Život s nemocným člověkem je vždy těžký. A je úplně jedno, zda dotyčný trpí chorobou na těle, nebo na duši. Vyprávět o tom může i moje kamarádka a bývalá kolegyně z práce, třicetiletá Markéta. Přináším vám její příběh!
„S manželem jsem se poznala před šesti lety. Byla to láska na první pohled. David je o šest let starší, vysokoškolsky vzdělaný programátor. Nikdy neměl žádné problémy, zdravotní a ani psychické. Na první pohled na každého působil vždy jako slušný muž, vtipný a sršící optimismem. Před třemi lety jsme se vzali a před rokem se nám narodila dcera Kristýnka. V té době bylo všechno ještě v pořádku,“ vzpomíná Markéta.
Prý se mnou ztratil mládí
Krátce po porodu se však David začal uzavírat do sebe, trpěl změnami nálad a neustále mu něco vadilo. „Ne že by kritizoval mě. Spíš věci kolem. Trápili ho kolegové v práci, zakázky, na kterých dělal, ale i nedostatek peněz a volného času. Často říkal, že je všechno ztraceno, že mu skončilo mládí a nic ze života už nemá a mít nebude. Snažila jsem se ho chápat a musela jsem uznat, že opravdu celé mládí hodně pracoval a studoval, aby se jednou měl dobře. Obdivovala jsem ho za to, kam až se dostal a jak moc se snažil, abychom my jako rodina nemuseli žít v chudších poměrech,“ hrdě říká Markéta.
Chtěl se zabít
„Když mi o této své krizi vyprávěl stále častěji, navrhla jsem mu, že pojedeme na dovolenou jen sami dva a hezky si ji užijeme. Myslela jsem, že potřebuje odpočinek. Jenže z dovolené v Turecku se vyklubalo peklo. Po troše alkoholu se začal chovat jako blázen. Pokřikoval na lidi v restauraci, mně sprostě nadával, že jsem mu zničila život, že má na krku rodinu a sám nemá už žádnou svobodu. Křičel, že už bude celý život jenom dřít, abychom my nepochcípali hlady. Nakonec na hotelovém pokoji šel na balkon, stoupl si za jeho zábradlí a vyhrožoval, že skočí. Povedlo se mi ho přemluvit, aby to nedělal. Ráno skoro nemluvil, v očích měl slzy. Omluvil se. Já jsem trvala na tom, aby šel k psychiatrovi.
David hned po návratu mému přání vyhověl a šel na vyšetření. Diagnóza byla jasná: deprese. Dostal středně silná antidepresiva. Doufala jsem, že mu to pomůže a díky lékům budeme žít zase normálně. To jsem se ale mýlila!
Stav se nezlepšil, přestože užívá antidepresiva
Trpí halucinacemi a úzkostí
Můj muž teď sice netrpí depresemi a návaly hysterie, ale je úzkostný a má něco, co bych přirovnala k halucinacím. Jednou přiběhl z práce celý uřícený, zahodil tašku na zem a zalezl do skříně mezi mé oblečení. Bál se, že jej něco honí. Vylezl po šesti hodinách. Jindy zase vidím, jak se v posteli celý třese a výrazně potí. Když se zeptám, jestli je v pořádku, poprosí mě o úplné ticho. Prý mu vadí jakýkoli zvuk. A asi na tom něco bude. Když totiž malá Kristýnka pláče, vidím, jak David během pěti minut propotí celé tričko. Mnohdy musí i odejít z bytu.“
Máme sexuální půst
Jak Markéta přiznává, prakticky není den, který by byl v jejich životě normální. „Manželova psychiatrička sice říkala, že první dva až tři měsíce může trpět nepříjemnými stavy a halucinacemi. Už jsou to ale tři měsíce a jeden týden, co bere prášky. A neřekla bych, že se něco lepší. Nepříjemnou skutečností je i to, že od doby, kdy začal brát léky, jsme neměli sex. Jeho dočasná sexuální dysfunkce je také způsobena antidepresivy. Modlím se, aby toto období skončilo. Partnera opustit nechci, protože ho miluji. Ale je to někdy velmi těžké,“ dodává.
