Holky v nesnázích: Petra Vahalíková

Holky v nesnázích

Petra Vahalíková
Petra Vahalíková

Radí Petra Vahalíková, poradkyně, absolventka výcviku v rodinné terapii, a její kolegyně ze společnosti Dlaň životu. Podpoří vás v řešení náročné životní situace. Při své práci uplatňují zkušenosti z oblasti sociální práce, mezilidských vztahů a terapie.

Položit svůj dotaz »
  • Dobrý den,chci se zeptat na svého kamarada /znameho .Seznamila jsem se s ním před 10lety na chatu na lidech ,psali jsme si o všem a bylo to v pohodě.Zjistili jsme že jsme oba milovníci rockove hudby a že jezdíme na stejné koncerty jenže jsme se nikdy nedomluvili a nepotkali se na žádné akci.Teď jsem mu psala ze jedu na koncert a on taky tak jsem se s ním domluvili ze by jsme se tam konečně mohli potkat a poznat se, souhlasil a rekl ze už nevěřil ze se někdy potkáme ze už se zname takovou dobu. Tak jsme si tak týden před koncertem psali, den před koncertem jsme si psali trochu víc ale pokaždé jsme mu musela psát první já ,když jsme mu psala ať příště napíše on ze jinak si to vyřídíme a tak ty kecy okolo tak se jen smál.Pak přišel den kdy byl koncert řekli jsem si ze si dáme čísla telefonni a že si napíšeme jak tam budeme ,přišla jsem na koncert a viděla jsem ho a než jsem si dala bundu do šatny už se mi ztratil z dohledu pak jsem ho našla a šla za ním. Bavili jsme se úplně v pohodě prostě super rozhovor byla jsem nadsena, pak prisel jeho bratr tak byl takový celý nesvuj, připadlo mi ze se stydí ze se baví s holkou ,když jsem mu říkala jestli brácha ví že se tam měl se mnou potkat tak řekl ze ne.Psala jsem mu ze po něm chci letacek z koncertů na kterém jsem nebyla a když jsem mu řekla jestli ho má tak ho vytáhl z kapsy a hned mi ho dal, připadá mi ze si to připravoval a čekal ze ho budu chtít, ptala jsem se jestli mě zahlédl jak jsem přišla rekl ze ano že mě viděl takže je mi jasny ze čekal kdy se tam objevim pak jsme si šli každý po svym ,zbytek koncertu mě pořád sledoval i jeho brácha ,když jsem odchazela tak jsme se na sebe podívali. Druhý den jsem mu psala a nadával jsem že zase píšu první napsal ze je to náhoda ze to tak dneska vyšlo psali jsme si asi hodinu ,možná víc ,porad mi posila smajlika vyplazlej jazyk kdyz jsem se ho ptala jestli někdy přijede na návštěvu říkal ze jo jestli se podívá jaký mám kolo ,tak říkal ze jo psal mi ze mu přišlo v pohodě že jsem o neco menší než on ze mu to nevadilo pak jsem mu psala ze další koncert je až za dlouho dobu že by jsme se zase dlouho neviděli jestli nechce jít někam na kafe nebo něco jestli se nebojí na to mi napsal ze se bojí mám z něj pocit ze ještě žádnou holku neměl ze s tím nemá zkušenosti a stydí se ale nevím jak na to reagovat když jsem mu napsala ať příště napíše první napsal snad jo nevím jak se k němu chovat jesli se stydí nebo co nechci mu pořád psat první a obtěžovat ho ale na tohle mi napsal ze neotravuju jak mám poznat jestli by o mě mel třeba zájem a jen se stydí nebo nemá zajem se se mnou bavit? Samozdrejme chci být nejdřív jen kamarádka a poznat ho a pak třeba něco víc ale jak ho mám poznat když se bojí jít se mnou jen na kafe třeba ....prosím o radu děkuji moc :-)

    trushit
    včera 10:47

    Dobrý den,
    stydlivost a nezájem jde od sebe jen velmi těžko rozpoznat. Na to první bych myslela, pokud se jedná o osobní kontakt. Když jde ale o psaní si, v podstatě to není nic, při čem by se mohl stydět / leda že by měl obavy z napsání něčeho nevhodného... /
    Ať tak nebo jinak, asi záleží na Vás. Buďto to takhle táhnout dál nebo ho "přinutit" k vyjádření, např. tím, že počkáte , až - jestli se ozve sám. Podle toho můžete potom usoudit, jak to asi s Vámi má. Myslím si, že vše jde stranou, když člověku na něčem - někom záleží...

