Je to tak skoro v každé rodině. Jeden z rodičů děti více rozmazluje, druhý je přísnější a více trestá. Kde je ale ona hranice přiměřenosti trestů? O radu našich čtenářek tentokrát žádá muž – tatínek sedmiletého Viktora. Co má dělat s manželkou, která je možná až moc přísná?
Jmenuji se Karel a je mi už čtyřicet let. S manželkou Erikou, která nedávno oslavila své kulaté třicáté narozeniny, žijeme v Brně. Tam také vychováváme našeho jediného syna Viktora. Oba pracujeme, a proto se se synem vídáme nejvíce o víkendu. Přes týden bývá ve škole, na nejrůznějších kroužcích a ve školní družině. Snažíme se mu dopřát hodně široký výběr aktivit, aby si v budoucnu mohl dobře vybrat to, co ho baví nejvíce. Chodí na jazyky, na hru na klavír a dokonce hraje fotbal.
Přehnané ideály
Navíc Erika už bohužel další dítě mít ze zdravotních důvodů nemůže. Tak asi i to je důvod, proč chceme Viktorovi dát co nejvíce lásky a péče. Občas mám ale pocit, že od něho manželka požaduje příliš a má přehnané ideály. Nejraději by byla, kdyby se náš syn jednou v nějakém oboru proslavil a vystudoval třeba vysokou školu. Tu ovšem ani já a ani Erika nemáme. Proto se snažím zůstat nohama na zemi a budu rád, když ze syna vyroste slušně vychovaný chlap, který nepije, nefetuje a nekrade. Věřím, že si jednou najde dobrou manželku i práci. I když třeba skončí s maturitou nebo jen výučním listem.
Manželka je ale jiného názoru a podle toho také její výchova vypadá. Například ze školy by syn neměl nosit pomalu jiné známky než jedničky a dvojky. Je sice teprve ve druhé třídě, ale každému se přece občas něco nepovede. A doma pak za horší známku musí po večerech počítat neskutečně dlouhé sloupce příkladů. Samozřejmě že se tím učí a opakuje si, ale až takto přehnaně? Napsat domácí úkoly a pak ještě dělat další cvičně, které mu manželka nachystá?
Za špatnou známku dělá Viktor úkoly navíc
Jak velký výprask je správný?
A za každou čtyřku a pětku dostat výprask? To mi přijde také hodně nespravedlivé. Za poznámku, když se popere se spolužákem, to bych s jistým trestem i souhlasil, ale ne přece za špatnou známku? Anebo si myslíte, že je to tak správně?
Navíc i v případě, že syna nepochválí učitelé, kteří vedou jeho zájmové kroužky, stihne našeho Viktorka doma trest. Většinou nadměrné domácí úkoly nebo výprask vařečkou na zadek. Bohužel ale nemine týden, aby se výprask nekonal. Syn pak vždycky pláče a mně ho je líto.
Zkoušel jsem si s manželkou promluvit, ale ona tvrdí, že podobné tresty používají na své ratolesti i její kamarádky maminky a že je to běžná výchovná metoda. Mně se při tom ale svírá srdce a začínám mít obavu, aby to už nehraničilo s týráním dětí. Třeba i tou vařečkou přes zadek by stačilo plácnout jen jednou a ne třeba pětkrát, jak Erika dokáže.
Dokáže mi někdo poradit, co je normální? Zda má pravdu manželka Erika a já jsem jen zbytečně přecitlivělý, anebo je třeba výchovné metody skutečně změnit?
