Kluk, co chová panenku? Nebo holčička, co tráví hodiny u dětského ponku s umělohmotnou pilkou, kladivem a šroubovákem? Nesmysl! Jenže je to vážně genetická výbava, která nutí malé chlapce milovat auta a holčičky zas vařit v miniaturní kuchyňce, nebo je to dáno výchovou, kterou naše děti automaticky směřujeme? Jaké jsou skutečné rozdíly mezi chlapci a dívkami?
Příroda samozřejmě není hloupá, takže řada věcí nám je vrozena. Muži jsou například díky testosteronu naprogramovaní na bojovnost, dravost či agresivní chování. Ženy v sobě zase mají od přírody větší trpělivost vůči dětem, například lépe snášejí jejich pláč.
Co se říká…
Ve společnosti ale koluje mnoho tvrzení, která popisují mezi dívkami a chlapci velké rozdíly. Nejčastěji jde o následující věci:
- Holčičky se rychleji naučí mluvit, kluci jsou v tomto směru zaostalí
- Kluci bývají motoricky zdatnější, rychleji chodí a podobně
- Holčičky jsou od mala citlivější na hygienu, takže se lépe zbavují plen
- Holčičky jsou klidnější, lépe spí, kluci jsou divocí a jejich výchova je náročnější
Tady je potřeba říci, že jde o postřehy, které vznikly jakousi dlouhodobou zkušeností. Takže z obecného hlediska nejspíš pravdivé budou. „Tyto stereotypy vycházejí z toho, jak lidé své děti dlouhodobě pozorují, a tyto závěry ze svého sledování vyvodili. Takže mylná určitě nebudou, ale stoprocentní též ne. Jsou klidní chlapci a holčičky děsivá šídla, existují kluci, kteří v roce umí spoustu slov, a holčičky, které ještě ve třech letech mlčí,“ říká psycholožka Katarína Lomská Filasová.
Korunka ke korunce, a za pár let budu mít vyděláno víc než Pepíček
Tip redakce: Stejně tak nikde není stoprocentně psáno, že váš syn si bezpodmínečně najde ženu a bude s ní mít kopu dětí. Co když bude gay? O tom se dočtete v článku Když se řekne: Mami, jsem na kluky!.
Příroda není všemocná
Ovšem ale rozhodně nelze vše svádět na genetiku a přírodu. Vlastní výchovou a přístupem k dětem toho totiž hodně ovlivňujeme. Koneckonců kdo z vás obléká syna do růžové barvy a dcerku posílá na fotbal? „Vliv společnosti a výchovy je velký. Ať chcete nebo ne, máte sami tendenci přistupovat k holčičkám holčičkovsky a ke klukům klukovsky. Klukům tolerujete nějaké to šťouchnutí, holčičky hned napomenete, že se to nehodí. S klukem jdete automaticky na fotbal, u holčičky by vás to ani nenapadlo,“ vysvětluje psycholožka Danuše Jandourková.
Máma sice říká, že vaří jen ženské, ale když mě to tak baví!
A i tady platí, že rodiče jsou pro děti vzorem. Od mámy a táty ratolesti okoukávají, jak se co dělá, jak to má vypadat. „Nápodoba je nejsilnějším nástrojem učení. Takže kluci vidí tatínky montovat poličku, a logicky usoudí, že to je jejich místo. Holčičky zas vidí maminku s kýblem a hadrem či u sporáku v kuchyni, a tak touží po růžových setech pro hospodyňky a malé kuchyňce,“ popisuje Katarína Lomská Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti.
Jak na děti?
Mgr. Danuše Jandourková
Lékařka, psycholožka, odbornice na výchovu dětí. Odpovídá na dotazy v naší poradně!
Poradíme vám zdarma!Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, podstatné ale je, aby rodiče dítěti nabídli všechny možnosti a ono si samo vybralo. Proč by si třeba kluci nemohli hrát nejen s auty a stavebnicemi, ale také s panenkou? „Kolik matek svým synům koupí panenku a kočárek? Přitom jako dospělé od svých partnerů chceme, aby se vřele starali o malá robátka. Tady přece něco neladí,“ upřesňuje Katarína Lomská Filasová.
Ať si své místo děti najdou samy
S geneticky danými rozdíly mezi dívkami a chlapci to jednoduše nebude tak žhavé. Výchova a to, co děti vidí doma, má minimálně stejnou sílu jako genetika, ne-li větší. „A tímto způsobem postupně vyrostete do ženských a mužských rolí, ani nevíte jak. V dospělosti se pak pracně snažíte najít své skutečné já, zjistit, co vás skutečně baví, a v čem budete vynikat bez ohledu na to, co vám předepisuje ,společensky správná' role,“ říká Katarína Lomská Filasová.
Nejde jen o hračky, i když o mnohém vypovídají. Jde hlavně o to, co děti doma vidí. Neznamená to, že byste měli chlapcům nutit růžové oblečení a holčičky násilím držet nad stavebnicí, ale z druhé strany byste je měli pustit i za hranice růžové či modré barvy. A ukázat jim, že ani vy se nebojíte je překročit. Že máma může jet s autem do servisu a táta uvaří večeři. Nejspíš i tak vyroste z vašeho syna IT specialista a vaše dcera se vdá a zůstane s miminkem na mateřské. Ale bude to proto, že to tak skutečně chtějí, ne proto, že k tomu byli vychováni nebo že je k tomu dotlačila společnost.
Tip redakce: Svět jednoduše není černobílý. Přesvědčí vás o tom i článek Muži vs. ženy: Kdo to má v životě těžší?.
Jaké jsou podle vás rozdíly mezi holčičkami a chlapečky?
Reakce na článek
Leplen
Je to nespravedlivé
Jako klukovi mi nikdy nikdo panenku nekoupil, tak jsem si sbírku založil až teď. Navíc je rozhodně lepší hračka autíčko pro holku nebo panenka pro kluka, než pistole, samopal a tank pro oba.
LePacha
:)
Zlatá doba, když jsme byly ještě děti...
Samozřejmě, že jsme si se sestrou hrály na maminky -vozily jsme panenky v kočárcích, ale vždy jsme si mj. přály k Vánocům a narozeninám i nějaké to auto. Takže jsme vlastnily angličáky, sanitku a škodu 120 na setrvačník, formuli 1 na dálkové ovládání - to byla aspoň zábava a stály u ponku s pilkou a kladivem a vytvářely tak naše díla...
taková všehochuť. Jó, to byly časy.
peetrr
Nejde o autíčka
Jistěže hraní s autíčky žádnou holku nepoškodí.
Něco ale blbě je - rozhlédněme se kolem sebe.
To, co poškozuje děti, je mj. úpadek otcovské role v posledních desetiletích.
Rozvody, feminismus atd. buď vytlačují otce z rodin. Pod vlivem moderních názorů na výchovu se otcové ve strachu, aby nebyli považováni za diktátory, chovají k dětem jako pubertální kamarádi.
Ovšem to už není výchova...
Nepotřebujeme tátu na to, aby nás učil dělat blbosti, to zvládnou kámoši. Potřebujeme rodiče jako pevný bod ve světě, jako maják, jako mantinel.
Pokud to nedokážou nebo nechtějí dělat, je problém.