Máte pocit, že děti ve vašem okolí mají nadváhu nebo jsou obézní? Je to snad dokonce problém ve vaší rodině? Podívejme se na dětskou obezitu podrobněji.
Časopis Uzlíček
Jídlo je prostředek k umocnění pohody
Jídlo je po narození prvním z požitků dítěte. Slast z jídla je spojována s pocitem pohody, lásky, citovou jistotou v náručí matky. Již v raném dětství se dítě naučí, že se uvolní, když si dá něco do úst - ať už je to dudlík, cucání palce. V pozdějším věku je střetnutí s přáteli spojováno s posezením v restauraci, v kavárně při dortíku. Jídlo se stalo prostředkem k navazování společenských vztahů a získávání náklonnosti. Umocnění pohody jídlem přetrvává i v dospělosti (jídlo při televizi, knížce, nadměrná konzumace jídla při oslavách apod.). Příjem potravy není tedy často dán jen fyziologickou potřebou.
Jídlo je řešením stresu
Častým důvodem k přejídání jsou i negativní emoce. V nejranějším vztahu matka-dítě je v popředí pozornosti krmení. Když dítě zapláče, může to být z mnoha důvodů. Má opravdu hlad, anebo je jen mokré, bolí ho bříško či vyžaduje pozornost matky? Pokud matka reaguje na nespokojenost dítěte nevhodně, např. když potřebuje přebalit, nabídne mu potravu, dítě se uklidní, matka si oddychne a vše je zdánlivě v pořádku.
Dítě může vyžadovat přítomnost matky, její pozornost a místo toho dostane piškot, aby bylo hodné a „neotravovalo". I později, když dítě vyroste, je pro ně často jídlo odměnou. Když překonalo nějaké útrapy, rozbilo si koleno, nekřičelo při injekci, rodiče ho často odměňovali různými dobrotami.
Dítě se tedy nenaučí rozlišovat mezi fyziologickými a psychologickými aspekty hladu. Pro křičící dítě je takovým uklidňujícím prostředkem jídlo, dudlík nebo palec v puse, později kousání nehtů či okusování tužky.
Jídlo nemá sloužit k zabavení dítěte
Dědičnost versus společná kuchyně
Když je dítě obézní, často se klade otázka, zda je obézní po rodičích, protože to po nich zdědilo, či spíše proto, že je rodiče naučili nevhodnému způsobu života, nebo zda je to kombinace obojího.
Pokud máte doma dítě s kily navíc, je velká pravděpodobnost, že i vy nosíte již desítky let břemeno v podobě desítek kilogramů navíc. Statistiky ukazují, že dítě, které má jednoho rodiče obézního, se stane obézním asi ve 40 %. V rodině s oběma obézními rodiči má dítě šanci se stát obézním v 70 % v porovnání se 14 % obézních dětí, které mají rodiče s normální hmotností.
Reakce na článek
AbrahamovaEva
...
No já nevim. Moje sestra byla jako dítě pěknej tlouštík. Prý v 6 letech vážila přes 30 kilo a snědla víc knedlíků než taťka. A dneska je z ní tyčka. Při svých 180 cm váží 60 kilo. Někdo z toho prostě vyroste.
rechtaivis
děti a jídlo
Co si budem namlouvat, každá mamka je určitě ráda, když její ratolest dojídá a chutná mu. Mě by se to taky líbilo, nebot nemám ráda, když si děti jídla neváží natož, když se vyhazuje. Asi je důležité naučit se rozpoznat, kolik dítěti stačí. Určitě je lepší, když každou chvíli něco zobne, než aby se přecpal při obědě a na večeři.
Já jsem nikdy děti do jídla nenutila, spíš jsem je pořádně protáhla lesem,procházkou po parku nebo celodenním výletem, sebou jsem vždycky vzala jen zdravou sváču a tak se naučily jíst skoro vše. Né nadarmo se říká, že hlad je nejlepší kuchař.
Jinak naprosto souhlasím s článkem v tom, že nejhorší je se nevěnovat dětem a jako náhražku jim podsouvat laskominy a dobrůtky, jen aby rodiče měli na chvíli pokoj. Ale na druhou stranu musím uznat, že při prvním dítěti jde jen stěží rozpoznat, jestli je dítě hladové, či to na nás jen zkouší.
Také by se dnešní děti měly učit být více tolerantní k druhým, né každé tlusté dítko se musí přejídat. Děti dokážou být zlé a nenávistné a je jedno jestli se smějí kůli tlouštce, nebo třeba brýlím, špatnému čtení,neznačkovému oblečení atd... Hlavně rodiče by je měli véct, k toleranci a vcítění se do druhého.
hollyn
obezita?
ahoj,nemohu s článkem úlpně souhlasit. Je v pořádku,když jídlo funguje i za odměnu a nejen kvůli hladu.To by se nemusely vymýšlet nové dobroty a recepty.A jak se říká:jí se i očima. Obezita u dítěte také nemusí vzniknout vinou rodičů,my s manželem jsme oba štíhlí,jíme zdravě a máme rádi pohyb. Naše dcera(6) je silnější a není ani nemocná ani nemá postavu nějakého příbuzného. Je vybíravá a někdy nejí vůbec.Přitom se snažíme dávat jí pestrý jídelníček. Tak nevím,jestli věkem se to třeba nesrovná..