V novém roce nelžu! Tedy mám to v plánu. Mluvit jen pravdu pravdoucí, nevymýšlet si a nebájit. Jednak to stojí spoustu času a energie (kdo si má pak ty lži pamatovat), a navíc má lež krátké nohy, které nejsou zrovna v kurzu.

Lhaní v zásadních věcech nesnáším, ale v těch méně zásadních ho (zatím!) používám. Většinou proto, že nechci ublížit někomu blízkému. Až se mě příště kamarádka zeptá, jak se mi líbí její nový účes, budu statečná! Místo obvyklého: „Dobrý!“ uslyší: „Ta barva ti nesluší, je to moc krátké a vůbec se k tobě ten střih nehodí!“ Doufám, že to jejím sebevědomím a naším přátelstvím neotřese.

S kamarádkou to nějak skoulím, ale co muži? Těm přece my, ženy, lžeme nejčastěji! Ruku na srdce, je to tak!

Lžeme jim o své hmotnosti. Nejčastěji „vážíme“ 10 kilogramů minus. Co si ale pak má pomyslet udatný chlapík, když těch našich „55 kg“ ne a ne unést? Víte, jak to musí zamávat s jeho přesvědčením, že do posilovny nechodí nadarmo? Navíc je normálním mužům fakt úplně jedno, kolik vážíte, pokud jste postavy esteticky souměrné a k jeho postavě úměrné. Zvážila jsem se včera po hodině usilovného běhu, zatlačila slzu a hrdě se k tomu číslu přihlásila. Vždyť je to koneckonců jen číslo!

Mužům lžeme (úplně zbytečně) o tom, že nám opravdu k obědu i večeři chutná zeleninový salát s tuňákem, pohanková kaše a jogurt bez tuku. Pijeme nejraději neperlivou vodu, zelený čaj a z alkoholu preferujeme maximálně (jednu) sklenku suchého sektu. Přitom si docela rády dáme s kamarádkou do nosu u stánku s klobásami, a pak jdeme na to holčičí „jedno“. Dvě.

Hodně, ale fakt hodně, lžeme mužům o sexu a intimnu vůbec. Nemyslím tím tisíckrát omílaný předstíraný orgasmus. Naše malé lži začínají u mlčení. Mlčíme o tom, co nás vzrušuje, láká, co nás baví. Raději pasivně přijímáme sexuální návyky muže. A pak ho před kamarádkami pomluvíme za nemožný výkon v posteli. Pojďme zkusit mluvit pravdu!

Mužům také často neříkáme pravdu o oblékání. O vkusu. Předpokládám, že i váš miláček vlastní nějaký kus garderoby, kterého se nehodlá vzdát, a vy ho nenávidíte. Zpravidla se jedná o vytahané triko, odrbanou khaki bundu nebo svetr, který upletla jeho první láska. „To je super bunda, víš, co se mi vejde do kapes?“ Vy to zcela jistě víte, protože ty předměty občas vytahujete z pračky. Abych nezapomněla, svetru od první lásky se zbavíte nejlépe v pračce, program vyvářka. Pak stačí jen nasadit smutný výraz: „To nechápu, jak se mi tam mohl připlést, miláčku!“ Vidíte, zase lež!

No jo, než přestanu s tím neškodným lhaním, musím si ještě lži pořádně roztřídit. Uznejte, že ta s tím svetrem je docela užitečná.

Vy fakt nikdy nelžete?

Eva Bachmannová
Eva Bachmannová
Hodnoťte článek kliknutím:

12345678910

Reakce na článek

Přidejte svůj názor

jirka.liska

31. ledna, 4:17

Jéjda

To byl roztomilej článek a tak krásně pravdivej...ale tomu předsevzetí,bych moc nevěřil... obavyvyplazený jazyk

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

DVladan

7. ledna, 20:22

svetr od první lasky

Stalo se mi něco podobného jak přítelkyně zrušila mojí mikinu od bývalé přítelkyně. Vyhrala v tom že dnes si pereme každý sám a prohrála že mi náhodou upadl žhavý popel z cigarety na její krajkovou halenku kterou si koupila před týdnem. Obojí byla jen náhoda. Náhody jsou krasné. mrknutí

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek

froggy25

7. ledna, 20:43

RE: svetr od první lasky

Předem se omlouvám, protože jsem v tomhle asi úplně mimo, ale mám-li nelhat (jak se to píše v článku), tak musí říct, že váš nechápu. Je mi jasné, že s danou věcí byly spjaté nějaké vzpomínky atd, ale třeba to Vaše přítelkyně neudělala schválně a odplácet zničením nové věci mi nepřijde moc taktní. A přece pokud to opravdu bylo schválně, tak je to sice dost hloupý počin, ale snad ne nepochopitelný.

Kdybych já řekla příteli, že tričko, která mám na sobě jsem dostala od expřítele, tak ho asi do rána roztrhá v zubech a vím, že bych se ani nedokázala zlobit a naprosto bych to chápala, protože mě by taky nebylo příjemné, kdyby nosil věci, které dostal od jiné. Myslím, že když máme potřebu mít u sebe i přes nový vztah stále věci spjaté s naším expartnerem, tak se tím nutně nemusíme "chlubit", někdy je to tak lepší. Stejně tak, jako jsem nikdy nechtěla vědět nic o jeho bývalých přítelkyních, nechci nic vědět ani o dárcích, které od nich dostával. Ano, asi jsem divná, ale tahle nenormálnost mi ani trošku nevadí a jsem ráda, že přítel to vidí stejně. úsměv

  • Reagovat
  • Nevhodný příspěvek