Až 50 % dětí ve věku do tří let probouzí v noci své rodiče s tím, že nechtějí spát. Existuje recept na sladké snění? Jak se zbavit pláče a dětských rozmarů, aby celá rodina neměla ráno kruhy pod očima?
Vždyť jsem si před chvílí lehla, ale ono už zase brečí? Skoro každá maminka to zná. Únava, neustálý dohled nad brekem maličkého stvoření ve tři ráno. Pak znovu ve čtyři, a taky v pět. Šílenství? Ne, možná jen špatné návyky.
Chování v náruči? Zlozvyk!
Mezi dvěma spánkovými cykly se normálně budí každé dítě. K opětovnému usnutí potřebuje stejné podmínky, jako mělo večer, když šlo spát. Některé maminky si své děti „naučí“ na pochování, kolébání v kočárku nebo braní do postele. Logicky to samé dítě bude vyžadovat, jakmile se probudí.
Mantinely zásad
Pediatři se shodují, že navzdory přesvědčení některých rodičů, je nutné dítěti ukázat, že mamka i taťka mají v domácnosti rozhodující slovo, a rozhodně nehodlají zacházet za některé hranice, které si předtím nastavili. Nikdo neříká, že je to lehký úkol, zvlášť když vyčerpaná maminka pociťuje únavu, a nechce se stát účastnicí scény, ve které se dítě vzepře jejímu rozhodnutí, že je čas na spánek. Pevné „ne“ by se však mělo stát součástí každodenního života, i přes obavy, že nám snad dítě odepře svoji lásku.
Taťka s tvrdším srdcem
Další na seznamu úkolů je osvojení si usínání bez doprovodného procesí (pochování, kočárek, vození v autě atd.). Dítěti by mělo být všechno vysvětlováno s citem a něhou, aby vědělo, proč nemůže spát u rodičů v posteli, proč už je vlastně čas do postýlky jít atd. Děláte to přece pro dobro jeho i své! Nemusíte mít pocit viny. Jestliže sama dopředu víte, že vždycky v zásadách povolíte, pošlete na uspávání tatínka, protože ten se jen tak rohlíkem opít nedá.
Málokdo nechá děťátko plakat
Jsem tu jen na chvíli
Mnoha rodičům pomohla i technika časových intervalů, kdy se dítě po odchodu z jeho ložnice nechá samotné i přes naříkání pět minut. Pak se k němu rodič vrátí, upozorní ho, že musí spinkat, a zase odejde, a to bez doteků, hlazení a podávání lahvičky s pitím. Jestli pláč bude i nadále pokračovat, tentokrát se do ložnice vrací po deseti minutách. Jde o to dítě ubezpečit, že jeho nejbližší je v těsné blízkosti, a dodat mu pocit bezpečí. Další návštěva čítá 20 minut od té předchozí. (V případě nutnosti se tento interval dodržuje až do usnutí.) Tuto metodu doporučuje R. Ferber, americký odborník zabývající se dětským spánkem, a je si jí tak jistý, že avizuje odstranění problému za několik nocí od prvního vyzkoušení. Přesné dodržování minut, byť s hodinkami v ruce, je však nevyhnutelné!
| Jak to vidí redakce | |
| Pavla Drlíková | U naší dcery jsme praktikovali metodu R. Ferbera hned po šestinedělí a nechávali ji v postýlce vyplakat s tím, že jsme prodlužovali intervaly návštěv. Když ale hodně plakala, z postýlky jsme ji i zvedli a pochovali, ale jen krátce a pak zase hned uložili. Usínala tak tři týdny asi tak po hodině až dvou, ale od té doby dcera (dnes 7 měsíců) nemá problém v postýlce usnout téměř hned, jak ji tam uložíme. Navíc vydrží spát 9 hodin vkuse. Je to zlatíčko. |
| Sabina Trnková | Uspávání naší Alice je na mně, jsme tak s manželem domluvení. Již odmalička (nyní je jí 13 měsíců) to s většími i menšími úspěchy funguje tak, že ji v čase spánku chvilinku pochovám a ona mi automaticky na rameni usne. Pak Álu položím do postýlky. Vstávám k ní jen jednou za noc, dnes až tak kolem půl šesté, kdy má hlad – tedy dávám jí lahvičku mléka. Jinak pohoda :-) |
Když trucování vystřídá bolest
Dětský pláč však není pouze o rozmarech, ale i zdravotních obtížích. V rozeznání jednoho od druhého pomůže určení času, ve kterém slzičky tečou proudem. Obvykle druhá polovina noci znamená pouze probuzení mezi jednotlivými spánkovými cykly, ta první se však pojí s bolestí během delších chvil, kdy dítko naříká. Kolika, zuby, podráždění jícnu… To všechno může zrovna v daný moment hrát roli.
