Odpověď na dotaz

Dobrý den,
nevím, zda Vám dokážu odpovědět na to, co potřebujete vědět.
Mluvit začínají některé děti opravdu později, někdy se stává, že pak začnou rovnou v jednoduchých větách. Kluci také bývají pomalejší než holčičky.
Jeho strach z ohňostroje či lampionu je zvláštní - nemá třeba nějakou nepříjemnou zkušenost ? Zdá se, že mu vadí vše hlasité. Nebyl třeba jako malý na nějakém ohňostroji a nebál se ? To by se pak mohlo zlepšovat s věkem. Postupně si s opakovanou zkušeností na hluk zvykne.
Co se týče vybíravosti v jídle. Tu vy asi řešit nemůžete, nemělo by to smysl. Myslím, že jako teta bych se mu spíš snažila vyjít vstříc a nabídla mu k jídlu to, co má rád. Tím si ho třeba i trochu získáte :-) Co se týče jeho informování maminky - to byste si měly vyříkat vy sestry spolu a věřit si v tom, jak věci opravdu byly. On možná otázce maminky ještě ani pořádně nerozuměl a tak odpovídá ano stejně, jako na jiné otázky, které mají podobný tón.
A také si zkuste říct, že to občas při hlídání zvládnete a že se to s věkem zlepší.

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 23:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
a jak dlouho toto trvá?
Nemůže mít nějaké zdravotní obtíže (bolení bříška z něčeho nového z jídelníčku, nerostou jí zuby?). Zkuste to konzultovat i s dětským lékařem.
Docela rozumím tomu, že je to náročné pro Vás pro všechny. Pokuste se, pokud se probudí a nechce spát, přesto trvat na ležení v postýlce či posteli (podle toho, jak je zvyklá), nesviťte, prostě se chovejte jako v noci. Nemluvte na ni, nebavte ji. Na to si děti rády zvyknou a pak si spací rytmus úplně otočí. Zkuste vydržet, někdy jde jen o přechodnou záležitost - pár dní. Pokud ale pláče, určitě ji utište - tlumeným mluvením, zpíváním, kontaktem (držením za ruku, pochováním, houpáním). Bude-li to nutné, domluvte se, aby manžel, pokud musí ráno vstávat, si lehl jinde, vy si pak určitě i přes den lehněte s dcerou, pokud spí, abyste alespoň něco dospala.
Někdy také maminky mluví o zkušenosti, že jim pomohlo, když dítě začaly ukládat do jiné místnosti. Děti pak často dokázaly spát celou noc - možná to může být i tím, že se navzájem rušíte.
Držte se a dejte vědět, jak se máte.

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 23:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
problém by v tomto případě mohla příteli způsobovat hlavně to, že se mu hůře čte a mohl by pak ne úplně pochopit, o čem četl. Takže zkuste, zda by mu nepomohlo, kdybyste mu třeba předčítala z učebnic. Pokud u něj specifické poruchy učení , kam také dyslexie a dysgrafie patří, byly diagnostikovány, měl by výsledky vyšetření předložit ve škole a požádat o zohlednění právě třeba při zkoušení (to pak bývá většinou ústní, pokud je písemné, mívají na něj žáci s poruchou učení delší čas).
Určitě by mu s tím poradil školní psycholog, tam kde není, měl by ho k vyšetření nasměrovat snad i výchovný poradce. Spolu s výsledky vyšetření by pak škola dostala i doporučení, jak se studentem zacházet - kde mu ulevit, k čemu přihlížet.
Myslím, že mu ve škole pomůže i to, že v odborných předmětech prospívá dobře.

