Koktá? Zadrhává? Nepanikařte!

Děti rostou jako z vody a než se nadějete, má za sebou vaše ratolest první narozeniny a začíná vyprávět víc a víc...

Od jednoho roku věku začíná dítě napodobovat dospělé, opakovat slova a objevuje mluvení jako zajímavou činnost.

Od dvou let zpravidla začíná pomocí řeči dosahovat drobných cílů a ovlivňovat dospělé.

A ve třech letech vyjadřuje pomocí slov svoje myšlenky.

Co je obvyklé u dítěte od 1 do 3 let?

Nejprve používá dítě zejména podstatná jména, později slovesa a začínají vznikat dvojslovné základní věty, např.: „Táta pápá“, „Míša hají“... Jako jedny z prvních používají děti i zvukomalebná citoslovce: bác, jéje, haf. Teprve později postupně přichází na řadu i ostatní lovní druhy a slovní zásoba se zvyšuje.

Kolem 1,5 roku nastává první období otázek a dítě se rádo a často ptá: „Co je to?, Kdo je to?“ Prostřednictvím těchto otázek si zvyšuje nejen svoji slovní zásobu, ale rozvíjí také schopnost dialogu. Proto je třeba dětem odpovídat, přesto že někdy nám, rodičům, dochází síly.

V období od 1 do 3 let je řeč a komunikace vůbec spjata s konkrétními jevy a věcmi. Slova označují konkrétní věci.

Kolem 3 let začínají děti zevšeobecňovat, abstrahovat - velmi rychle narůstá slovní zásoba a může se stát, že dítě může začít zadrhávat, opakovat slova. Není nutné hned panikařit. Zpravidla se v tomto období jedná o fyziologický jev, který rychle odezní, pokud je zvolen vhodný postoj rodičů - nekárat, netrestat... Je dobré dítě nenásilně zastavit a říci, aby vám slovo pošeptalo. Při šeptání pak dítě již zpravidla nezadrhne.

Kolem 3. roku se také objevuje další fáze otázek - Proč? Děti se stále dokola ptají a rodiče stále dokola odpovídají, nebo by se alespoň měli snažit odpovídat co nejdéle.

V období do 4 let dítě neskloňuje ani nečasuje nejprve vůbec a později ještě ne správně. Je to normální a není třeba se zbytečně znepokojovat. Později začíná skloňování a časování napodobovat podle dospělých a to naprosto pravidelně, takže vznikají slova jako dobřejší, lepšejší apod.

Výslovnost jednotlivých slov a hlásek není úplně správná. Děti nejdříve vyslovují správně hlásky a slova, které vyžadují nejmenší fyziologickou námahu. Zpravidla to bývají slova jako máma, bába, papá, hamá...

Co můžeme udělat pro správný vývoj komunikace našich děti?

Abychom co nejvíce rozvíjeli komunikační schopnosti a dovednosti našich dětí, měli bychom:

1. využívat základních prvků komunikace:

Komunikovat pokud možno tváří v tvář a na stejné úrovni (umožníte tak dítěti lepší oční kontakt, může sledovat ústa mluvčího, což mu pomáhá v odezírání jednotlivých hlásek a upevňování způsobu jejich tvoření).

Mluvit jasně, zřetelně, využívat základní slovní zásobu a krátké věty Pojmenovávat stručně a jasně, co právě dělám (mohou to být vaše činnosti, předměty kolem vás i to, jak se cítíte. Dítěti tak poskytujeme množství slov k rozšíření slovní zásoby, ale pomáháme mu též věnovat pozornost tomu, co se děje, což je důležité pro jeho schopnost zorientovat se v situaci).

Opakovat to, co dítě říká - Pokud dítěti nerozumím - nepoznám, co říká, opakuji to, co slyším a s tímto zvukem si mohu různě hrát. Měním intonaci, hlasitost, tempo... Dávám tak dítěti najevo, že ho slyším a vnímáním, dávám si čas na přemýšlení nad tím, co by to mohlo být za slovo. Jsem na straně dítěte, jsem s ním v jeho „trápení“. Pokud dítěti rozumím – zopakuji slovo, které rozumím správně po stránce výslovnosti, aby dítě mělo správný vzor pro nápodobu

Pochvala, povzbuzení, motivace (Dítě chválíme za konkrétní věci: „Já už ti krásně rozumím, ano, je to auto. Povídej dál.“ Pokládáme otázky, které se týkají daného slova, pojmu).

Obsah a forma - To co říkám, tedy obsah, musí být v souladu s tím, jakým způsobem to říkám (s jakou intonací, dynamikou). Děti do 6 let nerozumí ironii.

Přijímání a rozšiřování iniciativ dítěte - každý se nejlépe učí to, co jej baví, pokud iniciativu dítěte vidíte a slyšíte, snažte se pracovat s ní a ne vymýšlet svoji vlastní

tabulka:

Příklad přijímání a rozšiřování iniciativ dítěte

Dítě ukazuje obrázek ze školky. Rodič se na něj dívá a komentuje: „Dneska jste ve školce malovali, že? Copak jsi to tu namaloval?“ Dítě odpovídá: „Suna“. Rodič: „Aha, suna, suna a kde je sun?“ Dítě ukazuje na obrázek a říká sun. Rodič: „Aha, tady je sun. To je krásně povedený sun, a co dělá?“ Dítě: „Papa“. Rodíč: „Aha papá, sun papá. Sun je slon, slon papá, je to tak?“

2. vyvíjet aktivity, které vedou k rozvoji komunikačních dovedností:

Říkat si s dětmi různá říkadla doplněná hrou na tělo - tleskáním, plácáním, dupáním. Zajímavá jsou pro děti i rytmická říkadla obsahující citoslovce.

„Kovej, kovej kováříčku (tlučeme pěstičkou do chodidla na noze), okovej mi mou nožičku (tlučeme druhou pěstičkou do druhé nohy), okovej mi obě (plácáme se do stehen), zaplatím já tobě“ (tleskáme).

Zpívat jednoduché písničky s pohybem např.: - „Až já budu velká (dítě zvedá ruce až nad hlavu), bude ze mě selka, (ruce do boku), přijďte k nám (ukazujeme směrem k nám), já vám dám plný krajáč mléka.“

Zpívat melodii jednoduché písničky na některé slabiky např., dadada, nanana atd.

Vyprávět si nad obrázky - (co tam je, kde to je, jak to vypadá... atd. Pokud dítě neví, co by řeklo, dáváme mu vždycky možnosti: „Je to slon nebo dům?“)

Děti získávají v tomto období velkou slovní zásobu a většinou je obsáhlejší pasivní slovní zásoba - slova, kterým dítě rozumí, ale samo je nepoužívá, a ne vždy si na ně dokáže vzpomenout a vybavit si jejich správné znění. Tím, že dáme dítěti na výběr ze dvou možností, mu slovo připomeneme a tak posilujeme mimo vyjadřovací schopnosti i jeho sebevědomí. Necháváme dítě na obrázcích vyhledat to, co říkáme a pak onu konkrétní věc ukázat a mluvit o ní.

Výše popsané metody vyžadují čas, který je nutné dětem věnovat. Zkuste si na tyto činnosti vyhradit alespoň několik minut denně. Pokroky vašich dětí vám budou sladkou odměnou za vaši trpělivost a ochotu

Další články z rubriky

Děti a jídlo: Tohle je 10 zásad správného stravování!

Tip pro maminky: Zimní vychytávky ke kočárku!

6 tipů na zdravé mlsání pro děti