Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Jak na děti?

komerční

Co člověk, to názor, jak správně vychovávat své potomky. A co radí odborník?

Psycholožka odpoví na vaše otázky týkající se výchovy dětí, správných metod a postupů a nabízí také řešení psychologických problémů přicházejících v období těhotenství, porodu a mateřství. Lékařka působí také na odborném webu porodnice.cz.

Poradce je
Radí
Mgr. Danuše Jandourková

Dotazy v poradně
Přidejte svůj dotaz

Spánek,Noční buzení

Dobrý den, mám problém s 10-ti měsíční dceruškou,ohledně spánku..Chodí spát kolem 19-20h a budí se kolem 6-7h.Dopoledne jí dávám spát kolem 10-11h,někdy mi usne,ale někdy prostě řádí v postýlce až pak jí dám prso a ona u něj usne,když jdeme ven,tak usne hned v kočárku.Pokud usne v postýlce,tak spí jen 30min,v kočárku 1h,odpoledne nejvíc spí v kočárku skoro 2,5 h..Večerní rituál máme takový,že vykoupeme,dáme kašičku a pak se mazlíme a hrajeme a pak jde do postylky..Podle Estivillovy metody jsme ji naučili usínat samotnou v postýlce,jenže ona se hodně budí,někdy ještě kolem 22h,tak jí dám ještě prso a pak zase usne,poté se probudí kolem 1h a chce k nám do postele,jelikož jsem tak utahaná a nevyspalá,tak si ji vždy k sobě vezmu,ale je to už neunosné..Nevim co dělat,myslela jsem,že když ji přestěhujeme do svého pokojíčku,tak se to spaní zlepší,ale ne...co máme dělat,mám ji nehat vybrečet-ona je v noci schopná brečet až 3h vkuse:-(((
Chci v noci přestat kojit,jelikož vím,že má kvůli tomu přerušovaný spánek...Poraďte mi prosím..děkuji Renata Uxová

renata.uxova

14. března 2010, 12:26

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
já nejsem moc zastánce metody nechat vybrečet (tím spíše u takto malých dětí) - myslím teď takovéto úplně nechat a nevšímat si.
Pokud dceru nechcete v noci kojit, tak to nedělejte. Určitě může zvládnout noc bez jídla. Začala bych postupně - do postele bych ji vzala, ale prso už nedala, později ji můžete zase naučit zůstat ve své postýlce (a nebo pokud to tak je v těch deset - že ji vracíte do postýlky, zkuste to tak i v jednu). Když se vzbudí, tak jen přijít, tiše promluvit, pohladit a nechat být. A vydržet.
Nabídněte jí prso před spaním a pak už ne. Můžete jí místo nočního kojení nabídnout trošku obyčejné vody - nejlépe z hrníčku (pokud byste měla pocit, že může mít žízeň).
No a také mne napadá, že buzení 2x v noci u desetiměsíčního dítěte je spíše obvyklé než neobvyklé :-(
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

23. března 2010, 7:16

Noční pití

Dobrý den mojí dcerce je bylo v unoru 3 roky a poslední dobou se budí v noci na pití,dřív to nedělávala.já jí ho už nechcu dávat myslím,že by mohla celou noc vydžet,ale manželovi se to nelíbí a říká at jí to pití dám.Už sme se párkrát kvuli tomu pohádali.Tak ted nevím jestli dávat pití v noci nebo ne.Vždy než jde spát tak se napije,a hlavně jí to nechci dávat,protože už pul roku nemá na spaní plínku a jěště se vubec nepočurala.co myslíte vy?Děkuji za odpověd.

SvobodovaAli

12. března 2010, 16:16

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
asi jde také o to, jak často se vzbudí. Je možné nechat jí někde u postýlky v zavíracím hrnečku trochu vody, aby se napila sama, když potřebuje?
Časté noční pití jistě není třeba, pravda ale je, že i my dospěláci se někdy v noci vzbudíme a napijeme.
Tak možná jde spíše o tu míru.
Dana

Co se týče počůrání - je šikulka, ale počítejte s tím, že nehody (hlavně ty noční) jsou v tomto věku možné.

jandourkovadanuse

23. března 2010, 7:08

vzdor dítěte

Dobrý den,
obracím se na vás o radu jak zvládnout svého čtyřletého syna.Jsem vdaná s prvního manželství mám ještě 11-letou dceru.Syn navštěvuje školku již od tří let. Jeho vzdor se již projevoval od 2let.Jakmile měl něco udělat vzteky mlátil hlavou o zem nebo dupal.Řešila jsem to domluvou, odvedení do pokoje, nebo obejmutí.Dětské lékařka nám předepsala i homeopatika.Postupem času se to uklidnilo.Nyní se to vrací , ale v jiném průběhu. Syn si vyhraje dlouho sám, ale jakmile mu řeknu ,aby něco udělal začne nadávat sprostě a vše odmítá.Dceru dost často mlátí, ale když je dcera u svého otce tak se mu po ní stýská. Do školky přestal chtít chodit a vzteká se ,když ho předávám učitelce. Když jsem se zeptala jak se potom projevuje a zda se zapojuje do her, paní učitelka říkala, že je vše v pořádku,že nebrečí, jen to loučení je takové.Nyní si začal i ocucávat rukáv nebo prsty. Jeho odmítání řeším tak ,že mu vezmu hračku a řeknu mu ,že když se třeba oblékne ,že se mu hračka vrátí,. Jen že on jde nadává a mlátí mně. I ve školce ubližuje.Manžel je na něho velmi mírný a myslím si , že on toho velmi zneužívá.Ne vždy stojíme při sobě jak s výchovou a vím,že je také důvod, jak se syn chová.Jelikož je jiný když je semnou a jiný když jsme všichni spolu.To je nezvladatelný .
Každou noc chodí ze svého pokoje ke mně do postele a spí s námi.Tedy semnou , protože mě drží i za ruku.Vše se mu pokouším vysvětlit co se může a nemůže, to poslouchá, ale jakmile po něm něco chci vyruším ho ze svého hraní je hned vzdorovitý.Ani si nechce moc hrát společenské hry, nebo něčemu se naučit.
Mohla by jste mi prosím poradit co dělám špatně a jak na něho??
Děkuji
Katka