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 23:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
no, myslím, že je hodně těžké radit v takové situaci. Dcera už je dospělá, spoustu věcí chce jistě dělat podle sebe. A také asi sama vidí a dokáže zhodnotit, když se jí něco nepovede. Radit jí, pokud si o radu neříká je asi bezpředmětné, naopak by to její podráždění mohlo zvýšit. Zároveň chápu, že o ni jako máma máte starost a chtěla byste jí pomoci.
Zkuste jí spíše říct, že jste si všimla, že se necítí dobře a že se chcete zeptat, zda byste jí mohla nějak pomoci. Bude-li chtít, vyslechněte ji, nabídněte, co byste v její situaci dělala vy, ale nechtějte, aby to tak dělala i ona. Nehodnoťte její rozhodnutí, zkuste jim porozumět z jejího pohledu a zkuste tu prostě být pro případ, že by si chtěla říct o pomoc.
To je asi jediná cesta, jak ji neztratit. Budete-li ji chtít zachraňovat či dávat rady či dokonce příkazy, bude se vám vzdalovat.
Takže - pokuste se spíše naslouchat vy jí než naopak.
Držte se

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 23:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
myslím, že jste holky zvolily moc rychlé tempo. Miminka fungují vlastně jako takové malé průtokové ohřívače - co se vytvoří, to také hned odejde. Teprve někdy kolem čtrnáctého měsíce věku si dítě začne uvědomovat, že potřebuje na záchod. Teprve začínají spolupracovat svěrače. Ani pak ale ještě není vyhráno. Dítě si to sice uvědomí, ale dlouho nevydrží. Postupně svěrače (to že chvíli vydrží) trénuje a někdy mezi druhým a třetím rokem (většinou) čistotu zvládne - nejdříve přes den, pak i v noci. I pak se ale může občas stát nějaká nehoda.
Zkuste to chvíli nechat být, a za pár týdnů zkuste dceři nabídnout nočník. Když se do něj vyčůrá, určitě ji pochvalte, ale nezlobte se, když to nezvládne. Většinou se děti vyčůrají po spinkání apod. Uvidíte, že si pak začne nočník i nosit sama. Rozhodně ji nenechte na nočníku dlouho vysedávat. Zkuste jí ho třeba nabídnout, když půjdete sama na záchod.
U dětí do roka je udržování čistoty - to, že chodí na nočník - spíše zásluha maminek, které vypozorují, kdy dítě čůrá, než těch malých dětí. A jak píšete, často se do toho necháme dotlačit maminkama, které to takto dělaly s námi, když jsme byly malé. Ale nedejte se. Dcera to určitě zvládne. Do tří let má ještě spoustu času. A na maminku se za to nezlobte. Myslí to dobře, má svou zkušenost. :-)

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 23:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
s přikrmováním buďte trpělivá. Přes den mu před každým kojením příkrm nabídněte, musí si na ty jiné chutě postupně zvykat. Stačí ze začátku jedna, dvě lžičky, uvidíte, že to časem půjde. Netrapte se tím zatím, dnes už se doporučuje, když to dobře jde plné kojení až do osmého měsíce věku - takže jste časově správně :-) I na výletech si tedy ještě chvíli můžete užívat, že nemusíte shánět mikrovlnnou troubu apod. :-) Co se týče rytí prstíků do prsou a nebo chytání za druhé prso - děti to dělají docela často. Zkuste mu ručičku chytit do dlaně a nebo naopak na prso přitisknout. A pořádně stříhejte nehtíky :-) Vydržte

