Ach ty děti
S dětmi je prostě někdy opravdu veselo. A to i s těmi nejmenšími. Fungují totiž podle několika zákonů, s nimiž prostě nehnete.

Týden či dva jste byli bez své ratolesti. Ta se vrátila z tábora a zahltila vás informacemi o tom, jak své prázdniny prožila. A vy jste se možná nestačili divit příběhům, které si sebou potomek přivezl. Tohle se například od malých táborníků dozvěděly naše čtenářky.

Hlavně to nepřehánět s hygienou

Čerstvě šestiletý Vojta byl letos na táboře poprvé. Jakmile vystoupil z autobusu, rodiče ho nadšeně vítali a hned se ptali, jak se měl. „Byli jsme připraveni snad na jakoukoli odpověď, kromě té, které se nám dostalo,“ směje se Vojtova máma, třiatřicetiletá Lucie.

Její synek se totiž jen usmál a řekl: „Bylo to super, za celou dobu jsem se tam myl jen jednou, protože jsme se koupali v bazénu. Ale ten byl tedy trošku špinavý.“ Po zběžné kontrole ale rodiče zjistili, že jedna sprcha během jednoho týdne jejich synkovi stačí. „Byl takový mírně do hněda, ale nic hrozného. Manželovi se navíc chlubil, že zuby si čistil každý den, i když prý nemusel,“ dodává Lucie.

Když se vrátí, chrlí jednu historku za druhou; ThinkstockFoto: ThinkstockKdyž se vrátí, chrlí jednu historku za druhou

To dnes dvaasedmdesátiletá Jana nikdy nezapomene, v jakém stavu se jí vrátil tehdy asi osmiletý syn. Ten totiž vyrazil na třítýdenní tábor. „Přijel a byl úplně černý. Drhla jsem ho ve vaně kartáčem, protože měl místo pórů jen černé tečky,“ vypráví Jana. Když vybalila synkův kufr, zjistila, že chlapečkovi poněkud vázla i výměna oblečení. „Všechno bylo čisté, složené tak, jak jsem mu to na tábor zabalila. Kromě jednoho trička, mikiny, tepláků, trenek a ponožek. Těchto pět kousků oblečení bylo na odpis, zbyly z toho smradlavé hadry,“ dodává Jana.

Podivné překvapení

A co teprve výmluvy
Děti jsou prostě vynalézavé. Tato schopnost se jim osvědčuje především při výmluvách. Třeba za špatné vysvědčení. Hitparádu těch nejlepších najdete zde.

I sedmatřicetiletá Petra se divila, když vybalovala synův kufr poté, co se vrátil z dvoutýdenního tábora. Jasné bylo jen to, že měl nějaký problém s obuví. „V kufru jsem totiž našla holiny rozstříhané na několik kusů,“ vypráví Petra.

Nakonec se ukázalo, že na táboře pršelo a do mokrého lesa si děti měly vzít gumáky. Učinil tak i Petřin syn, ovšem zapomněl si vzít ponožky. „Když se vrátili z lesa, nešly mu holiny sundat, styděl se to někomu říct a poprosit o pomoc. A tak v nich strávil několik dní. Prý v nich i spal, vždycky je před vedoucími schoval,“ vysvětluje Petra. Po pár dnech si toho vedoucí přece jen všimli, jenže to už gumáky nešly sundat opravdu, a tak je museli rozstříhat. „Naštěstí to jeho nohy přežily, prý je měl jen mírně zapařené, ale o to se postarala zdravotnice,“ dodává Petra.

Někdy jsou příběhy navrátilců k neuvěření; ThinkstockFoto: ThinkstockNěkdy jsou příběhy navrátilců k neuvěření

Zlomené srdce

Dvanáctiletá Anička jezdí na tábor každý rok a vždy přijíždí nadšená. Jenže letos bylo všechno jinak. „Už když vylézala z autobusu, věděla jsem, že je něco špatně. Byla celá zamračená a otrávená,“ líčí Ančina maminka, devětatřicetiletá Monika.

Když se ale ptala, co se stalo, holčička mlčela. „Jen mi suše oznámila, že příští rok už na tábor nejede,“ říká Monika. Až asi po dvou týdnech se Anička rozpovídala a mamince prozradila důvod svého znechucení. „Měla tam jednoho oblíbeného vedoucího, takového mladého kluka. Vždycky se na něj těšila, a jak mi pak pověděla, prý ho milovala. Jenže on ji zradil. Během roku, kdy se neviděli, se oženil, a jeho žena na tábor jela taky. A samozřejmě dostala na starosti oddíl, v němž byla i Anička,“ dodává Monika.

A co vaši malí táborníci. Taky mají úsměvné příběhy?

Lucie Müllerová