Byly čtyři hodiny odpoledne a já se proplétal davy v pražském knihkupectví. Šel jsem si koupit novou knihu a rovnou si ji nechal podepsat. Ani od Viewegha, ani od Pawlowské, ani od Hůlové. Autogramiádu knihy Svlečená do naha tam totiž měla osoba, kterou všichni známe – Ivetka.
Celé patro pražského knihkupectví Neoluxor praskalo ve švech. Řekl bych, že takový nátřesk tam už dlouho nezažili. Mladí i staří, ženy i muži, všichni se přišli podívat na Ivetku – kamarádku, kterou každý den vídáme na našich i jejích vlastních stránkách. Ačkoli jí rakovina podtrhla nohy tak zákeřně, že skončila na vozíčku, nešetřila úsměvy a energie měla na rozdávání.
O tom, jak se vyrovnávala s rakovinou, jak našla sílu i ve chvílích, kdy ji ostatní už dávno zaživa pohřbili, a jak i teď rozdává vlídná slova na potkání, vypráví její nová autobiografická kniha Svlečená do naha (článek o ní najdete ZDE). Zde je malý úryvek, kdy Ivetka našla odvahu bolest v intimních partiích řešit a navštívila svou gynekoložku:
„Tak co vás sem přivádí?“
Vysypala jsem ze sebe všechno naráz, jako by mě honil. Vysvětlila jsem, že se mi na jizvě po porodu udělala nějaká bulka a bolí tak, že pomalu už nemůžu pořádně chodit. Doktorka si mě přezíravě změřila.
„Je mi líto, vzít vás nemůžu. Pokud vím, nechodila jste k nám na preventivní prohlídky, takže… Je mi líto.“
„Ale já jsem neměla kde bydlet… Žádnou pozvánku na kontrolu jsem nedostala, a jestli jste mi ji poslala na starou adresu, ani dostat nemohla.“
„Je mi líto. Nechodila jste na prohlídky. Vyřadili jsme vás z evidence, máte smůlu…“ Doktorka trvala na svém, stála jsem před ní jako před vrchností a cítila se trapně a poníženě. Se slzami jsem zkusila poslední pokus: „Mám opravdu veliké bolesti, vezměte mě… prosím.“
„Je mi líto, jedině že byste zaplatila poplatek, sto sedmdesát korun, my vás znovu zaregistrujeme a já vás vyšetřím.“
„Nemám u sebe peníze…“
„Tak přijďte, až je budete mít!“
S Ivetou na autogramiáděVzpomínám si, když Ivetka vyhrála 500 korun v Tématu týdne (ač si dovedu představit, že se zrovna v penězích netopí), výhru odmítla a nesobecky částku odkázala na účet nadačního fondu Krtek, který se stará o pacienty s rakovinou.
A tak jsem se chtěl poklonit všem, kteří se dokážou zrodit z popela a dál rozdávat radost sobě i ostatním. Knížku jsem ještě celou nepřečetl, ale pracuju na tom. Budu se k ní pokorně vracet – až budu mít pocit, že svět je nespravedlivý, a v duchu sobecky proklínat, proč třeba právě já.
Ivetko, díky. Za knížku, za podpis a za všechno ostatní.
P. S.: Knížku můžete získat prostřednictvím www.eroika.cz
Reakce na článek
mija007
Milá Ivetko,
příběh, jako je ten váš, mě dnes a denně přiměje s pokorou přijímat a láskyplně hýčkat veškeré štěstí, které mi bylo dopřáno v podobě i těch nejobyčejnějších věcí, co se svými nejbližšími zažívám ...
držte se, jste inspirací mnoha lidem
Ivetka - Mejsehezky
Milá Ivetko,
Moc děkuji, lepší odměnu neznám
contraes
500 kč!!