Spolupracovnice mohou být zároveň i dobré kamarádky. Jenže v okamžiku, kdy se do práce dají i ženské intriky, můžeme jak lusknutím prstu o milovanou práci přijít. To zažila i čtenářka Jana, která se znelíbila šéfově ženě!
Pracovala jsem ve firmě, kde jsem si velice rychle získala své kolegy a kolegyně. Nemívám problémy s komunikací, což pro náplň mé práce bylo výhrou, pracovní úspěchy byly nepřehlédnutelné a byli jsme skutečná parta, vše nám šlo od ruky. Jenže, jak už to bývá, dlouho jsme se neradovali.
Čas od času se do našeho kolektivu připletla manželka šéfa a v tu ránu se nálada dala krájet. Šéfova žena byla velice hezká, mladá, inteligentní a vzdělaná, jenže pro své panovačné chování mnohé od sebe odpuzovala. Brzy pochopila, jak je vnímána, a bylo vymalováno. Paní šéfové jsem docela zjevně vadila já. Správně mne odhadla - jsem totiž od přírody něco jako „stmelovač“, snadno dávám lidi dohromady. A tak se jala úkolu trochu mne „ukáznit“. Její připomínky způsobily, že jsem musela stále častěji šéfovi vysvětlovat svá pracovní rozhodnutí, která nikdy dříve nezpochybňoval. Šéf neměl rozhodné slovo ani doma, ani v práci, a když se jeho ženušce něco nebo někdo znelíbil, bylo rozhodnuto.
Když jí nestačily poznámky na mou adresu a jiné podpásovky, zvolila jinou taktiku. Přestala mě veřejně kritizovat, rozhodnuta elegantně se mě zbavit. Ke svému cíli si vybrala kolegyni, která mi byla nejblíž. Jelikož moje kamarádka chovala vůči mě skrytý obdiv, naše pseudošéfová ji slíbila jisté výhody po mém odchodu. Nikdy by mne nenapadlo, jak se i dobrá kamarádka-kolegyně změní, když vycítí postup, úplně se jí zatemní mysl.
Zpochybňovala vše, s čím dříve souhlasila, podkopávala mou autoritu, bojkotovala spolupráci, nechápala jsem, co to do ní vjelo. Neustále se mě vyptávala, jestli nejsem unavená, prý bych si měla vyplnit test na vyhoření a podobně. A vše probíhalo jako v laskavé atmosféře, byla ke mně milá, neměla jsem důvod ji podezírat. Dokonce na mě donášela - a já nic netušila.
Nakonec moje místo bývalá kamarádka-kolegyně nedostala. Já jsem ale musela odejít.
Posílejte nám i vy své příběhy! Třeba na Téma týdne, které startuje už v pondělí a zní: (Ne)věřím seznamkám! Máte špatné zkušenosti se seznamkami, nebo jste díky nim našly pravou lásku? Napište nám o tom na info@prozeny.cz, tři z vás opět odměníme částkou 500 korun!
Reakce na článek
11jananemec
Jo,jo
Mně se podařilo takhle jednou nastoupit do zaměstnání. Byla jsem odepsaná kolegyněmi hned od začátku. Za všechno mohlo služební auto, které mi bylo přiděleno a jiným odebráno. Nic jsem netušila a byla jsem bojkotovaná hned od nástupu do zaměstnání - totálně odstavená od jakýchkoli informací, tudíž jsem neměla šanci se zapracovat.
Bylo to krajně nepříjemné. Práci jsem si udržela jen necelé tři měsíce a odcházela jsem s totálně pochroumaným sebevědomím. Celou protiakci řídila šéfova přítelkyně
2molita00
strach
Paní šéfová se bála o svéhu manžela.Veselé a komunikativní ženy přitahují muže.Bohužel se mi taky stalo něco podobné.Můžete mít taky často problémy se žárlivými manželkami které se vlastně takovýchto žen bojí a berou je jako případné sokyně.
iva.sam
Mávnou nad ní rukou.
To je situace, kdy se toho moc dělat nedá, jen hrdě odejít. Mstící se žena a ještě k tomu šéfovo zlatíčko, tam není co řešit. Možná ji jen těsně před odchodem slovně usměrnit, pokud se do toho někomu chce. Žádný strom ale neroste do nebe
.