Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Jak na děti?

komerční

Co člověk, to názor, jak správně vychovávat své potomky. A co radí odborník?

Psycholožka odpoví na vaše otázky týkající se výchovy dětí, správných metod a postupů a nabízí také řešení psychologických problémů přicházejících v období těhotenství, porodu a mateřství. Lékařka působí také na odborném webu porodnice.cz.

Poradce je
Radí
Mgr. Danuše Jandourková

Dotazy v poradně
Přidejte svůj dotaz

Spánek

Dobrý den,už si nevím rady se svím 19 měsíčnim synkem,od 7 měsíců spinká ve vlastním pokojíčku a nikdy s tím nebyl žádný problém až teď-syn večer usíná vcelku dobře,ale v noci se několikrát vzbudí a strašně pláče.Od narození chodí spinkat ve stejnou dobu v 19 hodin.Když k němu přijdu,tak nic nechce-napít ani na ruku,zkusila jsem ho vzít i do ložnice,ale tam spinkat nechce,prostě strašně pláče a ráno se budí kolem půl 5 a mám problémi ho uložit i po obědě-prostě nechce.Jsem už zoufalá a nevím co stím,bydlíme v paneláku,tak si asi dovedete představit,jaké to pro mě je když na mě sousedé koukají skrze prsty-přijdu si neschopná.Prosím poraď te mi co bych mohla vyzkoušet.Děkuji

maskov.jana

23. února 2011, 9:50

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
začít byste měla hlavně u sebe - nejste neschopná a co na to sousedi, to Vám může být jedno (možná, že jim to také je jedno a je to jen Váš pocit, že sledují každý Váš krok a poslouchají každý zvuk z vašeho bytu). Spoustu "chyb" a zlozvyků děti získají právě tím, že se my snažíme dělat opatření kvůli lidem kolem.
Co se týče toho spinkání - prolistujte poradnu, o neklidném spánku takto malých dětí tam píšu často - no a zkuste vydržet, když syn pláče, dojděte za ním, uložte ho znovu a počkejte, až se zklidní.
Spinkání po obědě - co se stane, když spinkat nejde? Je pak unavený a nebo je možné, že už by se bez spánku obešel? A co by se stalo, kdybyste si po obědě lehla s ním - třeba by to bylo dobré i pro Vás (také vzhledem k nutnosti vstávat k němu v noci)?
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

2. března 2011, 10:17

Ignorace mámy

Dobrý den, mám 19-ti měsíční dceru a nyní asi měsíc jsem začala chodit do práce na 3 dny v týdnu. Malou hlídá babička, u které je ráda. Když jí ráno k ní vedu, tak je ráda, těší se. Nikdy neměla nějak velké projevy separační úzkosti. Od malička je zvyklá na příbuzné. Je velice aktivní, pořád se směje. Ani vstávání ráno jí nevadí. Co se mi a i manželovi zdá divné, je to, že když si pro ní po 9-ti hodinách, co jsem v práci, přijdu, tak mě více méně ignoruje. Usměje se jako na pozdrav a pak je děsně zaměstnaná a nechce se oblíkat, apod. Přijde nám to, jako kdyby mě trestala za to, že jsem jí odložila. Když pro ní přijdu s manželem, tak k němu přiběhne a chytne ho za nohy a zakřičí táta, ale u mě dělá, jako kdybych byla vzduch. Pak se začne vztekat, když jí chceme oblíkat. Nepřipadá mi, že je to tím, že by chtěla u babičky zůstat a nechtěla domu nebo že je fixovanější na manžela, ale prostě jako opravdu taková negativní reakce na to, že jsem jí dlouho nechala pryč. Jakmile přijdeme domů, je zase v pohodě,ale vyžaduje větší pozornost, než když jsem s ní doma celý den. Přijde mi, že asi cítí, že jsem na ní fixovaná a využívá toho. Můžete mi prosím říct, zda je podle vás tato reakce normální, jestli to moje chození do práce nepoškozuje její vztah ke mně a jestli by se to dalo případně nějak zmírnit nebo jak se k ní mám chovat.

sarka.strakova

23. února 2011, 0:17

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
myslím, že nejlepším přístupem by bylo to neřešit, nechat jí čas až se sama přeladí.
Možná, že by bylo dobré, kdyby jste tu dobu (9 hodin) mohla zkrátit, na druhou stranu je dcera s babičkou a to je z možností hlídání téměř ideální varianta.
Určitě to není tak, že by Vám dcera něco dělala schválně, či využívala nebo zneužívala situace. Ona se s tím musí sama nějak vyrovnat. Někdy mi připadá, že takové ty odmítavé reakce dětí jsou o tom, že se dítě jakoby snaží netěšit příliš z naší přítomnosti, aby pak lépe sneslo nové odloučení (trošku obrazně řečeno). To, že si Vás ve zbylém čase snaží uzurpovat co nejvíce, to je srozumitelné, chce si Vás užít.
Zkuste na to koukat tak, že vy jste máma - vaše pozice v životě dítěte je neotřesitelná. A je prima, že dcera čas u babičky tráví ráda. Změnu chování při vyzvedávání nijak nekomentujte, berte ji tak, jak to je (ostatně to dělají všechny děti při změně prostředí, návratu od babiček apod.).
Dana

jandourkovadanuse

2. března 2011, 10:11

odmítání vařené stravy

Dobrý den,

mám 2,5 letého syna, který vždy dobře jedl, měl rád polévky, maso i přílohy. Teď poslední dobou odmítá polévku i druhé jídlo. Když ho posadím k jídlu, začne plakat, že maso nebo polévku nechce a nedostanu do něj ani sousto. Raději si vezme rohlík nebo chleba. Nepomáhá ani společné stolování, kdy my rodiče jíme vařené jídlo a syn chce raději rohlík. Chtěla bych se zeptat, jestli ho mám nutit do jídla a když nebude chtít, tak mu prostě nedat nic jiného (což jsem zkusila, ale bez velkého úspěchu). Nebo ustoupit a dát mu třeba pečivo? Jinak jí ovoce a zeleninu, mléčné výrobky i pečivo celkem bez větších problémů. Vařené jídlo mu předkládám pořád dokola, i když ho nechce. Mám obavy, aby ve školce obědval. Když nechce polévku, tak mu řeknu, že nic jiného nedostane. On to odkýve, jako že rozumí a jakmile odejde od stolu začne žadonit o pečivo nebo něco jiného. Vůbec nechápe, na čem jsme se před tím domluvili. Pokud ho do jídla nenutím a dám mu hned k obědu pečivo, je spokojený. Co s tím?
Děkuji za odpověď

