„Je mi 49 let a příběh mého života je složitý, bolestivý a plný nečekaných zvratů," svěřila redakci čtenářka Hana. „Celé to je ale o tom, že zvládnout se dá mnohem víc, než si možná myslíte. Vážnou chorobu, nešťastné manželství i smrt dětí. Co vás nezabije, to vás posílí. I proto se s vámi chci o svou zkušenost podělit..."
„Byla jsem nejmladší ze tří dětí. Dětství jsem měla krásné, plné kamarádek a radovánek. V 16 letech jsem se zamilovala do prvního muže. Šel ale zanedlouho na vojnu a já bláhově dva roky čekala, až se vrátí. Vrátil se, já otěhotněla a „musela“ se vdávat. Ještě před svatbou mě ale potkala první velká životní rána - potratila jsem. I přesto jsem se 3 týdny potom vdávala a rok a půl poté porodila zdravého syna, později i dceru. Šťastné události narození dětí však roztrhala nečekaná zpráva – můj 24letý bratr dostal infarkt na toaletě v pražském metru a nikdo mu nedokázal pomoci.
Žili jsme na venkově a já dennodenně snášela teror tchyně. Peskovala mě a já musela dělat všechno, co řekla: vykydat býkovi, nakrmit prase, sušit celé léto seno, sázet kvanta brambor, plít na zahradě řepu, mák, zelí, starat se o děti, muže, a hlavně poslouchat a poslouchat. Když bylo dceři půl roku, zkolabovala a málem umřela, nikdo nevěděl, co se stalo! Zachránili jí život v Praze-Motole, ale lékaři zjistili, že musí celoživotně držet bezlepkovou dietu.
Když jsme s manželem oslavili 10. výročí svatby, začal mě bít. Vystupňovala se u něj despotická žárlivost. Všechno muselo být po jeho, průšvih a záminka k bití byly třeba, že jsem se zdržela o půl hodiny na oslavě úspěšné inventury v podniku, kde jsem pracovala. Tehdy mě zbil tak, že mi zlámal žebro. Když mě vezl na chirurgii, tak mi vyhrožoval, ať lžu, že jsem spadla ze schodů. Měla jsem dost rozumu na to, že jsem to neudělala a že jsem řekla vše po pravdě, ale stejně jsem udělala chybu, protože jsem odmítla nechat zavolat policii. Podala jsem žádost o rozvod, protože se násilí stupňovalo a začal bít kvůli maličkostem i děti.
Manžel nešel pro ránu daleko, a když začal bít i děti, podala žádost o rozvod
Když jsem s ním jednou jela autem a on se zrovna dozvěděl, že se chci rozvést, rychle se rozjel a namířil to se mnou proti sloupu. Těsně před ním šlápl na brzdy a já vyskočila z auta. Pod strašným psychickým tlakem jsem ze strachu stáhla žádost o rozvod, ale bylo to pořád horší a jednou, když odjel, jsem se s dětmi tajně odstěhovala do podnájmu. Po 13 letech nás konečně rozvedli.
V té době jsem se v práci seznámila s novým kolegou, o 14 let mladším než já!!! Choval se ke mně moc hezky a já si ho nedlouho po rozvodu vzala, protože o to moc stál. A horor pokračoval. Další despota a já byla zase ta hloupá. Po 4 letech jsem nejdříve potratila samovolně, ale zkusila to znova a dala mu téměř ve čtyřiceti letech dcerku.
Když jsem byla v osmém měsíci, umřel i můj druhý bratr. Diagnóza byla stejná jako u prvního. Bylo mu 44 let a měl ženu a dvě děti. Složila jsem se a odvezla mě sanitka. Dostala jsem krev a výživu a zakázali mi se honit a unavovat se.
Po třech letech mi našli v levé straně hlavy velký nezhoubný nádor meningiom. Špičkoví lékaři mi ale při operaci museli nechat 5 % nádoru v mozku, aby mně ho nepoškodili, a upozornili mě, že tento nádor může zase vyrůst.