    Marta Kozelská, Dis.
    http://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den,

    mám 7letou dceru (měla odklad školní docházky), nyní chodí do 1. třídy, a již od jejích 4let navštěvujeme logopedii - a stále ještě neumí r ani ř, i když každý den pečlivě trénujeme, zkoušíme i chirofonetiku, a teď jsme ještě dostali homeopatika podporující rozvoj artikulace ( nemůžu tedy zatím říct, zda nám pomohli). Píšu Vám proto, že jsem už skeptická, zda má ještě smysl logopedii navštěvovat - dcera je totiž hrozný lempl na vše - od oblékání, smrkání, mytí, přípravy do školy, atd. Byla problémová už od narození, pořád plakala, měli jsme problémy s nočními děsy, dlouho měla plíny - přes den až do 3 let, v noci skoro do 5 let. Podle psychologů je dcera velmi dominantní - musí mít stále poslední slovo. Děkuji za radu. KK

    včera 09:52

    Dobrý den,
    píšete o starostech se svou dcerou...
    Co se týče samotné výslovnosti, myslím, že by nebylo potřeba brát to nějak dramaticky. Je možné, že prostě jen ještě nepřišel její čas. Když ale potom píšete, že se jeví jako velmi dominantní, napadá mě, jestli to nějak všechno nesouvisí. Nevím, jak vám společné nacvičování logopedie jde? Zda má dcera snahu nebo jí je to jedno? Dokážete spolu mluvit tak, aby / i když má třeba poslední slovo / nakonec udělala to, co jí řeknete Vy? Nejspíš je dobře, že navštěvujete psychologa, pokud vám dává konkrétní rady, jak s dcerou postupovat. Napadá mě ale ještě varianta rodinného poradce. Někdy se stává, že sám rodič /často nevědomě / svými výchovnými postupy a přístupem k dítěti "zadělává" na jeho nevhodné chování nebo špatné návyky / prosím, to neberte jako výtku /. Proto by bylo dobré požádat o radu někoho, kdo bude váš rodinný život brát celistvě a upozorní na možné nedostatky...

    Přeji vše dobré!
    Marta Kozelská, Dis.
    http://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den.

    Je mi 36 let, jsem stará? V práci mi to tak naznačovali, byli tam všichni mladší, včetně vedoucího. Tak jsem nakonec odešla, bylo to na nic!

    5. prosince 10:42

    Dobrý den,
    ptáte se, jestli jste v 36 - ti letech stará...
    Víte, mnohdy slyšíme ze všech stran různé věci a je JEN na nás, jestli s nimi budeme souznít nebo ne. A pokud jsou to hlouposti, nebylo by hloupé na ně dát..?
    Ono asi něco pravdy na tom bude, že každý je tak starý, jak se cítí. Tak hlavu vzhůru! Vždyť jste v nejlepších letech!

    Hezké dny!
    S pozdravem Marta Kozelská, Dis.
    http://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den,mám tak říkajíc v hlavě zmatek..Žiji s partnerem 8 let,máme 5 letou holčičku.
    No moc nám to neklape,v sexuální rovině skoro vůbec.
    Chtěla jsem se jen zabavit a psala jsem si na chatu,popravdě o sexu.
    Jenže ten týpek je dost sympatický..chtěla bych se s ním sejít.
    Na jednu stranu nechci zbořit rodinu,ale chtěla bych mít také pocit že žiju. Alspoň jeden den.
    Když mi přijde zpráva,hned se rozzářím,když ne není důvod se smát.
    Mám strach z toho co bude dál..
    Nejsem přeci žádná naivka tak proč s tím nedokážu přestat?
    Mám právo také se pobavit?
    Budu ráda za každý názor
    S díky K.

    5. prosince 10:36

    Dobrý den,
    myslím, že rozumím Vašim pocitům a jsem ráda, že dokážete uvažovat také racionálně. Opravdu je veliké dilema rozhodovat se mezi emocemi a rozumem, pokud nejdou ruku v ruce spolu. Chtěla bych Vás povzbudit k rozvážnosti a důkladnému promyšlení si celé situace. Můžete si třeba v klidu sednout a sepsat si všechna pro a proti zůstat "jen" s rodinou a naopak začít si nový vztah? Možná Vám to ukáže, budete - li v tom pravdivá, jak dál. A podle toho by bylo dobré striktně něco ukončit nebo začít? Možná i obojí, když se třeba rozhodnete pro svou rodinu a změnu, která by vaše vztahy v ní "okořenila"...