katburdova

11. března 2010, 13:24

Odpověď na dotaz

Milá Katko,
jako každá máma asi děláte, co můžete :-)
Pokuste se nastavit nějaká jasná pravidla. Umím si představit, že když se zrovna do něčeho zaberu a někdo po mně něco chce teď hned - nebude se mi to líbit - a jemu také ne.
Dohodněte se spolu, kdy si bude hrát, kdy je čas na jídlo a kdy se bude uklízet - kdy je třeba, aby si hrál sám a kdy se mu můžete věnovat. Pokud si hraje, upozorněte ho vždy předem, že bude čas třeba na jídlo nebo odchod ven - "dostav to a to a pak za mnou přijď, budeme dělat to či ono".
S povinnostmi v tomto věku jistě ještě potřebuje pomoct - např. úklid hraček.
Pokuste se přes den trávit více času spolu. Chození do postele mi nepřipadá zvláštní - děti v tomto věku to dělají. Pokud Vám to nevadí, nechala bych to. Až to nebude potřebovat, přestane.
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

23. března 2010, 7:05

hysterické dítě

Dobrý den,mám třílete holčičky a Nikolka mi začíná dělat problémy v chování.Kdysi ta zlobivá a neposlušná byla Terka,ale teď se to změnilo.Terka dostávala na zadek každou chvilku a Nikolka ne,protože jsme o ni skoro nevěděli.Z Terezky je teď ta hodná a Nikča nám dělá hysterické scény na ulici i v obchodě.Nevzteká se kvůli tomu,že chce něco koupit,ale třeba si smyslí,že chce vyjít jiným vchodem než přes pokladnu.Manžel ji vynášel pod paží a všichni se dívali jakoby ji unášel cizí chlap.Dokonce i ostraha mu šla naproti,aby se přesvědčil,že to dítě je jeho.Bylo nám z toho zle a uklidnila se až doma.Každý den si něco smyslí a začíná ubližovat i Terce a to už taky dostane na zadek.Stačí ji jen plácnout aby ji to nebolelo a ona se uklidní.Ze začátku jsem ji tiše domlouvala,ale tato metoda se mi neosvědčila.Jinak je hodná a chytrá,s Terkou si umějí krásně hrát,ale jak ji chytne rapl,tak se nezná.Děkuji za odpověď a krásný den

boboamegi

11. března 2010, 12:23

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
snad jen uklidnění, že se nejedná o nic nebezpečného, zlého.
Děti v tomto věku prostě zkouší, co je možné a co ne. Začínají si uvědomovat samy sebe, testují hranice, chtějí o sobě rozhodovat.
Pro nás rodiče to může být dost náročné, pro děti je to ale velmi důležité období vývoje.
Je třeba dobře rozmyslet, kde naše hranice jsou, co ještě můžeme dítěti dovolit (vybrat si ráno barvu trička) a co už ne (přebíhat silnici). Dítě by mělo mít dost prostoru k testování světa kolem sebe, zároveň ale potřebuje, aby "prostor", ve kterém se pohybuje, byl dost bezpečný, měl hranice - a to zařídíme my rodiče.
Tak vydržte.
Dana

jandourkovadanuse

23. března 2010, 6:57

vyrobila jsem monstrum?

Dobrý den,
mám 8 letou dceru.Jsem rozvedená a tento fakt spustil mou úchylnou touhu dát dceři
( tehdy 2 leté)vše, aby nepocitovala následky rozvodu, potažmo mé chybné volby životního partnera.
Bydlím spolu s ovdovělou mamkou, takže jsem vytvořily jakousi pseudorodinnou bunku, v níž se snaha dvou opuštěných žena zvrhla do slepé péče o malé dítě.
Výsledkem je dívenka, která nás už déle jak 4 roky terorizuje svmi hysterickými výstupy plnými agrese a pohrdání.Při nadprůměrné inteligenci nadaného dítěte si není těžké domyslet, jak vypadají její manipulace všech okolo.
Loni v zimě jí bylo diagnostikováno ADHD, s akcentací na poruchu sociálního chování. Situace se opravdu vyhrocuje do neúnosných obrátek a my dvě,matka a já, jsme už opravdu neštastné. Víme, kde jsme udělaly chybu, ale nevíme, jak z toho ven.
Návštěvy klinického dětského psychologa vyústily jen v doporučení na návštěvu psychiatra a ten dceři předepsal oblbováky, které odmítám nasadit, protže mám strach o její vynikající školní výsledky.Navíc se poměrně intenzivně věnuje hudebním aktivitám, kde je akceschopnost a sebevědomí základním předpokladem úspěchu.
Mohla byste mi, prosím poradit nějkou cestu?Znovu opakuji, že vím, kde nastala chyba, ale nevím, jak ji efektivně napravit.
Díky, Barbara

Barbara.T

8. března 2010, 23:08

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
nevím, zda Vám dokážu takto na dálku poradit lépe než Váš dětský psycholog a psychiatr.
Co se týče těch léků - asi bych je na Vašem místě nasadila. Nejsou to "oblbováky", jak se to může zdát, protože cílem je zklidnění dítěte.
Naopak - hyperaktivita je dána tím (zjednodušeně řečeno), že nervová soustava je příliš unavená - a tak léky mají za úkol ji vlastně povzbudit.
I proto je u těchto dětí důležitý pravidelný režim s dostatkem prostoru pro odpočinek.
Pravidelný režim a jakési hranice (co dceři dovolíte a co ne) - to je opravdu víc na Vás dospělých.
Napadá mne, zda by nebylo dobré, abyste se někde poradila vy sama (jak s dcerou komunikovat a jednat), případně zda by nepomohlo nějaké společné sezení i s dcerou a babičkou u terapeuta, který pracuje s celou rodinou.
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