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 23:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
i období vzdoru trvá u dětí různě dlouho. Ještě není nic ztraceno :-) Zároveň mne ale napadá, že pokud se dětem i během období vzdoru daří si věci křikem a vztekáním prosazovat, mohou to klidně i později používat jako dobrý prostředek k získání toho, co chtějí. Mají s tím zkušenost a funguje to.
Docela rozumím tomu, že je pro Vás nepříjemné, když se dcera vzteká třeba v obchodě či jinde, kde je hodně lidí. Možná, že si tam někdo myslí něco o nezvladatelném dítěti, jsou ale i lidé, kteří cítí obdiv k mámě, která to vydrží. Nemohla byste si představit, že ty pohledy okolí jsou "obdivné"? Třeba by se Vám to lépe zvládalo. Myslím to tak na půl vážně. Když se na věci dovedeme koukat jinak, i je jinak snášíme.
Určitě ale bude důležité, abyste zvážila, co můžete nechat být (třeba předejít křiku tím, že něco koupíte hned) a kde je třeba trvat na svém. Můžete tak zredukovat množství konfliktních situací, ale myslím, že tam, kde je třeba věci dotáhnout, je třeba trvat na svém. Řekněte dceři, že chápete, že se na vás musí zlobit, ale že s tím nemůžete nic dělat. A zkuste jejímu vztekání nevěnovat pozornost - to je to, co jej sytí. To, že Vás to unavuje, tomu rozumím, čím dříve ale dcera pochopí, že přes některé věci nejede vlak, tím dříve se vám oběma uleví.
Držte se

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 22:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
zdá se téměř jasné, že bolení bříška je opravdu způsobem, jak si získat vaši pozornost. Je to docela srozumitelné v kontextu s jeho nemocí. Když ho bříško opravdu bolelo, všichni se o něj hodně starali.
Myslím, že byste na jeho "žádost" o pozornost měli reagovat a dopřát mu ji. Zkuste vymyslet nějaký způsob, jak spolu na bolení bříška vyzrajete - třeba, že mu ho budete chvíli hladit, nebo mu (tomu bříšku) spolu přečtete pohádku a tak. Prostě cokoliv, co synovi umožní, aby vás měl opravdu jen pro sebe.
To stejné pak dělejte i bez bolení bříška. zkuste si občas, i když je to organizačně obtížné, udělat čas jen na něj. Nechte sestřičku s tatínkem a vyražte si jen sami dva. Také by v tomto mohl hodně pomoci tatínek - v tomhle věku se kluci docela hodně zajímají o mužský svět - mohli by spolu hrát fotbal, pouštět draka, jít se podívat na zápas v hokeji či fotbale apod.
A pokuste se ho neodmítnout, když s něčím přijde, i když třeba právě vaříte nebo přebalujete dceru. Pochvalte ho, když vám s čímkoliv kolem ní pomůže.
Vydržte.

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 22:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
zkusila bych teplé ponožky s těma gumovýma protiskluzovýma kolečkama. Také by to mohli zkusit tak, aby dcera bačkorky ráda nosila - dojděte s ní do obchodu a nechte ji, aby si bačkorky sama vybrala. Dnes se dají koupit s různými zvířátky, obrázky, barvami apod., třeba by ji některé zaujaly. A nebo by si mohly s maminkou koupit nějaké podobné.
Držím palce

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 22:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
myslím, že už jsem na tento dotaz jednou odpovídala. Je to možné? Pokud ne, napište mi, prosím, ještě jednou.
Říkám si, že to v té škole může být důsledek dlouhé chvíle a také možná snaha upoutat pozornost. Je to, bohužel, tak, že nejvíce pozornosti dostávají ve škole děti zlobivé :-) Myslím, že by si s tím měla paní učitelka umět poradit.

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 1:11

Odpověď na dotaz

Milá Marcelo,
píšete, že už od půl roku syn pláče v kočárku. A co uděláte vy? Vezmete ho na ruku? pak se ale není čemu divit :-) Syn chce chovat (to chce skoro každé dítě - zrovna dneska jsme s Adélkou bojovaly buď kočár nebo jít sama, rozhodně ne na ruku - už se pronese :-)) a ví, co musí dělat pro to, aby to fungovalo - plakat tak dlouho, až maminku obměkčí.
Zkuste ho v kočárku něčím zabavit - dejte pozor, aby měl dostatečný výhled, dejte mu nějakou hračku a vydržte. Pokud to nefunguje, vemte ho do šátku či nosítka. Netrapte se navzájem.
Se spinkáním to bude asi podobné.
Zkuste si dát postýlku někam blízko k sobě, abyste na syna v noci dosáhla a když pláče, zkuste ho ukonejšit v postýlce - mluvte na něj potichu, zpívejte, hlaďte ho nebo chyťte za ruku. Z postýlky ho vyndejte jen, když vůbec nejde utišit.
A co vlastně děláte, když se v noci probudí? Pokud je to třeba spojené s kojením, zkuste to postupně omezovat - nabídněte kojení třeba jen každé druhé a později třetí probuzení.
Držte se

