Srdcervoucí pláč, zuřivý vřískot bez jediné slzy, vzteky křečovitě zkroucené tělíčko… Tohle všechno „umí" naše děti! Sotva se naučí sedět, stát nebo dělat první krůčky, dokážou tropit takové scény, za jaké by se nestyděla ani vyhlášená hysterka. Jak si s tím poradit?
Znáte to, jste v obchodě a zničehonic se ze sladce vyhlížejícího děťátka stane saň s devíti hlavami. Maminky se mnohdy očividně stydí a snaží se vzteklé batolátko jakkoli uchlácholit a ukonejšit. Jindy působí poněkud cynicky, protože naopak nijak nereagují a tváří se, jakoby se nic nedělo.
Proč se vzteká?
„Batolecí věk je přelomem, kdy si dítě uvědomuje samo sebe, své potřeby, vnímá přesněji lidi, kteří ho obklopují. Začíná prosazovat svoji individualitu, zkoušet, jak může dosáhnout svého. V podstatě se v tomto období z bezmocného miminka stává jedinec, který testuje, jaké chování se mu v životě vyplatí,“ říká dětská psycholožka a pediatrička Simona Chladilová. Jak dodává, pro rodiče tak přichází nový úkol, jak svoji ratolest krotit nebo uklidňovat, zkrátka jak jeho chování usměrňovat.
„Batole se často velmi rychle naučí, na jaké signály a jak okolí reaguje. A právě pláč bývá osvědčenou metodou, jak získat pozornost. Jako první by rodiče měli zjistit, zda dítě nemá hlad, žízeň, mokré plenky… Dále si ověřit, zda není příliš dlouho samo. Pak je snaha připoutat pozornost zcela namístě,“ konstatuje Simona Chladilová. Jak ale zároveň připouští, mnohé děti si pláčem snaží získat pozornost a prosadit jakýkoli požadavek.
Svoji roli hraje i to, že dítěti se svým způsobem zvedá sebevědomí, když dokáže stát, lézt, poznávat ostatní lidi, komunikovat s nimi a tak trochu s nimi i manipulovat. Chce si těchto nových „výsad" užívat. Leckdy je zkouší i zneužívat. Pak je třeba postupovat velmi obezřetně.
Dítě potřebuje přiměřenou míru pozornosti
Špatný přístup
Podle psycholožky je chybou vycházet příliš zarytě z principu, že se má malý človíček už od nejranějšího věku učit umět být co nejdéle sám. Sociální aspekt a co nejčastější kontakty s okolím jsou stejně důležité jako napudrovaný zadeček nebo kvalitní přesnídávka.
Dále varuje před automatickým ignorováním těchto dětských projevů. Jednak může dojít k opomenutí například nějaké bolesti či začínající nemoci, nebo v dítěti vyvolat pocit nedostatku pozornosti. Toto přispívá v budoucnu ke komplexům nebo tendenci zuřivé vynucování gradovat.
Na druhé straně se snažit kdykoli malému vzteklounovi vyhovět je pro rodiče stresující a pro kultivaci chování dítěte nepříliš prospěšné.
Správný přístup
Simona Chladilová uznává, že zvládat záchvaty zuřivosti a rozpoznat jejich příčinu nemusí být vždy snadné, a tak radí. „V základních potřebách včetně přiměřené míry pozornosti je třeba vyhovět, ale s tím, že se bude dítku dávat najevo, že není na místě si to vyžadovat takto hysterickou formou. A pokud se k ní uchyluje jen proto, že chce splnit jakékoli přání a pro rodiče je to v danou chvíli obtížné, je nejlepší ho nechat ,vyvztekat',“ doporučuje psycholožka.
Jestliže nepřiměřené projevy malého synka nebo dcerky jsou již neúnosné, je dobré se poradit s pediatrem, případně dětským psychologem.
Reakce na článek
monika21
holky
děkuji moc za pěné psaní už je to přes měsíc a je pravda že proti pláči už si pomalu zvykám být imuní pořídili jsme chodítko tak šmejdí po bytě ale pořád za mnou ale stejně je pořád vsteklá jak mile třeba vemu druhou na krmení ječí jako tur a to podotýkám je najedená když je dám spolu hrát tak ségře vše veme ale ta jí má na háku pořád se na ní směje a nechá si vše líbit je to takové našed sluníčko samozřejmě i nikča ale na tu se musí zase jinak tak snad to nějak zvládnem
fialkovi10
2 letá tyranka
Dobrý den,já mám 2letou dcerku,do 18 měsíců byla zlatá,lidé v oklí říkali že hodnější a šikovnější miminko neviděli.Byla jsem pyšná že mám tak hodnou holčičku,je pravdou že sem tam sáhla po cédéčkách,otevírala linku brala misky,nalíčila se...ale,řekla jsem Nicolko nesmíš je to fuj,sem tam jí plácla přes ručičku,vysvětlovala proč nesmí strkat prstíky do zásuvky.pochopila to.Měla denní režim pravidelné papání ,spinkání,procházky,návštěvy u babičky,koupání...Pak jsme se odstěhovali do jiného města a Nicolka začala jezdit spinkat každý pátek k babičce,a v neděli se vracela.Dva dny po příjezdu jsme bojovali,s chováním,skoušela na nás babičky výchovu.Už půl roku je zlá,bije mě,odporuje mi,knourá,válí se po zemi,hysterčí.když papá hází jídlem kolem sebe,3 krát říkám Nicolo fuj to se nedělá dám jí pčes ruku ,ona na mě koukne a udělá to znovu,maluje po zdi,vylévá pití na zem,plive,patlá jídlo po sobě,dělá mi samé naschvály.Už ani nepočítám kolikrát mi ujely nervy a já jí dala na zadek,stejně dělá dál co nesmí,už si s ní nevím rady,nic nepomáhá,vysvětlování v klidu,vyhrožování výpraskem ani ignorování.Dopolední spaní jsme vynechali,od 12.00 do 13.30 se mi vracela z postýlky,večer to samé jde spinkat v 19.30... 5 minut je klid pak se otevřou dveře a malá kluše ke mě na gauč a knourá tak jí takhle vracím do postýlky až do 22.00 každý den to samé,žádný denní režim nefunguje...Jinak je moc šikovná mluví nádherně,od léta jsme přes den bez plenek,už ani neříká že chce čůrat,sundá si kalhotky, tepláčky sama vyčůrá se a poví maminko kolka čůrala elej to...sama si dojde pro pečivo do šuplíku pro jogurt,dokonce se i oblékne,zpívá,říká říkanky tancuje,ale neposlechne... Nevím si s ní rady...prosím poradte jak z té mojí malé tyranky opět udělat to roztomilé děvčátko..Markéta
fialkovi10
2 letá tyranka
dobrý den,vše vyskouším ,moc vám děkuji za radu... snad to vydržím já i malá...
Markéta