    Pokojný adventní čas...
    Marta Kozelská, Dis.
    http://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den ...ano asi je trapné se otát co na sebe ,ale chtěla bych se zeptat par dní už jsem s přítelem ..a on mě pozval k němu domů jde bude i jeho matka. Já ji nikdy nepotkala a bojím se abych neudělala špatný dojem...
    Tak se ptám co si mám vzít abych si nepřipadala trapně nebo neudělala špatný dojem :) děkuju

    3. prosince 16:39

    Dobrý den,
    Váš dotaz není nijak trapný. Jde z něj znát, že Vám na partnerovi a jeho rodině záleží a to je hezké...
    Myslím si, že obecně platí obléci se vkusně, čistě a zároveň tak, aby to bylo něco, v čem se budete cítit dobře. A nebojte se, pokud bude vůle na všech stranách, jistě se hezky seznámíte a domluvíte.
    Hodně štěstí!

    Marta Kozelská, DiS.
    http://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Můj přítel si myslí, že umí číst myšlenky, je to normální?

    Děsí mě tím.

    Děkuji za odpověď.

    3. prosince 16:23

    Dobrý den,
    chápu Vaše negativní pocity z partnerova tvrzení, že umí číst myšlenky. Asi to vnímáte jako zásah do vašeho vnitřního - soukromého života? Ačkoliv si myslím, že to nebude úplně tak jak Váš partner udává, nezvažovala jste návštěvu někoho, kdo se v tomto problému může více orientovat, např. psycholog? Možná by Vás mohl uklidnit a vysvětlit Vám, jak to asi bude...

    S pozdravem Marta Kozelská, Dis.
    http://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Ano jsem plnoletá a ano dotazu jste rozuměla správně.

    nikisha98
    26. listopadu 14:22

    Dobrý den,
    tak tedy změna příjmení se vyřizuje na matrice v místě Vašeho trvalého bydliště. Jistě by Vám tam řekli přesně co a jak pro to udělat, můžu Vám ale přibližně nastínit, jak asi to bude probíhat.
    Budete potřebovat rodný list, občanský průkaz a zaplatíte 1000 Kč / pokud je cena stále ještě stejná /. Potom vyplníte žádost, ve které uvedete důvod, proč chcete příjmení změnit / např. že ho opět chcete mít po svém biologickém otci /. Pokud nevznikne nějaký problém, po 30 - ti dnech, které bude trvat správní řízení, by Vás měli informovat o rozhodnutí.

    S pozdravem Marta Kozelská, DiS.
    http://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den, je mi 15 let, a potřebuji pomoct. Zkoušeli jsme se, se svým přítelem poprvé líbat, ale prostě se to nepodařilo, byli jsme oba zklamáni. Chtěla jsem se zeptat v čem by mohl být problém ?
    Jsme totiž oba dna ještě nezkušení a moc netušíme, co dělat.
    Jestli by prosím nebyla nějaká rada ?
    Děkuji za odpověď.

    26. listopadu 07:55

    Dobrý den,
    děkuji za upřímnost, se kterou píšete svůj dotaz. Zkusím taková být také já, ano?
    Víte myslím si, že nejde ani tak o "techniku" líbání, tzn. jak to udělat? Možná jde "jen" o tu správnou chvíli. Jsou prostě na světě věci, které potřebují svůj čas a nedají se nijak uspěchat. Když se ptáte, v čem by mohl být problém a žádáte o radu... co kdyby jste zkusili jednoduše nikam nijak nespěchat? Přátelské povídání si a poznávání se má své veliké kouzlo, i když je v této době docela nedoceněné... A poklady ukryté v srdci můžou být mnohem větším darem než sebelepší polibek.

