13. kapitola – Každý jednou zestárne. A ani váš psí miláček není výjimkou. Zhruba od sedmi let věku se začíná hovořit o psu seniorovi. A podle toho je třeba také upravit péči o psa. Poradíme vám, jak zajistit psovi co nejlepší stáří, aby se měl na poslední cestě jako v bavlnce.

Psi se v průměru dožívají čtrnácti let. Některá plemena, zejména ta větší, mívají život kratší, jiná plemena, zpravidla ta menší, se dožívají věku vyššího, než je průměr. „Vliv má i to, zda fenka měla štěňata nebo ne. Pokud několikrát za život rodila, je třeba o ni, jako o seniorku pečovat dříve, třeba již od šestého nebo pátého roku věku," vysvětluje veterinářka Kateřina Janoušková.

Jak poznat, že stárne?

To, že se váš čtyřnohý kamarád dostává do věku psího seniora, zpočátku poznáte podle toho, že přestane být aktivní a čilý, jako býval dříve. Spíše polehává, a když už má možnost proběhnout se (třeba na cvičišti nebo na výletě), vydrží ‚dovádět‘ kratší dobu než dříve. Zkrátka mu docházejí síly a, lidově řečeno, už nemá takovou výdrž. Stárnoucí pes také méně žere a naopak více pije. „Je to dáno tím, že už nepotřebuje tolik energie, proto přijme i menší množství potravy. Psi mívají ke stáří mnohdy problémy s dehydratací. Aby tomu předešli, více pijí. Přísun vody musí být pro psa neomezený po celý den," vysvětluje Kateřina Janoušková.

Dále s přibývajícími roky postupně nastává takzvaný syndrom dysfunkce poznávání. „Pes na podněty reaguje jinak než dříve, případně nereaguje už vůbec. Mezi hlavní příznaky patří opakované nedodržování čistoty v bytě, podstatně delší spánek, pomatené a popletené projevy na běžné povely a obecně zhoršená poslušnost. A u psů s ocáskem se již nedočkáte veselého vrtění ze strany na stranu, když má pes z něčeho radost nebo pokud jste s ním v očním kontaktu," popisuje veterinářka Janoušková. A dodává, že syndromem dysfunkce poznávání trpí více než polovina psů od osmi let svého věku.

Změní se i vzhled

Vedle změny chování o stárnutí psa informuje také změna jeho vzhledu. Nejčastějším projevem je zhoršená kvalita srsti. Zejména v oblasti hlavy a uší chlupy psa šediví a bělají. Pokud má pes delší srst, všimnete si také větší lámavosti chlupů. Ty se navíc cuchají, ztrácejí lesk a pružnost. Srst kudrnatých psů se hodně zamotává a plstnatí. A také všichni psi nadměrně línají. Plemena, která mají v obličeji přirozené vrásky a volnou kůži, jako třeba plemena buldočků a některých dog, pak trpí tím, že se jejich kůže ještě více uvolní a pes ztrácí mimiku. Kruhy pod očima, které k některým plemenům běžně patří, se začnou zvětšovat a dostávají ještě tmavší barvu. Některým plemenům povadají jinak stojící uši.

Nejčastější zdravotní komplikace

A podobně jako u lidí, i stárnoucí pes, stále častěji trpí na nejrůznější nemoci a zdravotní komplikace. Většina psů má problémy se sluchem, mnozí ke konci života už téměř neslyší. Pak se nemůžete divit, že nereaguje na vaše povely. On vás totiž neslyší. „To, že vás pes neslyší, poznáte podle toho, že stále v klidu leží nebo stojí a nehne uchem. Proto je dobré zvýšit hlas a příkaz, na který pes neuposlechl, zopakovat. Jakmile uvidíte, že pes pohne, byť jen malinko, jedním nebo oběma ušima, je zřejmé, že už slyší," vysvětluje Kateřina Janoušková. A dodává, že mnoho psů mívá také ušní záněty, což se zhoršením sluchu souvisí.

Téměř každý pes ke konci svého života trpí zhoršením zraku, až slepotou. První problémy s očima se mohou začít objevovat již od osmého roku. Proto, pokud máte pocit, že pes hůře vidí, neváhejte a vezměte jej na vyšetření. Může se totiž jednat o zelený nebo šedý zákal. Ten lze naštěstí léčit a jeho příznaky zmírňovat léky. „Starší psi také častěji trpí suchýma očima. Tomu ale  dokážete snadno pomoci zakoupením psích očních kapek nebo masti," říká veterinářka Janoušková.

