Dřív ženy zbožňovaly kovboje. Dnes milují automobilové závodníky a nenapravitelné hazardéry. Zkrátka jsou muži, kteří si nechávají každou chvíli šroubovat kosti, při šití svých tržných ran si přečtou noviny a správně chlapsky se cítí snad jen pod ostrou palbou. Jsou to blázni? A proč je ženy milují?
Dobrodruzi a DOBRODRUZI
A nemusí to samozřejmě být jen automobilový závodník, o koho má žena doma strach. Může to být hasič, voják, policista... Jsou to ti kluci, kteří holkám učarovávali tím, jak byli dobří ve sportu, skákali ze skály do vody nebo třeba uměli dělat různé kousky na svých motorkách. Pokud se jejich touha po adrenalinu promítne i do jejich profese, je to pro jejich ženy a matky jejich dětí nelehký oříšek. Na celý život!
Každý chlap je svým způsobem dobrodruh. Touha po dobrodružství není nic jiného, než touha po vybočení z rutinních a předvídatelných činností. Ano, je v tom i kousek chlapského narcismu, snahy po obdivu a ocenění. Ponechme však stranou „bezpečná“ dobrodružství konzumovaná z televizních obrazovek, dobrodružství rybářů, chovatelů, sběratelů či vědců, a věnujme se dobrodružstvím, při kterých jde o zdraví a o život.
Spokojený invalidní důchodce
Můj vzdálený příbuzný v Americe pracoval jako válečný zpravodaj CNN. Když jsem s ním mluvil před řadou let, smál se tomu, jak tehdy pracovaly české mnohačlenné zpravodajské televizní štáby, které si opatrně zajely autem tam, kde už bylo po válce, vybalily nádobíčko a napočtrvté v klídku cosi natočily. Sám byl zvyklý se proplížit někam, kde svištěly kulky a létaly střepiny, zapíchnout si kameru před sebe, sám natočit reportáž a sám ji odeslat přes satelit do redakce. Teď je v invalidním důchodu. Nezdá se však, že by svoji mnohaletou a úspěšnou zpravodajskou minulost vyměnil za zdravou nohu. Jeho manželka říká: „Byl to permanentní mnohaletý strach, na který se nedá úplně zvyknout. Ale byl to jeho život, musela jsem se s tím smířit."
Umírají i Češi
Mnohé se i u nás za poslední léta změnilo. Nejen čeští vojáci v misích, ale i zpravodajové riskují své zdraví a životy. A není jich málo. I čeští (a před dvěma dny i slovenští) policisté se stále častěji setkávají s ozbrojeným odporem. Tuto práci nemohou dělat žádní sralbotkové, ale jen rození dobrodruzi. Peníze v tom mohou hrát pouze vedlejší roli. Sralbotka by na minové pole či do křížové palby nevlezl ani za miliony.
Nejsou to blázni!
A nemusí se zdaleka jednat jen o válku a zločin. Každý hokejista ví, že stačí jedno naražení na mantinel, a může strávit zbytek života na invalidním vozíku. Parašutistovi se neotevře padák. Vteřina nepozornosti může ukončit či navždy změnit život každého automobilového závodníka. A kde jsou horolezci, rogalisté, piloti, kaskadéři… Někdy se říká, že jsou to blázni. Tím jim ale dosti křivdíme. Blázen si není vědom nebezpečí. Dobrodruh si nebezpečí uvědomuje a snaží se je eliminovat, ale spoléhá se na vlastní síly. A ano, i na to, že štěstěna bude na jeho straně. Bez toho by nemohl svoji činnost vykonávat.
Dobrodruh si rizika uvědomuje
Dobrodruhem se chlap rodí
Útulný byt a milující manželka a děti jsou pro dobrodruha jistě fajn, ale pro realizaci dobrodružství je to málo. Neznamená to, že dobrodruh zázemí nepotřebuje. To by byl velmi povrchní dojem. Má-li dobrodruh smysl pro párový život a rodinu, a takových je jistě většina, není o nic horší a o nic méně milující partner a otec, než kterýkoli jiný chlap.