11. března 2010, 11:06

samostatnost

Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám dva syny ve věku 3,3 a 1,5. Starší syn začal v září chodit do školky a začaly nám problémy ohledně samostatného stravování. Když nastoupil do školky, tak mu paní učitelky pomáhaly s dokrmováním, protože nebyl ještě tak zručný. Když ale dosáhl tří let věku, začaly po něm vyžadovat aby jedl sám. S tím ovšem přišel obrovský problém. Syn se nám doslova zasekl a odmítá jíst obědy a dožaduje se krmení. Když přijde ke stolu, tak vždy začně brečet, že to jíst nechce, že mu to nechutná, že to sní,když mu s tím pomůžu. Já vždy trvám na tom, že se musí najíst sám a pokaždé dojde až k tomu, že mu musím vynadat a teprve pak začne jíst. (Jen pro upřesnění mladšího syna krmím pouze když je polévka, jinak jí od roku sám, aby starší neměl pocit, že se mu věnujeme víc.) Problém je , že tyto scény provádí i ve školce. Když jsem se ptala jestli jej krmí, tak odpověděly, že nechtějí, ale že si to vybrečí a ony nemůžou nic dělat a tak ho vždy nakrmí nebo řeknou starším dětem. Chtěla bych se tedy zeptat, jestli si mám nadále trvat na tom, aby ho nekrmily i za cenu toho, že bude mít hlad, nebo mám přistoupit na to, že ho začnu taky krmit a počkat, jestli ho to přejde? Bylo mi totiž sděleno, že je chyba, že máme druhého syna, protože je ten první citlivý a snaží se být miminkem. Pravdou je, že si chce občas hrát na to, že je miminko, ale bereme to jako konkrétní hru - např. chce být oblékán na přebalovacím pultě. Nevím, jak mu mám vysvětlit, že jsou chvíle, kdy už musí být sám za sebe a snažit se být samostatný. Zkouším mu vysvětlovat, jaké to přináší výhody být starší, ale nevím jestli je to správná cesta, jestli to ve svém věku dokáže chápat. Taky si myslím, že se mají rádi a vůči mladšímu necítí ten starší nic špatného, jen to dává najevo nám rodičům. Je nějaká rada, jak mu pomoci vyrovnat se s mladším sourozencem? Děkuji Vám za radu a přeji pěkný den. Lenka B.

Lenkaborova

8. března 2010, 10:43

Odpověď na dotaz

Milá Lenko,
to, že máte mladšího syna, to není chyba. To mě úplně tahá za uši. Je to prima, jen je třeba najít cestu pro staršího, aby se s tím vyrovnal.
Tzv. regrese je častou reakcí starších sourozenců na příchod mladšího. Vlastně si tím říkají o pozornost, která je těm mladším věnována (kolem přebalování, krmení....).
Jde tedy o to, udělat si občas čas jen na toho staršího - nejen třeba když mladší spí (zase je tím, kdo o tom rozhoduje - když se vzbudí, je konec....), ale bylo by dobré, kdyby se občas podařilo dát mladšího někomu na hlídání a se starším si třeba vyrazit do divadýlka, na hřiště, do cukrárny....... aby Vás měl jen pro sebe.
Co se týče jídla - pokusila bych se si toho nevšímat. Bylo by dobře, kdyby i ve školce tomu nevěnovali příliš mnoho pozornosti - dali mu jídlo stejně jako ostatním dětem a když ho nebude, tak ho odnesli.
No a pak doma i ve školce chválit za jiné věci, které dokáže a zvládne.
Časem to zvládne jako všichni ostatní :-) Vydržte.
Dana

jandourkovadanuse

11. března 2010, 11:02

nevím si rady

Dobrý den chci vás porpsit o radu jsem docela zoufalá mám dvě děti dcera 12 let a syn v lednu 2010 4roky dotaz se týká hlavně syna těhotenství bylo v pořádku narodil se v termínu vše probíhalo jak mělo byl 2 měsíce kojený pak na umělé výživě začal brzy zvatlat chodil v 13 měsících vše do 3let probíhalo normálně jen v jeho slovní zásobě byli a jsou velké mezery dokáže si říct co potřebuje když mu řeknu uklid si hračky jde a uklidí ale bohužel se mu nechce mluvit takže mi neodpoví a když odpoví pár slov netvoří věty.Je to 1měsíc co začal navštěvovat mš prvních 14 dní bylo hodně pláče ted už je to lepší ale bohužel se nezapojuje do hry s dětmi raději si hraje sám a jak kdyby se stranil dětí taky když po něm něco P. učitelka chce vypadá že to nechápe.Před nástupem do mš jsem navštívila logopedickou poradnu kdy jsem chtěla pomoct jak se synem podle P.doktorky je na mentální urovni a jsme obědnáni na 18 března do psychologické poradny bohužel je to pro mě moc dlouhá doba a jsem z toho docela už zoufalá můžete mi prosím poradit se synem?

Hankapera

2. března 2010, 12:02

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
asi Vám takhle na dálku nic moc neporadím. Také bych se obrátila na psychologa, nechala u syna udělat psychologické vyšetření a pak se tam poradila, jak na něj. Poradna dokáže komunikovat i se školkou, a tak mohou poradit i paní učitelce, jak postupovat, jak s ním komunikovat.
Vydržte
Dana

jandourkovadanuse

7. března 2010, 17:48

dudlík

Dobrý den,
mám možná netradiční dotaz a spíše se potýkáte s opačným problémem...Mám syna, jsou mu 4 měsíce. Asi od 2 týdnů mu dávám dudlík, už v porodnici si stále cucal ručičky. Problém je, že si jej neumí sám udržet, nevyžaduje ho pořád, ale někdy když je mrzutý ano. Vydržel by si krásně i sám hrát, kdyby dudlík v pusince udržel. Říkala jsem si, že se situace změní až bude pít z lahve, z té už delší dobu pije, ale dudlík neudrží a my mu jej musíme přidržovat, pokud jej chceme utišit. Máte na to nějakou radu? :o) Vím, že by bylo jednoduší mu dudlík nedávat a pak ho to nemuset odnaučovat, ale když nemá dudlík, tak si cucá paleček a to je myslím k odnaučení ještě těžší.
Děkuji za odpověď.