Co na to lékař? „Některá antidepresiva jsou známá tím, že se v prvních měsících užívání mohou dostavit nepříjemné vedlejší účinky. Většinou se jedná o zvýšenou citlivost na určité podněty, například na hluk, stres anebo třeba nepořádek. Poměrně často trpí muži také dočasnou impotencí. I ta později odezní. Pokud by však tyto stavy trvaly výrazně déle, je nutné je konzultovat se svým lékařem,“ vysvětluje klinický psychiatr Martin Mazánek.
Zažila jste i vy něco podobného? Prožívala jste s manželem podobné peripetie? Nebo nějaká jiná zásadní událost změnila váš život? Napište nám o tom na pribeh@prozeny.cz! Každý uveřejněný příběh od nás získá 500 korun!
Reakce na článek
Snuupy.Snuupy
Znam to taky...
Dobry den,
chtela bych Vam poprat hlavne hodne sil!!! Ja osobne depresema (zatim) netrpim, ale doma to taky nemam jednoduche. Moje maminka trpi tezkymi depresemi a pro celou rodinu je to desive stresujici a narocne. Trva to uz osmy rok (priznaky se objevily uz pred cca 15 lety, ale to jsem jeste byla mala a nerozumela tomu, co se deje, kazdopadne mama se z toho tenkrat docela rychle dostala). Ale ted, uz se z toho nikdy nedostane. Nikdy uz to nebude jako driv. Nerikam, ze Vas pripad bude stejny, ale je potreba se s tim vsim smirit a naucit se s tim zit. Doktor by Vasemu manzelovi mel menit leky do te doby, kdy se on bude citit v relativni pohode a bude "normalne" fungovat. Jeste budte rada, ze chodi do prace. Zaverem, jak jsem jiz psala, preji hodne sil!
KatyZiky
znám to...
Zdravím... spousta lidí vám tady dává hodně rad a jistě chtějí pomoci, ale těžko vám poradí někdo kdo to nikdy nezažil... já to bohužel zažila a prožívám to denno denně na vlastní kůži :( je mi sice teprve 20let, ale depresemi trpím už od základní školy, podědila jsem je po mámě (samozřejmě vás nechci nějak děsit že tím bude trpět i vaše dítě, sem ze 3 dětí a podědila sem je jenom já, ale možné to je) a je to každodenní boj. Pro rodinnu je to vždycky velmi vyčerpávající, ať už tím trpí jeden nebo více členů rodinny... poznala sem hodně psychiatrů a vždy když se objevili tak hodně silné vedlejší účinky, měla by mu okamžitě vyměnit prášky, když bude něco namítat, prostě si o ty prášky řekněte. Bohužel s touto nemocí je člověk jako pokusný králík a nikdy nevíte jestli vám nějaký určitý prášky zaberou, chce to zkoušet... Měl by chodit i k psychologovi, ten mu pomůže aby se s tím alespoň trochu vypořádal a naučil ho s tim žít. Váš manžel musí být velmi vyděšený a zmatený z toho co se s ním děje. A jsou i rodinné terapie, které by vám pomohly oboum dvoum. Společně zjistíte jak se k tomu druhému zachovat a společně to zvládnout. Je to dlouhodobá záležitost a nezmění se to ze dne na den, bohužel. Přeji vám aby jste to zvládly, hodně štěstí...
fotokreativita
Sílu pro vás
Zdravím vás a přeji lepší časy. Bude se zdát sobecké co napíši ale zajímejte se i o sebe, jestliže to nepůjde tak běžte od něj, nejde totiž jen o vás, ale i o děcko. Jestliže dítě bude v tutom vyrůstat bude se jednou také léčit, v tom lepším případě. Jinak milujete-li svého muže, tak by měl změnit psychiatra + by to chtělo i psychologa kde by se mohl vypovídat. Jestliže pokřikuje jak ztratil mládí je to špatné, protože mládí se fakt ztrácí a musíme se s tím vyrovnat, jako i s tím že by měl mít spíš radost že má zdravé děcko, ne jen skuhrat. Jestliže je vážně duševně nemocný ať jde do léčebny a tam možná pochopí že se mu po vás stýská a že i to ztracené mládí je k něčemu dobré - pochopení, zážitky, a hlavně se třeba řádně zaléčí se svou depresí. Hlavně prosím myslete i na sebe a dítě.