„U stárnoucích psů dochází také často k problémům s anální žlázou. Ta se začíná a přibývajícím věkem ucpávat. Psa pak řitní otvor pochopitelně svědí. Vy to můžete poznat podle toho, že se snaží očistit a poškrábat si jej o zem. Je to takzvané tahání zadečků po zemi," vysvětluje veterinářka Janoušková. Doporučuje návštěvu lékaře, který řitní žlázy uvolní a předepíše vám vhodné mastičky a prášky, které v léčbě pomohou.

Výběr správného léku

S každou vážnější zdravotní komplikací je třeba zajít k veterináři. Méně závažné problémy můžete samozřejmě vyřešit sama. A v případě, že už víte, na co váš pes trpí, rovněž vám nic nebrání v tom, abyste vybrala vhodný lék sama. Obecně se doporučuje kupovat na méně závažné zdravotní komplikace následující léky.

Co je třeba změnit?

Je samozřejmé, že s přibývajícími roky vašeho miláčka bude potřeba změnit také váš přístup k němu. Není dobré, abyste starého psa nutila k výkonům hodným štěněte. Z nároků na fyzické aktivity je třeba ubírat. Ale ne nárazově. Vhodné je dávky denních fyzických aktivit snižovat, zkracovat procházky nebo je vyměnit za kratší procházky vícekrát za den. Na cvičiště také nemusíte chodit tak často jako dříve, ale bylo by nerozumné, zrušit návštěvy okamžitě. Na staršího psa nenaléhejte, pokud uvidíte, že mu dochází síly, nebo pokud ho daná hra nebaví. S přibývajícím věkem se totiž ze psů, ostatně podobně jako je tomu i u lidí, stávají tak trochu „mrzouti". A ti se těžko pro něco nadchnou.

Pokud chcete psa ve stárnoucím věku ještě trochu oživit, pořiďte mu mladšího kamaráda – štěně. To ocení zejména fenky, které nikdy nerodily. V nich se pak mohou projevit mateřské pudy a s nimi i zbylá energie. Pouze výjimečně se stane, že stárnoucí pes štěně nepřijme a bude jej brát jako konkurenci. „To se stává opravdu zřídka a převážně u psů s jistou dávkou agresivity a majetnictví. Jestli máte ale dobře vychovaného psa, je pořízení štěňátka dobrou volbou," radí Janoušková. Z psychologického hlediska je takovéto řešení dobré i pro vás. Až váš miláček jednoho dne odejde, nezůstanete sama, bez psího kamaráda.

Pokud jde o stravu, začněte zhruba od sedmého roku kupovat psovi výrobky značené jako pro seniory. Ty obsahují potřebné vitaminy a vlákninu, které tělo stárnoucího zvířete ocení. Pokud pes nedojídá běžné porce, nenuťte ho.

Preventivní prohlídky

Se psím seniorem bystě měla chodit minimálně jednou za rok na preventivní lékařskou prohlídku. Při ní se kontroluje zdravotní stav psa především z krevního odběru. Z něho lékař vyčte o zdraví psa nejvíce. Dále psovi změří tlak a prohlédne chrup. I ten se s přibývajícím věkem zhoršuje.

Blíží se konec?!

Příznaky stárnutí se stále stupňují a vašemu kamarádovi začnou dříve nebo později výrazně ztěžovat život. A vy pak, bohužel, musíte každým dnem očekávat odchod vašeho psa. Někteří majitelé dávají přednost uspání zvířete u veterináře. Možná si někdo bude myslet, že se jedná o zbytečně brzkou smrt nebo dokonce o zabití, ale zvažte, že tím psovi majitel ušetří mnohá trápení. Ke konci života většina psů už téměř nevidí, neslyší a trpí stále častějšími křečemi. „Jedná se o spazmatickou křeč, která vypadá tak, že pes ztuhne a následně se začne výrazně třást. Není schopen se pohnout jinak nebo třes zastavit. Mnohdy takové křeče trvají i dvacet minut," vysvětluje veterinářka Kateřina Janoušková.

Mezi další problémy patří stále častější neudržení stolice a moči. Pes mívá i problém s příjmem potravy a zvrací. V takovém případě už jeho život nelze považovat za šťastný. Proto mnoho majitelů, ač s bolavým srdcem, požádá zvěrolékaře, aby psí trápení ukončil.