KillarovaEva

1. března 2010, 9:48

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
tak to se obávám, že nemám.
Zkuste možná spíše nějaké fórum maminek, aby se s Vámi podělily o zkušenosti.
Ještě mne napadá, že variantou k prstíčku by mohl být roh plínky či něco podobného.
A nebo vydržte a pokud je mrzutý a dudlík neudrží, zkuste ho třeba pochovat nebo něčím zabavit a dohlížet na to, aby ručičky do pusinky nedával. Je to asi náročnější, ale s přibývajícím věkem a více vnímanými podněty (sledování okolí, manipulace s hračkami) se to třeba vylepší samo.
Dana

jandourkovadanuse

7. března 2010, 17:45

děti

Dobrý den,
nevím ani kde začít, připaám si ak špatn matka. Máme 9měsíční dvojčátka,která se narodila v 2.týdnu, kluci prospívají, mají 10kilo a i jinak se vyvýjí normálně, teď se zvedají, ale máme problém se spaním. Plod B, tedy ten mladší neusne jinak než v náručí, ale pouze přes den, večer usne sám. Dost mě to unavuje, už jsem zkoušela ho nechat poplat, ale nepomáhá to a je to ještě horší. Denní režim mají pořád stejný, takže si nemslím, že by byl problém v tom. Potom v noci se budí oba dva 2x až 3x na jídlo, i přesto, žejim dáváme kaši. Myslíte, ž to přejde samo?
Další problém máme s jejich 4,5letým bráchou. Někdy je úplně v pohodě, ale pak má třeba týden, kdy je úplně nezvladatelný. Neposlouchá, vzteká se a je zlý, začne se v ším házet a mlátit a celkově je nevypočitatelný. Nemůžem ho nechat ani minutu bez dozoru. Snažíme se to řešit i po dobrém i po zlém, plácnutím, ale nic nefunguje, prostě se " zabejčí" a nehne s ním nikdo. Chtěla bych podotknout, že odstrkovaný rozhoně není, kdykoliv mám volnou chvíli, tak si hrajeme nebo něco vyrábíme nebo si čteme. Ale v zápětí se vše obrátí a on se začne bezdůvodně vztekat a na mo otázku co mu je, řekne, že nic. Myslla jsem nejdřív, že na sebe upozorňuje, ale co je moc je moc.Prosím poraďte. Už nevím co dělat. A manžel, ten na něj platí, ale občas mi přijde, že se ho kluk až bojí a to nechci.

Hana.Prasilova

27. února 2010, 12:13

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
prima je, že večer usne sám. Rozumím tomu, že se třemi dětmi toho máte opravdu nad hlavu, přesto bych se přimlouvala, abyste, pokud je to možné, děti co nejvíce chovala - třeba i uspávala na ruce.
Zkuste také třeba uspávání v kočárku - na houpání si také jistě rád zvykne, ale naučil by se usínat bez přímého kontaktu s Vámi a třeba by pak lépe přešel na spinkání v postýlce.
Co to znamená, že se budí na jídlo? Co jim dáváte? Zkuste postupně vyměňovat jídlo (asi mléko) za vodu. Třeba alespoň jedno z nich. Postupně si na noční jídlo odvyknou.
Co se týče staršího syna. Je klidně možné, že jeho chování se mění v závislosti na tom, jak se cítí být středem pozornosti a jak ne. To, jak to děti cítí, vůbec nemusí korespondovat s tím, jak mi to vidíme (ani pokud dokážeme být jakoby objektivní).
Je jasné, že mu nemůžete dát tolik pozornosti, kolik by si možná on představoval. Musíte ji dělit mezi všechny děti. Zkuste si občas udělat čas jen pro něj (dvojčata nechte tatínkovi) - mohli byste spolu chodit třeba na nějaký kroužek. A když začne zlobit, zkuste jeho pozornost odvést někam jinam. No a také mne napadá, že někdy se občas bude muset "zlobit či vztekat či na sebe upozorňovat" a nebude možné s tím něco udělat, protože i ostatní děti potřebují pozornost. I on se postupně učí, že se o ni musí se sourozenci dělit :-)
Zkuste mu také dát občas najevo, jak je velký a rozumný kluk, když je to možné, chvalte ho, nabízejte mu občas činnosti "jen pro velké kluky", aby cítil výhodu toho být starší sourozenec....
A vydržte, s věkem to bude lepší :-)
Dana

jandourkovadanuse

7. března 2010, 17:40

znásilněni ve třinácti,

ted čtu na internetu že dva třináctiletí chlapci znásílnili stejně starou holku. zpráskala bych je všechny i tu znásilněnou, všechna výchova je v rodině, každé druhé manželství je rozvedeno .vždyt za tu chvíli co jsou spolu si na sebe nemohou ani zvyknout.jsem vdana třicetdva let nejsem vůbec stará ale výchovu dětí jsem vždy vedla přísně a rázně,

spavkova

27. února 2010, 11:23

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
asi se na nic neptáte???
Chápu, že Vás to rozlítilo, někdy se dějí věci, které si člověk vůbec nedokáže představit - třeba tato.
Snad to rodiče podobně starých dětí přiměje k tomu, aby s nimi o takovýchto věcech více mluvili.
Dana

jandourkovadanuse

7. března 2010, 17:28

pocuravani

Dobry den chtela sem se zeptat muj 3lety syn se mi zacal pocuravat doma i ve skolce moc nepije tak nevim cim by to mohlo byt kdyz kouka na pohadku tak se do toho trebna tak zabere ze si ucurne a na zachod uz to pak nestine porad mu rikame ze az se mu bude chtit curat tak at jde na wc vzdy nam to odkyvne ale stejne to pak nestihne no mame doma miminko tak nevim jestli treba nezarli a dela to same co on plinku uz mu davat nechci preci uz je na to dost velky predem dekuji za odpoved

