Záškoláctví: nic takového se v naší rodině stát nemůže! Také máte pocit, že tenhle problém se vašemu potomkovi vyhne? Domníváte se navíc, že za školu chodí pouze problémové děti, v partách, přičemž nedílnou součástí takových dýchánků je i tabák a alkohol? Omyl.
| Vyhnout se nepříjemným povinnostem zatouží občas každé dítě – a dříve nebo později to mnoho z nich také vyzkouší. Kupodivu většinou jednotlivě a daleko spíš doma než někde na ulici. Podle organizace Záchranný kruh tráví záškoláci pětkrát častěji čas doma než venku nebo ve městě. Přibližně jen šestina dětí potom vyráží „za školu“ s kamarády. |
Skutečný problém není jedna nebo dvě zameškané hodiny. Do tuhého začíná jít, když se chození za školu opakuje. V takovém případě už totiž nejde jen o „ochutnávání zakázaného ovoce“, ale o blikající výstražnou kontrolku. A najít faktickou příčinu může být někdy hodně těžké.
„Katka chodila do osmé třídy. Občas na nás vyškemrala omluvenku například na poslední hodinu tělocviku, občas jsem ji podezírala, že ji víc bolí ohlášená písemka z matematiky než hlava nebo břicho, na které si stěžovala, ale jinak s docházkou vážnější problémy neměla. Škola ji sice nijak zvlášť nebavila, ale ruku na srdce: koho z nás ano? Proto když koncem května odmítla jednoho rána vstát z postele s tím, že do školy prostě nepůjde, nevěděli jsme, co máme dělat. Nedala si říct ani po dobrém, ani po zlém, prostě tři dny po sobě odmítala ráno vstát a odejít z bytu,“ vypráví Dana, matka čtrnáctileté Kateřiny. Jediné, co se rodiče od dcery po delším naléhání dozvěděli: „Byla bych na kamarádky zase hnusná.“
Dítě možná chodí za školu, když:
- si často stěžuje na nevolnost, bolení hlavy, břicha... a vy ho přesto vždy pošlete do školy – řeší tím domnělou „nespravedlnost"
- se mu zhoršuje prospěch, ale nevidíte aktivitu dítěte s tím něco dělat – odpoledne spí
- přestane se zmiňovat o výsledcích ve škole
- pokud si vyžádáte index či žákovskou knížku, delší čas v nich chybí údaje o známkách v předmětech, kde dosud známky přibývaly v rychlém sledu (důvod ale může být i nemoc vyučujícího)
Za záškoláctvím může být šikanaLenost nebo deprese
Záškoláctví totiž prakticky vždy signalizuje problém: buď dítěti nesedne některý předmět, případně (to častěji) jeho vyučující, nebo si nerozumí se spolužáky. V krajním případě může jít i o šikanu. A nejtěžší (a přitom asi jediné, co může pomoci) je zjistit, co za zameškanými hodinami stojí.
„Objednali jsme se i k renomovanému psychologovi, ani ten však nezjistil nic. Ujistil nás jen, že nejde o žádnou katastrofu, do prázdnin koneckonců zbývaly už jen tři týdny, a dceři vysvětlil, že člověk občas musí udělat i to, do čeho se mu nechce. Nás potom soukromě varoval: kdyby se celá záležitost měla v příštím roce opakovat, bude třeba návštěvy dalšího odborníka. Tentokrát však už ne psychologa, ale psychiatra,“ vzpomíná na neradostný konec loňského školního roku Dana.
V některých případech totiž nelze dítě z odporu ke škole vinit. Žáci, kteří trpí klinickou školní fobií nebo depresí, tu byli vždycky, v posledních letech jich ale přibývá. V takovém případě se žák zkrátka tak bojí představy, že by měl jít do školy, že rodiče mohou sotva udělat něco pro to, aby ho přesvědčili o opaku.
