Nevděk světem vládne - o tom se přesvědčila naše čtenářka Barbora. Nastoupila do zaměstnání, mladší kolegyni předala cenné zkušenosti a co za to dostala? Jedno bodnutí do zad za druhým!
Po velmi závažném onemocnění jsem opustila zaměstnání, když v době mého pobytu v nemocnici moje místo obsadili. Poté jsem téměř po roční rekonvalescenci nalezla práci, která sice nebyla úplně podle mých představ, ale byla v blízkosti bydliště.
Šéfovi nevadilo, že neumím německy, a stačilo mu, že se domluvím anglicky. Byl spokojený, že svou práci zvládám.
Ta, která je příčinou mých potíží, je sice o 15 let mladší, ale rozhodně to není krasavice - spíš naopak. Čtyřicetiletá rozvedená s dítětem a zlobou v duši a závistí v každém oku odstartovala tažení proti mně poté, co jsem si pořídila ojetého golfa, nutného pro dojíždění do práce.
Do té doby jsem jí naprosto nezištně předávala svoje znalosti a dovednosti na PC, jež ona pomalu ani neuměla zapnout, zasvětila jsem ji do správného vedení administrativy, o tom neměla také ani zdání. Kromě ní tam byla ještě jedna kolegyně, z nás nejmladší. Ty dvě si do oka nepadly, obě se navzájem pomlouvaly, jak je ta druhá strašná, až ta nejmladší raději firmu opustila, a tak jsem zůstala já a ona rozvedená kolegyně. Ta šéfa přesvědčila, aby nepřijímal dalšího pracovníka, že postačí brigádníci na kratší úvazek.
S těmi pak více pracovně komunikovala než se mnou, prostě mne odsunula na druhou kolej. A na mě si začala skutečně vymýšlet, lhát a podsouvat mi věci, které jsem nikdy neřekla. Snažila jsem se to vydržet, už kvůli svému věku, těžko bych asi nalezla jinou práci. Poslední kapkou ale byl pro mne vzkaz od šéfa přes mladíčka brigádníka - ještě jednou se dozvím, že stojíte s rukama za zády, a máte padáka. Věděla jsem, komu mohu poděkovat za tuhle pomluvu. Bylo to psychicky moc zlé.
To je můj roční příběh, už od února jsem v pracovní neschopnosti - skončila jsem totiž v rukou psychiatra...
Také rády píšete? Podělte se s námi o příběhy ze života! Tématem příštího týdne jsou seznamky. Věříte jim, nebo vůbec ne? Našly jste lásku, nebo pouze zklamání? Pošlete nám svůj příspěvek na info@prozeny.cz, opět vybereme 3 čtenářky, které odměníme částkou 500 korun!
Reakce na článek
mandydee
bránit se
jste ji měla pomlouvat taky a to co by řekla na vás tak jste měla obrátit proti ní
1a2a3a4toje10
"Kamarádky"
Můj příběh je také "výživný". Kdysi jsem zaměstnala ve své firmě své dvě kamarádky-jedna mi brečela na klíně a prosila ať ji zaměstnám, byla už půl roku na Úřadu práce, druhá byla po mateřské se dvěma malými dětmi. Přesto, že jsem do té doby neměla žádné zaměstnance a ani tolik klientů, abych je uživila, udělala jsem to pro ně. Štěstí nám přálo, klienti se našli a my si slušně žily všechny. Po pár letech mi 1 klient nabídl lukrativní podíl ve své společnosti a dokonce i jim dvěma.Ony zájem neměly (jsou to inženýrky a nebudou přece ve firmě s nějakým takovým... ), já ano.Ukončila jsem činnost své firmy a začla podnikat společně s tímto klientem(mimochodem daří se nám i přes krizi výborně). Těm dvěma jsem mohla dát výpověď a odstupné a mohly jít znovu na úřad práce. Já jsem jim věnovala polovinu klientů, kteří je královsky zabezpečili, přesto se cítily dotčené, zrazené, že jsem je "vyměnila" za "nějakého chlapa".Nyní se rozvádím smanželem, který dlouhodobě těžce nesl, že jsem úspěšná, že zvládám rodinu, děti i náročnou práci, že se stíhám věnovat i sobě, pravidelně sportuju, že více vydělávám, zkrátka klasický mužský syndrom a co myslíte? Ty dvě mu jdou svědčit, že jsem zanedbávala děti, aby je soud přiřkl jemu. Přitom každá má 2 děti, každé s jiným mužem,té jedné dceru do 6 let vychovávala její matka-ona žila v úplně jiném městě a jezdila se o víkendech pomazlit a pak rychle pryč-jak sama říkala. Dobrý že? Věřím, že ty bláboly vyvrátím, že spravedlnost existuje-ale ty nervy...
filidr1
Nevděk světem vládne
Já prožila taky něco podobného. Řekla jsem si - nedám se. Jenže moje 2 kolegyně se proti mě domlovaly a ubližovaly mi, jak to jenom šlo. Nejhorší bylo, že na mě kydaly lži. Jednou jsem to nevydržela jedné jsem řekla, že je blbá kráva. Samozřejmě si stěžovala, vedení to řešilo, no a já radši na dohodu odešla. Šéfová mi řekla, že by s takovými slepicemi taky nedělala a nabídla mi místo přímo na podniku, ale bohužel bych musela 30 km dojíždět. Při minimální mzdě bych třetinu projezdila. Takže jsem ted doma na podpoře díky prolhaným, mstivým a nečestným babám. A to nejsem žádná sušenka, jsem dominantní a ubližovat si nenechám. A stejně mi to nebylo nic platné.