Mezi deset největších zabijáků vztahů a lásky patří jeden ze sedmi smrtelných hříchů – lenost. Když je partner tak líný cokoliv udělat, řešit, obětovat nebo navrhnout, má člověk chuť vystřelit ho na Měsíc, aby takhle v letu vykazoval aspoň nějakou činnost.

Manžel ztratil zájem o život

„Po tom, co jsem se vdala, to ještě šlo, vztah fungoval. Za čtyři roky bych toho svého vůbec nepoznala,“ svěřuje se osmatřicetiletá Ludmila. „Dříve jsme aspoň občas někam vyrazili, znala jsem kino, divadlo, dovolenou. Pak manžel přišel o práci a já celou domácnost táhla sama. Byl nešťastný. Neměl chuť cokoliv podnikat. Naštěstí jsme přes internet objevili inzerát, ve kterém firma nedaleko bydliště nabízela pracovní místo. Sice kvalifikačně neodpovídalo manželovu předchozímu zaměstnání, ale říkali jsme si, že tam nemusí zůstat navěky.

Názor? Ten po mně nechtěj!

Drahá polovička tak sice nastoupila, ale absolutně ztratila zájem cokoliv řešit se mnou. Jen odejde do práce a zase se z ní vrátí. Začalo to otázkami: ,Co ti mohu o víkendu uvařit?' Odpověď: ,Nevím. Co chceš.' Dlouho už tu nebyli Tomanovi. Nepozveme je na grilování? ,Mně je to jedno.' Zírá na televizi a ani se nepohne. Bez zájmu a energie. O citové lenoře ani nemluvím. Vůbec nic do našeho vztahu nevkládá! Zkoušela jsem si s ním promluvit klidně i v rozrušení. Jenže jemu je všechno absolutně jedno. Pokrčí rameny a není schopný říct ani svůj názor,“ stěžuje si Lída.

Přitom se jedná o velmi závažný varovný příznak, že budoucnost se z růžové změní na černou. Je třeba si položit otázku: Je pro mě tato situace přijatelná? Nebo se tím vůbec nechci zabývat? A pokud se rozhodnu řešit to, je si i můj partner vědom, že má problém? Přeci nebudu jediná, která si to přizná! Jak tedy postupovat v případě, když se do takové situace dostanu?

Lenost má své hranice – fyzické i duševní

„Partnerské vztahy mají jasná pravidla a já osobně tvrdím, že stejně tak jako v oblasti práce máme jasné ANO nebo NE, ve vztazích je tomu stejně. Jediným háčkem jsou naše emoce, které jsou v našem životě silnější než logika a proto, i když víme, že ve vztahu být nemáme, stále v něm setrváváme,“ vysvětluje Lenka Černá, kouč při řešení partnerských krizí a zároveň provozovatelka portálu mujvztah.cz.

Takový muž je nejspokojenější na svém gauči;ThinkstockFoto: ThinkstockTakový muž je nejspokojenější na svém gauči

Jaká jsou tedy pravidla vztahu?

Prvním pravidlem je fakt, že vztah oběma partnerům STOJÍ ZA TO. „Když pracuji s klienty, kteří chtějí vztah opravit, je výše uvedené ,Stojí ti to za to' první otázkou, kterou jim pokládám. Až když si oba dva odsouhlasí, že jim ten druhý za to stojí, aby vztah řešili, můžou se posunout k pravidlu číslo dvě."

Druhým pravidlem je partnerská kompatibilita. Co to znamená? Jednoduše to, zda se k sobě partneři hodí. Můžeme si totiž poté lézt takzvaně na nervy, když on chce být doma a ona miluje společnost. Daní dva by si tedy měli takový test kompatibility udělat. Mezi hlavní kritéria kompatibility patří společné cíle a priority, společné zájmy, shodná sexuální chemie atd.

Třetím pravidlem je komunikace. To znamená, že spolu musíme umět mluvit, abychom o vztah pečovali a zachránili jej před pádem. Musíme umět dělat partnerské dohody, domlouvat se na nepříjemnostech, jako jsou dluhy, výchova dětí apod. Pokud neumíme o problémech hovořit, dříve či později se s partnerem odcizíme.

Čtvrtým pravidlem je shodná sexuální chemie. Pokud nefunguje, daní dva se spolu nikdy nemohou cítit dobře. Sexuální chemii nelze opravit nebo se k ní přinutit. Jednoduše buď prostě je, nebo není,“ objasňuje kouč.

Hodíme se k sobě?

„Pokud tedy můj partner není ochoten náš vztah řešit, ptala bych se, zda mu vůbec stojím za to, aby se mnou setrvával? Pokud mi odsouhlasí, že mu za to stojím, přešla bych k tomu, zda se k sobě vůbec hodíme a ověřila bych si naši partnerskou kompatibilitu,“ vysvětluje dále odbornice. „Až když zjistím, že se s partnerem k sobě hodíme, budu s ním řešit, co můžeme udělat pro to, abychom se ve vztahu cítili dobře. Navrhla bych mu udělat partnerské dohody v oblastech, ve kterých si nerozumíme. Ty bych si sepsala a finálně se dohodla na jejich dodržování.“

Čas na rozchod

Z praxe vyplývá, že mnoho lidí se snaží slepit vztah, který byl odsouzen k zániku. A to proto, že jeden z partnerů nebyl ochoten změny udělat a druhý mu tak za to nestál. V takovém případě kouč doporučuje vzít nohy na ramena a od takového partnera odejít. Proč? „Pokud zůstávám ve vztahu s někým, komu jsem jedno, nemůžu být nikdy šťastná a nikdy se nebudu cítit milovaná. A na to má, dle mého názoru, nárok každá žena,“ říká Lenka Černá.

Konečné rozhodnutí je ale vždy na každé z nás. Držíme palce, ať už bude jakékoliv!

Lucie Maixnerová