Bojí se bouřky, tmy, cizích lidí, hluku, pavouků a strašidel, která se schovávají za závěsy. Dětská fantazie nezná hranic a umožňuje i vznik nepochopitelných strachů, tedy alespoň z pohledu dospělých. Jak děti strachu zbavit? Jak vysvětlit, že tma nic nedělá? A kdy zpozornět a případně vyhledat pomoc odborníka? O tom všem je dnešní článek!
Děti se bojí v podstatě od narození, i u malých miminek můžete občas zahlédnout vystrašený výraz. Dokud ale nezačnou naše ratolesti alespoň trochu mluvit, nemáte o jejich obavách příliš velký přehled. Víte jen, že některé děti jsou bázlivější, jiné jsou spíše tak trochu nebojsové.
Jak na děti?
Mgr. Danuše Jandourková
Psycholožka, odbornice na výchovu dětí. Odpovídá na dotazy v naší poradně!
Poradíme vám zdarma!Obavy své dcerky řeší i naše editorka Sabina. „Má dvouletá dcerka se dodnes tak trochu bojí vysavače. Zkoušíme, aby třeba sama vysávala a viděla, že to nic není," popisuje. Strach má její dcera i z mixéru, tedy konkrétně z hluku, který vydává. „To zatím řešíme tak, že jí předem říkáme, že bude hučet mixér, jdeme s ní do druhého pokoje a pomalu s ní nakukujeme do kuchyně," dodává Sabina a doufá, že postupem času její holčička pochopí, že jde o obyčejné věci, kterých není třeba se bát.
Každopádně je dobré, že se Sabina snaží své dcerce pomalu vše vysvětlit. Ať už se totiž vaše děti bojí čehokoli, je potřeba brát jejich obavy vážně, nesmát se jim, ale naopak jim pomoci se strachu zbavit.
Jak vzniká strach
Strach dětí je v podstatě přirozená reakce. „Většinou se bojí něčeho neznámého. Třeba bouřky, protože netuší, co znamenají ty rány a blesky, jestli jsou, nebo nejsou nebezpečné, jednoduše nemají ještě s bouřkou dostatek zkušeností. Nebo mají strach ze situací, se kterými již měly špatnou zkušenost, například návštěva lékaře,“ vysvětluje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.
Další možností je také takzvané okoukání strachu. „Když bude maminka při pohledu na myš nebo pavouka ječet, tak se dítě prostě naučí, že jsou to nebezpečná zvířata, kterých je potřeba se bát, protože pro každé je v raném dětství rodič tak trochu děd vševěd a dítě přejímá jeho postoje a názory,“ říká Anita Michajluková.
Je bubák pod postelí, nebo v hlavě?
Hledejte řešení
Jakkoli se vám zdá, že obavy vašeho dítěte jsou nesmyslné, hloupé a zbytečné, nepodceňujte je! Dětský strach je opravdový! „Dítě si ten strach nedokáže vymluvit. Děti mají velkou fantazii a do určitého věku mají problém rozlišit, co se opravdu stalo a co si jenom představovaly, a tak všichni ti různí skřítci, čerti, duchové na záchodě, pavouci pod postelí a podobně pro ně existují,“ popisuje Anita Michajluková. Dětem pomůžete především tím, že si necháte velmi podrobně popsat, čeho přesně se bojí, co je vyděsilo, jak se „to“ chová, co to dělá a podobně. „Pak je dobré dítěti pomoct najít způsob, jak se s tím vypořádat. Ať dítě s vaší pomocí zkusí vymyslet, co by na ta strašidla platilo,“ radí Anita Michajluková. Jako inspirace mohou sloužit následující příklady:
- Bojí se dítě skřítků schovaných pod postelí? – zkuste je zahnat hlasitým zpěvem
- V záchodě jsou strašidla? – třeba se bojí vody, takže když spláchnete, určitě utečou
- Má strach ze tmy? – s tím jistě pomůže malé noční světýlko a vědomí, že si ho dítko může kdykoli samo rozsvítit
Tato řešení mohou dospělým připadat směšná či hloupá, ale když bude mít dítě nějaký svůj vlastní trik, díky kterému se svých strašidel zbaví, získá jistotu a strachu se brzy zbaví úplně.
Tip redakce: Zapomeňte na strašení svých dětí, není to vhodný pomocník při získávání rodičovské autority. Více se o tom dočtete v článku Strašidla do výchovy nepatří!.