Syn to nemá lehké, dostává výprasky
Slovo psychologa
Podle psychologa Vojtěcha Bendy by si měla paní Erika především uvědomit, že její syn nikdy nemusí splnit všechny její ideály. Vkládat si do něho přehnané naděje může vést k neštěstí pro celou rodinu. Je důležité, aby bylo dítě za špatné činy a známky trestáno, ale vše s mírou. „Když se kluk popere ve škole anebo se zachová neeticky, rozhodně jedno plácnutí po zadku nevadí. I po jednom plácnutí mu mohou téci slzy a chlapec může plakat. To zas musí tatínek vydržet a říci si, že jde o výchovnou metodu. Ale více ran je zbytečných. Navíc mnohdy stačí i zvýšit hlas. Domácí úkoly navíc jako trest za špatné známky mohou být také ku prospěchu jen někdy. Nemělo by jich být rozhodně mnoho a dítě by jimi nemělo strávit více než půl hodiny,“ vysvětluje psycholog Benda.
A co byste panu Karlovi poradila vy? Máte pocit, že tresty Viktorovy maminky jsou přehnané? Napište na info@prozeny.cz
Reakce na článek
F-Maja
=o(
aby nedopad jako nektere deti kteri misto aby sli s vysvedcenim domu jdou nekam spachat sebevrazdu protoze se boji kvuli tomu ze tam maji treba i jednu trojku
sgerzova
fyz. tresty bych zakázala
Vařecha už je moc!!! Sama jsem byla hodně bita a vím jak mě to, jako dítě, deptalo. Výchovné plácnutí přes zadek - ano. A to v pouze v případě, že jde o nějaké situace, které by mohly nabourat pokřivit do budoucna charakter dítěte... ale za známky?!?!?!! To je hrůůů ... za!!! Doporučuji psycholožku a spisovatelku Jiřinku Prekopovou a její úžasné knížky!!! Má svoje stránky a terapeuty Pevného objetí po celé republice. Doveďte na tuhle terapii svou ženu a pak následně i syna. Hodně štěští
Ellila
Co mám dělat?! Zakročte!!
Z takového článku se mi chce brečet a nadávat najednout. Chudák malý se může určitě přetrhnout aby mamince vyhověl a ona místo toho, aby ho pochválila, že dostal z matiky jedničku, tak ho seřeže, že dostal z češtiny za 3, protože něco nepochopil správně
Jedna věc je chtít vychovat z dítěte slušného a vzdělaného člověka, druhá je vytvořit z něj trosku s nulovým sebevědomím, panickou hrůzou z vlastní matky a psychickými problémy... Bít děti za známky je odpornost! A navíc to není zdaleka taková motivace k učení, jako kdyby dostával za dobré známky a snahu pochvaly a odměny - a je už dokonce prokázané, že pozitivní motivace je mnohem účinější než ta negativní. Pokud máte jen jedno dítě a chcete mu dát veškerou péči, tak jste měli začít nastudováním různých knih, jak dítě zdravě vychovávat a efektivně vzdělávat bez týrání! Beru když dítě dostane na zadek když uděláně něco hodně špatného - třeba že vleze do nějakého opuštěného baráku, který na něho může každou chvílí spadnout, přestože byl předem upozorněn, že tam nemá lézt, protože je to nebezpečné...ale za známky?! V kterém století to žijeme proboha?? Z Vaší paní je mi vážně na zvracení a jsem ráda, že naspoň Vy se s tím pokoušítě něco udělat. Jste chlap, tak zakročte a své dítě chraňte před jednáním, které hraničí (jestli už není) s týráním! Od toho přece táta je, aby své dítě chránil, no ne? Jestli nechcete, aby byl Váš syn za pár let v televizi jako další nešťastný školák, co kvůli špatnému vysvěčení uteče z domu a už ho nikdy nikdo nanajde, popřípadě ho najdou mrtvého, tak musíte jednat! Určitě svého syna milujete a Vaše manželka taky, ale měl byste vyhledat psychologa nebo nějakou jinou pomoc, aby Vaší ženě došlo, že takovýmto zacházením neudělá ze syna slavného fyzika, ale velmi nešťastného muže, který bude do smrti žít s tím, že nedokázal splnit očekávání své matky. Ještě je malý, můžete ho před trvalými psychickými následky zachránit...Tak jednejte!