Věřili byste tomu, že může jenom vlivem zimy značně narůst riziko, že vám sociálka odebere děti, i když s nimi nežijete na ulici? Já už na to přišla. A dávejte pozor, jak to vypadá!
Letošní zima v našem kraji bohužel nenabízí moc možností, jak se s dětmi venku vyblbnout, jak je zabavit nebo utahat. Buďto mrzne, až praští, nebo prší. Spotřeba pastelek, papíru, lepidla a izolepy u nás doma se pomalu blíží poměrům v menší mateřské škole. A jak to tak většinou bývá, v období nepříznivého počasí se děti doma nudí a vymýšlejí různé hry.
Můj syn zbožňuje dinosaury. Kreslí mi dinosauří DNA, dává mi přednášky o době ledové a vyhynutí nejstarších živočichů naší planety. Umí jich spoustu vyjmenovat a perfektně napodobovat. Ty zvuky, které ze sebe občas vydává, rozhodně nejsou lidského původu. Věřte mi, že to bylo roztomilé tak maximálně dva dny. Déle se to poslouchat nedalo.
Poradila jsem mu tedy, že by mohl napodobovat zvířátka, která na naší planetě najdeme v dnešní době. Zalíbil se mu pes. Pes se zalíbil i číslu jedna. Oba tedy klesli na všechny čtyři, plazili se po bytě a pořád štěkali. Číslo jedna zašlo tak daleko, že vyžadovalo povely. Klasické sedni, lehni, k noze se naučilo poměrně rychle. Jen povel „místečko“ se mu moc nezamlouval. Ale jsem ráda, že nechtělo obojek. Číslo dvě to ovšem přestalo brzy bavit, a tak naočkovalo číslo jedna, aby dělalo kočku. Pes totiž prý honí kočku a kočka honí myši a byla by to údajně větší sranda.
Číslo jedna samozřejmě udělá všechno, k čemu ho navede starší bráška, a tak si začalo hrát na kočičku. Domem se tedy krom štěkání začalo rozléhat i mňoukání. O něco později i řev. To když pes honil kočku. K dokonalosti už dětem chyběla jen myšička. Hra je začala bavit nejvíc v momentě, když jsem zavolala „myšička, hledej“ a ukázala prstem například pod stůl. Číslo jedna se jako kočka po všech čtyřech vrhla pod stůl za myšičkou. Číslo dvě jako pes se vrhlo za kočičkou a volalo: „Sežer ji, sežer ji!“ Číslo jedna zvedlo k ústům prázdné ruce s údajnou myšičkou uvnitř a dělalo, že kousá, olizovalo se, mlaskalo a komentovalo svůj úlovek slovy: „Ta je dobuá, ta je dobuá.“ Číslo dvě se tomu neskutečně řehtalo.
Související články
Druhý den jsme nešli na procházku, ale šli jsme se jednoduše vyvenčit. Díky bohu děti nechtěly chodit po lese po čtyřech ani napodobovat psa či kočku. Číslo dvě šlo ovšem jako divoké prase. Číslo jedna šlo jako srnečka, snažící se narvat hlavu do krmelce.
Už se opravdu těším, až nás opustí tahle sychravá zima, deštivé počasí a mrazivé dny. Doufám, že to bude brzy, protože pokud by nás teď navštívila sociální pracovnice a viděla mou dceru honit se po čtyřech a žvýkat pod stolem neviditelnou myš (ještě k tomu na můj popud), asi by mi sebrala nejen děti, ale i všechny fotky, na kterých je mám.
A co vy? Jak zvládáte tyto dny s malými dětmi?
Reakce na článek
Prdlyandel
s usměvem
s usměvem sem si přečetla članek ,i když s tou socialkou je to k usmevu jinak ma paní pravdu ,není si jit kam s detmi v připade špatneho počasí hrat .a přitom mame všude kolem sebe spoustu prostoru ktere jsou vytapene a nevyužite.stačilo by udelat nejaky ty detske hrištatka i pro chvilky nepohody ale hřištatka ne detske koutky v supermarketech .Marie
vestonice
Zajímavé
Zajímavý článek, je jasné že ta "sociálka"je nadsázka, ale čte se to dobře. Doufám,že Vám vaše můza vydrží i dál.