PVodova

21. února 2011, 14:44

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
asi bych zkusila vydržet - v tom společném stolování a nabízení teplého jídla. Zda dát místo jídla rohlík - to nevím. Já bych to asi nedělala a pokud jíst nebude, pak bych to trochu zohlednila třeba větší svačinou. Každopádně bych ale trvala na tom, že po dobu oběda či večeře, i když nebude papat, tak bude sedět s ostatními u stolu.
Je to tak, že je zvyklý u stolu jíst? I u něj svačí? Jí u něj to pečivo?
Ještě mne napadlo, že pokud ne, mohl by jídlo odmítat proto, že když nejí, může od stolu, což znamená aktivity, které ho zajímají (hraní......). Pokud je toto možné, dbala bych více na to sezení u stolu, aby bylo jasné, že ten čas pro jídlo je jasně vymezený ať už jí nebo ne.
Uvidíte, že se to časem zase upraví.
Ve školce to může fungovat úplně jinak - uvidí, že jiné děti jedí a také paní učitelka je přeci jen jiná autorita.
Dana

jandourkovadanuse

22. února 2011, 11:33

Vzdor

dobrý den ,potřebovala bych poradit jak na dceru 4 roky,před 3 měsíci se nám narodila druhá dcerka a od té doby je to s tou starší katastrofa,neustále se vzteká,když máme jet někam pryč tak dělá scény,že nikam nechce,křičí na nás,div nás nezačne pleskat,hlavně na mého manžela si dovoluje.Tak se kvuli tomu neustále hádáme,páč už mám nervy na dranc z toho,když musím ješte pečovat o mladší dcerku,která do 6 týdnu pořád plakala.když jsem doma s holkama sama tak je to celkem v pohodě,ale dojde manžel z práce tak starší začne vymejšlet,vyknučovat,tak je to každý den.Od ledna už spává ve školce,tam se jí líbí.Když sme u mých rodiču a máme jet domu tak začne dělat takovou scénu,že nechce,brečí celou dobu co se oblíká,už sme se kvuli tomu s mýma rodičema pohádali,už nevíme co sní....Manžel je na ni moc hodnej a taky si k němu dovolí,tak mu domlouvám,že musí být prostě na ni víc přísnější,ale mužu mu to říkat pořád dokola a nic,už začínám být z toho fakt zoufala,sem hodně ted nervózní a pak to přenáším na malou kterou kojím a ta pak taky plače.Potřebovala bych radu jak na tu starší,po dobrém ani po zlém to někdy fakt nejde.

SvobodovaAli

21. února 2011, 13:04

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
jestli tomu dobře rozumím, tak když jste s holkama sama, docela to funguje.
Jasné je, že každý z nás si musí vytvořit jakési hranice, za které se nesmí. Dcera asi dobře vycítila, že ty tatínkovi jsou širší a tak to zkouší. Zároveň je třeba říci, že se tak možná snaží strhnout na sebe pozornost - to je úplně normální, tím spíše, když je to spojené s příchodem mladšího sourozence.
Ona se tím zlobením jakoby snaží tatínka hned po příchodu zaměstnat - získat ho pro sebe. Zkuste to využít - mohl by se jí tedy tatínek věnovat - něco si s ní zahrát, povídat si, co bylo ve školce, případně s ní vyrazit někam ven? Při společném odchodu můžete třeba soutěžit, kdo bude dříve oblečený, zda vy se setřičkou nebo ona s tatínkem.....
Zkuste se na každé to vztekání dívat jako na informaci, kterou Vám dává - zamyslete se, proč se vzteká a zkuste jí v tom pomoci.
Také by bylo prima, kdyby se Vám podařilo mít občas čas jen pro ni. Nechat naopak sestřičku tatínkovi a podniknout něco spolu - vy velké holky :-)
Pobyt u prarodičů je pro ni změna, také jí asi věnují hodně pozornosti, nebývají tam tak přísná pravidla jako doma a tak je srozumitelné, že se jí od nich nechce. Je to normální - nic, co by Vás mělo trápit.
Zkuste také prolistovat poradnu, dotazů sourozeneckých a vztekacích je tam spoustu.
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

22. února 2011, 11:27

Spatne sny?

Dobry den
Nas syn ma 2 roky a 2 mesice a doted se kazdou noc ze spani budi.Nekdy to je nekolikrat za noc,nekdy jen jednou.Malokdy se stane,ze se nevzbudi ani jednou.Od mimina dodruzujeme rezim usinani .plus-minus 1 hodina.Chodi spat kolem 6:45,usne tesne po 7hod vcer, vstava rano kolem 8hod.Pri usinani si povidame ,nekdy chvilku delame legraci, a pak usina.Nebudu pocitat,ze jako miminko mel potize s tim kde a jak spi.Odmital spat v detske posteli,spal jen v kocaru,tam byl klidnej,pak kdyz se naucil spat v postylce zhruba na 4 mes.,tak se zacal rukama mlatit,budil se tim,...a takto dokola,pak mu vadila prikryvka,byl na ni vzteklej,tak prijal spaci pytel, ted ze spani dela kotoule,obraci se ze strany na stranu stylem,ze se nejdrive posadi,nebo je na ctyrech a pak se otoci,teda zmeni polohu ale konecne spi pod perinou....A vlastne od toho roku,pozoruji ze,se casto teda i momentalne budi ze snu.Kolikrat ani neotevre oci a place,takovej srdce drasaciji plac,tak ho utesim a spi hned dal ,pak treba za 2-3 hodiny zase ale place min.Nekdy se to stne treba jen jednou za noc.
Stane se casto,ze treba ani neplace,jen se ze spani sam posadi se zavrenyma ocima,jako namesicny a sedi, a v podstate spi,nekdy si i stoupne nebo leze,nekdy vola ze spani MAMA.Nekdy se vzbudi normalne,treba place ale je vzhuru.Desi me to,kdyz place ze spani...Muze mit opravdu spatne sny?Pres den neprichazi k nejkym zasadnim zmenam,nebo spatnym zazitkum,...krome jeho obcasneho vztekani a myho napominani nebo reseni.
Prejde to vekem,nebo to mam nejak resit,..a jakym spusobem???Co delat,aby spal celou noc bez buzeni,nebo je jeste malej a mam ho nechat???
Dekuji

miroslava.cirokova

21. února 2011, 0:03

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
jsou děti, které spí celou noc už v roce, jsou děti, které se budí i ve čtyřech, pěti letech.
Co se týče jeho neklidného spaní - píšete, že nemá důvod k divokým snům - nic zlého se mu neděje. Už jsem to v poradně psala, ale ono se nemusí jednat jen o negativní zážitky - jde o to, že ta mrňátka spoustě věcí kolem sebe ještě nerozumí, nestihnou je během dne schroustat a tak potom jakoby "pracují" ve snech. I velmi pozitivní zážitek může vyvolat divoké sny.
Přijde mi ale prima, že se vám ho podaří vlastně docela bezproblémově zklidnit a že pak zase spinká. Vím, že pro Vás je to i tak náročné - vstávat několikrát za noc - ale vydržte.
Ještě bych dbala na to, aby byly ideální podmínky pro spaní - suchá plena, dobře vyvětráno, ne moc teplo v místnosti a zároveň, aby jemu nebyla zima (pytel je na to dobrý). Přes den dbejte na dostatečný odpočinek, ne příliš mnoho aktivit během jednoho dne tak, aby měl také čas být v klidu doma, ve svém prostředí při hře, která ho baví (kostky, auta......)
Jinak zkuste ještě vydržet, ono to celonoční spaní přijde :-)
Dana

jandourkovadanuse

22. února 2011, 11:16

kakání do plenky

Dobrý den,mám veliký problém můj téměř 4letý syn odmítá chodit na velkou na záchod,protože má strach ze zácpy a následné bolesti.problém je v tom,že si tu zácpu způsobuje sám,místo tlačení ven zadržuje stolici v sobě,jsem už zoufalá ,vysvětluji,slibuji za odměnu ale ne nechce.proto mu dávám plenku a to se vykaká za nedlouhou chvíli.Upravila jsem mu strav.režim a výsledek zase žádný.I když nemá stolici tvrdou stejně se na záchodě nevykaká je to s křikem a násilím nechci v něm pěstovat nechuť k této pro mnohé normální činnosti.Když plenku nedám pokaká se mi do kalhot,kvůli tomuto jej nemůžu dát do školky.V noci zase počůrá 1plenku úplně na doraz i když mu nedám před spaním pít 2hod. a budím ho na vyčúrání se ,tak začne opět pakat že chce spinkat .Cítím se neschopná a nevím co dál dělat.Děkuji za odpověď s pozdravem Holá M.