Eutanázie: Ano, či ne?

Máte-li doma stárnoucího psa, neměla byste se bát hovořit s veterinářem i o věcech okolo ukončení jeho života. Každý zodpovědný veterinář vám poradí,  jaké jsou možnosti. „Pro člověka je ztráta psa, s nímž několik let žil, velmi bolestivá. Dalo by se to dokonce přirovnat ke ztrátě blízké osoby. Pro majitele  je ale vždy nejlepší, přistupovat k blížícímu se konci psa co nejvíce racionálně. I když je to velmi těžké. Dobré je důvěřovat radám veterináře a nebát se ho na cokoli zeptat. Je přirozené, že mnoho věcí nevíte," říká psycholog Vojtěch Benda.

Pokud jde o eutanazii, je to pro vašeho psa jistá forma úlevy. Provádí se podáním velké dávky uspávacího prostředku. Jedná se o bezbolestnou metodu. Jediné, co pes ucítí, je vpich jehly. Cena za uspání psa se pohybuje v řádech několika stokorun, záleží na ordinaci. V České republice máte výhodu v tom, že si můžete vzít tělo takto usmrceného psa domů, což vám ne ve všech státech povolí.

Někteří lidé dávají přednost ponechání ostatků psa u veterináře. V zahraničí, například ve Velké Británii, je možné nechat psa zpopelnit. Bohužel ale pak nemáte jistotu, že popel, který dostanete, je pozůstatkem jen vašeho mazlíčka. Zpopelňování se totiž provádí hromadně. U nás tuto možnost v současné době nemáme.

Když pes skoná doma

Pokud váš pes stráví své poslední chvíle doma, máte také několik možností, jak po smrti naložit s jeho tělem. Dříve časté pohřbívání psa do hrobečku třeba na zahradě, vám rozhodně doporučit nemůžeme. Je totiž trestné. Hrozí znečištění podzemních vod. Ideálním řešení je proto odnést psa k veterináři. Ten jej za mírný poplatek, zhruba tří set korun, přijme. Jestli máte velkého psa a nevíte, jak byste tělo k lékaři dopravila, nebo pokud se vám z osobního důvodu nechce s ostatky dále manipulovat, můžete zavolat psí záchranku, která ale funguje zatím jen v Praze, Brně a Ostravě. Ta zvíře odveze a o všechno potřebné se postará. Nutno ovšem dodat, že takováto služba je cenově poněkud náročnější. Stojí minimálně tisíc korun. Pokud jste ve městě, kde takováto služba není, kontaktujte veterináře. I on může psa odvézt. Cena se pohybuje také okolo tisíce korun.

Pořídit si jiného psa?

Po smrti svého dlouholetého psího kamaráda si asi každý chovatel položí otázku, co dál. Zda si pořídit nového psa. Pokud žádného dalšího nemáte, je takovéto řešení pro vás samotnou asi tím nejlepším. „Jestliže se rozhodnete pořídit si nového psa, měla byste ale zvážit, zda chcete znovu štěně anebo už psa raději odrostlejšího. Přece jenom je to dlouho, co jste vychovávala malé štěně a jste zvyklá na to, že pes zná alespoň základní povely. Proto zkuste zvážit, zda budete mít na výchovu dostatek energie," míní psycholog Vojtěch Benda.

Další otázkou bude, zda pořídit to samé plemeno anebo jiné. Mnoho chovatelů si oblíbí za svůj život právě jedno plemeno a to by už za nic na světě nevyměnili. Pokud jste ale ve věku, kdy třeba ani vy sama už nemáte tolik energie, abyste cvičila velkého psa, je úvaha nad jiným klidnějším plemenem správná. Anebo v případě, že do vaší rodiny přišly děti. Pak je třeba vybírat takové plemeno, které se s dětmi dobře snáší. „V každém případě je nutné, abyste se vyhnula srovnávání mezi vaším předchozím psem a novým štěnětem. Berte to tak, že každý pes je osobnost sama o sobě. Jako lidé," dodává na závěr psycholog Vojtěch Benda.

Další články z rubriky

Pořizujeme si psa: Jaké plemeno se ke mně hodí? 2

Pořizujeme si psa: Nejlepší přítel odjakživa 1

Pořizujeme si psa: Móda pro miláčky 7