1. kapitola - Počet dětí, jejich mentalita a vztahy mezi nimi jsou jedním ze stěžejních prvků, které ovlivňují celkovou rodinnou atmosféru. Pořadí dětí a vztahy mezi nimi se odrážejí v jejich povaze, postoji k okolí, a to jak v dětství, tak v dospělosti. Cílem tohoto Průvodce je podrobněji upozornit na některé aspekty sourozeneckých vztahů. V této úvodní kapitole vám chceme poskytnout rámcový přehled různých faktorů, které mohou hrát mezi sourozenci roli a kterými se budeme dále ve spolupráci s odborníky zabývat.
I když role rodičů na celkový vývoj a osud dětí zůstává prvořadá, sourozenecké vztahy nejsou o mnoho méně významné. A mohou mít rozmanité podoby a vývoj. Platí sice některé předpoklady, ale předem jsou nevyzpytatelné. Nikdy předem nemůžete odhadnout, zda spolu sourozenci budou nebo nebudou vycházet, nakolik si budou blízcí. Z dětí, které se kdysi „praly jako psi", se mohou stát ty nejspřízněnější bytosti. Naopak, dřívější idylické vztahy se mohou zcela narušit - třeba v pubertě, nebo v průběhu dospělosti.
Věkový odstup
Mít děti krátce po sobě má své výhody i nevýhody. „Mnoho rodičů vychází z toho, že se tak děti nejsnáze spolu zabaví, budou mít podobné záliby. Někdy to platí. Jindy naopak vyvstane problém: Vzájemná žárlivost, soutěživost, hádky," konstatuje psycholožka Marta Franclová. Jak vysvětluje, právě věková blízkost podněcuje neustálé vzájemné srovnávání. Což je velmi složité, hlavně když každé dítě má jiné předpoklady, jinou povahu.
„Podstatné je, aby rodiče respektovali odlišnosti a individualitu každého dítěte. Jinak mohou v jednom z nich vzbudit sklon ke komplexům a nezdravým tendencím tyto komplexy kompenzovat. Třeba různými schválnostmi a snahou připoutat pozornost za každou cenu," uvádí doktorka Franclová.
Obdobně „dvojsečný" může být velký věkový odstup. Rodiče doufají, že ze staršího dítěte bude obětavý opatrovník a ochránce. Leckdy ho ale naopak příchod nového člena rodiny obtěžuje, odmítá ho akceptovat. „Někdy se to spraví, někdy averze přetrvává po celé dětství i v dospělosti," míní Marta Franclová.
Jak předejít žárlivosti
Základem je podle odborníků sdílet se starším dítětem již radostné očekávání sourozence, těšení, zapojit ho do příprav na příchod nového člena rodiny, povzbuzovat v něm jistotu, že nijak nepřijde o vaši pozornost a lásku. A pak zabránit pocitu, že se vše točí kolem miminka. „I když je to náročné, měli by rodiče svůj čas rozvrhnout tak, aby se ten starší necítil odstrčený," zdůrazňuje psycholožka.
Připomíná nutnost respektovat individualitu každého dítěte, jeho odlišné zájmy a potřeby. Leckdy to - hlavně v pubertě - ústí v potřebu soukromí, konkrétně řečeno mít vlastní pokoj. Pokud rodiče vyhoví, může to řevnivost a spory mezi sourozenci výrazně utlumit.
„Nejhorší je, pokud rodiče nebo jeden z nich preferují některé z dětí - ať už kvůli povaze, podobnosti, kvůli tomu, zda je to kluk nebo holka," varuje Radim Král, který se rodinným vazbám a sourozeneckým vztahům věnoval v rámci své disertační práce na katedře speciální pedagogiky.
Nevlastní sourozenci
Specifickým fenoménem jsou nevlastní sourozenci. Mohou k sobě přilnout stejně jako v idylických případech ti vlastní. Někdy jsou ale už od počátku vztahy tak vyostřené, že děti z původního manželství si k novým tátovým či máminým „přírůstkům" nenajdou cestu. Považují je za další důkaz „zrady" a vlastní odstrčenosti.
Mnohdy i vztahy, které byly bezproblémové, posléze končí kvůli majetku. To se ovšem může týkat v dospělosti i vlastních sourozenců - takové případy asi zná kdekdo z nás.
Handicapovaný sourozenec
Pro toho druhého je taková situace v každém případě břemenem. Může se s ním vyrovnat tak, že ho to posílí a pozitivně ovlivní i do dalšího života. Někdy se ale stane, že se s tímto aspektem smiřuje jen velmi těžko. „Jako dítě se za svého postiženého sourozence stydí, nelibě nese nutnost neustále na něj brát ohled, případně se o něj starat. Vadí mu, že nežije v ,normální' rodině. V budoucnu pak odmítá vše, co by mu jakoukoli ,nedostatečnost' připomínalo," konstatuje Radim Král.
Jak je vidět, fenomén sourozeneckých vztahů zahrnuje celou škálu pozitiv i problémů. Načrtli jsme jen některé. Více se těmito otázkami budeme zabývat v následujících dílech našeho Průvodce.
Reakce na článek
8stana
Mám sestry o 11 a 13let starší
než jsem já,nejdříve mě měli jako panenku a pak se o mě postupem času starali.Spíše mě využívali,aby mohly chodit na rande,když měli zaracha.Teď v dospělosti máme dobrý vztahy,setkáváme se během roku(jelikož každá bydlíme daleko od sebe).Myslím si,že velký podíl na vztahu sourozenců mají rodiče jak je vychovají.
cleapatris
věkový rozdíl holka/kluk
mám bratra o 7 let staršího než jsem já. Po mém narození na mě prý hodně žárlil, a protože má povahu po otci (extrémě sobecký) tak mě nikdy neměl rád, žárlil na mě a nikdy mě nechtěl ani na chvíli pohlídat. Když měl umýt nádobí, řekl mamce ať to udělám já. Byla jsem malá (3 roky) ani jsem nedosáhla na dřez. V dospělosti se ke mě choval hůř jak cizí, urážel mě i nadával. Nikdy mi nenapsal třeba smskou, jak se mám, jestli vůbec dýchám apod. Je to už osm let, co jsme se naposledy navštívili. Ta poslední návštěva byla poslední kapka v poháru trpělivosti. Je rovněž smutné, že se nás rodiče nikdy nepokusili více sblížit, nechali nás i náš vztah od začátku ladem. Takže ostatním říkám, že mám sice bratra, ale ve skutečnosti vlastně žádného nemám.