Na diskotéce před dvěma roky jsem se seznámila s prima klukem. Byl moc milý a pozorný, takový kamarád do deště i do sluníčka, se kterým jsem mohla probírat cokoliv. Vždycky mi dokázal poradit, a když mi bylo smutno, tak mě potěšil.
Po dvou měsících strávených jako kamarádi jsme spolu začali chodit. Byla jsem na vrcholu blaha. Až jednou, když jsme byli na poháru v cukrárně a on si šel ven zavolat, přišla za mnou jedna holka a nadávala mi, že s ním chodím, protože to byl její bývalý. Po týdnu mi začaly chodit anonymní esemesky, že mě Dan podvádí, že mě nemiluje, je se mnou jen ze soucitu nebo kvůli penězům a bydlení.
Osudný e-mail!
Když jsem si s ním o tom otevřeně promluvila, řekl mi, že to mám ignorovat, že to není pravda. Jenže... O týden později byl pracovně v Praze a zrovna v tu dobru mi přišla e-mailem fotka Dana, jak drží kolem ramen nějakou holku. Prověřila jsem si obchod, u kterého byli vyfoceni i datum, které na fotce bylo natištěno, a zjistila jsem, že je to fakt on. A v tu chvíli jsem propadla naprosté panice.
Byla jsem tak zoufalá, že jsem se sbalila a odjela k mamce. Dan se mezitím vrátil a hned mi volal, ale já jsem neměla sílu mu to vzít. Tak mi napsal sms, kde jsem, proč nemám doma věci a neberu telefon. Po čtyřech dnech jsem mu napsala, ať jde do cukrárny, že s ním musím mluvit. I když jsem nechtěla, byla jsem rozhodnutá to udělat.
Přišel tam zmatený a hned se ptal, co se děje. Já jsem se slzami v očích řekla, že všechno vím, že je mi to moc líto a že se s ním rozcházím a nechci ho vidět. Nestihl mi odpovědět ani slovo. Asi po 10 dnech za mnou přišel domů k mamce, v ruce měl fotku sebe s tou holkou. Já jsem seděla zrovna na gauči a on ke mně přišel, hodil fotku na stolek a řekl: „Lásko, tohle je moje sestřenice, která přijela po pěti letech z Ameriky. Domluvili jsme se, že se tam setkáme. Promiň, měl jsem ti to říct,'' a odešel.
Běžela jsem za ním a omlouvala se a prosila, ať mi odpustí, že ho chci zpátky. Ale on mi řekl, že to nemá cenu, když mu takhle nevěřím. Teď vím, že jsem udělala největší chybu v životě, které nepřestanu litovat nikdy. Už je to skoro rok, ale já ho pořád miluju a nejsem schopná se normálně zamilovat do někoho jiného.
A co Vy, zažila jste něco zajímavého?
Podělte se s ostatními o Váš příběh!
Pište na adresu info@prozeny.cz
Reakce na článek
Deniii48
Jsem strašně žárlivá
Neumím se ovládat .. občas si připadám jako blázen ... žárlím i když nemám důvod .. ta žárlivost nejde zkrotit ... vadí mi že se kouká na jiné holky ...
ale přitom vím že je to normální ... kvůli tomu se hodně hádáme ... prosím o nějakou radu nebo něco děkuji.
Hannele26
RE: Jsem strašně žárlivá
Deniii48: Mám podobný problém. Také nevím jak to řešit. Nechci si zničit manželství, ale někdy si nemůžu pomoct. Napiš mi prosím na mail: Hannele26@***, ráda bych věděla jak s tím bojuješ.
iivca.malkova
je mi to líto
je mi te slecny lito,i ja jsem tak dopadla.Přítel mi nasel sms v mobilu pul roku starou od jednoho kluka s kterym jsem nic nemela jen jsme si nekoliktrát psaly a hned se se mnou rozesel.Byly jsme spolu 13 let.A ani si to nechce nechat vysvětlit.A to jsme se ješte na začátku týdne byly jak dvě hrdličky .Řekl mi že jsem ho zradila a je konec.Tak se dokáži vžít do některých odpovědí.