monikahola

20. února 2011, 17:16

Odpověď na dotaz

Milá Moniko,
úprava stravy je první dobrý krok.
Zkuste trochu změnit nastavení celé situace. Teď je to tak, že syn zadržuje stolici a vyprazdňuje se jen do plíny a vy "bojujete" o to, aby chodil na záchod. Stojíte tak trochu proti sobě. Zkuste se stát synovi spojencem v boji s tím problémem. Zkuste společně pojmenovat toho zlého skřítka, bubáka.... (cokoliv Vás napadne a zaujme syna), který mu nedovolí, aby chodil na záchod - drží ten bobek v bříšku...... (zapojte fantazii). A zkuste společně vymyslet, jak na něj, jak ho společně přeperete a co bude, až se Vám to podaří - bude moct jít do školky, bude nějaká odměna.....zase záleží na Vás.
Pokud se Vám to nebude dařit, asi bych vyrazila za dětským psychologem či rodinným terapeutem, aby Vám pomohl si celou situaci prohlédnout a doporučil, jak dál.
Co se týče čůrání - zkuste ještě vydržet - pití celkově odpoledne omezte (ne úplně, ale ať už moc nepije třeba po čtvrté, páté hodině, určitě ho dejte vyčůrat těsně před spaním a uvidíte.
A netrapte se tím - možná i to může problém zesilovat, je to pro Vás důležité. To, že syn chodí nebo nechodí na záchod spojujete s tím, jak schopná jste matka - pak rozumím tomu, proč je tak důležité, aby se to dařilo, možná to cítí i syn, možná by Vám i rád vyhověl, ale to napětí mu to komplikuje.
Netrapte se tolik, zkuste z toho udělat tu tak trochu hru a uvidíte, třeba se zadaří.
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

22. února 2011, 11:07

držení tužky

Dobrý den, prosím o radu, jak naučit 4letého vnuka držet správně tužku. Používá tříhranou ale nepomohlo to. Docela si rád kreslí, ale bojím se, že mu to bude vadit pozdeji při psaní. Děkuji Vlasta

tinkareis

20. února 2011, 0:34

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
je mi líto, ale to Vám já neporadím - spíše nějaký pedagog.
Dana

jandourkovadanuse

22. února 2011, 10:48

nemocna dcera

Dobry den chtela bych se zeptat mam dceru astmaticku a alergicku a mam na ni materskou takze nechodi do skolky jsou ji 4roky a chtela bych se zeptat jak ji zabavit nebo co sni vyrabet aby byla jako ve skolce a aby se nestratila ve vsem jak malovani vytvareni atd dekuji moc

ZANNET.B

18. února 2011, 14:01

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Váš dotaz by vyžadoval obsáhlou odpověď, asi by bylo lépe pořídit si nějakou knížku s tipy na hry a tvoření s dětmi. Existují také různé pracovní sešity a knížky pro různě staré děti. Možná byste zvládly nějaký kroužek či mateřské centrum, tam byste také mohla získat inspiraci.
Celkově bych asi řekla, že je dobré podporovat to, co dceru baví a přeci jen, pokud zdraví dovolí, vyrazit trochu mezi děti.
Dana

jandourkovadanuse

19. února 2011, 22:55

syn nechce jít přes den spát ikdyž je unavený

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Mám syna - 2 a půl roku. Nikdy jsme neměli větší problémy se spaním. Poslední dobou však syn nechce přes den jít spát (brečí, vzteká se) ikdyž na něm vidím, že je unavený. Když se mi ho podaří zklidnit v postýlce, tak usne do 5 minut. Má vlastní velkou poslet,ale přes den má dovoleno chodit do naší postele. Co mám v takovém případě dělat?
A zároveň (zhruba stejnou dobu) máme problémy s tím, že nechce jíst sám, ale vyžaduje krmit. Jídlo nám přitom nedělalo nikdy problémy. Sám jedl už zhruba od 1 roku. Nevím, jestli mám ustoupit a nakrmit ho (aby alespoň něco snědl), nebo jestli mám trvat na tom, že bude papat sám. Když mu řeknu, že ho krmit nebudu - zsčne se vztekat a plakat a potom už jíst nechce. Prosím poraďte mi, co dělat.
Děkuji

p.sedla

16. února 2011, 14:50

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Některé děti spí přes den ještě jako předškoláci, jiní to už ve dvou letech odmítají.
To, co se kolem něj děje, je pro něj tak zajímavé, že se mu ani nechce odejít do postýlky. Co by se stalo, kdybyste si s ním prostě šla lehnout (třeba by to bodlo i vám)?
A jak to vypadá, když spát nejde? Zvládne to do večera a nebo mu ten spánek opravdu chybí?
Pokud nebude chtít spát, domluvte se na tom, že bude alespoň odpočívat – v posteli, s knížkou, plyšákem....
Co se týče jídla – někdy, když v tom krmení dětem vyhovíme, užijí si to a zase je to brzy přejde. Mám podobnou zkušenost s dcerou, občas jí s jídlem pomůžeme, nakrmíme a pak to zase i delší dobu nevyžaduje, jí sama. Naopak, když je odmítáme, jsou stále usilovnější. Důležité je, že sám jíst umí (kdyby to potřeboval třeba ve školce). Také bych doporučovala společné stolování /pokud to tak nemáte).
Dana

jandourkovadanuse

19. února 2011, 22:55

komunikace s dospělými

Dobrý den,
mám 6,5 letou dceru, které jsme kvůli velmi špatné komunikaci a ostychu z dospělých, dala odklad ve školní docházce.
Pozoruji od doby, kdy nastoupila do školky což bylo ve 3 letech, že dcera má problém komunikkovat s dospělými. Na otázky od nich téměř nereaguje, nebo odpovídá velmi stroze. Sama si ani neřekne při nějakém problému o pomoc, a to i v rodině, u tety, a babičky.
V lednu jsme byly již podruhé u zápisu, a tam ze sebe udělala dokonalého blbečka, protože paní učitelka z ní nic nevyrazila. JInak je šikovná, úkoly plní dobře, dle psychologické poradny, kde byla vyšetřena již loni byla zralá. Doma vždy tyto situace, kdy neodpovídala někomu na dotazy, a u kterých jsem byla přítomna probíráme, a dotazuji se, proč tak činí. V případě zápisu se jí prej nechtělo a nelíbila se jí paní učitelka.
Dcera ani moc nevypráví dojmy a zážitky z přípravné třídy ZŠ, kterou navštěvuje. Každý den, se ptám co a jak ve škole, a evidentně jí otázkami zatěžuji. Mezi dětmi komunikuje úplně bez problému, a je živá, mezi dospělými nemluvná až zakřiklá. Neuvědomuji si, že by kdy vyvstal nějaký problém s dospělými, že se tak chová. Nevím, zda je to trucovitost, nebo je to z jiného důvodu. Děkuji za odpověď Radka

