Kdo se jednou začne hrabat v hlíně, už se nedokáže své vášně vzdát. Zahradničení je skutečně návykové a newyorští vědci možná vědí proč. Hlína totiž obsahuje bakterii Mycobacterium vaccae, která v těle savců zvyšuje produkci serotoninu. Tento hormon přitom snižuje úzkosti a zvyšuje inteligenci. To by mohlo vysvětlovat i to, proč je zahradničení tak uklidňující.
Dorothy Matthewsová a Susan Jenksová z New Yorku testovaly účinky bakterie u myší. Do jejich těla injekčně vpravili mrtvé kmeny bakterie Mycobacterium vaccae. Tyto bakterie přitom mohutně aktivovaly neurony v produkci serotoninu a při pokusech s hlodavci pak vyšlo jasně najevo, že zvířata s bakterií jsou nejen výrazně klidnější a méně trpí úzkostmi než zvířata bez bakterií, ale přítomnost Mycobacteria v jejich těle také vede ke zvyšování inteligence.
Zajímavé je, že jakmile přestaly být myši účinkům bakterií vystavovány, jejich inteligence se začala pomalu snižovat. Tři týdny po posledním podání bakterie byly stále ještě inteligentnější než kontrolní skupina myší, která nikdy bakterií infikována nebyla, ale přitom byly už výrazně méně inteligentní než ty myši, které měly v těle bakterie stále.
„Tento výzkum dokazuje, že bakterie M. vaccae může hrát roli v ovlivňování úzkosti a učení u savců. Bylo by zajímavé, kdyby školní děti trávily nějaký čas venku v prostředí, kde je tato bakterie přítomna, a došlo u nich přitom ke snížení úzkostí a zlepšení schopnosti učit se novým věcem,“ uvedly Matthewsová a Jenksová.
Reakce na článek
Josiana
tak tedy,
musím vyvrátit nadpis,že zahradničení zvyšuje inteligenci.Moje tchýně se hrabe na zahradě snad i přes zimu od rána do večera,my tam ani nesmíme ale že by jí nějak stoupala inteligence,to ani náhodou.Natvrdlá je pořád stejně,dokonce bych řekla že s přibývajícím věkem se to ještě zhoršujeTak nevim,kde to vědci vzali.Podle toho,kolik tráví na zahradě času bychom měli mít doma duhého Einsteina
Haňour
tak tedy,
jestli není tím, že je to tchýně
zaj.ja
dobrá nálada i bez zahrady
Já mám opačnou zkušenost ,mě tedy rozhodně zahradničení neoslovilo.Nikdy jsem nebydlela v paneláku apěstování čehokoli mi nebylo vzácné. . V dětství patřilo k nejodpornějším pracím povinné pletí obrovských záhonů na rodinné zahradě a to jsme měli zahradu u domu, ještě větší na rodičovské chatě, dále bylo třeba pomáhat zestárlým prarodičům na jejich zahradě, po 1. svatbě i tchán a tchýně byli majiteli chaty se zahradou a dnes ,v 2.manželství jsem opět "vyvdala" dům s velkou zahradou.
Jsem ochotna posekat trávu a zalít,ale další mě rozkoší nenaplňuje. V rozporu s článkem rozhodně tvrdím,že když jsem byla nucena hrabat se v hlíně, dokážu se toho vzdát a necítím návyk. Radši umyji všechna okna v domě než hrabání v hlíně. A dokážu mít dobrou náladu a doufám že i kapku interligence i bez zahradničení.