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 1:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
zkuste na nějakou dobu posunout rituály na trošku později tak, aby po nich opravdu následoval odchod do postýlky. Určitě je ale zachovejte, jsou pro ukládání docela důležité.
Rozhodně se se synem domluvte, že třeba v osm hodin večer už bude ležet v postýlce a nebude z ní už vylézat. Řekněte mu, že nemusí spát, ale že bude odpočívat. Po koupání mu přečtěte pohádku - pokud je na to zvyklý a zkuste mu pak třeba ještě pustit nějakou pohádku z CD (určitě ne televizi (pokud ji v pokojíčku má), zhasněte mu a nechte ho v klidu. I když nebude spát, přeci jen odpočívá.
Ještě mne napadá, jak tráví syn čas odpoledne? Podaří se, aby šel třeba na chvíli každý den ven? Zkuste si, pokud třeba nemáte zahrádku, kde může sám běhat, každý den vyrazit chvíli na procházku či hřiště. Možná Vám s uspáváním pomůže ta správná únava z čerstvého vzduchu. :-) Rozhodně by bylo dobré, aby netrávil moc času u televize či počítače - a pokud, tak ne přímo před započetím těch večerních rituálů - raději třeba půl hodiny po příchodu domů.
Dejte vědět, zda něco z toho funguje :-)

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 1:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
určitě bych Vám doporučila vydržet. Pokud je to možné, zkuste si jejího vztekání nevšímat - to, že ho řešíme mu dává sílu. Možná, že se dříve vztekala jinak, ale to nebylo tak "úspěšné" (tolik jste si toho nevšimla) jako když tluče hlavou o zeď. Chápu, že je těžké si toho nevšimnout (určitě je to náročnější, než když dítě třeba leží na zemi a vzteká se - člověk má přeci jen strach, aby se něco nestalo). Myslete ale na to, že vztekání má sílu tehdy, když vede k cíli a tím je pozornost okolí.
Když se Vám to povede, pokuste se odvést pozornost dcery od toho, proč se vzteká k něčemu jinému. Pokud se to nepodaří, nechte ji a počkejte, až se vyvzteká. Někdy je dobré odejít z místnosti - vztekání pak bez diváků ztrácí smysl.
A zkuste také myslet na to, že období vzdoru (vztekání se, prosazování si svého) je vývojovým obdobím, které je "zdravé", děti si tak hledají své místo mezi námi, vytvářejí si své hranice a testují ty naše. Tak se držte :-) A také myslete na to, že to rozhodně není nějaký naschvál či vědomá manipulace ze strany dítěte. Děti se učí sebeprosazení, zkoušejí, co funguje a co ne.

