Aniž si to uvědomujete, navazujete čím dál méně osobních vztahů. Bydlíte v obřích bytových domech, netušíte, jak se jmenuje váš soused, nakupujete přes internet nebo v obřím hypermarketu, pracujete ve velkých nadnárodních organizacích a nadřízeného leckdy znáte jen z e-mailů. Je to vůbec normální? Kam až to může vést? Nebo to má také nějaké výhody?
V hluboké minulosti bylo navazování osobních vztahů v podstatě otázkou přežití. Velká města téměř neexistovala. V okolí jedné vesnice byl jeden jediný řezník, a pokud jste s ním nevycházeli dobře, neměli jste šanci zjistit, jak chutná dobrý kus masa. Stejně tak to bylo s pekaři, zedníky, ševci či švadlenami. Bylo v zájmu všech spolu vycházet po dobrém, občas prohodit milé slovo nebo se večer sejít v místní hospodě a utužit vztahy i s výčepním.
Jenže dnes je to jinak. Navazovat jakékoli osobní vztahy není vlastně vůbec potřeba. A tak nejen, že je navazujete čím dál míň, zároveň se jich čím dál víc bojíte!
Kde se vzal strach?
Nejdřív dala společenským a osobním aktivitám na frak velká města. „Došlo totiž k tomu, že přestalo být jasné, kdo jsou lidé, kteří patří do okruhu těch, se kterými žijete. Každý má limitovanou kapacitu toho, kolik pojme vztahů, a ta je rozhodně menší, než je například sídliště,“ vysvětluje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.
Nikdo tak vlastně neví, s kým má či nemá vztahy navazovat. S lidmi z jednoho paneláku? Nebo jen s těmi, co bydlí ve stejném patře? „A stejně tak není jasné, kdo má o navázání vztahu zájem. A tak se lidé raději stáhnou a uzavřou,“ dodává Anita Michajluková.
Komunikaci v zaměstnání vystřídaly neosobní e-maily
A příznivé nebylo ani období totality. „Fungovala jakási obecná izolovanost a strach z okolí, protože se vlastně nemohlo věřit vůbec nikomu,“ upřesňuje kouč partnerských vztahů Lenka Černá.
Zeptejte se psychologa
Mgr. Jitka Nesnídalová
Psycholog, pracuje se vztahovými potížemi, překonáváním únavy či stresu. Poradí vám zdarma!
Poradíme vám zdarma!A tenhle strach je ve vás pořád, navíc v kombinaci se stále časově náročnější prací, která zároveň vyžaduje méně a méně osobních setkání, je to pro navazování osobních vztahů v podstatě likvidační záležitost. „Sedíte v kancelářích, jste tam hodiny a hodiny, mailujete, telefonujete, skypujete. Večer přijdete domů a raději si sednete k televizi a vypustíte. Dřív se přes den fyzicky pracovalo na poli a večer se všichni sešli u draní peří, kde spolu ale mluvili,“ dodává Lenka Černá.
Koneckonců se zamyslete třeba jen nad následujícími několika příklady:
- Mnoho lidí je zaměstnáno v nadnárodních firmách, takže se osobně zná maximálně se svým přímým nadřízeným, toho velkého skutečného šéfa ale nikdy neviděli.
- Velká část společností má dnes pobočky po celém světě a pořádat klasické porady je finančně i časově náročné, takže se komunikuje pomocí videokonferencí a podobně. Přes počítač ale šikovného zaměstnance po zádech nepoplácáte.
- Když nebyly mobily, museli jste se ráno s partnerem domluvit, kdo vyzvedne dítě ze školky, kdo nakoupí a v kolik se sejdete doma na večeři. Museli jste spolu mluvit. Dnes se domlouváte přes sms zprávy, organizujete vlastní život krátkými, strohými textovkami, z nichž rozhodně moc emocí neprýští.
- Plánujete rozchod s přítelem, ale nevíte, jak mu to říct. Tak mu napíšete e-mail. Je to rychlé, vcelku bezbolestné a splní to svůj účel. Jenže rozchody mají bolet, mají ve vás zanechat nějaké pocity, ne jen jeden řádek v odeslané poště.
Tip redakce: Že je to vážně velký problém, se dočtete i v článku Krutá epidemie moderní doby: Osamělost.
Za okny bytů bují život, který většina z nás mění za tlachání na sociálních sítích
Sociální neohrabanost
Tohle všechno má samozřejmě praktický dopad na váš život. A nejde o to, že místo padesáti známých, jich máte jen deset. To by byl ten nejmenší problém.
