Koupit hrnec není dneska nic jednoduchého. Zkuste se podívat v obchodě, a zjistíte, že na výběr máte výrobky z nerezu, dále pak s keramickým titanovým nebo teflonovým povrchem. Víte, jaký je v nich rozdíl? Poradíme!
I když v kuchyni stále patří k nejžádanějším hliník, který má výbornou tepelnou vodivost a je lehký, po spekulacích o jeho zdravotní škodlivosti od něj mnozí upouštějí. A sahají po jiných – modernějších a dokonalejších – materiálech. I když... některé z nich prověřily už naše babičky.
1. Litina
Právě litina a nádobí z ní patří do skupiny výrobků prověřených časem. I když není moc rozšířené, kdo má pár kousků doma, ať už kdysi koupené od české značky Sfinx nebo nově od firmy Staub, nedá na ně dopustit. Litinové hrnce a pánve patří k těm levnějším na trhu, seženete je v rozmezí od čtyř set korun do tisíce za velký pekáč s poklicí, zdobí je vysoká odolnost a při správném zacházení vydrží celá desetiletí.
Litinové pánve zvládnou po čase smažení bez tuku
Jde o velice pevný materiál, který odolává vysokým teplotám a je velmi dobře tepelně vodivý. Další z výhod litiny je její nepřilnavost, jakmile ji vypálíte. Nevíte, co to znamená? Pro takové vypálení vydrhněte povrch nové pánve či hrnce drátěnkou, abyste odstranili ochrannou vrstvu, a pak ji jednoduše umyjte v mýdlové vodě. Poté povrch potřete rostlinným olejem a vypalujte v troubě po dobu dvou hodin při teplotě 120 stupňů Celsia.
Skvělé vodivé vlastnosti litiny umožňují energeticky úsporné vaření při nízkých teplotách. Pro dušení a pomalé vaření a pečení bude tento materiál nejlepší volbou. Navíc při častém použití hlavně pánví vytvoří oleje z pokrmů na povrchu přirozenou nepřilnavou vrstvu, takže můžete omezit množství přidávaného tuku nebo to zkusit zcela bez něj.
Nádobí z litiny pořídíte už od 500 korun
2. Nepřilnavé povrchy PTFE
I když je někteří z vás objevili až před deseti či patnácti lety, nepřilnavé povrchy na bázi PTFE neboli polytetrafluoroetylenu jsou známé už více než padesát let. V roce 1954 způsobily malou revoluci ve vaření. Poprvé šlo usmažit vejce nebo maso bez použití tuku. A to platí dodnes.
Samotný PTFE jako materiál má sice skvělé nepřilnavé vlastnosti, ale je velmi měkký a dá se snadno poškrábat, jak ví asi každý uživatel. Aby se měkkost povrchu minimalizovala a byl tvrdší, mísí se s jinými materiály. Právě tyto materiály a jejich poměr tvoří rozdíl v kvalitě mezi různými značkami a dávají nádobí konečné vlastnosti. A ty jsou čím dál dokonalejší.
Nepřilnavé povrchy oceníte hlavně u pánví
Někdy se nepřilnavé materiály PTFE zaměňují s teflonem, ale to je konkrétní registrovaná značka materiálu vyvinutého společností DuPont, který však nepoužívají všichni výrobci nepřilnavého nádobí.
„Právě vlastní technologie a složení nepřilnavých povrchů na bázi PTFE jsou to, co nás odlišuje od ostatních výrobců,” vysvětluje Jiří Klimša ze společnosti Groupe SEB ČR, jehož firma zastupuje právě například značku Tefal, která tento materiál na svém nádobí používá. Jen na vás záleží, zda koupíte Tescomu či třeba německý Fissle. Všechny firmy své „receptury“ a výrobky neustále zdokonalují. „Například naše nejnovější výrobky mají jedinečné složení nepřilnavých povrchů, které obsahuje i tvrdou keramickou bázi a je obohaceno safírem. Povedlo se tak odstranit jeho největší minus a odolá i používání kovového kuchyňského náčiní,“ dodává Jiří Klimša.
Hrnce s povrchem z PTFE jsou praktické třeba na vaření příloh
Stále však platí, že na tyto nepřilnavé povrchy se doporučuje používat plastové, gumové a dřevěné náčiní. Pokud přece jen zapomenete a třeba pánev poškrábete, rozhodně to neznamená, že byste ji museli hned vyhodit, Její nepřilnavé vlastnosti zůstanou zachované, i když životnost výrobku se tím zkrátí a vy si pro novou pánev přibližně za čtyři sta korun budete muset jít o něco dříve.