RADAS.R

16. února 2011, 13:52

Odpověď na dotaz

Milá Radko,
Na co jste se chtěla zeptat? Proč je dcera zakřiknutá?
Takto na dálku těžko odpovědět. Říkám si, že by Vám mohli poradit v té pedagogicko-psychologické poradně – byli s dcerou v kontaktu.
Píšete, že chodí do přípravky? Jak si tam poradí? Zeptejte se paní učitelky tam, jak se jí jeví, jak komunikuje s ní.
Možná, že když je něco pro ni opravdu důležité, tak si poradí.
Možná se stydí, možná, že někdy se jí opravdu „nechce“.
Zkuste popřemýšlet, zda jsou situace, kdy s dospělými komunikuje – kteří dospělí to jsou a v jakých situacích?
Kdy je to naopak nejhorší? – Když je na ni vyvíjen tlak? Když tuší, že Vám na tom záleží? Nebo naopak, když jí to důležité nepřipadá?
Třeba se Vám to trošku projasní.
Dana

jandourkovadanuse

19. února 2011, 22:54

agresivita

Dobrý den,
dneska jsem byla poprvé se synem( 2 a půl roku) na hodinu ve školičce, aby si pomalu zvykal na školku, kam bude chodit za půl roku. Syn tam nejenže plakal, ale 2 krát se pozvracel, kopal do všech dětí včetně učitelky. normálně chodíme mezi děti, ale vyždy jsem s ním, to je všechno v pohodě, normálně si hraje. většinou je hodně klidný a tichý, ale co mě zaráži je to, že když se mu něco nelíbí, tak i doma nás třeba kopne, nebo bouchne. A když k nám přijde známý s dítětem, tak ho po chvilce z ničeho nic taky kopne, nebo bouchne. Nechápu, proč to dělá, nikde to nemohl vidět.nevím, co mám dělat, uplně mě dnešek vykolejil. Učitelka nám říkala, at příšté za týden přijdeme zase, at si zvyká, ale bojím se, že to dopadne stejně, nebo hůř. Myslíte, že ho tám mám vodit, nebo ne?není ještě příliš malý?mám uplně výčitky, že jsem ho tam vůbec vodila, doma je tak hodný a v pohodě, můžu říct, že oproti jiným dětem, co takhle slýchám bezproblémový, ale to bouchání, s tím si opravdu nevím rady, prosím poraďte. Předem moc děkuji za odpověď.

vanova.mirka1

16. února 2011, 13:43

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
On se správný věk pro nástup do školky či školičky, kde je dítě bez matky, těžko určuje. Je to hodně individuální. Pokud syn reagoval tak, jak píšete, možná bych se zkusila domluvit, zda byste tam s ním nemohla alespoň chvíli (několik prvních návštěv) zůstat. Pravda také je, že v tomto věku je půlrok dlouhá doba, a i kdybyste to teď vzdala, může to být v září v pohodě. Možná by se mu lépe „trénovalo“ být bez vás, kdybyste ho třeba chvilku nechala u kamarádky, kde to zná, u babičky apod.
Kopání a bouchání může být protestem (jak píšete – když se mu něco nelíbí) a nebo snahou upozornit jiné děti, že je tu, získat jejich pozornost. Nejedná se o nic nebezpečného. Je to většinou tak, že takto malé děti ještě nemají jiné (přijatelnější) vzorce, jak v daných situacích reagovat (jak přijatelně protestovat, jak navazovat jinak kontakt). Někdy je to také tak, že když říká NE, tak to nefunguje, a když se začne vztekat, dosáhne svého (ale to nevím, nepíšete, v jakých konkrétních situacích k tomu dochází). Určitě je třeba dát mu najevo, že bouchat a strkat druhého je nepřijatelné, ale je třeba mu také nabídnout, jak jinak by se měl v dané situaci zachovat – jak jinak navázat kontakt s kamarádem, jak jinak se může zlobit na vás :-) A také nesmíme zapomínat na to, že hodně věcí se děti učí nápodobou – okoukají i to, jak se zlobíme a protestujeme, jak navazujeme kontakt s druhými.
Držím palce
Dana

jandourkovadanuse

19. února 2011, 22:54

Hucici dite Moc vam za vse dekuji

Přeji krasny vecer takze diagnoza tomaska je silne pasmo detskeho autismu takze ted nas ceka vysetreni na neurologii atd bude toho jeste hodne ale pomoci se dockam ,predem musim podekovat vam za vsechno za vasi podporu za vase rady a za to vse vsak vite jste uzasna a ja vam moc dekuji je to uleva kdyz vite co to vse je co to s tomikem dela jak reaguje atd jste bajecna snad to ted bude pokracovat k lepsimu ja doufam ze jo .Nawratova ps Jste jedina ktera vzdy pomohla ( rady,pomoc ze vsim jak co a jak na ¨to dekuji vam zceleho srdicka

dajduska007

15. února 2011, 21:02

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Jak už jsem Vám psala, je prima, že jste to nevzdala. I já doufám, že už se teď budete mít s kým poradit, o koho se tam u Vás opřít.
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

17. února 2011, 23:36

jak dál???

Dobrý den,chtěla bych vás poprosit o radu jak dál.Mám 4 a půl letou holčičku,chodí už druhým rokem do školky.Prvním rokem to ještě šlo,ale ted už fakt nevím jak na ní.Každý den co jdu pro dceru do školky,poslouchám jak zase někoho,bouchla nebo kousla,jak se vztekala a že si s ní nechtěj děti hrát a třeba zrovna dneska mi p.učitelka řekla že "zmlátila 6 dětí". jediný co mi na to řekne je,že jí děti štípaj a bouchaj ale ona né. Je fakt,že je hodně podrážděná ,stačí malinko a hned je ohen na střeše,v ničem mě neposlouchá,odmlouvá a vzteká se.Nevím jestli je to náký období,ale už mám z ní nervy.Říkám si že bych měla zpřísnit výchovu,ale já bych jí musela "umlátit" a nechci aby pořád brečela.Celkově mi přijde až moc citlivá,neustále je taková napnutá,neuvolněná až jako vystresovaná ale nevím proč.Co dělám špatně at to zkouším po dobrém i po zlém,výsledek je na konec stejný,Přitom je to ale hodná holka,umí být mírumilovná a hodná ale nevydrží jí to dlouho,poradte mi prosím jak na ní,předem děkuji M.

Mar.Nat

14. února 2011, 15:44

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Ono je těžké takto na dálku říct, co dělat jinak. Musela bych vědět, jak to u vás vlastně chodí – pak by bylo možné společně přijít na to, co byste mohla dělat jinak vy a jak na dceru.
Možná, že ve školce děti pošťuchuje, protože se nudí, nebo by si i chtěla s dětmi hrát, ale neví, jak na to – jak je oslovit, jak se zapojit a jde na to takto nešťastně.
Možná by stálo za to poradit se někde osobně. Zkuste pedagogicko-psychologickou poradnu – ti by pak mohli i spolupracovat se školkou. Poradili by Vám i jak na dceru. Nebo zkuste dětského psychologa či rodinného terapeuta. Píšete, že bývá někdy hodně podrážděná, napnutá a že vy z ní máte nervy – on to může být i začarovaný kruh. Nějaké vaše trápení či nepohoda se promítá do jejího prožívání a chování a to zas znepokojuje vás...... i s tím by vám psycholog pomohl.
Dejte vědět, zda jste se někam vypravila.
Dana

jandourkovadanuse

17. února 2011, 23:36

plenka

Dobry den mam 2leteho kluka a pres den si na nocnik rekne kdyz ho necham pres den bez plenky a jde spinkat tak se my nepocura ale kdyz se vzbudi tak se hned pocura nerekne si ze chce na nocnik v noci jsem to jeste neskousela radsi protoze bez piti neusne takze by se urcite pocural kazde rano ma procuranou plenku.Nevim jak to udelat aby se naucil na nocnik aspon pres noc a jeste jedna vec moc jeste nemluvi jen takovy veci ktery slysi od nas snazim se mu cist atd ale jen na to zacne zvtlat bojim se ze se to nenauci nez pujde do skolky vim ze mame jeste rok ale byla bych rada kdyby jste nam nejak poradila dekuji

sandralindova

10. února 2011, 12:25

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Pokud si řekne přes den a vydrží bez plenky, tak je šikulka. V noci bych ho nechala, ona ta plína jednou prostě suchá bude. Večerní pití se pokuste omezit. Ono po tom spinkání to asi není tak, že by si nechtěl říct, ale prostě to nevydrží – to se ale také zlepší s tím, jak se budou svěrače procvičovat.
Co se týče mluvení – píšete, že po Vás opakuje, to je prima. Dobré je také to, že mu čtete. Zkuste mu pak vždycky jednoduchými větami zopakovat, co jste četla. To žvatlání může být proto, že nedokáže zopakovat, co slyšel a tak to jakoby přežvatlá. Čtěte hlavně jednoduché říkanky, zpívejte jednoduché písničky. Prohlížejte hlavně obrázkové knížky a říkejte si, co vidíte. On se rozmluví – někdy to přijde ze dne na den. :-)
Vydržte
Dana