2kaceny

27. února 2010, 10:15

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
je možné, že se syn tak zabere do nějaké činnosti, že na to prostě zapomene.
Zkuste ho na záchod prostě vysazovat - třeba než se pustí pohádka, tak si dojde, před jídlem, před odpoledním spaním....
Požádejte i paní učitelku ve školce, aby ho občas aktivně na záchod vyslala.
Moc se na něj za nehody nezlobte, když se mu podaří celý den bez nehody, určitě ho pochvalte.
Dana

jandourkovadanuse

7. března 2010, 17:25

Strkání do věcí prostředníkem

Přeji hezký den, jen jsem se chtěla zeptat, zda je normální že náš syn, 10měsíců, při strkání do věcí (hraček atd) používá u pravé ruky ukazovák a u levé (měl při porodu zlomeninu L humeru) používá prostředníček. Jinak když leze nebo když se plazí a stoupá k nábytku, tak používá obě ruce a to všechny prstíky. Tak samě si přendavá hračky z ruky do ruky. Veškeré drobné věci (provázek, drobek...)uchopí mezi palec a ukazovák , větší rovnou celou rukou, a to oběmi stejně. Jen když do něčeho strká nebo "vrtá" tak ta levá je převážně prostředníčkem. Je to závažné nebo je to pouze zlozvyk? Děkuji

pribicis

24. února 2010, 17:59

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
myslím, že to není ani zlozvyk, ani závažné.
Dělá to tak, jak mu to nejvíce vyhovuje. Netrapte se tím.
Dana

jandourkovadanuse

25. února 2010, 17:29

Ubližování zvířeti

Dobrý den, od jakého věku je schopno dítě pochopit do důsledků, že živé zvíře není hračka. Ptám se, neboť jsme pořídili králíky - na chov a při té příležitosti i malého zakrslého králíčka pro 5-ti letou dceru domů do klece, který měl být jakoby její tj.ten, který se nesní. Měla zakázáno jej brát z klece, přesto to hned 1.den porušila a když jsme nebyli u ní v pokoji, (nevím jak), utrhla mu ocásek. Přišla za přítelem, jestli by ho králíčkovi nepřišil zpátky! Byla jsem šokována, protože máme dále psa, kocoura, papouška a nikdy zvířatům neuvližovala a ani ve školce nemá problémy. Nevím, jak se k tomu mám postavit a mám obavu, jestli to není příznak něčeho hlubšího - nějaké skryté agrese nebo jestli jen "testovala", co králíček vydrží. Když jsem se jí ptala, ře kla, že ho tahala. Klec jsme dali z pokoje pryč a teď tedy nevím, jak postupovat dál.
Děkuji za radu. H.C.

hana.cechlova

24. února 2010, 12:20

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
říkáte, že máte i jiná zvířata a vše je vpořádku. Skoro bych si myslela, že to byla nehoda. Jen jí vysvětlete, co se stalo a že se králík za ocásek tahat nesmí. Ukažte jí, jak ho může brát do ruky či do náručí.
Na zvířátko v pokoji je možná ještě brzy, nechte ho jako ostatní zvířátka pro všechny ať dcera vidí, jak s ním má zacházet (jak s ním zacházejí ostatní).
A nebojte se, skoro si myslím, že nejde o nic závažného.
Dana

jandourkovadanuse

24. února 2010, 17:56

bojácnost

Dobrý den,

mám 1,5 roku chlapečka, který je velice hodné a klidné dítě. Je na mě hodně fixovaný a bojácný. Bojí se neznámých lidí, dětí, hluku, atd. Chtěli jsme chodit plavat, ale při vstupu do bazénu dostal skoro hysterický záchvat a museli jsme odejít. Když přijdeme někam na návštěvu, pláče a trvá to cca 10 minut než si zvykne a uklidní se. Pak si hraje a je bez problémů. Pláče i u lékaře, i když jdeme jen na prohlídku. Bojí se zvuků vrtačky, vysavače, atd. Chtěla bych se zeptat, jestli ho mám těmto pro něj nepříjemným situacím vystavovat a tak ho postupně "utužovat" nebo raději se tomu vyhýbat.

Děkuji za odpověď

PVodova

22. února 2010, 13:41

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
asi bych otužovala - ne že byste měli záměrně vyhledávat pro něj stresující situace, ale když se naskytnou, určitě jimi raději projděte než byste se jim vyhýbali.
Buďte synovi k dispozici - stůjte mu za zády, dělejte oporu a povzbuzujte, pochovejte, obejměte.
10 minut zvykání na návštěvě mi nepřipadá moc :-)
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

24. února 2010, 17:52

Nechce jíst ovoce

Dobrý večer,
chtěla jsem poprosit o radu. Mám 2,5 letého syna. Zhruba před rokem měl střevní virozu a od té doby mi přestal jíst ovoce. Jinak do této doby jedl vše. Pediatrička mi řekla, ať ho nenutím, že to přejde, ale zdá se mi to už velmi dlouhá doba. Zkoušela jsem už všechno možné, občas mi vypije vymačkané ovoce, ale jinak musím kupovat ovocné šťávy a džusy, aby měl nějaké vytamíny. Je velmi živý a paličatý, ale na druhou stranu mi příjde v některých věcech rozumný na svůj věk, ale s tímto nehnu, zkouším to už rok:( Jinak teď mi začíná i dělat, že nechce maso, ale to přisuzuji, jak všichni říkají: ,,to je jen období:),,.
Moc Vám děkuji.
Soňa

soninakucerka

21. února 2010, 23:43

Odpověď na dotaz

Milá Soňo,
také bych to asi nechala být. Můžete občas zkusit rozmixovat ovoce do kaše či jogurtu apod. - vitamíny jsou také v jiných potravinách. A tak pokud syn nestrádá, prospívá (pediatrička ho viděla), nechala bych to být. Třeba se to zlepší v létě (meloun apod.). Budete-li ho nutit, můžete v něm opravdu vypěstovat jakýsi vzdor či odpor k ovoci. Rozkrájejte si třeba vy občas jablko nebo oloupejte mandarinku - třeba na to bude zvědavý, když to budete jíst vy.
Dana

jandourkovadanuse

24. února 2010, 17:49

odmítá kojenecké mléko

Dobrý den,
po ukončení sedmého měsíce jsem přestala kojit a přešla na kojenecké mléko,které ze záčátku pil a asi po týdnu ho odmítá. Vrátik se ke kojení nemůžu,mezitím mě mléko zmizelo.

