně je to takhle!

„Zlato, jsme spolu dva roky, takže už je čas promluvit si o naší společné budoucnosti, ať už bude jakákoliv. Myslím, že nám oběma to pomůže, abychom věděli, na čem vlastně jsme. Máš nějaké postřehy, co by se na našem vztahu dalo vylepšit?“

„Můj kamarád mě špatně pochopil a urazil se. Myslíš, že bys mi mohl poradit, jak se mu omluvit? Určitě budeš mít lepší nápad než já.“

„Moje matka má zítra přijet. Vím, že je to pro tebe nepříjemné, ale věř, že ona spoustu věcí nemyslí špatně. Není tak zlá, jak možná vypadá. Zkus být, prosím, shovívavý. Určitě v něčem najdete společnou řeč.“

Co je špatně?

„To je hrozné, Milane. Dnes jsem musela 3x vybrat schránku kvůli reklamním letákům, pak 2x setřít chodbu od bahna, do toho zvonila sousedka, že chce půjčit vajíčka a cukr. Tady se člověk nezastaví. Možná bychom se měli zamyslet nad výstavbou svého domku. Ale to je zase o penězích. Nebo já nevím. Myslíš, že by nám dali úvěr?“

„Otevřeli nový obchod vedle v ulici. Asi se tam půjdu podívat. Marča říkala, že tam mají dobré zaváděcí slevy. Možná bych ti tam mohla koupit něco nového na sebe. Ve skříni toho moc nemáš. A když už ano, tak to hned zničíš. Kdo má pořád prát ty tvoje fleky na košili? Jestli naše dítě bude po tobě, tak to potěš pánbůh. Jo, a neviděl jsi moji peněženku?“

Reakce muže:Je otrávený. Chce mít po práci pár minut klidu na aklimatizaci, tak radši opustí byt, než aby se musel vyjadřovat k něčemu, co nemá konce ani pointy. Očekává nekonečný příběh bez konce.

Příkladný rozhovor: Bára, 22 let: „Nechápu, co ta Marcela zase vůči mně má. Taky jí neříkám, že mi na dvoře v cestě překáží její kočárek a pes, který neustále štěká. Tak proč se najednou zajímá, že nám nahlas hraje televize? Co jí je po tom?“

Roman: „Prosím tě, nech ji být. Řešíš blbiny.“

Řešení: Uveďte svůj protějšek do obrazu, že mluvit nahlas a analyzovat veškeré klady a zápory rozličných situací patří k vašemu životu a že abyste byla schopná svůj problém vyřešit, potřebujete si o něm postěžovat. Zároveň po něm ihned nechtějte odpovědi a závěry, jak upozorňuje známá PhDr. Barbara de Angelis ve své knize Tajemství mužů, která by každá žena měla znát. (Columbus, 2009.) Dejte mu čas na rozmyšlenou!

Správně je to takhle!

„Milane, uvažuji o tom, že bychom se odstěhovali, protože mě ubíjí současné sousedské vztahy. Možná by stálo za to, abychom probrali i možnost koupě vlastního domu. Máš teď čas, nebo si o tom promluvíme později?

„Jdu se podívat do nového obchodního domu. Kdybys chtěl něco koupit, zavolej mi na mobil.“

Co je špatně?

„Jsi nějaký divný. Nemluvíš. Stalo se něco? Někdo ti ublížil? Pověz mi o tom, vypovídej se, já poslouchám. Klidně mi řekni, co tě trápí!“

Reakce muže:Radši opravdu nemluví. Nechce se mu odpovídat a už vůbec ne rozebírat nějaké svoje emoce, nad kterými možná ani nepřemýšlel, neboť byl vychovávaný v duchu: Řiď se vždycky rozumem, synu. (Je zmatený, takže působí nepřístupně a chladně.)

Příkladný rozhovor: Renata, 29 let: „Tak mi řekneš, co ti je, ano? Proč nemluvíš? Jsi necitlivý a pohrdáš mnou. To si říkáš milující partner? Vždyť já mám o tebe jenom starost!“

Jakub: „Nevím, co bych ti řekl. Nic mi není. Děláš z komára velblouda. Uklidni se.“

Řešení: Uvědomte si, že citlivost se týká i mužů, akorát s ní většina neumí zacházet. Obejměte ho, stiskněte mu ruku. Dáte tak najevo svůj zájem o něj, ale dejte mu čas, nenaléhejte na odpověď. Když bude chtít přijít si popovídat, udělá to.

Správně je to takhle!

„Jakube, jsme teď nejspíš oba plní emocí. Dáme si krátkou pauzu, abychom si rozmysleli, co vlastně chceme říct a co cítíme. Určitě tomu všemu společně přijdeme na kloub.“

Nic víc v tom není. Pouze dát si navzájem prostor a pochopit, proč „on“ nemluví, i když je tázán, a „ona“ zase hovoří až příliš, i když se jí nikdo na nic neptal.

Také máte pocit, že vám partner někdy nerozumí, nebo vás nechce poslouchat? Máte na něj nějakou „tajnou“ metodu? Pište do diskuse!