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 1:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Vaše dcera je dospělá a tak asi nebude fungovat nějaké napomínání, vyčítání apod. i když chápu, že je to pořád vaše dcera a že když je člověk bezradný, často se k výčitkám či napomínání uchyluje.
Zkuste si s ní spíše sednout a promluvit si. Řekněte i vy jí, co vás trápí, z čeho máte obavy, vysvětlete jí, proč jí nemůžete dát více peněz, řekněte jí, že by Vás potěšilo, kdyby si s vámi, když přijede, dala třeba čaj, že byste si ráda poslechla, jak se má a co zažila. Pochvalte ji, je-li to možné, řekněte, že jste ráda, že studuje VŠ i když je to trochu z ruky....
Dohodněte si pravidla - ohledně kapesného, provolaného telefonu a pod.
Když začne třeba o tom dítěti, zeptejte se jí, co na to říká ona, co si o tom myslí apod., jaké to je u kartářky, jestli se nebála tam jít, jestli by tam znovu šla .... Zajímejte se o ni.
A když vy něco zažijete, pošlete jí třeba SMS, ať o vás také ví.
Musí vám ale věřit, že se o ni zajímáte, že to není jen vyzvídání k tomu, abyste to mohla použít pro nějakou výčitku.
Když to shrnu, dcera je už dospělá a nejvíce si ji asi získáte, když s ní budete jako s dospělou zacházet. Řekněte jí svůj názor na věci, ale nechtějte, aby to dělala podle Vás. Zkuste věřit, že jste ji dobře vychovala, a že si s tím poradí. A smiřte se s tím, že se Vám ne vždy budou její rozhodnutí líbit.
Vím, je těžké děti pustit do dospělosti :-) Tak se držte:
Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 1:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
jako máma vám docela dobře rozumím. Každou mámu trápí, když se jejímu dítěti "nedaří". Zkuste ale vydržet.
Tak, jak píšete, je vaším řešením to, že dceru odrazujete z kontaktu s dětmi (vlastně ji nabádáte, aby před problémem utekla) a pak ještě občas řešíte věci za ni tím, že máte ty, jak píšete, jízlivé poznámky na děti, které vidíte venku.
Zkuste spíše dceru povzbuzovat - vysvětlete jí, že to, že se jednou s někým nepohodne neznamená, že s ní nechce kamarádit, nakonec sama píšete, že pro ni zase přijdou. A když je doma smutná, jen ji podpořte. Řekněte, že byste asi byla také smutná, kdyby se Vám stalo to, co jí a že byste zkusila na jejím místě příště udělat to či ono. Zkuste to brát více jako její životní zkušenost, když se vám podaří to jakoby méně řešit, bude to i pro dceru možná trošičku menší problém. Co na to říká tatínek? A jak by to řešil on? Někdy je docela dobré nechat takové to otužování na tatíncích. Jsou v tom trochu lepší než my staroslivé maminky :-) Jen jim musíme nechat prostor.
Držte se

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 1:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
docela mne překvapuje, že pokud bylo u vašeho syna diagnostikována ADHD, nezůstává s vámi poradna v kontaktu.
Rozhodně bych Vám doporučovala se do poradny objednat, protože ADHD, tedy porucha aktivity a pozornosti, bývá až v šedesáti procentech případů spojena se specifickými poruchami učení - dyslexií (problémy se čtením), dysgrafií (problémy se psaním) nebo dyskalkulií (problémy s počítáním). Pokud by se to potvrdilo, měla by škola upravit podmínky pro vašeho syna tak, aby byl na případnou poruchu brán ohled. S odborníky zůstávejte v kontaktu, mohou Vám hodně pomoci - děti s ADHD mívají často problémy v komunikaci s vrstevníky, ale i dospělými. Poradili by vám, jak k synovi přistupovat, jaký režim a pravidla by bylo dobře dodržovat. Stává se také, že díky své zbrklosti a "zlobení" bývají podceňovány a nedosáhnou na vzdělání, kterému by odpovídaly jejich schopnosti. Tomu všemu ale můžete ve spolupráci s poradnou, psychologem a školou předejít.
Některé školy mívají také svého psychologa, informujte se o tom, i on by syna mohl vyšetřit a mělo by to tu výhodu, že je v úzkém kontaktu přímo se školou.
Držím palce

