Ve školách jsou fyzické tresty zakázané, ale doma na svých dětech se jich pedagogové nezdráhají. Naopak k nim mají shovívavější přístup než rodiče, kteří ve školství nepracují. Alespoň to vzešlo z průzkumu agentury GfK Czech. Objednala si ho Nadace Naše dítě, která je z výsledků v šoku.
Pedagogové i běžní rodiče se shodli, že fyzický trest není ideální výchovnou metodou. Ovšem ve výjimečných případech k němu občas každý z nich přistoupí. Zarážející ale je, že rodiče pedagogové své děti fyzicky trestají častěji než běžní rodiče. Z průzkumu, do kterého se zapojily téměř dvě stovky učitelů, totiž vzešlo, že nějaký ten pohlavek či plácnutí uštědří svým potomkům o deset procent více pedagogů než rodičů nepedagogů. „Abych byla upřímná, je to pro mě celkem šokující zjištění, tohle jsem vůbec nečekala,“ říká k tomu Zuzana Baudyšová, ředitelka Nadace Naše dítě.
Jak trestáme své děti
Jenže průzkum, který se uskutečnil mezi dubnem a červnem tohoto roku, ukázal, že pedagogové mají k fyzickým trestům vcelku shovívavý přístup. U svých dětí praktikují především zákaz oblíbené činnosti (návštěva kamaráda, dívání na televizi, práce na počítači,…), ale na prvních příčkách skončilo právě i fyzické trestání, i když je tím myšleno jen nějaké lehké plácnutí přes ruce či přes zadek. K tomu se občas uchyluje každý druhý pedagog, a naopak jen každý čtvrtý takové chování ve výchově zcela odmítá. „Mně se tomu snad ani nechce věřit. Ve školách jsou totiž fyzické tresty zakázané a já bych čekala, že se s tím pedagogové ztotožní a budou tak fungovat i doma. Nebo jsem si alespoň myslela, že jejich postoj k fyzickým trestům bude stejný jako u rodičů, kteří nejsou učitelé,“ komentuje výsledky průzkumu Zuzana Baudyšová.
Jsou učitelé domácí tyrani?
Jenže zdá se, že pedagogové, kteří jsou s dětmi v kontaktu téměř dennodenně tak vyhraněný názor nemají. „Já mám desetiměsíčního syna, takže nás se fyzické tresty ještě netýkají, ale rozhodně nemám v plánu je nějak dramaticky odmítat. Tedy ve smyslu nějakého lehkého plácnutí a podobně. Sama jsem byla celkem hodné dítě, myslím, že mě rodiče dobře vychovali, a nic na tom nemění fakt, že jsem občas nějaký ten pohlavek schytala,“ říká Pavlína Balková, učitelka na mateřské dovolené.
| Nejčastěji používané tresty u vlastních dětí | ||
| Rodiče pedagogové | Rodiče (běžná populace) | |
| Zákaz oblíbené činnosti | 47 % | 41 % |
| Domluva, vysvětlování | 30 % | 15 % |
| Plácnutí přes ruce či přes zadek | 20 % | 32 % |
| Pohlavek či facka | 12 % | 14 % |
| Zvýšení hlasu či křik | 8 % | 3 % |
| Odchod do pokoje a přemýšlení o prohřešku | 7 % | 3 % |
| Nechají na dítě dopadnout důsledky | 7 % | – |
| Výprask, bití | – | 5 % |
| Slovní pokárání, vynadání | 5 % | 5 % |
| Odmítavé chování vůči dítěti, mlčení | 5 % | – |
| Domácí práce, úkoly navíc | – | 4 % |
| Domácí vězení | 4 % | 7 % |
| Snížení kapesného | 4 % | 2 % |
Pozor, pohlavky fungují i ve škole
Ovšem nejpřekvapivější je nejspíš fakt, že pohlavkům a podobným technikám se pedagogové neubrání ani v prostorách škol. A to, i když u nás platí zákaz jakéhokoli fyzického trestání žáků či studentů!
Jak na děti?
