Je mi 31 let, jsem 9 let vdaná a s manželem jsme spolu od patnácti let. Takže máme za sebou celkem 16 let společného života. Děti zatím nemáme, vždycky jsme chtěli, ale osud nám nepřeje.
Před rokem jsem si k narozeninám přála internet a manžel mi ho pořídil. Po večerech jsem si tu udělala profil i s fotkami, že hledám kamarády na psaní. Ano, kamarády jsem opravdu našla, ale navíc k tomu člověka, co mě hned po prvním kontaktu velmi zaujal. Je rozvedený, má tři děti a dvě ve své péči.
Začali jsme psát o sobě, jaké máme životy a zjistili jsme, že máme hodně společného. Psali jsme si skoro každý den asi tři měsíce, a potom jsme si vyměnili telefonní čísla. Začali jsme si psát sms, ale zatím nějaký čas si nezavolali. Až jednou jsem byla večer sama doma, manžel odjel přes noc k rodičům, tak poprvé zavolal. Jeho hlas byl úžasný, úplně mě překvapil, jak byl příjemný a okouzlující.
No byla jsem v telefonu hodně nervozní. Pak jsme zase komunikovali přes internet a volali přes icq, když jsem byla sama doma. Nakonec jsme se domluvili, že se sejdeme. Bydlí ode mě daleko, asi tři hodiny cesty, takže dojel, když jsem věděla, že budu zase sama.
Naše první setkání bylo zvláštní, hodně jsem se styděla, ale on byl tak úžasný, že jsem se hned rozpovídala. Seděli jsme v herně až do rána. Prostě jsme si měli toho tolik říct a nasmáli jsme se. Bylo to opravdu krásné setkání. Na rozloučenou jsme si dali pouze pusu a řekli si, že si napíšeme. Jak jsem přišla domů, tak jsem ho pořád měla před očima a cítila, že ho musím znovu potkat.
Zpočátku jsme si jen psali a volali
To stejné věděl on. Takže při dalším setkání to bylo jasné, po kávě jsme šli spolu do hotelu. Milování s ním byl ten nejkrásnější zážitek v mém životě. Za tu noc to samozřejmě nebylo jen jednou a i ráno jsme v tom pokračovali.
Potom už jsem musela jít domů, tak jsme se museli rozloučit, bylo to hrozně těžké ho opustit. Měla jsem strašné výčitky svědomí vůči manželovi, ale na druhou stranu jsem zjistila, že jsem se zamilovala. Prostě teď vím, že to jde milovat dva muže najednou. Dnes už to bude rok, co se spolu scházíme a pořád je to složitější situace.
Nevím, co mám dělat, nemůžu se rozhodnout. Nevím, jak to v budoucnu všechno dopadne, ale nechci žádnému ublížit. Manžel samozřejmě nic netuší. Nikdy jsem neplánovala, že se takhle zamiluji do druhého muže. Kdybych nebyla vdaná, bylo by to jednodušší. Za ten rok jsme spolu prožili hodně krásných chvil. Nemyslím jen milování, ale naše setkání je vždy nádherné a plné romantiky.
Vím taky, že se hrozně trápí, že by mě chtěl mít jen pro sebe, ale situace nám to teď momentálně nedovolí, věděl, do čeho jde, že jsem vdaná. Nepočítali jsme, že to dojde takhle daleko, je to prostě osud. Jsem zvědavá, jak tohle jednou dopadne...
Chcete Sandře něco poradit? Ocitly jste se v podobné situaci? Jak jste ji vyřešily? Své názory a příběhy pište do diskuse nebo na info@prozeny.cz.
Reakce na článek
Ja.Kabesova
Janeyx
No toto je celkem normální a není to proti přírodě :)
Ale pro dobro všech jděte s pravdou ven, pak poznáte, kterého vybrat. Nepříjemné, leč účiné a může se stát, že nakonec budete hledat někoho uplně jiného. Pokud to ale rychle nevyřešíte, vykvete vám z toho tak akorát pořádný průser :)
samanta-19
trapim se cim dal tim vic
je mi 19 a trapim se us treti rok. mam manzela a syna je mu 17 mesicu. miho manzela nemiluju jen sem na nej zvikla a lituju ho miluju jinyho chlapa se kterym sem se tahala pred 3 lety ted sem se dozvedela ze ma prijed sem do anglie z cech protoze ja ziju v anglii us 5 let a proto taky neumim moc psat ..Prosim vas poradte mi co mam delat abych se tolik netrapila nevim co mam dellat dal kdyz vim ze mi bude na blizku .. a je tu jeste jeden hacek ma zenu a dite ale vim ze je nestastnej ze miluje me je to bratranec mi svagrovy tak ze vim stale vsechny informace prosim poradte mi tu nekdo co si mam v mim zivote vybrat
xclea
rozhodnutí
Prožívám stejný problém. Jen s tím rozdílem, že jsem zvolila variantu změna. S manželem jsem ve vztahu 15 let svoji 12. S přítelem jsem už skoro rok a sním mám pocit, že se dá život prožít a ne jen tak žít. Rozhodl se kvůli mě ukončit i svoje manželství a buduje pro nás oba nový život a zázemí. Teď to rozhodnutí musím udělat i já. A chci ho udělat, ale je mi líto manžela. Něco jsme spolu prožili, vybudovali, ale zvyk není láska. I když manžel tvrdí že mě miluje pořád. Během menší manželské krize mi sice dával najevo jak je silný, že vše zvládne, ale já věděla že se trápí a moc. Nejde to mít dva. Zkoušela jsem to. V srdíčku je místo jen pro jednu opravdovou lásku. Všichni ostatní se musí smířit s pocitem, že je máte pouze ráda. Nechci nikomu udělovat rady, protože je sama potřebuji, ale každý kdo prožívá něco podobného, by měl udělat aspoň ten první krok - rozhodnout se. Pak následuje ten krok č.2 - přestat ubližovat tomu druhému a jít s pravdou ven. A to je to nebolestivější.Toho se bojíme a proto to oddalujeme. Ale musíme to udělat. Protože pak se budeme trápit sami. Na světě jsme jen na návštěvě a nechat si štěstíčko proplout jen tak před očima, na to je život relativně krátký. Protože každý jsme strůjcem svého štěstí a záleží pouze na nás jak a čím si to štěstí budeme udržovat. Přeji všem, kteří se k nějakému rozhodnutí chystají, ať je to krok dopředu, nebo zpět, aby toho nikdy nelitovali. Narušený vztah je jako rozbitý hrníček. I když ho slepíte, už stejně nikdy nebude celý.