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 1:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
tak teď opravdu nevím, zda už jsem Vám odpovídala. Skoro si teď myslím, že jsem si jen četla Váš dotaz, když jste mi psala, že neodpovídám. Tak to zkusím ještě jednou stručně a pokud bude něco chybět, ještě se ozvěte:-) O synovi už jsem psala. Můžete s ním doma promluvit, vysvětlit mu, jak jinak by na sebe mohl upozornit, ale myslím, že by to s ním měla spíše řešit paní učitelka ve škole než vy doma. Myslím, že není úplně dobře, když ho manžel trestá za něco, co sám ani neviděl, jen má zprostředkováno učitelkou. Určitě se v tom ani necítí dobře (váš muž). Takže zkuste se spíše domluvit s paní učitelkou, aby vše řešila na místě a nedelegovala to na Vás.
Doma je to ale na vás. Proč myslíte, že to dcera dělá? Je možné, že okolukala, že zlobení je "dobrý" způsob, jak získat pozornost? To, že říká ne, je v pořádku. Patří to k jejímu věku, testuje si tak své hranice a také zkouší, kde jsou ty vaše. Už proto byste ale rozhodně neměla dovolit, aby se po vás oháněla nebo na vás plivala. Nemyslím si, že děláte něco špatně. Dcera jen zkouší, kam až může zajít a je na vás, kam tu hranici nastavíte. Snažte se nechávat jí dostatek prostoru, ale zároveň jí jasně ukazujte, kde ten prostor končí.
Tak se držte

Dana

jandourkovadanuse

25. listopadu 2008, 1:11

Odpověď na dotaz

Milá Hano,
z dotazu mi není úplně srozumitelné, zda jí chcete dávat do jesliček kvůli učení se bez Vás a nebo je to pro to, že se chystáte třeba do práce a bude nutné, aby tam chodila.
V prvním případě bych to asi, když s tím máte takové starosti, nedělala. Zdá se mi i, že to jedenkrát za týden je pro ni málo často a jakoby si tam pořád znovu zvyká (některáým dětem to nevadí, ale asi to není to ono pro Vás). Je-li to možné, zkuste to odjinud. Říkáte, že dobře bere tatínka a babičku. Nechávejte ji někdy s nimi samotnout, dojděte si třeba nakoupit. Dcera se učí nejen být s někým jiným, ale i to, že sice zmizíte, ale po nějaké době se znovu objevíte. Také bych zkusila hřiště nebo nějaký mateřský klub či cvičení, kde bude s jinými dětmi a vy ji můžete postupně také učit být bez vás.
V tom druhém případě a tedy nutnosti si na jesličky zvyknout bych možná spíše volila možnost každý den na chvilku - třeba 2 hodiny, než jedenkrát za týden na půl dne.
Uvidíte, jak to půjde. Je-li to možné, bylo by lepší si ji nechat ještě doma, uvidíte, že třeba tříleté děti jsou mnohem zralejší pro zvládání dětského kolektivu.

Dana

jandourkovadanuse

22. listopadu 2008, 17:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
tomu nerozumím, vloudil se Nám do poradny nějaký šotek.
Asi předevčírem jsem na podobný dotaz - ohledně kojení odpovídala. Skoro si myslím, zda to nebyl ten Váš. Koukněte se, prosím, a pokud to nebude ono, napište mi ještě jednou.
Za tu záměnu se moc omlouvám, ani nevím zda jsem to popletla já a nebo se to pomíchalo v redakci.

jandourkovadanuse

22. listopadu 2008, 17:11

Odpověď na dotaz

Milá Jano,

tak nevím, jestli to bez vztekání či jiného protestování půjde. Můj syn (tenkrát podobně starý) to na mne zkoušel i v noci se slovy "maminko prosím" - také se mi to těžko odmítalo.

Je ale pravda, že pro úplné odstavení je důležité vaše pevné rozhodnutí. Pokud se vy rozhodnete, že už kojit nebudete, půjde to lépe. Pak už nezbývá, než vydržet. Přes den píšete, že jste v práci, to se asi dcera nekojí??? a když dorazíte domů, zkuste pokud bude kojení žádat, odvést její pozornost k něčemu jinému. A v noci budete muset vydržet. Zkuste jí nabídnout třeba vodu k pití. Je to otázka několika málo dní, ale je třeba důsledně vydržet.