Tip redakce: Sháníte novou pánev? Našli jsme pro vás 10 nej pánví!
3. Titan
Titanové nádobí se stává hitem několika posledních let, i když nepatří k nejlevnějším a za pánev dáte minimálně 1500 korun, kastroly vás vyjdou i na dvojnásobek.
„Na základní materiál se nanáší speciálními aplikačními metodami třívrstvý nástřik, přičemž první a druhý je vyztužen rozemletou keramikou s přísadou oxidu titaničitého. Vznikne tak dokonale nepřilnavý povrch,“ popisuje Ivona Vaněčková z české firmy TPT Coating, která se výrobou moderního nádobí zabývá. A zároveň vyvrací jeden mýtus: „I když je povrch dokonale nepřilnavý, nikdo z výrobců titanového nádobí nepoužívá teflonový nástřik, titanové nádobí proto nelze ani kovovými nástroji poškrábat. Samozřejmě pokud ho budete chtít zničit, vezmete si na pomoc velmi ostrý nůž a v pánvi začnete porcovat maso, rýhy se zde objeví. Ale proč by to někdo dělal?"
Titanové nádobí dokáže zaujmout i vzhledem jako třeba kolekce Pininfarina ze slavné italské designérské dílny
Další z výhod je masivnost nádobí – stěny mají tloušťku půl centimetru a dno dokonce centimetr – která zajistí, že se nádobí nezničí, když vám omylem upadne na zem, nedoformuje se vysokými teplotami, odolá až 260 stupňům Celsia a také výborně vodí a udržuje teplo. Stačí tak hrnec rozpálit, pak můžete přívod energie ztlumit a vše se dokonale vaří a propeče. Zároveň šetříte energii.
Zastánci zdravé výživy ocení, že se v něm dá vařit zcela bez tuku a oleje a všichni snadnou údržbu – stačí je, a to i když něco spálíte, setřít ubrouskem.
Máte pocit, že i se sebelepším hrncem je vaření dřina? Zkuste Multifunkční hrnec. Víme, jaký vybrat!.
Péče o titanové hrnce je jednoduchá – i spáleniny zvládnete setřít papírovou utěrkou
4. Keramika
Jde o druhý velmi oblíbený materiál současnosti, který je zhruba o polovinu levnější než titanové výrobky. K jeho přednostem patří to, že se nepřepaluje ani při velmi vysokých teplotách kolem 450 stupňů Celsia. Rozhodně se vám nestane, že se na něj něco napálí a vy ho můžete vyhodit. Na druhé straně platí, že například oproti titanu má horší antiadhezivní vlastnosti, tedy, horší nepřilnavost. Proto na něm nelze vařit zcela bez tuku, ale sem tam ho musíte vymazávat.
Velmi oblíbené jsou v poslední době i výrobky s keramickým vnitřkem
I když údržba je oproti obyčejným výrobkům také mnohem jednodušší a stačí vlhký hadr nebo papírové utěrky, přece jen při odstraňování napálenin musíte více přitlačit než u titanu. Lžičkou ani vidličkou povrchům neublížíte, nožem ano.
U titanového a keramického nádobí oceníte ještě jednu „maličkost“. „Například naše hrnce či pánve či pekáče všech řad můžete dát do trouby včetně úchytů a poklic a péci v nich do dvě stě šedesáti stupňů. Pokud dáte do trouby například nerez, flekatí,“ říká Ivona Vaněčková.
I pro keramiku platí, že zvládne přípravu pokrmů bez tuku
5. Nerez
Kvalitní nerezové nádobí způsobilo malou revoluci v tuzemském vaření zhruba před dvaceti lety, kdy se zde prodávaly kvalitní sady i za desetitisíce korun. Pak však přišly napodobeniny a rozčarování. U nerezového nádobí totiž hodně záleží na tloušťce nerezu a také na tom, zda dno má sendvičové uspořádání a jak jsou v něm zastoupeny vodící prvky jako hliník, křemík či magnézium. Pod tisíckorunu tak koupíte jen malé rendlíky, kvalitní hrnce se prodávají kolem 1500 korun.
