„Už tady s váma nebudu ani minutu, stěhuju se!" sdělila pubertální dcera zaskočeným rodičům. Ano, s puberťákem to mnohdy není lehké, ale tohle? Co dělat v takové chvíli? Jak reagovat? Přečtěte si rady odborníka!
Když Tereza v necelých sedmnácti začala chodit se svou první velkou láskou, o dva roky starším Milanem, pro nikoho to nebylo žádné drama. Ovšem když oznámila, že se k němu stěhuje, bylo pochopitelně na světě. „Radikálně jsem to zatrhla, ale ona prohlašovala, že stejně uteče, ať jí klidně nechám hledat policií,“ líčí strasti s dcerou Kamila. „Byla jsem úplně zoufalá, ale nemohla jsem ji hlídat dvacet čtyři hodin denně. Nakonec jsem souhlasila, abych s ní udržela kontakt a alespoň trochu přehled, co se s ní děje, protože jsem měla strach, že jinak uteče,“ dodává rezignovaně. I když se Tereza s přítelem posléze rozešla, domů už se nevrátila a od osmnácti bydlí pro změnu s kamarádkou.
Azyl u prarodičů
Dosti nešťastné období prožila se starší dcerou také Lída, byť obě své „holčičky“ vychovávala poměrně úzkostlivě. Nebo možná právě proto. Holky vždycky patřily spíš k těm, kterým toho rodiče dovolí oproti spolužákům méně. Musely být včas doma, dlouho jim nedovolovali přespat u kamarádky, doma na ně nakládali část pravidelných domácích povinností. Když bylo Kláře kolem dvanácti, začala se vzpěčovat.
„Byla drzá, když jsem jí něco nedovolila, nebo se urazila a úplně se mnou přestala komunikovat, postupně i čím dál víc porušovala naše dohody. Trvalo to dva roky a bylo to čím dál horší. Nakonec jsem se vůbec netěšila domů, dávala mi pořád najevo, jak mě nesnáší, že se chce odstěhovat,“ vypráví Vlasta. Stěžovala si mým rodičům, a ti nabídli, že Klára může bydlet u nich, že jí poskytnou vlastní pokoj.
Spokojený puberťák je vzácnost
„Klára byla nadšená, ale mně připadalo hrozné, že se mnou už ve čtrnácti vlastní dítě nebude. A taky jsem nechtěla, aby naši měli kvůli nám starosti. A po pravdě řečeno jsem se i bála, že je Klára nebude poslouchat a úplně ztratíme kontrolu."
Naštěstí se ale vše v dobré obrátilo: Klára byla jako vyměněná. „Žasla jsem, protože to, co nerespektovala u mě, tak dodržovala bez problémů a remcání u babičky a dědy. A mezi námi se to během nějakého období urovnalo. Prostě jsem dospěla k názoru, že mezi námi bylo už takové napětí, které u ní přerostlo ve vyslovenou alergii,“ vzpomíná Lída. Dnes jsou kamarádky. A Klára, až bude zanedlouho plnoletá, si chce pronajmout byt dohromady se spolužačkami.
Hlavně zabraňte útěku!
V těchto situacích je každá rada drahá. Nicméně psycholog Martin Weissman jednoznačně doporučuje snahu domluvit se na oboustranně přijatelných pravidlech soužití do doby plnoletosti dítěte. „Nekompromisní přístup vztahy s dítětem dál vyostří a vyhrotí jeho touhu z domova odejít. Nejhorší je, když uteče, a nikdo netuší, co se s ním děje,“ míní odborník. Jak dodává, to pak bývá spojeno s dalšími problémy, jako je záškoláctví a podobně. Rodiče by si měli uvědomit, že dospívající dítě si zaslouží víc volnosti a přílišné omezování jeho postoj ke společné domácnosti kazí.
Na druhé straně, pokud je napětí neúnosné a je taková možnost, jako to udělala Lída, tedy nechat potomka bydlet u někoho blízkého, je to leckdy užitečné východisko. „Musí tu ale být jistota, že dospělí dítě v rozumných mezích uhlídají a ono je bude respektovat,“ konstatuje Martin Weissman.
Podle něj je logické, že rodiče na takovou alternativu přistupují neochotně i proto, že mají pocit, že výchovně selhali a navíc nedokázali udržet vzájemné citové pouto. „Občas ale neuškodí, když si od sebe odpočinete, a vesměs se vztah posléze upraví,“ povzbuzuje na závěr.
A jaké to bylo u vás? Podělte se s ostatními čtenářkami na info@prozeny.cz o rady, jak na naše puberťáky.
Reakce na článek
pokorna.zden
Zdena
Mám dceru v srpnu jí bude 18 .Před dvěma měsíci my utekla z domova poprvé po týdnu ji našla policie.Odvezli jsme ji do Výchovného ústavu.Je velmy problémová.Z výchovného ústavu my utekla před velikonocemy.A u někoho se skrývá nic o ní nevím akorát sem tam napíše sms.Mám o ní strach.Psala jsem jí at se vrátí domů , ale odpověděla,že se vrátí až bude plnoletá.Nevím co mám dělat jsem z toho neštastná.
noac
Nevíme co dál
Dobrý den,
dnes mi utekl brácha z domova, sbalil si všechny věci a nechal doma dopis na rozloučenou. Je mu pouhých 15 let a chodí s přítelkyní, která je o 3 roky starší než on. Komunikuje se mnou jen přes sms a útěk plánovali a co je nejhorší, že ona je těhotná a když mi říkal jak se to stalo, tak je jasně vidět, že slečna to na něj nahrála. Její maminka je v tom podporuje, ale nikdo neví kde jsou, někde si našli byt, on zkončil se střední školou a jejich rodina (světský - nic proti) se prý oně postarají a dájí mu práci. Nejvíce to vzalo mě a maminka to bohužel ještě neví, ta se to dozví až večer přijde z práce. Co jsem sním mluvil domů se vrátit nechce, ale takhle to přeci nejde, poraďte co dál? Zavolat na něj policajty, nahlásit to na sociálku? Existuje vůbec na tohle nějaká linka pro rodiče když jim uteče mladiství z domova? Doma to nikdy nebylo špatný a my jsme se neměli špatně, nevím proč to udělal?
teranikat
bolí to
ahoj, hledám tady radu, co mám dělat, dcera mi odjela neznámo kam s přítelem, nechala mi dopis, že se vrátí, at se nebojím, ale kdo to zažil, ví, že bát se slabé slovo, je to panický strach, bezmocný strach, kde je, co dělá, co jí... chtěla jsem ji nechat hledat policií, ale asi to nemá cenu, řekli by mi, at počkám, jestli se opravdu vrátí, jak slíbila... tak čekám ... jestli to čte někdo z vás mladých, kteří uvažují o tom, nebo to už udělali, že odejdou z domova a tak se vyřeší všechny jejich problémy, at se trochu zamyslí nad tím, co po sobě nechají... prázdno a bezmoc, nikomu bych to nepřála...