A nebojte se, že tím dceři nějak ubližujete. Zkuste se na to podívat tak, že už i malé děti se musí učit to, s čím se budou později v životě setkávat - a to je v tomto případě odmítnutí. Je to tak trochu i služba pro ni. Odmítnutím tady ale myslíme jen to kojení, zkuste jí místo něj nabídnout jiný druh kontaktu - vemte ji za ruku nebo přitulte k sobě. A její vztekání zkuste v klidu vydržet. Řekněte si, že mu rozumíte, že ona na něj má nárok a že to tak teď prostě musí být.

Držím palce (i sobě, také mne to čeká s druhým broučkem :-) )

Dana 

jandourkovadanuse

21. listopadu 2008, 17:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

docela rozumím tomu, že je to pro Vás i manžela velmi náročné.

Hyperaktivita - odborně se používá zkratka ADHD a jedná se o neurovývojovou poruchu aktivity a pozornosti, je pro rodiče i jiné okolí dítěte velmi náročná. Ale i pro dítě samotné - má potíže ve vztazích s dospělými i vrstevníky, mluví a jedná dříve než to rozmyslí, později ve škole bývá často neprávem vnímané jako slabší a tak se může stát, že nedosáhne na vzdělání, které by odpovídalo jeho schopnostem.

Trošku mne zaskočilo, že pokud u Vás tuto diagnózu někdo stanovil, nenasměroval Vás k další péči. Tu zajišťuje celý tým lidí. Nejčastěji je jeho součástí pedagog (učitel ve školce), který může zaměstnávání dítěte ve školce přizpůsobit jeho možnostem, může Vám také doporučit návštěvu v pedagogicko-psychologické poradně. Psycholog vám může poradit, jak s dítětem jednat a zacházet v konkrétních situacích, pomůže s režimovými úpravami, příp. později s vytvářením studijního plánu ve škole.

V neposlední řadě existují léky (může je předepsat dětský psychiatr), které nemají za úkol dítě utlumit, ale ovlivnit činnost mozku tak, aby se zbavilo vnitřního neklidu.

Takže pro konkrétní rady vyražte v místě bydliště, kontakty by pro Vás měl mít Váš dětský lékař.

Dana 

jandourkovadanuse

21. listopadu 2008, 17:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

možná jste se dostala do začarovaného kruhu. Vaše dcera jakoby si to otočila. Rozumím tomu, jak se to asi stalo. Chápu, že když přes den nejedla, řekla jste si, že si to alespoń dožene v noci. Ti drobečci jsou v učení se takových věcí velmi rychlí :-) V noci jí o sto šest a přes den pak nemá hlad. Je možné, že v součtu vlastně dostane to, co jiné děti?

Asi bych se na vašem místě poradila s dětskou lékařkou či lékařem o vhodném jídelníčku přes den (včetně množství mléka, které by měla vypít - třeba už i z hrníčku) a v noci bych dceři nabídla v lahvi jen vodu.

Pravdou je, že patnáctiměsíční děťátko může vydržet celou noc bez jídla.

Asi to nebude zpočátku jednoduché, dceři se voda jistě nebude líbit, ale zkuste vydržet. (možná, že by se to dalo zezačátku alespoň omezit - nabídnout třeba jedno krmení - sunar - v noci.) Držím palce při učení se novému režimu - dceři, ale i vám.

