Chtěla bych vám napsat příběh, který se stal mojí nejlepší kamarádce. Byla v podobně zoufalé situaci jako Martina, která se tady nedávno svěřila, že musí dát své dítě do babyboxu. Kamarádka se dítěte vzdala, je z toho strašně špatná a pořád doufá, že se stane nějaký zázrak a ona ho ještě někdy uvidí.
Bylo jí 20 let, když otěhotněla. S klukem, se kterým dítě čekala, se viděli náhodně a prostě se to stalo... pak už ho nikdy neviděla.To, že je těhotná, zjistila až ve třetím měsíci. Její matka ji vůbec nepodpořila. Řekla, že žádné dítě doma nechce a hotovo. Otec mojí kamarádce zemřel, když jí bylo 12 let, takže podpora ze strany rodičů žádná. Na potrat bylo už pozdě, dítě tedy odnosila s tím, že se ho hned po porodu vzdá.
| Přečtěte si také šokující příběh 20leté Martiny Jsem těhotná. Uvažuji o babyboxu! |
Po porodu jí dítě okamžitě odnesli. Řekli jí jen, jakého je pohlaví, a prý ji ještě nějaká sestra varovala, ať si to dobře promyslí, je to rozhodnutí na celý život. Já osobně jsem byla ve 20 letech pěkné tele, ale mám skvělé rodiče, kteří by mi pomohli. Asi nedokážu popsat její pocity, ale mám také syna, a kdyby se mi něco takového v životě stalo, nedokázala bych žít s pocitem, že mám někde dítě, které vychovává někdo jiný. Trápila bych se a ona se také hrozně trápí. Dnes ví, že to byla obrovská chyba, ale stále věří, že se se svým potomkem jednou setká. Je to její největší přání, a já doufám, že se jí splní.
Nemohu a nechci nikomu radit, co má dělat, ale vím, že bych svoje dítě za nic na světě nevyměnila a bez něj by pro mne život neměl smysl. Kdyby Martina dítě dala po porodu „pryč“, celý život by se strašně trápila, tak jako moje kamarádka, a denně by na ně myslela!
A co Vy, zažila jste něco zajímavého?
Podělte se s ostatními o Váš příběh!
Pište na adresu info@prozeny.cz
Reakce na článek
lesaja
pohled dospělého "dítěte"
Mě mamka dala k adopci,a dnes ji to nemám za zlé,bylo ji 19,a jak jsem zjistila ,neměla zázemí ani partnera,když se o mě dozvěděl,jednoduše odešel,takže pokud do toho mohu mluvit,jsem velmi ráda,že mě dala k adopci,kde jsem krom lásky,a nejen svých adoptivních rodíčů,ale i prarodičů a celého příbuzenstva měla i materiální stránku,a nikdy jsem nouzí netrpěla,takže pokud se mladá maminka ať už z jakéhokoli důvodu vzdá dítěte,asi ví proč to dělá,dá dítěti šanci žít v náhradní rodině,kde ani na okamžik neuvažují,že by dítě nechtěli... možná jsem měla na adopt.rodiče štěstí,ale spíš si myslím,že děti adoptované jsou děti milované,neb přímo vymodlené,alespoň já ten pocit měla a mám dodnes a to je mi 30 let...
zbozna
to je sila
slecna, ktere "se to proste stalo" ve 20, nemysli mozkem, s takovou rozhodne zadny soucit mit nemuzu. co si nadrobila, to at si sezere. a jestli se ji tak styska, at si napise do Posty pro tebe
stepanka127
to je sila
teda paní zbožná ,vy ste mě nadzvedla,já sama jsem měna první ve 21,ale nikomu bych nepřála,aby se musel vzdát děcka anebo to vaše at si to sežere,vy nejste zbožná,vy ste nemožná