Při nákupu nerezových hrnců je třeba dbát na kvalitu
Správné a rovnoměrné umístění zajistí, že se teplo rozvádí rychle a pokrmy pak vydrží dlouho horké i po vypnutí zdroje. Nekvalitní tenkostěnná nerez se při jakémkoli nárazu zkroutí, a pak už nedrží na plotně. U pánví to navíc znamená, že olej stéká do stran, kde se pokrm koupe v oleji, zatímco uprostřed se připaluje. Smažit zde bez oleje nejde.
K nevýhodám nerezu patří nelehká údržba, jakmile ho napálíte, potřebujete drátěnku, písek a hlavně hodně trpělivosti a času na drhnutí.
Sady kvalitních hrnců přijdou na tisíce korun
A v jakých hrncích vaříte vy? Sdělte své zkušenosti ostatním v diskusi pod článkem!
Reakce na článek
dcludek
nádobí
Po přečtení článku mi to nedá abych se podělil o zkušenosti s různými povrchy.Nedávno jsem si koupil keramickou pánvičku a je zcela bezkonkurenční.Rád na ní dělám vaješnou omeletu a to oproti článku právě naprosto bez tuku a po propečení sklouzne naprosto bez potíží na talíř a je hotovo,ani nemusím mýt,jen utřu papírovým ubrouskem.Nedám na ní dopustit a to mám všechny druhy povrchů.
zinavera
RE: nádobí
Máte asi pravdu a já ze zkušenosti vím,že některá jídla se přichytí na jakékoliv pánvy i na těch za 10 tisíc,Samozžejmě,že to jde potom lehce omýt pokud se to namočí ale jakříkám něco se vám bude ne připalovat alepřichytávat na jakékoliv pánvy.Hlavně jídla což není u nás neobvyklé obsahjící namleté kůže nebo třeba zahuštěné kysané zelí.Al jde to stěrkou odlepit ne jako u klasického nádobí.
misterjihad
Pánové, vaše technické bludy jsou fakt alarmující.
Plotýnka (varná zóna) vařiče obsahuje cívku, která je napájena velkým střídavým elektrickým proudem. Cívka je z měděného drátu, což je velmi dobrý elektrický vodič a nedochází v něm k velkým ztrátám. V cívce vzniká magnetické pole, které vytváří teplo dvěma různými způsoby:
Působením magnetického pole na elektricky vodivé dno nádoby se v nádobě indukují vířivé proudy, které se díky elektrickému odporu nádoby mění na teplo.
Menší část tepla lze také získat ze ztrát způsobených hysterezí feromagnetického materiálu nádoby při jeho magnetizaci. Vzniká tak ale méně než 10% celkového tepla.[1]
Od ohřáté nádoby se později ohřeje i její obsah.
Cívka generující indukční tok má mnoho závitů, kdežto spodek hrnce je ve své podstatě jediný zkratovaný závit. Soustava cívka-hrnec funguje jako transformátor, který sníží napětí a zvýší proud procházející materiálem hrnce. Ostatně celý přenos elektrické energie z cívky do elektricky vodivé nádoby a vznik tepla je podobný nežádoucím ztrátám v transformátoru.
Většina indukčních vařičů používaných v praxi je navržena pro nádobí z feromagnetického materiálu[2]. Principiálně je možné zkonstruovat indukční vařič fungující s jakýmkoli elektricky vodivým a dokonce i nemagnetickým (například hliníkovým či měděným) nádobím. Ocel a železo ale mají mnohem vyšší permeabilitu. Vysoká permeabilita materiálu nádoby v kombinaci s frekvencí, kterou jsou napájeny cívky, umožňují nastavit hloubku vniku magnetického pole do dna nádoby. Uplatňuje se zde takzvaný skin efekt. Vířivé proudy se mohou ve feromagnetickém materiálu nádoby uzavírat a díky vysokému elektrickému odporu železa (vyšší odpor je v tomto případě výhodný) materiál hrnce zahřívají. Indukční vařič nemůže fungovat s elektricky nevodivým nádobím (např. sklo nebo keramika).
Indukční sporáky jsou rychlejší a energeticky efektivnější než tradiční elektrické sporáky, navíc umožňují přesnou regulaci výkonu plotýnky podobně jako plynové vařiče. Pro povrch vařiče bývá použit materiál se špatnou tep