Vyzkoušeli jste si někdy život s cizincem? Takové to dobrodružství, kdy nemluvíte stejnou řečí, jste z odlišných kultur a vyrostli jste na jiných pohádkách? Nebo máte jinou barvu pleti, třeba? Tak o tom psát nechci!
Nechci, protože je to dneska naprosto běžné a za smíšenými páry se na ulici už nikdo neotočí. (Já občas jo, když jim to sluší!) Mnohem dobrodružnější je totiž život s partnerem, který se v cizince postupně mění. V kladném i záporném slova smyslu. Věřte mi, stalo se mi to v životě několikrát a vám určitě taky.
První zásadní cizinec mi překřížil cestu kolem mých dvacetin. Jemně řečeno: starší elegán. Strašlivě obrovská a nehynoucí láska to byla! Dokud jsem neodjela na pár měsíců do zahraničí. Naprosto jsem věřila slovům: „Už se tě nemůžu dočkat! Vrať se mi! Těším se na léto s tebou!“ a tak dále. Takže mě v létě docela překvapila svatba. Jeho s nějakou cizí krasavicí. Mluvil se mnou asi nějakou cizí řečí nebo co, protože léto se mnou fakt už netrávil.
Od té doby jsem se spálila mockrát, a mockrát jsem se cizinkou ve vztahu stala já. Ale pořád nerozumím tomu, jak se to stane. Vždyť na začátku jste si s miláčkem tak podobní! Smějete se stejným věcem, on vám připadá tak nesmírně vtipný… A za pár let byste ho za vtipnou repliku nejraději zabily. Milovaly jste jeho vlasy, ale ve chvíli, kdy se stal cizincem, nenávidíte i jeho jediný chlup ve sprše (pokud mu tedy nějaké vlasy zbyly).
Poměrně nedávno jsem nedokázala zachránit vztah (říká se mu manželství), na kterém mi hodně moc záleželo. Bohužel se z nás obou stali postupně cizinci. Dneska už vím proč. Já jsem hodně nevyřčených bolístek zametala pod koberec, abych nekazila dojem zdánlivé pohody. Nemluvila jsem o nich. On si zase nevšiml, že nám pod kobercem roste boule. Až to jednoho dne ruplo. Utekla jsem. Chtěla jsem zase najít sama sebe a zbavit se toho „cizího“ v duši.
Rána otupí. Zanechá trochu jizvy, ale některé jizvy jsou dokonce sexy. Teď už vím, že až se mi příště partner začne měnit před očima v cizince, chytnu se za nos, popadnu slovník partnerské komunikace a nedám mu šanci! Poučena moudrými radami psychologů a všemožných poradců BUDU KOMUNIKOVAT! Prostě normálně mluvit a říkat, co si myslím. Naslouchat mu a snažit se porozumět jeho sdělení.
Související články
Cizince budu vyhledávat pouze na dovolené. A to za účelem nákupu zmrzliny (Ital u stánku), dobrého vína (Francouz v brasserii) nebo voňavé kávy (rakouský číšník ve Vídni). Kávu prosím se šlehačkou.
Do života si cizince už nevpustím. A vy to taky nedělejte! Jestli máte podezření, že už s cizincem žijete, dejte novou šanci sobě i jemu. Bez jazykového kurzu to ale nepůjde. Naštěstí gramatiku ovládáte oba stejnou, takže postačí pár lekcí konverzace. A když ani ta nepomůže?
Tak je to prostě cizinec, se kterým společnou řeč asi už nenajdete. Jestli vám nevadí prožít zbytek života s ním, gratuluju! Já beru roha!
Reakce na článek
YasmineR
Jděte za hlasem svého srdce a nebojte se odlišností!
Autorka tím hlavně myslela, že i ve vztahu, kde jsou oba tzv. ze stejného národa, to může být špatně. Když lidé spolu nekomunikují, je to špatně vždycky. Problémy se neodstraní, naopak narůstají a navíc žijete v nefunkčním vztahu. Někdy je to bohužel doživotně.
Co se týče vztahu s cizencem, je to sázka do loterie. Někdy to vyjde a je to super, někdy to dojde třeba k něčemu typu vězení nebo harém... v exotických zemích. Mně osobně to nevyšlo, znám ženy, kterým ano. Ale také ne.
Každopádně není potřeba to vzdávat. Lidé, jděte za svým srdcem a nebojete se odlišností! Náš svět je proto tak krásný, že jsme odlišní. Život se má žít, ne se ho bát! Mnoho štěstí těm ve vztahu s cizincem i Čechem přeje Yasmine hříšná tanečnice
petrarka77
cizinci jsou lepčí
Moc tomu článku nerozumím. Trošku chaotická, horečnatě spletitá alegorie.
Cizinec, který mluví stejnou řečí. Já osobně jsem s Čechy měla vždycky jenom problémy. Moc na mě neletěli, pořád proti mě něco měli a byli fakt vždycky ve vztahu ke mně unylí, rýpaví, jako nějaké afektované změkčilé slečinky. A pořád, že nevypadám špatně, ale že si radči místo sexu radči střihnou marihuanu, že mají rádi to své soukromí a že že je ohrožuju, že je zvu na výlet a že se mnou půjdou jenom do divadla. Anebo zase že jim vadí, že ráda chodím do divadla. Anebo mluvili o svých 150 milenkách. Úplně mi znechutili všecko. Prostě děěě ... s!!!
A to fakt nevypadám špatně a mám i doktorát. Říkám na rovinu. Čecha bych se už nedotkla ani špičkou prstu.
Nejlepší vztahy jsem měla s českými homosexuály, aspoň si na nic nehráli. Ale dle mé osobní zkušenosti, pořádně líbat umí Francouzi. Ale jsou hormonálně hodně nevyvážení a pořád jenom pláčou. Teda asi ten jeden. Teď si procvičuju angličtinu, když je čas, s jedním z NZ a říkám, s Čechy se to nedá srovnat. Je to úplně o 100 procent o něčem jiném. Člověk si konečně dokáže aspoň trošku vážit sebe samotného díky klidnějšímu vyrovnanějšímu životnímu přístupu jiné národnosti k životu. A to ne díky Čechům ale díky cizincům.
A další věc, Češi jako takoví jsou neskutečně zamindrákovaný národ. Nemáme skoro žádné národní sebevědomí a to se promítá i do mezilidských vztahů. I kamarádka to zalomila. Po x letech defektních vztahů s Čechy si vzala Bolivijce. A je šťastná.
Ale samozřejmě to vyžaduje aspoň určitou rovinu komunikace. Když někdo neumí anglicky anebo jiným jazykem ani pípnout, tak to fakt nemá smysl se seznamovat s cizincem. I když zase zamilovat se třeba do Itala a být jím poblázněná dva roky je fajn, ženu to motivuje ke studiu jazyků, stejně tak do Španěla, do Francouze, do Fina, do Dána, do Řeka, do Rusa, do Číňana, do Egypťana anebo do Němce. Pokud je fakt talentovaná lingvistka, je to jen a jen přínos.
conix
RE: cizinci jsou lepčí
docela jsem se pobavil. Kolik ti je? 13?