Mgr. Danuše Jandourková
Psycholožka, odbornice na výchovu dětí. Odpovídá na dotazy v naší poradně!
Poradíme vám zdarma!Nejčastěji sice učitelé přistupují k slovnímu napomenutí, poznámkám (o tom, jak se u žákovské svých dítek můžete pobavit, se dočtete v článku Vtipné poznámky: Zvrací židličky!), důtkám a podobně, ale každý čtvrtý pedagog pokládá právě pohlavek za přijatelnou formu trestu, a dokonce k ní již v minulosti přistoupil. Na prvním stupni se k tomu přiznalo 16 procent dotázaných učitelů, na druhém stupni pak dokonce 34 procent kantorů! „Přiznávám, že byly chvíle, kdy bych na svých žácích ráda občas fyzický trest použila, ale vždy jsem se ovládla. Se zákazem fyzických trestů na školách plně souhlasím. Je to totiž velmi silný nástroj v rukou učitele, který je snadno zneužitelný,“ dodává Pavlína Balková.
Průzkum se mimo jiné zabýval i tím, za co rodiče své děti nejčastěji trestají. A tady se všichni víceméně shodli, protože 50 procent rodičů pedagogů a 53 procent běžných rodičů pokládá za nejzásadnější prohřešek a důvod k fyzickému trestu především to, když dítě samo na někoho zaútočí, ať už na jiné dítě či na rodiče. Hned za tím následuje lhaní a ničení věcí.
Tip redakce: Potýkáte se doma s malým lhářem? Místo pohlavků si zkuste přečíst článek Moje dítě mi lže! Jak ho to donaučit?.
Ale i v této oblasti rodiče pedagogové překvapili. Ukázalo se totiž, že za jakékoli prohřešky související se školou (špatné známky či poznámky) své děti netrestají!
| Reálné použití trestů ve školách | |
| Ústní pokárání | 100 % |
| Poznámka | 94 % |
| Zavolání rodičů do školy | 92 % |
| Třídní důtka | 90 % |
| Ředitelská důtka | 73 % |
| Domácí úkoly navíc | 72 % |
| Snížená známka z chování | 63 % |
| Žáka nechat po škole | 58 % |
| Pohlavek | 27 % |
Reakce na článek
ivabucovice
...od desíti k pěti
Mě spíš zaráží, že ač se společnost obyčejných lidí (dle reakcí) přidává na stranu učitelů, pořád se u nás nic neděje. Žáci můžou v klidu napadat učitele, který nemá šanci na rychlou a zcela srozumitelnou odezvu. A paní Baudišová se s hrůzou pozastavuje nad výsledky výzkumu. Jako by snad učitelé byli doslova netvoři, co mlátí vlastní děti hlava nehlava. Já si myslím, že jsou docela normální rodiče a právě proto, že jsou pedagogové mají ve výchově svých dětí správný úsudek na to, co už je moc. Ještě by mě zajímalo, kdo by tedy podle paní Baudišové měl u nás děti učit.
Buclova.M
A důvod
vidím v tom, že jen učitelé vidí, co z cizích dětí skutečně roste. Většina rodičů to kvůli zaneprázdněnosti nevnímá. V důsledku se rodiče-učitelé snaží o výchovu alespoň u vlastních dětí.
lilie.lilinka
RE: A důvod
Bohužel naše společnost se často nechová podle selského rozumu. Kde jsou nějaké hodnoty? A proč se třeba vietnamské děti nechovají k učitelům neuctivě? Je takový vývoj v pořádku? A je to tak strašná věc, když učitel, a stane se to třeba jedinkrát za pololetí, dítěti jednu střihne? Děti moc dobře vycítí, že přestřelily a překročily pomyslnou hranici. Naopak často takový žák začne respektovat a uznávat alespoň někoho a takový učitel stoupne v jeho očích. Samozřejmě ne hned po nějakém pohlavku, ale během týdnu ano. Žáci většinou vědí, co je slušné chování a co už ne. Jenže vědí, že smějí a učitel nesmí nic.