Brzy po operaci mi manžel do očí řekl, že „moji operaci neunese a že má přítelkyni, ale má rád ji i mě a že se nechce rozvést“. Každý večer odjel k ní a přijel ráno a spal a já mu vařila, prala a zašívala atd. Byla jsem blázen, nešťastná, snažila jsem se, jak to šlo, ale nakonec se stejně odstěhoval. Pak byl rozvod, který najednou chtěl a já neodmítla. Teď již vím, že jsem udělala jen dobře, že je pryč a mám klid. Dcerce je 10 let a já ji mám moc a moc ráda.
Můj další problém začal před rokem a půl, kdy začal nádor zase růst a energii si vzal z levého zrakového nervu. Proto jsem během roku oslepla na levé oko. Nedalo se nic dělat a už šlo jen nádor ozařovat. Nesmím se předklánět, zvedat těžší věci, nesmím do sauny, do solária a na prudké slunce, protože mi při operaci obrousili celou levou spánkovou kost, takže mám hned za kůží mozek, musím na sebe dávat hrozný pozor.
Dobrá zpráva je, že mám už rok a měsíc přítele, je svobodný a bezdětný. Jsme v pohodě, v našem věku už si vážíme mnoha věcí a držíme se nad vodou. Žijí ještě moji rodiče, kterým je 82 a 78 let. I pro ně je zázrak, že všechnu tu bolest vydrželi. Hlavně ale mám své tři děti, se kterými se opravdu milujeme a moc hezky spolu vycházíme. Takhle vypadá v současné chvíli můj život. Věřím, že ještě stihnu vychovat tu mou zlatou desetiletou veverku. Už vím, že se dá přežít skoro všechno."
Autorka: Hana B.
Reakce na článek
listicka.ellie
život je nejlepší scénárista ...
to co na nás dokáže připravit nedokáže vymyslet ani ten nejlepší hollywoodský scénárista sci-fi...
mám za sebou smrt matky na prahu mojí dospělosti, manželství s alkoholikem ( jednou mě prodal aby měl na chlast a důvodem k rozvodu byla jeho snaha rozčtvrtit mě mačetou během jeho alkoholového deliria )
Druhé manželství bylo s člověkem, který si myslel že oddací list = vlastnický cejch na ma mém zadku. Choval se ke mě jako ke svému majetku se kterým si může dělat co se mu zlíbí. Jeho heslem bylo že žena musí držet hubu a krok, nemyslet a jen plnit touhy svého manžela.
Našla jsem odvahu a zbavila se ho. Sice pozdě, ale zbavila ...
Pak na mě čekalo zjištění svého pravého původu a smrt milovaného adoptivního otce.
Díky druhému ex se sice topím v dluzích, ale žiju !!!
Kolikrát jsem si říkala že už to nemá cenu, že to skončím, ale vždy se našel důvod proč se z té zaprášené cesty života zvednout, oklepat se a vyrazit dál se vztyčenou hlavou a s vědomím že mě zase nedostal a jen mě posílil.
Jednou jsem někde četla, že když se ta první polovina života nevydaří, tak ta druhá bude lepší ... začínám tomu věřit.
Mám skvělého partnera, bezva děti, práci, přátele ... zdraví taky ujde ... dluhy se zaplatí a pak ... pak bude už jen dobře a konec života snad prožiju v klidu a pohodě.
Vy všechny které máte pocit že to nedáte ... dáte ... .ženské vydrží víc než člověk !!!
Život je sice pes, ale přeci mu nebudeme dělat patníky ...
Nistor
sila
jo nadhera ze jste se dostala ven a zijete konecne ten svuj zivot nekdy clovek zazije tolik bolesti ze uz jenom lezite a rikate si uz se asi nezvednu a zase se clovek zvedne tak tomu se rika ;sila; drzim palce
rockerka1989
Udivuje
mně,že paní Hanka toho tolik unesla...Být někdo jiný na jejím místě,tak si buď hodí mašli nebo skončí ve cvokárně.Zažila tolik bolestí...
Jinak ještě dodám,že domácí násilí je poslední dobou časté.