Jsem poměrně uvědomělý tvor, znalý svých schopností i neschopností. Je pravda, že péče o rybičky nebude mou hlavní doménou. Ani pěstování zeleně mezi mé přednosti nepatří. Vlastním jen pár sušených květů, které uchovávám, jelikož pro mne mají citovou hodnotu. Občas se ovšem stane něco zcela nepředvídatelného a život vás naučí se svými neschopnostmi zacházet.
Nikdy mne nepřijali na vysokou školu, jelikož nejsem zrovna dobrá matematička (toť má další neschopnost). V článku „Co vše mne naučily moje děti“ jsem vypsala několik pro mne důležitých faktů, které se nyní dají rozšířit. Stalo se něco velmi záhadného. Troufám si to nazvat přírodním úkazem, s jistou dávkou přehnanosti i vědeckým zázrakem. Díky svým dětem jsem pochopila princip pravděpodobnosti a okrajově i princip přímé úměry.
V opojném záchvatu matematického osvícení mého já jsem vyvinula pár teorií. Zde jsou:
- „Pravděpodobnost, že se vaše dítě potřísní minimálně polovinou obsahu jogurtu, je tím větší, čím kratší dobu je oděno do čistého pyžama či jiného čerstvě vypraného a pracně vyžehleného ošacení.“
- „Pravděpodobnost, že se vašemu dítěti bude chtít na záchod, je přímo úměrná počtu vrstev, do kterých jste ho právě navlékli. Zvyšuje se v případě, že pod vrstvami oděvu se skrývají kalhoty s laclem.“
- „Pravděpodobnost, že si vaše dítě vzpomene na ztrátu příruční hračky, je nejvyšší v momentě opouštění podzemní garáže supermarketu. Pravděpodobnost nalezení této hračky je nulová, avšak pravděpodobnost hysterického záchvatu je takřka stoprocentní.“
- „Pravděpodobnost vyslovení nevhodného slova vaším dítětem je přímo úměrná počtu lidí, kteří se právě nacházejí ve vaší blízkosti.“
- „Pravděpodobnost, že se vaše dítě odmítne oblékat, je přímo úměrná tomu, jak moc zrovna spěcháte.“
- „Pravděpodobnost brzkého vstávání vašich dětí je nejvyšší v sobotu a v neděli, na bodě nula se nachází od pondělí do pátku.“
- „Pravděpodobnost, že se vaše dítě pochopitelně pouze omylem ocitne po kotníky v kaluži, je přímo úměrná vzdálenosti mezi vaším domem a místem, kde se právě nacházíte.“
Související články
Jsem natolik nadšená pochopením přímé úměrnosti a pravděpodobnosti, že jsem se rozhodla zabrousit i do jiných vědeckých disciplín, jako je například filosofie nebo sociologie. Své teorie tedy rozvíjím dál a pečlivě zaznamenávám.
Doufám, že se mi dnes podařilo předat vám své poznatky v takové formě, že i vy jste pochopili základní matematické principy, o kterých jsem se zmínila. Pokud máte důkazy, které mé teorie podloží či vyvrátí, nezapomeňte se podělit i s ostatními.
Avšak jedinou mnou prokázanou a skutečně fungující teorií je: „Kdo je připraven, není zaskočen.“ (Z čehož vyplývá, že s sebou všude tahám tašku s náhradním oblečením, pitím, svačinkou, gumičkami, sponkami, několika druhy náhradních hraček, a hlavně nepořizuji kalhoty s laclem).
Reakce na článek
Evuska31
RE: opět dobrý :))
To mi připomnělo, jak moje dcera (měla 15 měsíců, dnes je jí 10 let), papkala na oběd rizoto. Dala jsem ji do skládací židličky, do ruky lžičku a jen ať to zkouší sama. A sedla jsem si naproti ní. Dceruška si po počátečních problémech narvala do pusiny vrchovatou lžičku, já zajásala jak je šikovnááá ...
A ona najednou mooocně kýchla...
No, zkrátím to, musela jsem do sprchy a tu rýži a masíčko a zeleninku jsem si z mých do pasu dlouhých pačesů vyčesávala ještě týden
Jó s dětmi je legrace
jaryna.sramkova
TO: aknitram a vana
Rozhodla jsem se, že vyvrátím zákon,který tu napsala aknitram níž a to, že: Tělo do vody ponořené vzápětí řev dítěte vyvolá!!!
