„A mimochodem - jsem těhotná!" řekla mi s příchodem léta rezolutně moje žena Magdaléna u večeře někdy mezi paštikou a okurkovým salátem. Na okamžik se u stolu rozhostilo rozpačité ticho. Přišlo to jako blesk z čistého nebe; něco takového jsem rozhodně nečekal, i když ta možnost tu samozřejmě byla.
Jednoho dne se každý z nás stane otcem a naše milenky se promění v matky - fungovalo to tak už v první jeskyni a bude to fungovat i dál. Život samozřejmě pokračoval dál a ráno znovu vyšlo slunce stejně jako každý další den.
Žádné změny jsem nepozoroval - manželka mě měla ráda stejně jako předtím, byla pořád stejně hezká a já si postupem času začal říkat, že to s tím těhotenstvím zase tak špatné nebude. Přinejmenším jsme mohli ušetřit trochu peněz za antikoncepci, takže budeme moci nakoupit nějaké hračky a plenky do zásoby.
Třetí měsíc - plný změn a zvracení
Zlom přišel někdy ve třetím měsíci - a snad kvůli neskutečně horkému červnu to byl zlom jako v americkém akčním filmu! Od jistého dne jsem se ráno budil a slyšel z koupelny hučet větrák; manželka zvracela. Jeden každý den. Týden za týdnem. Navíc jí přestala chutnat většina jídel, nemohla pít kávu a neustále chodila jako omámená.
A sex? Tak ten nebyl. Slyšel jsem, že se některé ženy vymlouvají na bolení hlavy, ale to moje manželka nepotřebovala - bylo mi už od pohledu jasné, že by mě při sebemenším pokusu o cokoli přinejmenším pozvracela. Naše noci se proměnily v těžké oddechování, supění a chrápání - pokud tedy Magdaléna bezvládně neusnula v rozkládacím křesle při sledování teleshoppingu.
Hurá, konečně je to za námi!
Tchynin těhotenský očistec
Nic na tom všem nedokázala vylepšit ani tchyně, která mi při každé možné i nemožné příležitosti popisovala, jak probíhalo její těhotenství a jak trpěla ona; podle všeho byl v jejich rodině těhotenský očistec dědičný stejně jako v jiných rodinách vysoký nárt nebo křečové žíly, takže mě každý den větrák v koupelně budil jako ještě optimističtějšího a nadšenějšího nastávajícího otce. Tchán se k tomu nevyjadřoval a jen spokojeně upíjel svůj rum; měl jsem pocit, že vím, co ho k té životní filozofii přivedlo, a začínalo mi to připadat jako poměrně jednoduché a schůdné východisko.
Vážně - kdyby to tenkrát ještě bylo možné, raději bych adoptoval malého sirotka z kojeneckého ústavu než tohle. Připadal jsem si podobně jako na vojně, když jsme si na konci stříhali metr a nemohli se dočkat, až dostříháme poslední dílek - jenže tenhle manželčin jiný stav mi připadal spíš jako kilometr, pokud ne jako něco horšího.
Malé změny způsobily velký zvrat
V našem bytě mezitím probíhaly drobné úpravy, které ho od základů změnily. Kočárek naštěstí zůstal ve sklepě, ale v ložnici přibyla postýlka; v koupelně pod větrákem se objevila skříňka ve veselých barvách, plná plen, různých lahviček se záhadným obsahem a mastiček; pod ní zničehonic stál přebalovací stolek v ještě veselejších barvách; když začala dětské postýlce dělat společnost bedna na hračky v těch úplně nejveselejších barvách, přišel jsem o klidné spaní a vytratil se na pohovku v obývacím pokoji. To už stejně začínala být postel manželce malá, takže můj krok přijala s povděkem.
V našem bytě se znenadání začaly objevovat manželčiny nové kamarádky, do poslední profesionální matky. Při příchodu z práce jsem se proplétal mezi kočárky a kozačkami, abych pozdravil svou těhotnou ženu, která hostila společnost v obývacím pokoji minerálkou bez bublinek a zeleninovými nebo ovocnými saláty. Někdy v té době jsem se opravdu spřátelil se svým tchánem a trávíval jsem dlouhé večery v jeho dílně.
S prvním táním jsem pečlivě zkontroloval stav našeho auta a pro jistotu doplnil všechny tekutiny, dotáhl šrouby, na které jsem dosáhl, a nabil baterii. Klíče jsem měl položené společně s doklady na viditelném místě a oblečení pohotovostně připravené na křesle vedle pohovky pro případ nenadálého nočního poplachu. Když přišel, vezl jsem svou manželku do porodnice s pocitem vysvobození. Konečně to všechno skončí!
Teď už jen porodíme a život se konečně vrátí do normálnějších kolejí!
Zdroj: Dámskájízda.cz
Reakce na článek
Jasminka.T
kdo ví jak je to nejlepší ???
Ahojky všem koukala jsem jaká debata se tu o tomto článku rozvedla a tak jsem si řekla že taky něco přidám . Já už mám svoje první těhu za sebou a tak si myslím že pro chlapa to je opravdu záhul když jsem byla těhu tak mi to tak nepřišlo ale teď zpětně když si to tak přehrávám jak jsem se chovala myslím že by opravdu měli dostat metál
u nás jsme se hádali každý den byť jen kvuli vidličce co nebyla správně položená a tak různě ale bylo to stejně nejkrásnější období teď se tomu smějeme a říkáme si že u druhého se máme zase na co těšit . Myslím že kažá žena má své a když je těhotná tak sní cloumají hormony o 106 a ty co si to budou číst a říkat nééé ... se mnou teda uřčitě ne tak o to víc 
proto si važme toho že ty chlapi ať remcaj nebo ne jsou s náma a vždy nás podrží . Je to jedno z nekrásnějších období v životě tak si ho užívejme jak jen to jde a nad tím co kdo a jak řekl se můžeme povznést. Všem těhulkám krásné těhu a pohodový porod a maminkam ať jim dítka dělaj samou radost 
liilly
muž a porod
Tenhle článek bych přejmenovala na "muž vs. těhule"
moc jsem se zasmála, s přítele plánujeme miminko a moc se na něj těšíme, jen mám obavy jak bude snášet změny nálad a všechny ty věci co k tomu patří. Každý si myslí, že nejhůř je na tom ta ženská, ale dle mého názoru jsou na tom blě oba dva. Sice prožívají nejkrásnější chvíle života a těší se na svého drobečka. Ale víme jak těm chlapům je? vždyť z ženské, se kterou žijí a znají ji se jim řed očima změní na náladového člověka, kterého nezná ... Já bych ho neodsuzovala 
to že hůř nese těhotenství zněj neděla špatného tatu!!!
keirha
problém
Dobrý den,
vím že se sem moc můj článek nehodí, ale musím se zeptat o radu.
Mám 3letého chlapečka, který mi vůbec nechce sníst, ani když mu dáme třeba bonbon drží ho v pusince třeba dvě hodiny a pak ho vyplivne. Opravdují jen hrozně málo a jediné, co je schopen sníst jsou aktivie, ale pouze bílé, po kterých zrovna nenabírá. Vyzkoušela jsem už mnoho jiných jogurtů, ale prostě nechce. Ve třech letechváží 10,5 kg a já jsem z thoo zoufalá a žádný doktor nám nechce pomoci.
Prosím o radu.
keirha@***