Po celém dni je miminko unavené, i Alice
Medicína nad zlato: masáž hlavy
I když se masáž hlavy na uklidnění používá především všude možně, jen ne u nás, jedná se o tradiční „lék“ na nespokojenost a uvolnění, protože ruce matky děťátku navodí pocit podobný tomu, když ho hýčkala plodová voda. Používá se k tomu vlažný mandlový olej, nebo olej s výtažkem z heřmánku, který je známý pro své relaxační účinky. Dobré je, že žádný konkrétní návod, jak na to, neexistuje. Vychází se pouze s vlastních pocitů a láskyplných doteků, což maminka hravě zvládá.
Pakliže se stále nedaří nad nespavostí vyhrát, a domníváte se, že vaše dítě trpí spánkovou poruchou, obraťte se na dětského lékaře. My vám však přejeme hodně pohodových a klidných nocí bez dětského nářku.
Reakce na článek
bahasa77
Souhlasím s článkem
Souhlasím s článkem. Muj syn stale v postylce plakal a delal sceny.Nechtel spat a vyzadoval pozornost.Promluvila jsem si s jeho obvodni doktorkou a ta mi dala presne tenhle navod.Dodrzovali jsme presne 5minut,prijit polozit,pohladit,odejit-nemluvit,nezustavat.pak 10,15,20 minut i dele. Byl vzteky bez sebe,ale netrvalo ani deset dni a od te doby ho polozim do postylky,prectu pohadku,pohladim,pustim obrazky na zed a odchazim.Bez problemu kazdy vecer,v pohode usne.Pokud se mu nechce spat,tak kouka na obrazky a do pul hodiny usne a ani jednou nezaplace.Rano ho vyzvedavam s umevem a laskou,aby se mel na co tesit.Jsem presvedcena,ze kazda maminka pozna pokud dite breci,ze ho neco boli,nebo trapi a kdy jen tak.Takze kdyz se obcas stane,ze ho neco boli,pak samozrejme chovam,hladim nebo si ho vezmu do postele.Ale to je jen tak za pul roku,kdyz ho neco boli. Je mu rok a pul a minimalne rok usina bez jakehokoliv place sam v postylce kazdy den.Takze ja muzu jen doporucit.
KlarB
Souhlasím s článkem
Paní ale nepsala, že miminko usíná v jiném pokoji. Je ale běžné, že miminko jde spinkat kolem 19. hodiny a maminka musí jít ještě uklidit nádobí, popřípadě nakrmit ostatní členy rodiny včetně sebe, uložit starší děti, udělat hygienu... Máte děti? Měla jste jich víc po sobě? Nemůže se najednou všechno točit jen kolem toho nejmenšího a to starší odsunout na vedlejší kolej.
Souhlasím s článkem
Já ale s článkem nemohu jinak než souhlasit. První syn byl uplakánek a dodnes se všechno děje s kuňkáním a přívalem slziček nebo vzdoru. Od malička však spával ve svém pokoji a své postýlce a u nás v posteli byl pouze dvakrát, při větší nemoci.Druhý syn s námi byl v pokoji do svého půl roku a to jen proto,aby nebudil toho staršího, nyní už jsou kluci oba v dětském pokoji. V posteli s námi zatím nebyl nikdy. U něj mi opravdu pomohlo nechat ho chvíli vyplakat, když měl chuť ve tři ráno vstávat a on opět usnul. Dnes nemám problém - vzbudí se, dostane napít, položím, pohladím, řeknu dobrou noc a on spí dál. Podotýkám, že než se naučil, že v noci se spí, plakal asi tak 4 dny cca 5 minut. Troufám si říct, že nejsem matka tyran,za své děti bych dýchala, ale děti mají mít řád a rodiče jsou tu od toho, aby jim ho nastavili.