Hledá se soupeřka „Našeho chlapa“!
Na drzou výzvu našeho drzého chlapa Pavla Biedermanna, který vás nadzdvihává svými názory a neskrývanou arogancí mísenou se šovinismem, abyste mu ukázaly, jak se správně mají psát zábavné glosy na téma muži vs. ženy, řada z vás nabrousila svá brka a výzvu přijala! Jemu je to ale pořád málo!
Datum publikace článku
Milé zlaté, tak předně bych vás chtěl pochválit, že jste až v nečekaně hojném počtu zareagovaly a zaplavily naší e-mailovou schránku svými příspěvky. Čekal jsem tak dvacet třicet kousků, a zatím jich dorazilo už ke stovce a další chodí! Nechal jsem si je vytisknout a hezky až pod nos přinést do mé oblíbené hospůdky šéfkou Kudlankou (hmm, byl to krásný pocit, jak mi aspoň na prchavý okamžik dělala služku, muhehe).
Mé nadšení však poměrně rychle zchladlo. Děvčata, děvčata, mnoho z vás si jaksi spletlo téma článku. Námětem měly být vtipné postřehy ze života mužů a žen a místo toho zde byl značně zastoupen námět Pavel je imbecil a soutěžíme v tom, kolik vulgarit na jeho adresu dokážeme vecpat na stránku o velikosti A4. Druhé populární téma se pak neslo v duchu Nenávidím chlapy a měli by všichni pojít, Biedermann jako první.
Ale tak jo, holky, přiznávám, občas jste mě pobavily a několikrát dokonce přiměly i ke hlasitému smíchu. Jako třeba Nounou, čtenářka, která mi přeposlala velmi dobrou parodii na mou poradnu Proč muži nemají být redaktory v poradně. (Pokud jste ještě mou poradnu nenavštívily a nevíte tudíž, oč jste se ochudily, můžete to napravit ZDE)
Její kolegyně v psací zbrani Edita Havránková mě dostala řidičskou etudou nazvanou Můj manžel je husa. Chlapy vůbec nešetřila ani Zuzana Sobotová, která popisuje setkání se seladonem, který se ji snažil okouzlit při výletu na hory svou „třeskutou inteligencí“ a osaháváním její kamarádky. Příběh si můžete přečíst ZDE.
O poslední zbytky sebevědomí mě po této náloži připravila Kateřina Zagorová, která mě seznámila se svou partou kamarádek, které si říkají Klub ztracených iluzí. To, že na svých pravidelných sedánkách neřeší úpadek chovu stepních koz v Kazachstánu, asi nemusím nijak extra zdůrazňovat.
O tom, jak si ženské zvyšují sebevědomí, a to díky taktice hýčkání si Alespoň jedné ošklivější kamarádky, mě poučila Renata Brtnická. Projevily jste také několik neotřelých postřehů, někdy ovšem těžko realizovatelných. Například Coldprincess nám navrhuje pěstovat si redakčního hermafrodita. Gabriela Marková se znechutila nad svým partnerem, který umí vypátrat její tajnou skrýš za umyvadlem, a JEJÍ žiletkou (ani nechci přemýšlet, na jaké partie ji Gábinka používá) si oholil svůj vous. (Tento příběh si přečtěte ZDE).
Pobavily jste se? Která má být oficiální „Naší ženou“? Ani jedna z nich? A umíte napsat něco lepšího než vaše soupeřky? Původně jsem se chtěl rozloučit slovy „Ženská má vytáhnout ruce ze dřezu jen když přivezou uhlí“, ale pak jsem si vzpomněl na citát, který mi věnovala jedna z vás, a zase jsem to spolknul. (Ehm, ten citát zní: Nejvíc arogantní vůči ženám jsou muži, kteří pochybují o své mužnosti).
Tak pište, už teď se těším na další várku počteníčka. Na psaní máte čas do půlky února!
Autor článku
Váš opět a stále ještě Natěšený Pavel
Soutěž pokračuje! Jste-li přesvědčeny o tom, že dokážete vtipně, zábavně a s nadhledem glosovat soužití mužů a žen, jen do toho. Ukažte našemu drzounovi, jaký talent ve vás dřímá a své příspěvky posílejte na adresu Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript pod heslem Hledá se žena. Ta nejlepší z vás se stane „Naší ženou“ a dostane příležitost pravidelně publikovat své postřehy na serveru ProŽeny.cz!
Pavel Biedermann
Autor tvrdí, že ze všeho nejradši má první minutu po vydařeném sexu a když řídí své A8.
Libuje si v aroganci, svými sarkastickými názory dokáže naštvat a rád provokuje - je totiž chlap!
Seriál
Carola Biedermannová? Tak co Pavlíku, jsi aspoň její syn? Pokud ne, odkud ses zjevil, aby ses přihřál na tomto jménu? Která umělá vagina tě vypudila do pseudoliterárního světa, do světa béčkových glos na téma muž - žena? Carolo, napsala bych vám, však nevím, zda jste živa. Googluji, ne už ne. Kdysi jsem od vás něco četla, ale moc mne to nezaujalo. Taky chci být dobrá. Jak na to, v tomto světě plném mužského ega? Mám si nechat narůst vousy jako novinářka Petruška? Dispozice na to mám. Proč tedy koukám na svůdné spodní prádélko? A koho v něm chci omráčit? Jasně že ňákýho chlapa. Toho svýho. Až ho konečně budu mít. Doma. Až řeknu vítězně jako kolegyně v práci: "Ten můj chlap!" Úkosem se na ni dívám. Nohy mírně do X, věk více než mírně přes třicet, ale hlavně: TLUSTÁ. Fakt dost tlustá. A v obličeji? Obličej má pokryt jemnými růžovými uhříky. Chudák. Přesně ten typ, co je každé ženě sympatický. Aby ne. Představuji si toho jejího "chlapa". Hubeňour, brýle, koktá, výrazný předkus a hlavně nemožně oblečen. V tom spolu zjevně korespondují. "Ten můj chlap" říká témeř pokaždé, ať je řeč o čemkoli. Neumí to říct ledabyle, jako muži, to moje nové ferrari. "Ten můj chlap" zní tak hrdě, jako by si přibila medvědí kůži na zedˇ své jeskyně. Náročné samičky zůstávají samy. Asi ano, ale ten můj chlap byl taky dost dobrej. Zatím každej. I když byl dvakrát jenom vypůjčenej. Představuji si "chlapy" svých kamarádek. Špekouni, brejlouni, plešouni, pitomci. A nejhorší je ta čtyřkombinace. Mít chlapa je fakt záhul. Někdy je možná lepší mít svrab a neštovice. A dvě nemanželský děti. Ale svůj typ mám: úspešnej, krásnej, inteligentní. Zabranej. Jak jinak. 
).