alexandr167

21. února 2010, 12:47

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
poraďte se s laktační poradkyní, myslím, že kojení by bylo ještě možné - když budete syna přikládat, tvorba mléka se obnoví. Pokud ale kojit nechcete, poraďte se s dětskou lékařkou, jaké jsou možnosti - možná existují různá, různě chutnající mléka. V tom já moc přehled nemám.
Dana

jandourkovadanuse

21. února 2010, 18:46

Strach ze zvuků

Dobrý den,
mám skoro tříletou dceru a ta se moc bojí zvuku vrtaček a pod. jiných zvuků-. Když u sousedů vratjí, nebo šoupou nábytkem, hned ke mě přiběhne s brekotem (hlavně u zvuku vrtačky) a ptá se co to je. Může to být tím, když ještě byla dcera v bříšku, rekonstruovali jsme byt a já žila ve strachu, že nám opět někdo vynadá za rámus?
Jak dceři mohu pomoci, aby se přestala bát? Vždy ji v ysvětlím, že to jsou jen zvuky od sousedů a ty ji nic nemohou udělat, ale moc to nepomáhá.
Děkuji za radu.

abartisova

19. února 2010, 23:25

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
děti se nepříjemných hlasitých zvuků mohou bát. Tím spíše, když nevidí, co je způsobuje. Pravděpodobně to odezní s věkem. Buďte trpělivá, určitě je dobře, že dceři vysvětlíte, o jaký zvuk se jedná a také, že jste jí k dispozici, když se bojí. Je lepší ji pochovat než říkat, že to nic není a odstrkovat.
Nemyslím si, že to, co se dělo v těhotenství by s tím mělo přímou souvislost.
Dana

jandourkovadanuse

21. února 2010, 18:43

je to hyperaktivita

Dobrý den,mám 4,5 letého chlapečka,od malinka byl dráždivější miminko(čsto plakal.. dodnes špatně spí(noční děsy, od doby co se narodil spal celou noc bez probuzení asi 10x).Někdy je bezproblémový, ale něky reaguje na podněty, přehnaně, např běží uhodí se o skříň,vezme co je po ruce( věc) začne do ní mlátit, pokud se mu něco nepovede začně křičet, vztekat se , ponožky musí být shrnuté do varhánků, nenese nic kolem krku, pokud chceme aby si uklidil hračky, je to nepředstavitelný probém.... Nepomáhájí odměny, tresty,plácnuí na zadek, když nad ním stojíme, začně uklízet, ale zaujme ho kostička tak si s ní začne hrát, a to je pořád do kola, ani po 1,5hod. není schopen uklidit hračky.... Pokud jsou na zemi 3ks, tak to zvládne,ale pokud je jich víc, jako byl bezradný...Večer projevuje obrovskou aktivitu kdy běhá se tam, je k nezastavení, jsou dny kdy je nezvladatelný a pak dny kdy je celkem v pohodě- jenom je trochu živější.. .. Usíná s 2-10 hačkami musí být přesně srovnané, nemí se otočit nebo přemístit jinak je scéna...... Od mala pratikujeme důslednou výchovu, nerozmazlujeme, má pevný režim,ale v poslední době si s ním nevíme rady. Syn má výbornou pamět-dokáže nám vyprávět nazapaměť slovo od slova knížky co mu čteme každý večer před spaním ( i 50 stran) )Od mala miluje auta, bagry, buldozery, mašiky, dokáže stát u plotu i 3/4 hodiny a kouká jak soused seká trávu.V zoogické zahradě ho zajímají jenom vozejky. Problémy jsou u jídla, , scéna když chceme jít ven a on řekne že ne, když zapneme televizi( zapnout jí chce on sám ) hed se neadekvátně rozčíí.....snažíme se vysvětlovat,domlouvat, al nepomáhá to .Může se jednat o hyperaktivitu?.Je tohle chování normální?Děkuji

Petrzelovaivona

19. února 2010, 14:37

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
může, ale více by Vám řekl dětský psycholog, kdyby syna viděl a vyšetřil.
Poradil by Vám také, jak na něj.
Pro takto živé děti je důležitý pravidelný režim, dodržování rituálů, dostatek odpočinku (ta přehnaná aktivita je často důsledkem únavy - myslím třeba na tu večerní, co popisujete).
Opravdu bych se poradila s psychologem - je velmi časté, že takto aktivní děti jsou velmi šikovné, ale jejich živost jim pak komplikuje vztahy s vrstevníky, ve škole se někdy stane, že jsou označeny za zlobivé (a tedy hloupé - i když snad už dnes ne tak často).
Dana

jandourkovadanuse

21. února 2010, 18:40

Poradte prosím

Dobrý den.Mám dcerku má 2 roky.A ta pokud se jí chce na velkou tak stolici zdržuje a to i několik dní,nutí jí to tak pobíhá,ale na nočník ani záchod jít nechce a nebo když jí tam dám tak brečí a utíká a stejně nic.Můžete nějak poradit jak jí pomoc.Děkuji moc

elouchovnik

18. února 2010, 16:53

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
i pro Vás možná podobná rada jako ve dvou nedávných dotazech. Zkuste se s dcerou spojit a bojovat proti tomu nezbedovi, co jí nedovolí jít na záchod. Vymyslete na něj nějaké zaklínadlo..... začarujte ho, aby jí nebránil na záchod chodit. A naopak vemte na pomoc hodného skřítka, který jí pomůže bobek vytlačit. Každý úspěch náležitě oslavte.
Dbejte také na to, aby měla spíše měkčí stolici - tekutiny, ovoce.....
Dana

jandourkovadanuse

21. února 2010, 18:33

dcera

Prosím o radu. Dcera 13,5let (druhá ze 3.sourozenců) žárlí na mladšího bratra, závidí mu více lásky, dovede být na něj velmi nepříjemná (velmi ošklivé poznámky myšlené zle). Poslední dobou je nejraději v posteli s knížkou. Příběhy velmi prožívá. Nic se jí nechce, je pořád zamračená a podrážděná. Stěžuje si, že si s ní holky ve škole ani v tancování nepovídají. Chtěla by psa, ale to odmítá manžel. Sebemenší kritika ji zlobí. Bojí se, že se nedostane příští rok na střední, že má špatné známky (5 dvojek - na to jí říkám, že je to fajn vysvědčení), snaží se učit, ale pomoc ode mě většinou odmítá...Často chodila k babičce si "pošpitat" a učit se, ale to teď taky už moc nevyhledává.
Je pravda, že mladší syn dělá občas zlobu, a že když se do něj dcera pustí, tak se jakoby zastanu syna, protože její reakce mě dost často vytočí. Je fakt, že na ni i křičím. Včera na mě křičela, že odejde z domu, že nechce být ani se mnou ani s otcem, ať jí dám pokoj. Plakala, pak jsem ji hladila v posteli a to byla ráda.
V poslední delší době jsem více řešila neshody v manželství, a mladšího syna, který měl problémy ve škole.
Prosím, můžete mi říct svůj názor co mám dělat, jak jí pomoci? Jak udělat, aby mě její velmi nepříjemné slovní reakce nerozčilovali? V tyto chvilky totiž opravdu může cítit ode mě nelásku.
Děkuji předem za odpověď

