Klasický porod na sále, kdy ležíte na zádech a lékař s asistentkou vše striktně řídí, má řadu nevýhod. Alternativní formy porodu jsou stále oblíbenější a jejich zastánců přibývá. Přesto zůstává řada otázek. Tou hlavní je- neohrozím svým rozhodnutím rodit "jinak" sebe i dítě?
Když Ivana čekala v polovině 80. let první dítě, dostala se jí do rukou kniha francouzského porodníka Fredericka Leboyera s názvem Porod bez násilí. Nejenže jí toto dílo okamžitě zaujalo, ale zároveň vzbudilo nechuť absolvovat takzvaně klasický porod. Navíc připomeňme, že v tehdejších porodnicích se s rodičkami často nezacházelo zrovna v rukavičkách. Chyběl jakýkoli pocit výjimečného okamžiku z narození dítěte - miminko bylo matce automaticky odebráno, a sestry jí ho přinášely jen v předem stanovených intervalech na kojení. Ostatně není divu, že v této atmosféře a za těchto podmínek přestávaly matky brzy kojit, mnohdy jim dělalo potíže se umět o dítě postarat, přinesly si domů „panenku" a měly stres z toho, jak ji například vykoupat.
Leboyer razil cestu porodu, která by byla citlivá jak k matce, tak k novorozenci a nevyvolávala by zbytečná traumata.
Průkopnický experiment
Jak se Ivana dozvěděla, v Česku tehdy existovala jediná porodnice, která umožňovala porod zcela jinak, dokonce dle inspirace Leboyera. A to v Ostrově nad Ohří. Zařídila si možnost přivést miminko na svět právě tam. Oproti tomu, co slyšela od kamarádek, které absolvovaly narození dítěte v klasických nemocnicích, byla z tamního prostředí nadšená.
Maminky tu měly pokojíčky pro nejvýš čtyři rodičky, u postele postýlku pro miminko. Sestřičky každou maminku naučily, jak dítě držet při kojení, při koupání, jak přebalovat. Byly nápomocné, ale vedly každou k tomu, aby se to sama naučila a co nejdříve byla schopná se o děťátko sama postarat.
Kontakt dítěte s matkou je zásadní
Ivanin vlastní porod pak probíhal s vlídností personálu, v tmavé místnosti, miminko jí hned po porodu položili na břicho, od té chvíle ho měla stále u sebe, měla pokyn přikládat ho k prsu, kdykoli pláče, aby se jednak naučilo pít, jednak aby stimulovalo samotnou tvorbu mléka.
Sice to nebylo přesně podle Leboyera, protože při vlastním porodu nebyla přípustná jiná poloha než vleže, ale i tak větší ohled vůči rodičce i miminku představoval odvážný průlom.
Naši předkové stojí za inspiraci
Frederick Leboyer nebyl jen zkušený porodník, ale i člověk, který se zajímal o různé kultury, cestoval po všech světadílech. Došlo mu, že porod tak, jak ho už tehdy praktikovala takzvaná vyspělá civilizace, je velmi nepřirozený. V dřívějších dobách ženy - například indiánky - rodily vkleče, vsedě... dítě si pak okamžitě přivinuly k sobě, kojily tak, jak si dítě „řeklo". Ostatně nemusíme chodit tak daleko - obdobně to praktikovaly i u nás třeba ženy na poli, což známe například i ze slavných obrazů.
Právě těmito poznatky se francouzský porodník inspiroval.
Necitlivost „klasického" porodu
Leboyer kromě toho dokázal nahlížet fyziologické a biologické procesy, kterými novorozenec prochází.
Jen tak mimochodem, v této souvislosti svým pozorováním a teorií do značné míry vyvrátil tvrzení Sigmunda Freuda, zakladatele psychoanalýzy, že každý z nás přichází na svět již poznamenán prvním traumatem - porodem. Podle Leboyera je toto podvědomé trauma způsobeno nikoli samotným porodem, ale tím, že je veden necitlivě.
Jeho závěry znějí naprosto logicky:
- Při „klasickém porodu", jaký byl tehdy a až do nedávné doby praktikován jako jediný možný, se například při poloze matky vleže dostává dítě na svět zbytečně obtížně. Polohy, které uplatňovaly primitivní národy, byly z tohoto hlediska mnohem příznivější.
- Potom je vystaveno záři operačních reflektorů, i když bylo v matčině břiše dosud ve tmě - takže další šok.
- Při klasických porodech lékař hned po narození popadl dítě za nožičky a hlavou dolů jím zatřásl. Pláč dítěte byl důkazem, že žije a dýchá. Leboyer poukázal na to, že se nelze divit zoufalému pláči - ze schoulené polohy, ve které novorozenec spočíval devět měsíců, je drasticky přiveden do dalšího šoku, což nemá žádné opodstatnění.
- Po „klasickém" porodu bylo dítě odebráno matce, takže ztratilo kontakt s tím jediným, co pro něj bylo známé a znamenalo bezpečí.