Jako matka jsem s dětmi také hrála různé hry. U holek to bylo jednoduché, ale synek rád "lovil medvědy" . To bylo finančně náročnější, házel totiž svinovacím metrem (libilo se mu jak se vracel zpět) a několikrát trefil sklo ve dveřích. S vnoučkem zase střílíme do terče, ale sklo už mám potažené fólií (pro jistotu).
Představte si,že nastoupíte do ŠD, kde vaše předchůdkyně nechala dělat děti co se jim zachce.Běhaly po celé škole i na půdu, svazovaly se švihadlem, nebo se švihadlem v ústech (jako s udidlem) běhaly po hřišti závody a další dítě je drželo za konec provazu. Při počtu třiceti blech je to nářez. Myslela jsem,že mne klepne. A trvalo to dva měsíce než jsem drobky naučila hrát jiné hry, méně nebezpečné.Ale proč to píši, většina maminek zapomene na to, jak si hrají děti doma a jak vichřice přiběhnou co se to Pepíčkovi stalo,že má spálené koleno. Co když mu to někdo udělal... . Když vysvětlujete, že si s Andulkou hrál na kočičku a pejska, kouká na mne jak na zjevení, protože je už velký (třeťák).
A proto milé čtenářky, nezapomeňte, že vaše děti nejsou dětmi jen doma s vámi, nebo jen ve školce. Já si velmi ráda vzpomínám, jak jsem si s holkama hrála s panenkami při rodinné výchově v osmičce. Když se podíváte na nynější sedmou, nebo osmou třídu, jsou to většinou dívky předčasně "dospělé", zmalované, obhroublé a s cigaretou u úst o chlapcích nemluvě.
Hrajte se svým dítětem jakoukoli hru, hlavě, ať je vám všem dobře, protože jak se chováte k vašim dětem, budou se oni chovat k vám.
maca.p
RE: Zajímavé
Souhlasím s Vámi ,hrajte si s dětma ,pracovala jsem před rokem s děvčaty které měly děti ve škole a když jsem slyšela kam je každý den odváží po škole ,tak jsem se jich jednou zeptala kdy si s nima hrají.Mám takový pocit ,že jsou děti dnes překroužkované a uštvané jako jejich rodiče.Dětství je krátké jak naše ,tak našich dětí než se nadějete z Vašeho miminka ,které jste učila lyžovat ,jezdit na kole ,tahala na vodu za kamarádama a chodila ho večer přikrývat je najednou dospělý chlap ,který Vás pozve na kafe a sprdne tátu když nechá po sobě nepořádek.To je ta odměna za to, že jsme do nekonečna hráli pexeso,chodili spolu do divadýlka a taky dvakrát týdně na trénink na fotbal .A místo chození po nákupních centrech sedli na vláček a jeli třeba na Karlštejn.Mám v něm dneska oporu a vrací se mi to co jsem do něj dala,užijte si dětství svých dětí moc rychle to uteče.Můj babinec, s kterým pravidelně trávím týden na horách ,se mi letos smál, že je vidět, jak se mi po těch dětech na sjezdovce stýská už s námi nejezdí .Začínaly jsme jako mámy s dětmi a shodly jsme se na tom ,že bylo veseleji když kolem nás svištily na lyžích a otravovaly třeba o hranolky.Dnes mají svůj svět a vy jste ráda když Vás do něj vezmou.Včera večer jsme si spolu na internetu prohlíželi auta ,pořád mi vybírá dámské ale bezpečné autíčko .Ta Vaše poslední věta je naprosto pravdivá ,,ono to platí všeobecně jak se k lidem chováte a kolik jim dovolíte ,to se Vám vrací .At Vašim dětem svítí každý den sluníčko i když bude venku pršet ,v čem dítě vyroste takový bude mít postoj do dalšího života dospěláků.