Tohle přece může platit jen pro malé děti a protože já mám velké, tak dokážu, že s věkem to přestává platit. Po vzoru aknitram si beru s sebou do koupelny nakrájené jablíčko, skleničku s džusem a dokonce si zapaluji svíčku. Manžel kouká na televizi, oznamuji mu, že jdu do vany. Cestou navšítívím oba dětské pokoje. Dcera telefonuje s přítelem, syn nestíhá odepisovat na facebooku. Vlézám do vany, slastně se uvelebím a beru do ruky připravenou knížku. Než ji stihnu otevřít...zaklepání na dveře...manžel.."co plánuješ s tou okurkou? Mohu si kousek vzít a nebo to máš na vaření?" Ujišťuji ho, že ji může sníst celou, že koupím jinou. "ne,celou nesním,vezmu si kousek" (znamená to, že na prkénku zůstanou dvě špičky). Říkám, že dobře a beru opět knihu. Další zaklepání...tentokrát dcera. Ptám se co potřebuje. Chce mi jen říct, že má zítra od devíti a tedy jí ráno nemám budit. beru to na vědomí. (ráno už jí nebudím asi dva roky,takže je mi to celkem fuk)...chvíli otálí a pak dodá, že si zítra vezme auto, jestli může. Odsouhlasím (auto je její a benzín si platí z peněz z brigád,takže je mi to fuk. navíc mi to bylo dost jasné, když jí do školy jede autobus v půl osmé a pak až v jednu odpoledne, takže jinak než autem se tam na devátou nedostane). Po chvilce dodá, že ze školy asi pojede k příteli (to znamená,že jí nemusím nci připravovat k obědu, ale také doma nic neudělá), takže na to nijak nereaguji,jen zamumlám "hmm"..konečně odchází. Beru do ruky knížku. Zaklepání na dveře. Syn se mi ptá, jestli tam jsem (blbá otázka, ale odpovídám, že ano).Má obrovský problém, protože neví, jestli si má brát učebnici a sešit na fyziku, protože netuší, jestli se z výstavy vrátí do školy na poslední hodinu. Předpokládám, že banda puberťáků si to dokáže spočítat tak, aby to nestihli, ale přesto doporučuji fyziku vzít s tím, že to unese. Poděkuje za radu. Má další
jaryna.sramkova
RE: TO: aknitram a vana
problém. Chce vložit na facebook jedno video a ono mu to nejde. ujišťuji ho, že facebook nemám a neznám, takže mu neporadím a doporučuji požádat sestru. odpovídá, že to už udělal, ale poslala ho do háje. Volám na dceru, ať mu s tím videem pomůže. Dcera rozčileně dorazí do koupelny a vysvětluje, že by mu to pomohla, kdyby za ní přišel jako normální bratr a ne jako magor...přerušuji hádku obou..Všimnou si, že mám na vaně nakrájené jablíčko a oba se ptají, jeslti si mohou vzít. Jablko mizí, děti také a se ještě dohadují u syna v pokoji. Ignoruji jejich hádku a beru do rukou knížku. Zaklepání na dveře. Manžel se přišel zeptat, jestli mi to ve vaně ještě baví a že ho napadlo, že si pustíme to nové DVD, ale nechce si to pouště sám, tak jestli už jdu. Odkládám knížku a říkám, že přijdu hned, jen si umyju hlavu. Rychle se umyju, vypustím vanu a zabalím se do ručníku. Kouknu do dětských pokojů - dcera telefonuje s přítelem a zrovna mu vysvětluje, jak si mamina užívá ve vaně s džusem,jablíčkem a vonnou svíčkou...v druhém pokoji syn likviduje klávesnici bušením a na monitoru bliká několik konverzací na facebooku. Ani jeden si mě nevšímá. Jdu do obývacího pokoje. DVD je puštěné a běží intro - opakující se melodie se šipkou na spustit film. Manžel leží na gauči k televizi zády a z jeho hlasitého oddechování poznávám, že spí. Potlačím nutkání si jít znova napustit vanu. Sednu si do křesla, zabalím se do deky a pustím dvd. Ke dveřím na terasu napochoduje náš pes s výrazem, že jestli ho okamžitě nepustím, tak udělá loužičku uvnitř. Vybaluji se z deky, pouštím psa, vypínám dvd...počkám, než se pes vrátí a půjdu spát..Bohužel pokus vysvětlit aknitram, že za pár let si ve vaně pohoví se nevydařil...teda pokud žije v "normální" rodině jako já.