tavata

18. února 2010, 15:13

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
nevím, zda Vás mohou nerozčílit nepříjemné slovní reakce kohokoliv. Trošku může asi pomoci, když rozumíme tomu, proč dítě takto reaguje.
Vy sama píšete, že dcera tak trochu žárlí na mladšího bratra a dokonce připouštíte, že je to oprávněné. Také píšete, jak bylo dceři příjemné, když jste u ní seděla a hladila ji (měla Vás jen pro sebe). Říkám si, že by možná pomohlo, kdyby to tak mohlo být častěji - zajít za dcerou do pokoje, vyptat se, jak se má apod. Možná pak nebude mít důvod utrhovat se na mladšího bratra (i když úplně tomu asi nezabráníte - nicméně to je asi mezi sourozenci normální).
Zapojte ji třeba do řešení problémů se synem - zeptejte se jí, jak ona vnímala věci a školu a.... v jeho věku, co by jí tenkrát pomohlo apod. Chvalte ji, když je za co.
A pokuste se spory dětí nechat mezi nimi - neřešte je za ně, zkuste být neutrální.
Držte se
Dana

jandourkovadanuse

21. února 2010, 18:29

Spánek

Dobrý den paní Magistro,

mám syna,kterému budou v březnu 2 roky. V noci se mi dost často budí. Chodí spát mezi 20 a 21hod a za hodinu a půl je vzhůru,tak ho do douspat a pak se budí klidně i po hodině, a tak je to celou noc. Vyjímečně spí třeba tři hodiny vkuse. Je pravda,že už od malička není velký spáč,ale já už někdy jsem opravdu hodně a hodně unavená. A malý určitě taky.Přes den (po obědě) spí tak hodinku,hodinku a půl.
Jinak je to smíšek. Existuje něco, po čem by dítě mohlo spát tvrději? Slyšela jsem, že třeba pomáhá večer před spaním dát vypít mléko medem?

waldara2

18. února 2010, 12:37

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
návodů na lepší spaní je asi spoustu - asi bych je prostě zkusila.
Dbejte na to, aby syn nechodil spát příliš unavený, dbejte na večerní rituály.
Zkuste spaní v jiné místnosti (někdy se s dětmi prostě rušíme). A zkuste, jak by to fungovalo, kdyby uspával třeba tatínek.
Ještě mne napadá, zda není v ložnici příliš teplo nebo naopak moc zima.
Dana

jandourkovadanuse

21. února 2010, 18:21

hyperaktivní a tvrdohlavé dítě

Dobrý den,má dvouletou dceru a už nyní mám problém s její tvrdohlavostí (je ve znamení berana stejně jako já). Na všechno odpovídá ne,vzteká se když není po jejím a napřahuje na nás,někdy i plácne...nevím jak na to reagovat,domlouvání neplatí,když jí dám přes ruku,dělá to dokud nezačne brečet,že jí to oplácim a že to jako bolí....Četla jsem,že v tomhe věku ještě není možně určit hyperaktivitu dítěte ale ona se opravdu nezastaví na minutu. Nevim jak na ni...když něco zakážu o to víc se o to snaží.Nechci na ni neustále křičet ale ona prostě vůbec neposlouchá.Jsem z toho zoufála. Další problém je s jejím spaním..usíná s tatínkem,protože ho vidi tak 2h denně,ten ji pak přendá do postýlky ale ona se kolem půlnoci budí,chce k nám do postele a ještě udělat mlíčko:( od vánoc je to téměř pravidelně...někdy ji ho dělám i 2x za noc.Vím,že to není dobré ale když odmítnu,šíleně brečí.Chodí spát kolem 20h a těsně před usnutím sní 200ml kaše nebo mléka hami hajaja. Moc děkuji za odpoveď

Mischulliinka

16. února 2010, 13:27

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
někdy si říkám, zda jsou děti tak tvrdohlavé a nebo my tak nedůslední :-)
Z vašeho dotazu mám pocit vaší velké bezmoci a je možné, že ji cítí i dcera.
Je jasné, že když dítě něco chce a my ne - neobejde se to bez protestů a křiku. Důležité tedy je rozmyslet si, co je pro nás důležité, na čem je třeba trvat a tam pak vydržet. Tam, kde to jde, nechat věci na dětech.
Co se týče nočního mlíčka - to večerní mléko či kaše jsou do lahve? Určitě bych dávala jen kaši lžičkou. Noční mléko bych nedala, nabídla bych ev. vodu - no a musíte i přes protesty vydržet. Je to tak trochu boj kdo z koho - zatím je to ale asi tak, že dcera ví, že když vytrvá, docílí svého :-(
Pokud v noci pláče, zkuste ji utišit, ale mléko nedávejte.
Co se týče toho plácání - je v tom trochu problém, že se na dítě zlobíme za to, že nás plácne, říkáme, že se to nedělá a pak vlastně uděláme to stejné. Nicméně důrazné NE je na místě. Odveďte ji třeba do jiné místnosti, zkuste ji něčím zabavit.... prostě zabraňte tomu, aby v tom pokračovala.
Vyzbrojte se trpělivostí (i když je jasné, že ten křik člověku občas ujede) a vydržte.
Dana