- Tím, že je dítě matce po produ odebráno, nemělo dost možností naučit se pít mateřské mléko.
Narození dítěte je výjimečný okamžik
Jak to dělat lépe
Veškeré nynější alternativní metody porodu odpovídají původnímu Leboyerovu pojetí: Akceptovat co nejpřirozenější polohu matky, maximálně omezit jak její stres, tak šoky, které provázejí příchod dítěte na svět.
Z toho plyne, že matka by v první řadě měla mít možnost vybrat si polohu, v které chce rodit. Dítě by mělo být ochráněno před zbytečnými traumaty - ostrým světlem, násilnou změnou polohy, odpoutáním se od matky.
Co dnes porodnice nabízejí
V málokterém oboru se podařilo prosadit tak výrazné změny jako v porodnictví. Takže vše, co bylo řečeno, již není utopií, ničím výjimečným. Celá řada nemocnic a porodnic nabízí velmi specifické služby v zájmu budoucích maminek i jejich potomků. Metody porodu i následná péče zahrnují nebývalou škálu rozmanitosti podle individuálních požadavků. Jde jen o to si včas a vhodně vybrat.
Reakce na článek
vrti.chvost
Alternativní?
To jako, že by mi ho vytáhli z ucha? Já nevim porod je pokaždé stejný, ať u toho klečim, ležim, nebo lezu po zemi a štěkám.
kitkat
Alternativni formy porodu?
Alternativni formy porodu?Co to je za vyraz?Snad kazdy porod,uz protoze nejsou vsechny porody stejne,jsou alternativni.Uz cely ten proces porodu je od rodicek tak uplne jiny,ze se postupuje ke kazdemu alternativne a neni pristup od porodu k porodu stejny.To,ze nekdo zacal pouzivat vyraz alternativni formy porodu opravdu nechapu.A proc zrovna porod do vody,nebo aktivni porod je oznacovan za alternativni formu porodu.Z hystorie porodnictvi se kazdy muze docist,ze porody do vody se provadeli uz za stareho Egypta a furt se provozuji v nekterych castech sveta.O aktivnich porodech nemluve.To ze priblizne pred 100 lety nekdo vymyslel porodnice a posilat zeny do porodnic,porod na zadech,vse tak nezkutecne pod dohledem aby vse bylo hygienicky,ze se zenou zachazeli jak z pacientkou a musela zacit rodit na zadech a vse si protrpet,pod hlaskama,ze kdyz chce deti,tak to musi vydrzet.Tak kdyz uz nazivate alternativni formy porodu,tak tahle alternativa porodu je pro me totalne odpuzujici.Tim,ze tento zpusob porodu(na zadech za prikazu doktora,kdy ma doticna tlacit,aby to bylo co nejrychlejc,ze na radu je dalsi a nedava se prilezitost prirode,aby se zena otevrela prirodni cestou)Je nejmladsi zpusob porodu,tak to bych ja tento zpusob nazyvala atrernativni forma porodu s bohuzel spatnyma vysledkama a snazila bych se o jeho uple zastaveni a k navratu starych praktik,kdy zena si volila polohy behem porodu jak chleta a tlacila jak citila a byli s ni schone porodni baby(duly),ktere chapaly sve poslani byt oporou,pomahat a dodavat kuraz s co nejmensim zasahem do procesu a take vedeli,ze porod trva nekdy dlouho a meli cas na cely ten proces a nepospichali za nekym jinym.Porod byl mene zakeznej a vysilujici.
diwenka
článek
Nevím, jaké zkušenosti má s porodem autorka článku, ale asi mizivé, jinak by věděla, že s žádným novorozencem nikde netřesou, na porodním sále nesvítí ostré světlo, pouze na operačním sále pokud je porod operativní, ale to se neprovádí na klasickém porodním sále. V každé porodnici je řada relaxačním pomůcek a porodní asiastentky vědí co mohou poradit a co naopak v dané situaci není vhodné, dovedou posoudit stav rodičky i miminka z monitoru. Myslím si, že je chyba, že se porody prezentují tímto způsobem, protože vždy jde o individuální situaci, kdy se musí brát v potaz momentální situace a stav maminky i nenarozeného miminka. Pokud se budou psát takovéto šílenosti, tak se ženy budou bát mít děti a nebo se budou snažit o propagované porody doma, které ne vždy mohou být bezpečné. Sice tam je porodní asistentka, ale ultrazvuk a monitor srdečních ozev asi sebou nevozí. Spousta žen má sebou porodní plán, kde má napsáno jak si to představuje a pak se diví, že pokud vše probíhí v pořádku, tak je na sále sama, no když si nepřeje účast zdravotníků, no tak tam nejsou... chce to spíš komunikovat s asistentkami, s lékaři, jít se předem do porodnice podívat a na místě se vyptat na všechno. Vím o čem mluvím, mám děti a klidně bych si ještě nějaké pořídila. Bohužel si jsem vědoma, že nejen strava a oblečení je třeba dětem zajistit, ale i vzdělání a to je čím dál dražší, takže už další dítě neplánuju.