jandourkovadanuse

17. února 2011, 23:36

chce stále chovat, houpat a chodit

Dobrý den,

prosím o radu, máme 3 měsíčního chlapečka (o 5 týdnů narozeného dříve), který chce stále chovat a houpat. Pořídila jsem si na něj i šátek, poskakuju s ním na balonu, ale je to velice vyčerpávající! Navíc jsem měla veliké problémy v těhotenství, takže jsem ho celé přísně proležela, takže moje tělo je hned vyčerpané a nemohoucí.
Když je po jeho je spokojený a kouká, jakmile se zastavím pláče. Natož když ho položím ve chvíli je fialoví a ječí jako když ho na nože berou. Tak ho zvednu, chodím s ním a houpu ho a vše je dobré, zastavím se, že jednou rukou vyndám flašky s hrnce a ječí, rozejdu se začnu houpat a uklidní se. A tak se to u nás opakuje stále dokola. Navíc nechce k nikomu jinému než ke mne. Ani k manželovi ne u všech za chvíli pobekává a dělá smutné čumáky.
Dokonce to dělal i v noci, že se budil po 1-2 hod. a chtěl chovat a chodit (nestačilo mu když jsem ho objímala a ležela u něj a nebo, když mi spal na prsou). Ale to se vyřešilo na rady jiných maminek samostatným pokojíčkem. Má klid na spaní a teď vydrží spát 3 - 6 hodin v kuse.
Poraďte mi prosím jak ho odnaučit takovémuhle neustálému chování? Když chci aby neplakal tak ho unosím v šátku a sedím s ním na gauči a odpočívají aspoň nohy, ale pořád jsou v zápřehu záda. Jak mile odložím šátek do 5 min. nastane pláč. Vezmu šátek a je klid. A to dělá i na ruce, na té spí. Jak se položí pláče.

Martííínka

8. února 2011, 13:58

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Tělesný kontakt je pro děti hodně důležitý a příjemný a Váš chlapeček brzy přišel na to, jak si ho získat.
Nepíšete, jak se vám ho večer „podaří“ uložit do postýlky v pokojíčku.... ale nefungovalo by to třeba podobně i přes den? Zkuste ho dát přes den spinkat také třeba do kočárku – je tam méně místa a když ho tam jakoby znehybníte (přikrejete....), tak třeba také bude vklidu. Někdy děti potřebují takové jakoby omezení, ohraničení (byly na něj zvyklé v břiše) :-)
Zkuste si ho posadit do autosedačky – možná to pro něj bude příjemnější poloha než vleže – a také může tak trošku koukat kolem.
Vím, že není možné chovat pořád :-) ale chovejte, co nejvíc – miminka to potřebují :-) Šátek je prima.
Držte se a vydržte
Dana

jandourkovadanuse

17. února 2011, 23:35

uspávání

Dobrý den,mám problém s mou dcerkou(1,5 roku),ještě kojím jen na uspání,ale už moc mléka nevezme vždy po kojení usnula a poslední týden nechce sama usnout,ale kojim pořád na noc,stejně pláče a nechce usnout,zkoušela jsem hlazení,písničky,pohádky,ale nic nezabírá,pláč se stupnuje až do hysterických pískání a ječení,pití odmítá i na ruku odmítá,sklidní se jen když ji vezmu s postýlky a jdeme pryč z ložnice,to samé se opakuje ráno po probuzení,jekot a řev a také odpoledne,když by měla odpočívat po obídku,byla na to zvyklá,ted se vše změnilo,poradte mi,čím to může být.Lezou jí zoubky,ale to potlačujeme léky,uspáváme jí,když je v klidu,nikdy uplakanou......už jsem z toho neštastná,nevím jak jinak jde uspat dítě,prosím poradte mi,děkuji Jana L.

Jana26

4. února 2011, 20:30

Odpověď na dotaz

Milá Jano,
Vzhledem k tomu, že se uklidní po odchodu z ložnice, nemyslím, že to bude souviset s těmi zoubky. Nepíšete, jak se ji nakonec podaří uspat. Je to způsob, který je pro Vás nepřijatelný?
Ono se stává, že se usínání a spinkání u dětí občas mění – stačí nějaký malý podnět (ani si ho my dospělí nemusíme všimnout) a už to je.
Asi bych se na Vašem místě přesvědčila, že jí nic nechybí a uložila ji do postýlky. Její pláč je protestem, takovým NE, které se snaží sdělit a vám nezbude, než vydržet. Zůstaňte u ní než usne, nebo za ní opakovaně choďte. Nepomohly by pootevřené dveře a malé světýlko na chodbě? Nebo něco podobného? Ono se to zase promění, bude se dařit lépe (možná, že už nějaká změna nastala).
Přeji hodně sil a trpělivosti.
Dana

jandourkovadanuse

17. února 2011, 23:35

Bouchání hlavičkou o zem,strkání a kousání

Dobrý den,
mám vlastního 21.měsíčního chlapečka a skoro 13.létého nevlastního, který je v péči otce, takže s ním trávím nejvíce času já. Jde o to, že ten mladší, pokud se mu něco zakáe nebo s něčím nesouhlasí, lehne na 4 a začne se bouchat hlavou o zem. Snažím se v tom nějakým způsobem zabránit, odvést okamžitě pozornost, ale přijde mi to až nenormální, potože následuje brek, že ho to bolí. Co s tím, mám to nějak řešit u lékaře, psychologa?
A druhá věc je, když si hraje mladší se starším, tak neustále do sebe strkají, provokují apod. a když přijdeme do dětského kolektivu, tak ten mladší samozřejmě nic jinéh neudělá než okamžitě strčí do nějakého dítte, to spadne a začne brečet. Mohu mu řikat dokola, že se to nedělá, tak bohužel. Vím, že je to svým způsobem jeho hra, když si takhle hraje s bráchou, ale on si asi jinak hrát ani neumí, protože určitě 3/4 roku mu řikám, ať změní styl hraní, ale marně.
A třetí věc je, že ten mladší kouše. Někdy je to v zápalu hry, ale většinou je to z ničeho nic. Vypadá to jako kdyby chtěl dát pusinku, ale jen vypadá. Celekm často si toho všimnu ještě než stačí stisknout, tak ze mě vypadne ,,NEKOUSEJ,, a on jako kdyby to hned přehodnotil a zaprdí na kůži, kde zrovna chce kousnout.
Děkuji za radu Dáša

daska.posp

4. února 2011, 5:30

Odpověď na dotaz

Milá Dášo,
Koukám, že se často kupí podobné dotazy :-)
Tak, jak píšete, je docela pochopitelné to, co dělá. Stejně jako u jiných malých dětí je to způsob (strkání, bouchání....), jak někoho kontaktovat, u něj je to ještě tak, že to považuje za hru. Přejde to s věkem. Koukněte na dva tři dotazy zpět. Se starším můžete promluvit, vysvětlit mu, proč se vám tento způsob hraní moc nezdá – ale ono takové to „blbnutí“ děti baví (často si tak s dětmi hrají i tatínkové).
Co se týče bouchání hlavičkou o zem – pokud byste to chtěla řešit, bylo by to spíše pro psychologa. Většinou je to něco, co když děti dělají, vyvolá u nás dospělých zaručeně reakci – úlek, lítost.....prostě si tím dítě získá naši pozornost. Pozor – není to nijak vypočítavé, jen je to něco, co někdy udělaly a všimly si, že na to velmi rychle a silně reagujeme. Nabízí se tedy na situaci nereagovat, což chápu, že je v takovýchto případech těžké. Asi bych s ním moc neřešila, když si pak stěžuje, že ho to bolelo – je možné, že ho pak utěšujete??? Věnujete mu tak pozitivní pozornost, už se nezlobíte, nezakazujete. Tím se to může posilovat. Lepším řešením bude to odvedení pozornosti k něčemu jinému. Nicméně na předchozím zákazu je třeba trvat.
Držte se, hodně sil a trpělivosti
Dana

