Máte u sebe neustále telefon či počítač, abyste byli připojeni do práce? Místo příjemného posezení s přáteli odepisujete na zprávy či odbíháte volat ven? A všimli jste si, že svým workoholismem nekazíte jen život sobě, ale i svým kamarádům a kolegům? Jste totiž už vážně nesnesitelní!

Pracujte pilně, ne šíleně

„Workoholici nacházejí radost ze života pouze v práci. Jsou jí posedlí a ze splnění úkolů a povinností těží endorfiny. Bohužel jsou to ty jediné,“ charakterizuje závislé na práci psycholožka Karolína Štejnarová. Ve většině případů totiž nemají jiné zájmy. A pokud ano, tak se jim věnují pouze sporadicky či jen účelově, bez skutečného potěšení.

Já jsem jen zodpovědná!

Šárka svou práci milovala. „Vstávala jsem nedočkáním, kdy už začne zase ten kolotoč, který mě bavil," vypráví mladá žena. Vymýšlení nápadů, stíhání termínů, schůzky, porady, rozhodnutí na poslední chvíli – to ji vzrušovalo. Bylo jí pětatřicet a pracovala jako kreativní ředitelka v časopise.

„Byla jsem v té době bez partnera. Tak proč trávit čas doma mezi holými stěnami?" říká. A tak utíkala do kanceláře, i té virtuální. Telefon nevypínala ani na noc a notebook si nosila i do postele. Nechodila cvičit ani do kina a víkendy držela jen výjimečně. „Už abych zase byla zpátky ve své kanceláři, u svého stolu. Určitě to beze mne nezvládnou!" byla Šárka přesvědčena.

Životní rytmus není na neustálé pracovní vypětí nastavený; ThinkstockFoto: ThinkstockŽivotní rytmus není na neustálé pracovní vypětí nastavený

Po dvou letech ji jednoho dne přímo z kanceláře odvezla sanitka. „Strašné bylo, že jsem si ji musela zavolat sama," popisuje příhodu Šárka. Bylo totiž devět večer a v práci pochopitelně nikdo nebyl. „Diagnostikovali mi infarkt," prozrazuje mladá žena, která si prý v následujících dnech, kdy ležela v nemocnici, uvědomila důležitou věc: „Zdi domova jsem vyměnila za kancelářské, takže jsem vlastně vyloučila i možnost se s někým seznámit. Navíc jsem si odrovnala zdraví," popisuje. Jenže o tom v té chvíli nevěděla. „Sedíte na tobogánu, jedete dolů a nedokážete zastavit. Chcete jen dobře obstát, plnit zadané úkoly, dočkat se uznání," dodává Šárka.

Kde je hranice?

„Potíž je v tom, že hranice, kdy už nejde o pracovitost, ale závislost, je velmi tenká," uvádí psycholog Petr Lacina. Ale jisté aspekty jsou zřejmé: kromě výše uvedených workoholici zanedbávají nejen sebe, ale i přátele, partnery, neumějí odpočívat, vypnout, přeladit, myslet na zdraví a podobně.

„Tím pádem jsou pro ně problém i dovolené. Stejně tak jako třeba chřipka, se kterou neumějí být doma v posteli,“ popisuje odborník. A to jsou důvody, proč takový člen v týmu není přínosem: vyčerpává se a jeho práce je (časem) neefektivní. Kvůli přespřílišné pečlivosti (což je jedno z různých stadií workoholismu) brzdí a komplikuje pracovní tempo. Stejně tak kvůli nedostatku odpočinku začíná postupně dělat chyby a tak dále.

Ale pozor: ač by se na první pohled mohlo zdát, že člověk posedlý prací bude pro zaměstnavatele výhrou, opak je pravdou. „Jsou to nemocní lidé, kteří časem ztrácejí kontakt s reálným světem. Sami se v něm totiž nepohybují. Kdy také, když většinu dne stráví v práci,“ doplňuje Karolína Štejnarová. Už se také ví, že časem u nich dochází k vyhoření, kolapsu, a tím i dlouhodobé absenci. Navíc i pro pohodovou atmosféru ve firmě představují úskalí.

Jak poznáte, že to jde s workoholikem z kopce a brzo přijde kolaps?
  • volá kolegům v 7 hodin ráno
  • vytáhne vás z rodinného nedělního oběda a vůbec nechápe, že to není „košer"
  • diví se, že na pláži či sjezdovce během dovolené nereagujete na e-maily nebo nezvedáte telefon či ho máte dokonce vypnutý
  • často je nervózní, neklidný, podupává pod stolem nohou, občas hystericky bouchne
  • trpí bolestmi hlavy či žaludku a zcela zásadně mu nevadí chodit nemocný do práce
  • nerad odchází na oběd mimo kancelář, často jí ve spěchu a stresu a je mu jedno, co má na talíři
  • nadřízený mu dovolenou musí nařizovat
  • nemá chuť na sex!

    Netýká se to i vás?

    Že trávíte prací průměrně deset, jedenáct hodin denně? Zbystřete! Správně uložená práce musí být zvládnuta maximálně za osm a půl hodiny, včetně pauzy na oběd. „Měli byste si uvědomit, že práce není zájmový kroužek, ale aktivita prováděná za účelem vydělávání peněz. Zkrátka byste měli pilně pracovat, ale potom se věnovat i sobě, rodině, zájmům...,“ upozorňuje psycholožka Karolína Štejnarová. Pokud máte pocit, že organizace vaší práce je bez jakýchkoli zbytečných prodlev a i tak stále přesahujete pracovní dobu, je čas to řešit!

    Jak vyléčit workoholika?

    Velmi těžko a většinou s pomocí odborníka. Workoholici si totiž svůj problém často uvědomí až v momentě, kdy je potká zásadní negativní změna: třeba narušení dobrého zdraví. „Tělo není stavěné na zátěž bez odpočinku a kompenzace,“ říká lékařka Alena Řezníčková.

    Podle ní už tak současný trend společnosti, kdy žijeme v permanentní obavě a stresu, abychom splnili nároky, musí tělo čelit tlakům. Natož pak nemoci – workoholismu. „Proto pak organismus vysílá signály: často mu selhává imunita, neustále se mu vrací onemocnění, nezřídka ho postihuje infarkt a podobně.“ Více si přečtěte v článku Mrtvice hrozí i třicátníkům.

    Druhým impulsem pro léčbu závislosti je ztráta zaměstnání. „To si pak workoholik uvědomí, že svůj život postavil pouze na jediné věci – práci. A najednou se mu život sesype pod rukama," varuje psycholog Lacina. A až tehdy dochází ke změnám životních priorit – jedinému léku na workoholismus.

    Stalo se vám také někdy, že jste dali práci všechno? Dejte nám o sobě vědět v diskusi pod článkem. A poraďte třeba z vlastní zkušenosti, jak se nestát workoholikem...