Rozhodnutí dítěte „dnes nejít do školy“ navíc zpravidla předcházejí chronické školní neúspěchy, které v něm postupně prohlubují pocity osobní nedostačivosti. Podle psycholožky Pavly Cimlerové se na takové dítě soustřeďuje stále větší tlak jak ze strany učitelů, tak i rodičů. Tím se vytváří začarovaný kruh, ze kterého dítě volí jedinou cestu – otevřené odmítání školy.
| Co dělat se záškolákem |
| Ptejte se – nejen svého dítěte, ale (opatrně) i jeho kamarádů, známých nebo učitelů, ke kterým má silnější vztah. Zjištění, „proč“, je klíčové. |
| Omluvit či neomluvit, když vám zavolají ze školy – složitá otázka. Pokud šlo o ojedinělý exces, přimlouvám se za omluvu. Pokud však jde o opakovanou zahálku, může být dvojka z chování krokem k nápravě. |
| Pozor na záškoláctví v osmé a deváté třídě – známky z chování se píšou do přihlášek na střední školy, výběrová zařízení takové dítě nemusí přijmout |
Hranice mezi dětmi, které mají skutečné psychické problémy, a žáky, kteří jednoduše do školy chodit nechtějí a jejichž rodiče nejsou schopni je k tomu donutit, je nejednoznačná. Bez odborníka se v takovém případě neobejdete. Ale pozor! Nejhorší je věc vůbec neřešit, neboť dlouhodobější záškoláctví škola hlásí sociálnímu odboru příslušného obecního nebo městského úřadu, ten může dokonce odebrat rodičům či rodiči na několik měsíců dávky sociální podpory.
Milé čtenářky, chodilo vaše dítě za školu? Jak jste to poznaly a jaký k tomu měl váš potomek důvod? Poraďte ostatním čtenářkám v diskusi.
Reakce na článek
Maruskamahony
:-)
taky jsem chodila za školu..teda spíš zůstávala doma.. bála jsem se špatných známek.
aniim
:-) důvody ..
zdravím, čtu tu ty diskuze a říkám si, na každém šprochu je pravdy trochu, nejde zobecnit ani důvody chození za školu, ani jak je řešit. Někdo radí rákosku, někdo psychologa.. No, chtělo by to konkrétně řešit s tím dítětem.. Osobně jsem na gymnáziu také hákovala, a to hodně. A nikdo mě nešikanoval, problémy jsem neměla, ale mě ta škola prostě nebavila .. Sedět někde hodiny a poslouchat výklad - nuda a ztráta času.. takže jsem na hodiny prostě nechodila a chodila pouze na písemky a pak abych se mohla nechat vyvolat. Omluvenky jsem si psala sama, následě v 18ti už jsem i oficiálně mohla a bylo. Samozřejmě jsem tam kvůli docházce alespoň částěčně musela chodit, i když % docházky jsem nikdy nesplnila. No a zbytek jsem i dost marodila, takže se to nasčítalo.. pamatuji si třeba, že na tělesné výchově jsem byla za celý rok pouze na jednu dvouhodinovku. Ale protože jsem na písemky chodila a známky měla dobré, tak to i učitelé (většina) nechávala být, a ostatní nakonec taky. Rodiče se vždy starali o známky, hodiny je nějak nezajímaly.. Pak byla otázka co po gymnáziu - tak samozřejmě vysoká škola.. vybrala jsem si, dostala jsem se na ní .. a nechodila tam, ani jednou, opět - představa sedět tam a nechávat si něco vykládat-otřesná.. další rok spásná myšlenka dálkového studia - a naprostá spokojenost, vše šlapalo jak hodinky, jezdit na zkoušky, učit se kdy chci .. Asi mám na to vzhledem k sobě špatný náhled, ale zkusila bych školství zaměřit víc na vědomosti a méně na docházku.. Pro mě bylo náročné vstávat v 6 na autobus a pak sedět x hodin a poslouchat.. a vlastně za to ani nic nemít
aniim
:-) důvody ..
Jinak na ZŠ jsem si nedovolila chodit za školu, tam jsem byla zase věčný marod ... Ono lidi mají různé povahy a každému vyhovuje něco jiného, být každý stejný, je to strašná nuda
Ale pokud není docházka, musí tam být alespoň ty vědomosti, ono by se dalo lehce sklouznout k "flákačství", když by se docházka nehlídala..