Jenže nejste v navazování vztahů zkušení, neumíte to, protože dostatečně netrénujete. „Jste svým způsobem stále více sociálně slabší,“ potvrzuje Lenka Černá s tím, že z toho plynou následující problémy:
- Neumíte řešit konflikty efektivně a chytře – neumíte o problémech mluvit, a to jak se svými blízkými, tak například se sousedy. A jakmile o nich nemluvíte, nemůžete najít jejich řešení.
- Uzavíráte se do sebe – méně přátelských a mezilidských vztahů má negativní vliv na vaši náladu. Nemáte na nic chuť, nic vás nebaví, uzavíráte se, nemluvíte o svých emocích a problémech. Což opět vede k tomu, že nemáte šanci najít cestu ven.
- Očekávání bezchybnosti – čím víc žijete ve virtuálním světě internetu a médií a ne ve skutečném světě, nabýváte dojmu, že každý by měl být dokonalý. A když není, nemá šanci uspět. A tak nenavazujete vztahy, protože se bojíte, že ten druhý nebude dost dobrý. A také se bojíte, že ostatní zjistí, že ani vy nejste dokonalí.
Tip redakce: O tom, jak neumíte řešit konflikty ani doma, se dočtete v článku Peklo jménem tichá domácnost.
I když to má občas svá úskalí, na vesnici mají k sobě lidé blíž
Kupodivu to má i své plus
Jakkoli se to ale může zdát podivné, to vše je i k něčemu dobré. A přestože jsou některé prognózy děsivé a mluví o tom, jak v budoucnu osobní vztahy vymizí zcela, podle psychologů se toho není třeba bát. „Lidská psychika je nastavena tak, že mají chuť se družit, poznávat nové prostředí i lidi,“ říká Lenka Černá. A vedle spousty negativních jevů je možné v úbytku družnosti spatřovat i jednu výhodu.
Můžete si skutečně a dobrovolně vybrat, s kým se budete přátelit. Není nutné navazovat vztahy, protože je to pro vás z nějakého důvodu výhodné (například, že široko daleko není jiný švec, který by vám ušil boty). „Na jedné straně je obava ze sdílení osobních věcí s kdekým okolo vlastně v pořádku. Lidé jsou různí, ne každému je dobré věřit a často si prostě v domě, kde bydlíte, nevyberete. I když vám ale sousedi nesedí, můžete svou kapacitu vztahů naplnit kdekoli jinde,“ vysvětluje Anita Michajluková.
A v tom je právě ta zatracovaná technika skvělým pomocníkem. Protože, i když člověk, se kterým vám je fajn, bydlí ve sto kilometrů vzdáleném městě, není to problém. Autem jste tam za chvíli, a pokud vám za to ten člověk stojí, není co řešit.
Chce to jen nezlenivět
Jde jen o to, najít v sobě chuť a sílu vystoupit z vlastní ulity, do které jste se sami zavřeli. Jednoduše se nepoddat pohodlnosti a nespoléhat se jen a jen na počítač, internet či televizi. „Kolikrát to totiž není ani tak o strachu, jako o lenivosti. Je třeba si každý týden naplánovat alespoň jednu schůzku s kamarádkou, chodit cvičit do fitka, jednoduše si naordinovat aktivitu, která vás donutí být mezi lidmi,“ radí Lenka Černá.
Bez osobních vztahů a kontaktů s lidmi totiž nelze dlouhodobě přežít. Je to proti lidské přirozenosti. Přes internet totiž objednáte ledasco, ale například životního partnera těžko!
A co vy? Jak jste na tom s navazováním vztahů?
Reakce na článek
Nocnimura74
Rozdíly mezi lidmi
Pořád jsme si nezvykli na rozdíly.A to je ten hlavní problém. Mezi lidmi jsou veliké rozdíly a to třeba i u rodinných příslušníků. Někomu vyhovuiuje mnoho přátel a známých kolem sebe,nevydrží jediný večer bez lidí,chodí do společnosti,baví se jak to jen jde,znal/a by se nejraději s celým světem a takhle žije celý život.
A někdo jiný vedle vás má radši svou "ulitu".
A někdy tohle všechno můžete mít v rodině,takové různé povahy a je lepší pokud umíte nějak vyjít.
leontinka456
dobrý článek - PRAVDIVÝ
lidi dnes vážně neumí spolu mluvit tzv. "face to face"
tomasekt0
RE: dobrý článek - PRAVDIVÝ
budu za hlupáka ale česky by to nešlo??