jandourkovadanuse

17. února 2011, 23:34

Žduchání, plácání ostatních dětí

Dobrý den,

mám 2 roky a 3 měsíce starého syna. Posledních pár měsíců (cca 2-3), řešíme neustálé žduchání, plácání do mladších dětí. Ke stejně starým nebo starším dětem si nic takového nedovolí. Snažím se mu to pokaždé vysvětlovat stejně, ale přijde mi, že mě vůbec nevnímá. Dostal i na zadek (což dělám opravdu nerada), ale ani to nepomáhá. Doma když se o tom bavíme tak si to moc dobře pamatuje a třeba sám za mnou přijde a řekne mi, že ten či onen chlapeček plakal, protože ho žduchnul a on spadnul. Nevím si s ním v tomhle ohledu rady, je mi to velmi nepřijemné. Můžete mi prosím poradit jak se mám zachovat v těchto situacích? Mnohokrát děkuij za odpověď.

Vasickova.Lucie

3. února 2011, 14:33

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Na podobnou otázku jsem odpovídala několik dotazů zpět. Myslím, že nejde o nic zlého – děti v tomto věku ještě nemají jiné způsoby, jak na sebe upozornit, získat pozornost druhého.... a tak na to jdou z našeho hlediska takto nešťastně a nešikovně. Určitě je na místě synovi vždy říct, že se to nedělá, ale také je dobré mu nabízet a učit ho jiné způsoby, jak navazovat kontakt s jinými dětmi.
Myslím, že když o tom doma mluví, pamatuje si spíše to, jak jste mu domlouvala než to, co se stalo. Smysl má reagovat na místě, doma už bych se k tomu nevracela.
Dana

jandourkovadanuse

17. února 2011, 23:34

školka

Dobrý den,
můj syn 4 a půl roku začal chodit od září do školky.Ze začátku se spíše styděl, hrál si více sám, pak kolem Vánoc se začal zapojovat do různých aktivit, například, když s paní učitelkou každé ráno něco vyrábějí nebo malují, se přidává, hraje si s dětmi. Je jinak hodně aktivní, upovídaný, divoký. Problém je v tom, že se nám již párkrát stalo, že dětem ublížil. Škrábal do tváře nebo na krk, nebo do někoho strčí, jsou to prý nečekané okamžiky, třeba, když si s ním nechce někdo hrát nebo tak, vše víme jen o paní učitelky, která kolikrát viděla jen konec sporu a poškrábaný byl i náš syn, takže nevím.. A hlavně nikde jinde nikdy nikomu takhle neubližoval.Máme ještě mladšího syna 1,5 roku a kolikrát vše neuhlídám, vím, že do něho občas taky strčí, nepůjčuje mu hračky atd. Začal na malého žárlit až když začal lézt a půjčovat si jeho věci. V té době jsem s ním jednou navštívila dětského psychologa, ale neměla jsem z toho dobrý pocit, takže jsem návštěvu neopakovala. Víc mě zaujala kineziologie, zkusím tuto metodu, podle mého názoru šetrnější na psychiku dítěte. Prosím o radu a Váš názor na toto řešení. Doma jsme zpřísnili pravidla, myslím, že někdy jsem přísná až moc a zbytečně. Ještě bych chtěla napsat, že se ho chválíme za vše dobré.
Děkuji Vám, s pozdravem, Mirka

smidka2

3. února 2011, 12:30

Odpověď na dotaz

Milá Mirko,
Z toho, co píšete, nemám pocit, že by Váš syn potřeboval jakoukoliv speciální péči.
To, že žárlí na mladšího bratra, to je úplně vpořádku. Spíše by mne znepokojovalo, kdyby to tak nebylo. Pro každé dítě je náročné vyrovnat se s příchodem sourozence, jen projevy žárlivosti se liší dle věku dítěte – ty menší hází kameny do kočárku, dusí sourozence polštářem, ty trochu větší si nás snaží získat i třeba zlobením, ti velcí už si to více probírají v hlavičkách.
Co se týče té školky – to, co popisujete se mi zdá jako snaha prosadit se. Prostě, když je zahnán do úzkých nebo chce, aby bylo něco podle něj, jde na to silou. Možná, že to zná z kontaktu s mladším sourozencem – zase, v určitém věku je to normální, malé děti nemají vzorce chování pro to, jak to zvládnout „diplomaticky“. Pomoci mu můžete tím, že mu budete napovídat, učit ho, jak jinak se může mezi dětmi prosadit, jakým jiným způsobem si získá jejich pozornost než že je bude strkat či škrábat.
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

17. února 2011, 14:07

dotaz

Dobrý den,
mám 3,5letého syna.Je hodně živý, chvilku neposedí a u ničeho dlouho nevydrží.Neposlechne a já nevím jak na něj.Vím, že děti mají mít určité hranice, ale jak na dítě, aby je dodržovalo, když synovi řeknu, aby něco nedělal, tak neposlechne.Když něco nechce, tak se vzteká a odsekává - poraďte jak na něj.A ještě se chci zeptat, zda je v jeho věku normální, že nesloží ani jednoduché puzzle ze 6 dílků,neudržím ho u toho, vůbec ho to nebaví, ani hraní s jinými hračkami.
Děkuji

petruska.jedlickova

3. února 2011, 11:44

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Ony ty hranice jsou právě o tom, že nedovolíme, aby je děti překračovaly. Někdy je to opravdu náročné (vydržet), ale pro děti jsou hranice důležité – dávají jim pocit bezpečí.
Pokud nechcete, aby něco dělal, prostě mu v tom zkuste nějak zabránit – zaměřit jeho pozornost jinam, odvést do jiné místnosti, odejít ze hřiště.....když odsekává, trvejte vytrvale na svém.
Zkuste také prolistovat poradnu, o dětském vzdoru a hranicích je tu toho hodně.
A držte se.
Píšete, že ho hraní s hračkami nebaví. Co ho baví? Zkuste podporovat to, co ho těší, v čem je třeba lepší než jeho vrstevníci – co nějaké herny, kroužky????
Dana

jandourkovadanuse

17. února 2011, 14:06

Školka

Dobrý den, měla bych dotaz ohledně mého 5letého syna. Vždycky chodil krásně do školky bez problémů a nikdy nechtěl domů po obědě, chodila jsem pro něj mezi posledními. Byla jsem ráda že se mu tam tak líbí. Bohužel ted poslední dva měsíce je to každé ráno přemlouvání a prošení že chce po obědě domů. Myslím si že velkou část viny nese chlapeček ve stejném věku který je tam sprostý, děti bije a nadává, malý si je to oár dní stěžoval že ho fackuje. Bohužel když jsem to sdělila paní učitelce a chtěla jsem se zeptat tak byla nepříjemná a zdá se že od té doby si na něho zasedla. Bohužel ale je to víc dětiček kteří si stěžovali a bohužel vím že tomu tak je ,protože tam dělá moje kamarádka ale v malé třídě tak mi sdělila toho chlapečka chování. Nevím jak mám postupovat, jsem na mateřské dovolené s druhým synem tak to není problém si ho nechat doma, ale myslím si že je to pro něj lepší když část dne tráví ve školce. Ale nechci aby se mi vracel domů "zkažený" protože občas takový to odsekávání a ignorování co od něj pochytil zkouší na nás doma. čeká nás zápis do školy za pár dní a vždy když chci s ním něco procvičovat odejde a nemá zájem. Opravdu se hrozně obrátil. Bohužel jsem asi jediná maminka která na to upozornila.
Děkuji.

