Co vím s jistotou, je skutečnost, že jsem žena. Mám ráda sebe i svůj život, a pokud se mi do cesty připlete někdo, kdo mne bere takovou, jaká jsem, tak mám ráda i jeho. Fakt.

Muži se mi do cesty pletou od narození. Tátu mi naštěstí našla maminka, a zvládla to na výbornou. Oba se pak postarali o početí mého staršího bratra, a trefili se mi do vkusu! Za ostatní muže si už můžu sama.

Žádný učený z nebe nespadl, takže jsem takový věčný student mužských povah, postojů, vlastností, dovedností. A docela mě tohle samostudium baví. V mé imaginární škole pro poznávání mužů jsem absolvovala už nespočet předmětů a zkoušek. Někdy za jedna, občas to byl totální propadák.

Vyzkoušela jsem vztahy s velkým věkovým rozdílem – když je vám dvacet, působí na vás zralý čtyřicátník jako esence mužnosti a moudrosti. Nedávno jsem na jednu bývalou esenci narazila v baru a mohla se smíchy potrhat. Vždyť plácá blbosti, a ta kočička mu je baští!

Na škodu není ani vztah s mladším partnerem. V době, kdy moje vdané přítelkyně uvažovaly o nákupu nové kuchyňské linky, jsem se zmítala na rockových koncertech hodně alternativních skupin, kouřila (no jo, i trávu), lodičky jsem vyměnila za conversky a tvářila se fakt drsně.

Nemohla jsem odolat a vyzkoušela i manželství. Prostě mi najednou přišlo naprosto samozřejmé říct ANO jednomu bezva klukovi. A byla to moc fajn doba. Trochu jsem nedávala v tomhle předmětu pozor, takže se mi asi nepovede naplnit pohádkové „…a měli spolu kupu dětí a žili spolu šťastně až do smrti…“. Na kupu dětí jsme nějak zapomněli, a najednou bylo pozdě. Z tohoto předmětu v současné době propadám a na reparáty moc nevěřím.

Poprvé v životě bydlím sama. Těšila jsem se, jak si budu užívat uklizeného bytu. Koupím si konečně červenou sedací soupravu a na okenním parapetu bude hořet milion romantických svíček každý večer. Budu sedět v křesle a číst si knížku, pochopitelně ve stylovém župánku s pleťovou maskou na obličeji. A budu chodit cvičit a budu svou paní.

A taky to tak všechno je, abyste věděli. Ale protože lhát se nemá, musím se přiznat, že s těmi osamělými večery to nějak neklaplo. Je tu zase. Muž.

Konečně to mám! Bez mužů být nemůžu, protože by to byla hrozná nuda. A studovat se dá přece v každém věku!

Eva Marvan v časoprostoru

Jsem Eva. Narodila jsem se před 42 lety Martě a Jiřímu, a to je dobře.

Absolvovala jsem všechny druhy škol, které se mi připletly do cesty.

Mateřskou (nesnášela jsem spaní po o). Základní (jako brýlatá holčička jsem nenáviděla vybíjenou). Gymnázium (noční můra matematika). Univerzitu (protože jsem si studium užila teprve před pár lety, tak zcela dobrovolně a bez nočních můr).

Razím heslo, že každá zkušenost člověka posílí. I pracovní.

Takže jsem vyzkoušela profesi sekretářky, au-pair, bankovní úřednice, překladatelky, office manažerky, personalistky, kreativce, konzultantky v headhunterské společnosti… A teď si strašně moc užívám práci a bezva lidi v jednom velkém úspěšném komerčním rádiu.

Ráda se směju, ponocuju, cvičím pilates, mučím se v posilovně, relaxuji při józe, likviduju plevel na chalupě a přečtu každou zajímavou knížku, která se mi dostane do ruky. Miluju sushi a rajčata v jakékoli podobě.

A ze všeho nejvíc mám ráda lidi. A život. Se vším, co k němu patří. Starosti, radosti, vztahy, muže… A o vtazích a mužích si spolu můžeme povídat právě tady! Od teď každý pátek. Těším se.