Dobrodruhovi ale nelze říci: „Ty máš radši své dobrodružství než mne!“ Je to velmi podobné, jako kdybychom se zeptali ženy, které ze svých dětí má raději. Rozumné ženy nezahánějí své dobrodruhy do „Sofiiny volby“ podobnými otázkami a nesnaží se své muže předělat. To ale neznamená, že o ně nemají strach.
Ženy dobrodruhy milují! A platí strachem...
Dobrodruzi jsou následníky vůdců tlup při lovech mamutů, gladiátorů, rytířů, dobyvatelů nových končin světa. Život s nimi není vůbec jednoduchý. Každá manželka profesionálního vojáka, horolezce či automobilového závodníka se tak trochu musí naučit žít s tím, že se může něco přihodit. Tento pocit však vyvažuje cosi jiného. Archetyp dobrodruha je i přes všechna rizika pro ženy přitažlivý. A ženy za něj platí svým strachem, a někdy i ztrátou svých partnerů. Dělají to dobrovolně, prostě chtějí opravdové chlapy. Nechtějí sralbotky. A popravdě – dobrodruzi také nikdy neměli o pěkné ženy nouzi!
Máte doma dobrodruha, nebo sralbotku? Nebo něco mezi? A jak se vám s ním žije? Napište mi o tom v diskusi!
Reakce na článek
taiwi
jojo
Vysekávám poklonu autorovi článku - dobrá sonda do duše akčnějšího muže.
stejně, jako její partner, tak docela často v takovém vztahu trpí (strach o toho druhého trochusobce, který se např. rozhodne na dva měsíce odsvištět do Afriky do džungle). Nicméně kolikrát trpí i sám chlap (nevěřil bych, že myšlenky na ženskou a její případnou nevěru rozhodí po měsíci v "dža" i kovaného chlapa takovým způsobem - že začíná být ve svém jednání nebezpečný nejen pro sebe... ale i pro ostatní. Pravda, někdy jsou takové myšlenky zcela na místě... jak se často potvrdí doma po přijezdu, kdy leží na stole lejstro k rozvodu 
).
Jen bych dodal, že tyto typy možná ženy přitahují, ale rozhodně to není moc dobrá partie pro dlouhodobý a bezproblémový partnerský život.
Pokud není ženská "pobušená" (jak říká babička
Rozumné ženské se na takový vztah pro příště vykašlou... (a nebo se stavem věcí smíři a alespoň partnera ukecají uzavřit nějakou šikovnou pojistku ). A pokud, Vás ženské, někdy bude nějaký ogar testovat tím, že Vám sdělí, že odjede jako "dobrovolník" někam "válčit" (jak jsem se tu dočetl), tak mu dejte rovnou přes papuli, protože Vás citově zneužívá (neznám žádnou army na světě, krom army "Krále klacka" někde v Africe, která by verbovala nějaká ucha... protože je musí pak živit, šatit, ...a hned po prvním případném šturmu zakopat na prknech do země - což se nevyplatí). Samozřejmě vyjímku tvoří přítelkyně členů některých specifických útvarů...
Caducusangel
jojo
Souhlas. Krásně vystiženo. Když nás ženy loví, musíme být zajímaví, a akční. Když nás dostanou, musíme začít "tatkovatět" (co kdybychom okouzlili nějakou jinou
).
Laine
...
Můj přítel je u vojáků... za rok či dva ho čeká mise. Radost z toho nemám, ale byla jsem ujištěna jeho kolegy, kteří v misi byli více než jednou, že je to v pohodě
Jistý druh obav mám, ale zase si je moc nepřipouštím. Vím, že se o sebe umí postarat .. člověk to holt musí umět tak nějak vzít ... někde jsem tu viděla buď já nebo "vojáci" 
... hloupost ... z osobní zkušenosti vím že jde 100% kombonovat vztah i práci ... chce to jen trošku nadhled ... mnohem větší riziko vidím u policistů nebo hasičů .. to vám říkám upřímně 