Na tohle ale pozor
Jak už bylo řečeno, strach dětí je v podstatě přirozená reakce na nevědomost, na nedostatek informací a zkušeností a také je to dílo dětské fantazie. Ve většině případů odezní zhruba v době, kdy dítě začíná chodit do školy. V té době už ví, co je realita a co fantazie, tudíž by žádnými velkými obavami trpět nemělo. „Navíc ve škole se dozví spoustu souvislostí a získá vědomosti, které mu odbourají strachy z neznalosti,“ dodává Anita Michajluková.
Pokud ale i školáka trápí velké obavy z nejrůznějších věcí, je dobré být ve střehu. „V tomto věku totiž může být takříkajíc založeno na nějaký celoživotní strach či fóbii,“ varuje Anita Michajluková. Zpozornět byste měli především při následujících problémech:
- Pokud dítě trpí poruchami spánku – trápí-li ho takzvané noční děsy, kdy se hrůzoiu budí třeba i několikrát za noc
- Nepříjemné zlozvyky v předškolním věku – cucání palce u větších dětí, vytrhávání vlastních vlasů či dramatické okusování nehtů může signalizovat nadměrnou úzkost (více o dětských zlozvycích se dočtete v článku Dětské zlozvyky: Legrační i děsivé).
- Nadměrná pasivita, či naopak nadměrná neklidnost – oba tyto způsoby extrémního chování také mohou značit nebezpečnou úzkost dítěte
V takovou chvíli není místo na stud či na liknavost. Pokud vám chování vašeho dítěte dělá starosti, zajděte za odborníkem – dětským psychologem. Buď vás uklidní a ujistí vás, že je vaše ratolest zcela v pořádku, nebo vám pomůže najít řešení. A obojí je přece dobré pro to nejdražší, co ve svém životě máte.
A čeho se bojí vaše děti? A jak s jejich strachem bojujete?
Reakce na článek
dag.mullerova
Pokud se něčeho bojíte, neznamená to, že to tak bude napořád...
K tomuto článku jsem se dostala úplně náhodou. Jinak co se strachů týče, od malička jsem se potýkala s fobií na bouřky. Vlastně jako malá jsem vůbec nesnášela velký rámus - tedy nejen hromy, ale i sbíječka letadla, cirkulárka. Ale nejhorší to bylo s bouřkou. Nejprve jsem nesnášela hromy blesky ani ve dne ani v noci, později jsem snesla hromy ve dne, pak blesky ve dne, poté už jsem zvládla i hromy v noci. S blesky to bylo nejhorší, to my vydrželo zhruba do dvaceti let, takže při každé noční bouřce jsem si musela zavazovat oči, abych se zbavila úzkosti a mrazení v zádech... A jak je to dnes, kdy je mi něco málo přes 30?
.
Dnes je ze mě lovec bouří a noční bouřky mě moc neděsí, neboť je většinou trávím s kolegy venku v terénu a snažím se tu nádheru zachytit. A když mě přeci jen nějaká ta noční buřina nečekaně probudí - chvilku se vyrovnávám s úzkostí a pak popadnu foťák a jdu zaznamenávat, co se dá. Takže i takhle to může někdy s fobií dopadnout...
dag.mullerova
RE: Pokud se něčeho bojíte, neznamená to, že to tak bude napořád...
vzhledem k tomu, že jsem nenašla možnost příspěvek editovat se omlouvám za chyby
salome88
obri africti potkani
Chtela bych reagovat na tento zajimavy clanek.Nemam strach z niceho a to uprimne,opravdu nemam,ale byla jsem kdysi v Jihoafricke republice v Kapskem meste.Co se tyce kriminality ,nasili,obchodovani s lidmi a hlavne s bilymi detmi ,tak ano clovek se v takovych zemi musi mit napozoru.Co me zarazilo, tak jejich potkani.U nas potkani ,jsou tez velci ,ale tihle africti ,jsou velci jako jezevcik a ocas cca 70cm a to si nedelam legraci .Pokazde ,kdyz nekdo rekne ,ze mas strach z mysi ,tak mu rikam a to nechtej videt ty africke.Kolikrat se tam stalo ,ze tyhle potkani napadli miminko a zabili a sezrali ho tak ,ze zbyly jen kosti a to behem chvile ,kdyz jsou ve skupince ,tak si troufnou na dospeleho cloveka ci kone a tak.Je to havet ,co prenasi infekce
... no ne ze bych tam z nich mela fobii ,to ne ,ale kdyz jsem je videla na 4 m dopredu,tak jsem se jim radci vyhla.Neco tak neuveritelneho jsme nevidela ,muzete se podivat i na youtube