Článek
Za školu jde občas asi každý. Někdy za to může únava z předešlého večera, jindy neoblíbený předmět nebo se škola bohužel kryje s jinou bohulibou činností. A proto vznikly omluvenky…
Ach ten budík
Šestnáctiletá Julie úplně obyčejně zaspala. A vzhledem k tomu, že se předchozí večer poněkud protáhlo její setkání s přáteli, nebylo se čemu divit. A protože matka byla dlouhodobě v zahraničí, tak v domnění, že nejde o nic světoborného, poprosila o „nějakou“ omluvenku svoji starší sestru. „To mě samozřejmě vytočilo, a tak jsem jí do omluvného listu napsala: Omluvte pozdní příchod, nepochopila techniku ovládání budíku,“ vypráví dvaatřicetiletá Kamila, které bylo prý v tu chvíli jedno, jak na to profesoři zareagují. Sestra později referovala, že vyučujícímu poklesla brada, překvapeně ji sjel pohledem a beze slova omluvenku podepsal.
Synovu neschopnost včas vylézt z postele řešil i šestačtyřicetiletý Jaroslav. I jeho sedmnáctiletý potomek žádal o omluvenku, protože zaspal. „Bylo to už asi potřetí během krátké doby a já si připadal jak blbec. Co si o mně budou učitelé myslet, když opět napíšu, že mu bylo nevolno? Tak jsem se rozhodl, že tahle omluvenka bude poslední, kterou mu píšu,“ popisuje Jaroslav, který poslal syna do školy s následujícím vysvětlením: „Omluvte synův pozdní příchod. Neslyšel budík, ale od teď si místo mačkání beďarů bude každý večer čistit uši.“
Zaspat se dá z tolika možných důvodů...Foto: Thinkstock
Rodinné důvody? V Alpách?
Větou o rodinných důvodech se toho nedá moc zkazit. Učitelé a profesoři se po detailech většinou nepídí, protože mámit z křehkých a rozervaných teenagerů informace o soukromých rodinných potížích nemusí být vhodné. Ale i tak to ne vždy vyjde.
„Měl jsem jet s rodiči lyžovat do Alp, ale nebylo to v době prázdnin. A protože jsem měl s jedním předmětem trochu problémy, ze školy by mě oficiálně neuvolnili. Proto mi rodiče napsali omluvenku ,z rodinných důvodů',“ popisuje dnes jednatřicetiletý Jan. Lyžování v Alpách bylo skvělé a dokonale vyšlo i slunné počasí. „No a já se vrátil v obličeji do ruda spálený, jen jsem měl bíle vypálené lyžařské brýle. I tomu největšímu pitomci muselo být jasný, co jsem dělal a že to s rodinnými problémy nemělo nic společného,“ vzpomíná Jan s tím, že ho tehdy všichni profesoři dost mile překvapili. „Čekal jsem, že bude průšvih nebo minimálně nějaké vysvětlování. I rodiče se chystali, že budou povoláni do školy. Ale nakonec to všichni brali s humorem, i když jsem do konce studia čelil dvojsmyslným úsměvům nad každou svou omluvenkou,“ dodává Jan.
Z pobytu na horách vás usvědčí opáleníFoto: Thinkstock
Upřímnost nade vše
Někdo jednoduše na vymýšlení nějakých omluvenek nemá buňky. Proto vše vsadí na upřímnost, kterou by měli ocenit i ti nejpřísnější kantoři. Minimálně je to čestné! A právě na upřímnost vsadil dvaapadesátiletý David, když se jeho tehdy sedmnáctiletý syn poprvé totálně opil, celou noc strávil zvracením a posílat ho ráno do školy bylo zcela zbytečné. „Tak jsem mu na jeden den napsal omluvenku: Omluvte jeden den absence, syn se seznamoval s alkoholem, ale příliš do oka si nepadli. Zvracel celou noc, další trest není třeba,“ popisuje David s tím, že se tahle omluvenka prý dostala i do školního almanachu.
Ještě odvážnější pak byl Miloš, jehož syn také nemohl kvůli alkoholu do školy. „Neumí pít, je po matce. Omluvte jeho absenci ve škole, měl kocovinu a stejně by si z výuky nic nezapamatoval,“ napsal do omluvenky. Je ale pravda, že tak trochu sázel na to, že synův třídní profesor je jeho dlouholetý přítel a kamarád z dětství.
Děti jsou jednoduše radost, ale občas svými vylomeninami staví rodiče do nepříjemných situací. Ti se pak musí rozhodnout, zda budou své ratolesti stále dokola omlouvat nevolností, nebo se pokusí vše v obrátit v žert. V takovém případě je pak omluvenka „Omluvte dceřin pozdní příchod, nenařídila si budík. Randí totiž s novým chlapcem a od lýtek jí chytil i mozek" rozhodně lepší variantou.
A co vy? Napsali jste svým dětem nějakou netradiční omluvenku?