jandourkovadanuse

21. února 2010, 18:18

Neposeda

Dobrý den,mohla bych vás poprosit o radu jak " zpacifikovat" mého neposedného syna?Zkoušíme to s manželem po dobrém i po zlém - často nás ignoruje,má 2,5 let,někdy nám připadá až hyperaktivní....dle lékaře ovšem není - pouze velice aktivní - pokud mu dám nějaký úkol např.uklid´si hračky,tak na tom trvám a jsem neústupná,ale to je bohužel i náš syn :-( takže to někdy trvá i hodinu než si ty hračky uklidí,do toho je samozřejmě na nás naštvaný,a tak i když se jej ani nedotknem,tak pláče jako bych ho snad vraždila,nebo ze vzteku hází s hračkami - to potom ten pleskanec po zadnici dostane,jenomže to je potom vytočený a uražený ještě víc :-( a nechce spolupracovat vůbec...
Taky bych byla ráda kdybych ho mohla posadit na židli a on by tam zůstal,musí neustále někde " vzpouzet " a když si chci se svým synem sednout do cukrárny s kamarádkami,tak ony spokojeně sedí se svými dětmi a já lítám jak " šus " za synem,neustále jej musím okřikovat,někdy mu " vyhrožuji " čerty apod.jenomže nic nezabírá.....předem děkuji za radu Stef

Z.Stefi

15. února 2010, 15:26

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
napadá mne, že s živými dětmi je to někdy opravdu náročné. Zkuste se s manželem domluvit na hlídání tak, abyste vy měla občas čas jen pro sebe, mohla si od syna odpočinout. Budete na něj pak mnohem víc vyladěná a budete mít mnohem více energie.
Co se týče např. uklizení hraček - to je pro 2,5 leté dítě dost těžký úkol. Je třeba, abyste mu s tím pomohla. Dělejte, pokud je to možné, věci společně (nemyslím za něj), on se s věkem osamostatní.
Co se týče sezení na židli v cukrárně - spíše se divím, že jsou děti jeho věku, které to vydrží. Zkuste příště spíše nějakou cukrárnu či restauraci s dětským koutkem, kde může syn řádit. :-)
Dana

jandourkovadanuse

21. února 2010, 18:08

Problém s nočníkom

Dobrý deň,chcela by som Vás poprosiť o radu.Mám dve dcérky,3 roky a 7 mesiacov. So staršou máme problém,aby kakala do nočníka. Skúšali sme rozne finty, prehováranie, vysvetľovanie, odmeny, nezakladať plienku - ale to si dokázala zatlačiť kakanie na 5 dní a keď som jej plienku založila do 5 minút sa vykakala.Preto som aj tento sposob následne zavrhla, aby som jej do budúcnosti nesposobila nejaké zdravotné problémy s vyprázdňovaním-predsa len zadržiavať kakanie aj 5 dní, keď je zvyknutá sa každý deň vykakať......S čúraním problém nemá, to už dlhšiu dobu chodi na nočník sama.Do školky zatiaľ nechodí, tú chceme skúsiť na jeseň.Ináč je veľmi šikovná a v kolektíve prisposobivá. Ďakujem za odpoveď a prajem krásny deň.Mirka

kubamia

15. února 2010, 14:54

Odpověď na dotaz

Milá Mirko,
zkuste něco podobného, co jsem doporučovala několik dotazů před Vámi.
Staňte se spojencem dcery. Bojujte spolu proti tomu problému - např. skřítkovi, který jí nedovolí kakat na záchodě. Zapojte fantazii. Vymyslete na něj nějakou fintu, zaklínadlo..... A nezapomeňte na společnou radost a odměnu, když se bude dařit skřítka přemoct.Když dcera uvidí, že jste na její straně, možná to i proto půjde lépe. Často je to totiž tak, že děti by nám rády vyhověly, ale když vidí, jak nám na tom záleží, tak jsou nejistější a jde to hůře.
Dbejte také na to, aby neměla příliš tuhou stolici - hodně pít, ovoce.....
Držím palce
Dana

jandourkovadanuse

21. února 2010, 18:02

problém se synem

Dobrý den,
ráda bych se Vás zeptala jak postupovat s mým 3,5 letým synem. Je to živější dítko,ale neřekla bych,že hyperaktivní. Vydrží hodinu v divadle,prostě když ho něco zaujme,tak vydrží.Problém nastal chvilku po Vánocích,kdy syn se začal zakoktávat,dřív to nedělal.Pak to na nějaký čas přešlo a teď se nám narodil druhý syn a zakoktávání se vrátilo.Do toho začal dost zlobit,prostě neposlechne vůbec v ničem,řekla bych,že dělá naschvály. Nemám pocit,že bychom ho odstrkovali,snažím se mu věnovat co to jde.Chodím s ním i dost ven sama,abych prostě byla nějaký čas jenom s ním.Přesto je situace u nás poslední dobou neúnosná. Nevím jak regovat,když se začne vztekat,ožene se po mě. Nechci ho fyzicky trestat. Když mu zakážu něco co má rád,tak si zase říkám,aby to nebral tak,že přišel brácha a ono se to změnlio,ale vím,že nějak postupovat musím. Pokud se s ním o tom hlavně večer v klidu bavím,tak říká,že už to nebude dělat,ale druhý den je situace naprosto stejná. Už si nevím rady. Jinak bych řekla,že bráchu má rád. Pomáhá mi koupat,přebalovat,snažím se ho zapojit.... Myslíte si,že to zakoktávání mám řešit s logopedkou???? Moc Vám děkuji za jakoukoli radu. Petra

Petra6389

15. února 2010, 11:36

Odpověď na dotaz

Milá Petro,
pokud navštívíte logopedku, nic tím nezkazíte. Buď Vás uklidní, že je vše vpořádku (někdy se děti zakoktávají proto, že jakoby myslí rychleji než mluví a nestihnou to říct) a nebo Vám navrhne spolupráci.
Co se týče "trestání" syna - zdá se mi, že se tak trochu dostáváte do pasti tím, že nechcete, aby se cítil odstrčený. Pokuste se případné tresty volit tak, aby nijak nesouvisely s mladším sourozencem (půjdeme bez tebe tam a tam apod.). Abyste se vy necítila provinile, je třeba, aby syn vždy rozuměl tomu, zač ho trestáte (není pak důvod, aby to spojoval s mladším sourozencem). Myslím, že důslednost je pro děti v tomto věku velmi důležitá. Tak se držte.
Dana

jandourkovadanuse

21. února 2010, 17:58