oliros

1. února 2011, 14:41

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Pokud si myslíte, že synovi ve školce někdo ubližuje a paní učitelka to odmítá řešit, pak bych se obrátila na paní ředitelku. Také bych se pokusila najít jiné nespokojené rodiče, aby vás podpořili. Nejde ale o to udělat hon na toho chlapečka – je to záležitost školky, aby chlapečka zvládla a připravila pro všechny děti co nejlepší podmínky.
Pokud ani paní ředitelka nepomůže, můžete se obrátit ještě na pedagogicko-psychologickou poradnu dle místa školky – tam by Vám měli poradit, jak konkrétně dále postupovat.
Co se týče „zkaženosti“ – jde spíše o to se synem doma mluvit. Ten chlapeček ve školce není poslední, který se chová jinak než je třeba pro vás přijatelné. Syn se s takovými dětmi
(i dospělými) bude potkávat. Je to příležitost s ním mluvit o tom, co je správné a co ne, jak se k takovým lidem chovat, domluvte se, ať si všímá, jak je takové chování ošklivé.
Nikdy ale nezabráníte tomu, aby ostatní děti syna ovlivňovaly – snad bude více těch pozitivních :-)
Dana

jandourkovadanuse

17. února 2011, 14:04

Lhaní a s ním spojené

Dobrý den paní doktorko,mám 11 letou dceru,ve škole ani mezi kamarády nemá žádné problémy.V jejích 3 letech jsem se s jejím otcem rozvedla.Nyní mám nového manžela,který měl velmi tvrdou výchovu a vše co z ní vybočuje neuznává.Ale k věci:přišli jsme na to,že když je dcera na víkend u tchyně,u švagra,nebo u vlastního otce,vždy řekne na mě jako na matku něco co se ostatním jistě nelíbí(např. u tchyně:mamka uvařila květák,bal doma 4 dny a nic jiného k jídlu)-samozřejnmě mám pak s tchyní peklo.Naopak doma když přijede z víkendu zase pomlouvá tchyni,švagra,otce.Na to konto jsme zašli za dětskou psycholožkou-nějak zvlášť mi neporadila,pouze rozebrala osobnost mé dcery-vpodstatě mi potvrdila to,co jsem paní doktorce řekla na začátku našeho sezení,že si myslím,že dcera je ráda středem pozornosti a ráda se předvádí a vybočuje.Pokud tomu tak není,nasadí otrávený výraz a není s ní řeč.Ale radu jak to ovlivnit nemám.Prý mám být akorát důsledná v pravidlech,že když dospělí mluví,nemá zasahovat a když už mluví ona,nesmí být příliš teatrální,natož lhát-s čímž mám největší problém,neboť to ubližuje celé naší rodině.Dále nevím,jak reagovat na situace typu:potkáme sousedku,s jejímž malým synem si moje dcera hrála a paní nám se smíchem a zvláštním způsobem sděluje,jak má dcera ví,jaký je průběh rozmnožování!Samozřejmě manžel je rozhořčen,že mu dcera dělá ostudu,já chtěla za paní jít a zeptat se,jak to přesně dcera mylela,což mi bylo manželem zakázáno a dcera brečí,že klukovi vysvětlovala jak vzniká žába(vajíčko,pulec..atd.).Takto se jí nemohu zastat,nebo jí naopak vynadat(pokud nějak nevybíravě o tomto tématu s tím 6letým hochem mluvila)Prostě mám často peklo,protože nevím kudy kam.Jsem ze strany manžela kárána,že se dcery jen neustále zastávám,čemuž tak není.Jak jí mohu vynadat,nebo se jí zastat,když nevím,jestli má pravdu.Manžel má mou dceru rád,nicméně si myslí,že je to ulhaný fracek.Jsem jako mezi mlýnskými kameny.Prosím Vás velmi o radu!!

Lola.81

31. ledna 2011, 11:54

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Tak jak to popisujete, tak já si myslím, že dcera se snaží jakoby být zadobře s Vámi i rodinou manžela. Myslí si, že se jim zavděčí, když jim bude vyprávět o tom, jak nevaříte (oni pak mohou být potěšeni, že jsou lepší) a vlastně podobně je to opačně – o nich mluví nehezky před Vámi a tím může „potěšit“ vás. Není v tom žádný záludný záměr – ona chce mít dobrý vztah s vámi i s otcem a možná neví, jak jinak na to.
Já si tedy nemyslím, že ona je ten problém – ta, co lže – myslím, že je spíše zmatená (snaží se vyhovět všem, říkat to, co si myslí, že chcete slyšet) – možná je tedy i v silách vás dospělých přispět ke změně (bude-li moci bez obav mluvit o vztahu k tátovi doma a vztahu s vámi u otce, aniž byste to odmítali, nebude důvod, aby vždy tu druhou stranu jakoby haněla).

Na tom, že ví v 11 letech, jaký je průběh rozmnožování, není vůbec nic, za co byste se měla stydět. Myslím, že by to mohl (přiměřeně věku) už vědět i ten 6letý chlapeček.
Možná, že mu opravdu povídala o žábě a pokud ne, nemyslím si, že udělala něco strašného. Možná to tak ale z celé situace vyznívá a pak se nedivím, že se jí k tomu nechce tak úplně přiznat.
Nemyslím si, že je dcera ulhaný fracek – a pokud nemluví pravdu, zkuste se vy dospělí prvně zamyslet nad tím, proč tomu tak je, zda k tomu není nějaký důvod.
Nechci, aby to teď vyznělo, že podporuji lhaní u dětí, ale myslím, že je to vždy důsledek něčeho, co se jim zrovna děje (mají strach, něco si moc přejí....).
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

17. února 2011, 14:04

Agresivita,uplakanost,nevyrovnanost

Dobrý den. Pročítala jsem Vaši poradnu,ale podobný problém,jako mám já,jsem zde nenašla,tak se na Vás obracím s prosbou o pomoc. Mám 8 letého syna,který již navštěvuje ZŠ. Vždy to bylo hodné dítě,dokázal být dlouho soustředěný na jednu věc (např. ve 2 letech rád hrál pexeso, četli jsme knihy, hráli si dlouhé hodiny hru na koníka, apod..) Poslední dobou je ale velmi roztěkaný, nesoustředěný a nepořádný. Neváží si věcí, přistupuje k nim laxně, můj osobní názor je ten,že je trochu rozmazlený babičkami,které mu kupovaly,co si vymyslel.Ve škole se učí dobře,celkem dost věcí uměl již před nástupem do školy. Ve škole je také nepořádný a zlobivý. Co mně ale trápí víc, jsou jeho excesy, kdy již několikrát po nějakém zákazu začal vyhrožovat,že se zabije a že nechce žít. Jednou dokonce vytáhl nůž s tím,že se podřeže. Dost často po zákazech nebo po úkolech typu "dojdi si pro pyžamo" začne brečet. Když s ním o tom mluvíme, dokáže pak plakat třeba 2 hodiny a vytahuje nové a nové "bolístky", které ho trápí (ubližují mu děti ve škole, na kroužku, kamarádi, že ho nemáme rádi, že musí všechno dělat jen on - má 4letou sestru,ale o úkoly se dělí). Osobně si nemyslím,že by mu někdo ve škole ubližoval,protože když se ho zeptám po návratu domů,tak to nikdy neřekne,chodí domů veselý a do školy rád. Doma si s ním hrajeme různé společenské hry, čteme společně hnihy, ale on by nejraději koukal na televizi a hrál na počítači. O sportu ani nemluvím - výlet na kole bývá jednou z věcí,které ho doženou k pláči. Moc mně to trápí, ale občas mi přijde,že si s námi pouze "zahrává" a hraje nám na city, je dost inteligentní a taky "vyčuraný". Také se u něj poslední dobou vyskytují lži jako - umyl jsem si ruce, vyčistil zuby, uklidil pokoj, nemám úkoly apod,ale vždy se prokáže,že je to lež.Za to ho netrestáme a žádáme nápravu,takže pokud by to dělal z důvodu lenosti, nic by mu to nebylo platné,protože po našem odhalení to stejně musí udělat. Co s ním? Děkuji Marie