    Hezký adventní čas!
    Marta Kozelská, DiS.
    http://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den,chtěla bych se zeptat,jestli je normální,když se po kritice potomka s vámi rozejde partner.
    Měla jsem přítele,chodili jsme spolu rok a půl.Na začátku vztahu jeho dcera měla přítele ,u kterého bydlela a my je pouze navštěvovali.Její soužití nebylo asi idylické a ona se se svým přítelem rozešla.A nastěhovala se zpět k otci i s 5-tiletým synem.On šel bydlet na chalupu.Od té doby byl přítel jako vyměněný.Slyšela jsem stále jak ona to má těžké,ale jak je dokonalá,chytrá a všemu rozumí.Staral se jí o domácnost,nakupoval,uklízel atd...Ona v té době byla nezaměstnaná a byla doma s dítětem.Práci si nijak intenzivně ani nehledala.I přítelova maminka byla celou situací nemile překvapena a měla,myslím zdravý pohled na věc,že by ve 27 letech už žena měla vědět,co se má dělat,jak se starat o domácnost a ne se nechat otcem živit.V bytě jejího expřítele byl stále nepořádek,špinavé i čisté prádlo bylo všude,neumyté nádobí také.On ale o tom nechtěl ani slyšet.Co vím,tak i jeho přátelům a blízkým ,se to zdálo, mírně řečeno, trochu divné.Dospělá ženská a chová se stále jako dítě.Byli spolu neustále v kontaktu po telefonu,hlásila mu třeba i to,že došla k doktorovi a pod.Jak jsem později zjistila,on s ní rozebíral i naše osobní problémy.To se mi nelíbilo a asi to byla poslední kapka.V dobrém jsem se mu snažila vysvětlit,že by měla být samostatnější a stále čekat na jeho pomoc.O mých dětech jsme s bavit mohli,i jeho kritiku na jejich adresu jsem připustila.On tu moji neustál a prohlásil,že mu nikdo nebude kritizovat jeho rodinu.
    Přijde mi,že si žijí prapodivný "partnerský" vztah.On partnerku snad potřebuje jen,s prominutím,na sex.Ale to podle mě není partnerský vztah jak bych si představovala.Je pravda,že dceru vychovával asi od 3 let s pomocí své matky,žena od nich odešla.Jsou na sebe silně fixovaní,ale zdá se mi to až přehnané.
    Byla chyba na mé straně,bylo špatně,že jsem řekla svůj názor?
    Kdyby se dcera nevrátila,myslím,že bychom spolu zůstali.On byl milý,laskavý,pozorný.Neříkám,že ideál,ale prostě super chlap.Je mi to moc líto,ale nedá se nic dělat,smiřuji se se skutečností.
    Omlouvám se za dlouhé psaní a budu zvědavá na Váš názor a pohled na věc.Děkuji

    23. listopadu 21:25

    Dobrý den,
    Vaše psaní je v pořádku, nemusíte se omlouvat.
    Ptáte se na můj názor a pohled na věc. Víte, nerada bych se pouštěla do nějakých soudů. Vždy je dobré nejprve znát také pohled druhé strany. Proto nebudu příliš konkrétní a pokusím se odpověď trochu zobecnit. Snad v ní najdete, co potřebujete.
    Myslím si, že zdravý vztah snese nějakou tu kritiku, i když uznávám, že jedná - li se o děti, je to těžké / o to víc, nejsou - li vlastní obou partnerů /. Často také může být výměna názorů dokonce obohacením, protože posouvá člověka - vztah dál / je - li ovšem konstruktivní /. Takže, podle mého názoru, máte nárok říct, co si myslíte, stejně jako ho má " Váš " partner. Otázkou je, jestli a jak to oba unesete a jaké následky z toho vyplynou. Což se vlastně už ukázalo - rozešli jste se. Možná se to ještě celé po nějaké době "utřepe" . Ať už on nebo Vy, můžete přijít na to, že není všechno černobílé a budete moci najít kompromisy. Nebo taky ne. V tom případě je možná lépe, že je to tak jak je. Uvidíte...

    S pozdravem Marta Kozelská, DiS.
    http://www.dlanzivotu.cz/kontakt

  • Dobrý den,

    obracím se k Vám o radu. Mám již 6 let fungující vztah se svým partnerem. Velmi bych si přála rodinu, často se o této možnosti s partnerem bavím, ale vzhledem k tomu, že je starší a má již dospělé děti, připadá mi, že toto téma diplomaticky přechází a nijak se v našem společné vztahu neposouváme dále. Problém také nastal v mém profesním životě, kde se cítím nenaplněná a když přemýšlím o změně, nedovedu nalézt nic, o čem bych byla přesvědčena, že je to přesně to, co bych si přála dělat a v čem se rozvíjet. Mám pocit, že stojím na místě, připadám si prázdná, okolím nepochopená a cítím marnost ze svého vlastního života. Mám své koníčky, kterým se věnuji, ale i tak nenalézám uspokojení a štěstí. Velmi bych si přála nalézt důvod bytí a vyšší smysl mého života. Prosím Vás o radu, jak se hnout z místa. Velmi si vážím Vašeho času a odpovědi. Vaše čtenářka Zuzka

    ZuzulusFuki
    23. listopadu 19:27

    Dobrý den Zuzko,
    píšete o své životní nespokojenosti. Jste upřímná a otevřená, pokusím se být také. Stává se, že pokud má partner závazky z minulého vztahu, volí si pro svůj další život často pohodlnější styl, kterým si už nechce nic nijak komplikovat.
    Vaše touha po mateřství, o kterém píšete, je naprosto přirozená. Je přirozené a normální, že toužíte přijmout a darovat život! Myslím si, že by bylo škoda tuto touhu v sobě přehlušit profesí nebo koníčky (jestli to vůbec jde?). Ale naopak pokusit se být v souznění se svoji podstatou ženství, kterou je mateřství. Mějte se hezky.
    MUDr. Petra Vahalíková
    http://www.dlanzivotu.cz/kontakt