Dana

jandourkovadanuse

21. listopadu 2008, 17:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
zdá se mi, že jídlo se u Vás stalo ústředním tématem a tak trochu prostředkem v prosazování se. Je to takové kdo z koho.
Jako mámě Vám dobře rozumím, také mne trápí, když Adélka nechce moc jíst. Je ale pravda, že pokud dáte najevo, jak moc Vám na jídle záleží, může se pro dítě stát prostředkem k sebeprosazení se (tak, jak se o to snaží i jinde). Jen jídlo není zrovna nejšťastnější oblastí.
Takže - pokuste se udělat z jídla úplně normální věc. Pokuste se, aby co nejčastěji jedla celá rodina společně (i stravovací návyky děti okoukávají od nás rodičů), povídejte si u jídla o tom, co kdo zažil, zkuste vařit tak, aby mohli mít všichni stejné jídlo. Jídlo dceři nandejte a nechte na ní, kolik toho sní. Rozhodně jí nenabízejte alternativy, zkuste omezit sladkosti a další jídlo nabídněte znovu v obvyklém čase.
Když vy sama jídlo přestanete řešit, ztratí svou sílu a moc nad vámi. :-) Tak se držte

Dana

jandourkovadanuse

21. listopadu 2008, 17:11

Odpověď na dotaz

Milá Petro,
dotazů na podobné téma je v poradně spousta. Tedy - 1. nejste v tom sama, a 2. také zkuste poradnu prolistovat, třeba vás i některá jiná moje odpověď osloví.
Jak vy píšete "zabejčené" dítě není v tomto věku nic neobvyklého. Děti si vytvářejí svůj prostor a hranice tak, že se vymezují vůči svému okolí a hlavně vůči nám rodičům.
Určitě je důležité pro Vás, ale i pro syna, abyste vydržela, a i přesto, že je to vysilující, tak zůstala trpělivá. Možná by synovi pomohlo, kdyby jste mu s tím, co po něm chcete pomohla. Když už se Vám postaví a řekne NE, je pro něj hrozně těžké to později změnit, i kdyby pak už i chtěl. V tu chvíli máte 2 možnosti. Vy ho k tomu buď přinutíte nějakým pro něj ponižujícím způsobem (křik, proutek) a nebo mu pomůžete "zachovat si tvář" tím, že mu nabídnete kompromis - pojď, uděláme to spolu.
No a pokud už se vzteká tak, že s ním není domluva, zkuste upoutat jeho pozornost něčím jiným a k povinnosti se společně vrátit třeba za chviličku.
Držím palce a přeji hooodně trpělivosti.

Dana

jandourkovadanuse

21. listopadu 2008, 17:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
knih je velká spousta, poradí Vám v každém lepším knihkupectví.
Přemýšlím, čím to může být, že se Vám a dceři společná komunikace nedaří. Možná, že ona si už připadá velká a vy ji stále vidíte jako malou holčičku. Pravda bude ale asi někde uprostřed. Malá určitě ještě je a potřebuje vaši pomoc a podporu ve spoustě věcí. Je ale už také školačka, která dokáže spoustu věcí sama.
Možná, že by bylo jen dobře najít si čas na společné povídání o tom, jak se měla, co bylo ve škole, co zvládla a co ne. Pokusit se o věcech, kde je to možné, se s ní domlouvat na tom, jak by si je přála. Je jasné, že vy rozhodnete třeba o tom, kdy bude chodit spát apod., ale třeba už byste se mohly domlouvat na tom, jestli prvně půjde na chvíli ven a pak bude psát úkoly či naopak. Zkuste jí jen tam, kde je to možné, nechat prostor pro vlastní rozhodnutí.
Nepíšete, zda máte doma k dispozici také tatínka. Pokud ano, bylo by prima, aby na sebe trošku vzal kontrolu nad dodržováním pravidel, Vám tak trochu ulevil a tím udělal i prostor, abyste s dcerou byla i jinak než jako přísná maminka, která stále něco vyžaduje.
Rozumím tomu, že Vám tahle role jako mámě moc nesedí.
Držte se

Dana

jandourkovadanuse

21. listopadu 2008, 17:11