maaruska.m

31. ledna 2011, 10:10

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
je těžké reagovat takto na dálku. Jestli tomu dobře rozumím, změnilo se jeho chování až poslední dobou. Pátrala bych tedy po změnách, které v poslední době nastaly – doma, v širší rodině, ve škole.... I mne prvně napadlo, zda mu třeba ve škole někdo neubližuje. Asi bych se nespokojila s tím, že do školy chodí rád. Na druhou stranu píšete, že ve slabých chvilkách si stěžuje na ubližování ve škole apod. Ono s tím by mohla také souviset ta výčitka, že ho nemáte rádi. Možná mu opravdu někdo ubližuje (ale pro něj je těžké o tom mluvit) – a on vlastně očekává, že mu pomůžete. Určitě bych na vašem místě vyrazila do školy a poradila se s paní učitelkou. Zeptejte se, zda si i ona všimla nějaké změny v jeho chování, jak je na tom ve vrstevnické skupině....
Pláč po zákazech mi připadá docela normální, pláč, když ho pošlete, aby něco udělal – tam asi záleží, v jaké situaci se to děje, kdy ho tam posíláte.....píšete, že má mladší sestru....my rodiče bychom měli vždy myslet na to, že i když se snažíme být spravedliví k oběma (všem) dětem, ony to tak většinou nevnímají (ani to není v tomto věku v jejich silách – jsou jakoby sebestřední).
Knihy a hry jsou prima – moc se to dnes nevidí, rodiče si na to nedokáží udělat čas – ale na druhou stranu televize i počítač patří dnes k životu dětí – jen je třeba je povolovat s mírou.
To, že mluví o nechuti žít bych rozhodně nepodceňovala. Kdyby se to opakovalo, asi bych Vám doporučovala vyhledat dětského psychologa či rodinného terapeuta a s ním se osobně poradit.
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

17. února 2011, 14:02

Kolotoč

Dobrý den paní magistro,
mám 9ti letého syna. Problém je v tom,že se mu neustále musí všechno opakovat,stále dokola. Cokoli mu řekneme,okamžitě zapomene,nebo to prostě neudělá a když se ho zeptám,co jsem mu říkala,tak to řekne,ale v zápětí jde a dělá něco jiného. Všechny nás to už ubíjí a nevíme,jak na něj. Prosím o Vaši radu.
Předem děkuji za odpověď...Jana

Jana.Macakova

30. ledna 2011, 16:01

Odpověď na dotaz

Milá Jano,
asi hlavně vydržet, je to trochu i věkem. Děti mají plnou hlavu svých zážitků a fantazií. To, co jim říkáme, buď opravdu neslyší a nebo to hned zapomenou.
Proto je dobré, když chceme, aby slyšely, co říkáme, chytit je za rameno, navázat oční kontakt - prostě se přesvědčit, že nás vnímají.
Pokud od nich něco chceme, nezbývá, než se připomínat, případně jim s tím trošku pomoct (např. úklid pokoje apod.).
Můžete zkusit také pozitivní motivaci - odměnu, když se bude třeba týden dařit (úklid pokoje, vynášení koše, reagování na první, případně druhou výzvu....).
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

15. února 2011, 15:49

agresivita u batolete

Dobrý den, přidám svůj dotaz k dlouhé řadě otázek na téma "vztek": mám 18měsíční holčičku, většinou úžasnou, chytrou, milou, možná trochu živější a neposednější... Běžné vztekání (něco jí nejde, chvilku musí počkat, než máma např. dotelefonuje, nedostane věc, kterou chce, nebo "zlobení", když je už unavená - třeba v obchodě) neřeším - tedy řeším způsoby, jaké často popisujete, doporučujete (někdy odejdu, někdy vysvětluji, někdy zabavím jinou věcí - podle situace...). Nevím si už ale rady ve chvílích, kdy je potřeba malou přebalit nebo obléknout. Scéna začne jejím útěkem, když ji chytím, prohne se do luku, proteče mi rukama jako voda a "řízne" sebou o zem, ječí, svíjí se, kope po mně, hází po mně věci, štípe, drápe. Jsem znovu těhotná (4. měsíc) a tyhle boje mi už teď dávají dost zabrat, nehledě k tomu, že se docela bojím, aby mě malá třeba nekopla (proto nezkouším např. ani metodu pevného objetí). Snažím se řešit v klidu, domlouvat, nalákat (pak si budeme hrát, půjdeme ven), ale bez výsledku. V případě oblékání už jsme několikrát ven nešly (nehceš se obléknout, dobře, nikam nejdeme), ale přebalit ji musím. Už mě napadlo zkusit ji učit na nočník, ale nechci to uchvátat (ačkoli už si umí říct, když chce kakat, tak možná...?). Chápu, že se zkouší prosazovat, že si uvědomuje svoji osobnost, že je v tomhle věku - ale jak mám řešit její agresivitu? A proč takhle vůbec reaguje - připadá mi přehnané při každém přebalování bojovat jako o život... Nehci malou bít, tělesný trest považuju za poslední z možností, přesto už jsem se dostala tak daleko, že jsem jí několikrát naplácala (napadlo mě také, jestli se nevzpouzí právě proto, že dostala na zadek - ale dostala i při jiných "příležitostech" - většinou ohrožujících její život, jako např. když po mém stém zákazu lezla na židli a odtud na stůl...). Také tohle dělá jen mně, u "vzácnějších" osob (tatínek, babička) si to nedovolí, nebo aspoň ničím nehází, nekope.
Děkuji za odpověď, Katka T.

katkateo

27. ledna 2011, 15:45

Odpověď na dotaz

Milá Katko,

ony děti dobře vědí, co si na koho mohou dovolit :-) Jasné je, že když jste s dcerou nejvíce, nejčastěji budete v té situaci, kdy nedokážete reagovat úplně stejně pokaždé (a na to ti drobečci "čekají"). Netrapte se tím.

Co se týče přebalování - každá rada drahá - můžete se pokusit ji nějak zapojit (aby přinesla plínku, pomohla vám tu starou rozlepit a pak odnést do koše, aby si vybrala, který obrázek na plíně chce..... ), druhá možnost je, že se prostě naučí, že přes to vlak nejede - i když chápu, že je to varianta pro Vás dost náročná - zkuste ji tedy spíše zapojit......asi ne tím, že jí slíbíte, co bude potom, ale že ji zapojíte teď a tady (vyber si, odnes, přines......).

Pokud Vás škrábe, kouše, hází věci, pak je ale třeba jí sdělit důrazné NE, aby věděla, kde je vaše hranice - i za cenu pláče a vztekání.

Držte se

Dana

p.s. S tím nočníkem bych počkala, můžete jí ho postavit někam na dohled, posadit třeba po spaní, ale nenutit, nenechat vysedávat :-)

jandourkovadanuse

14. února 2011, 12:32