Psycholožka odpoví na vaše otázky týkající se výchovy dětí, správných metod a postupů a nabízí také řešení psychologických problémů přicházejících v období těhotenství, porodu a mateřství. Lékařka působí také na odborném webu porodnice.cz.
Dobrý den, máme dceru 2,5 roku. Vždycky se ráda koupala, ale teď poslední měsíc, když se má koupat, tak si postaví hlavu a že se dneska koupat nebude. Má úplně hysterický záchvat - škrábe, kope, křičí a vůbec jí nemůžeme dostat v klidu do vany. Můžete nám poradit, už si nevíme rady. Předem děkuji Simona
Milá Simono,
zkuste jí nabídnout alternativu - společné koupání, jen sprchu....
Zkuste společné koupání třeba s panenkou. Pořiďte něco zábavného do vany - barevné mýdlo, "holčičí" šampon.....
Dana
Máme dvě holčičky 3 roky.. od malička byly moc hodné, tak nevíme kde se stala chyba. Posledních pár měsíců začaly být dost často lakomé, jsou na sebe zlé, strkají do sebe, bijí se i víc..nesnesou se ani na společné židli, to hned začnou řvát.. (např půl dne jsou na sebe zlé a najedou si začnou spolu krásně hrát, pusinkují se... ) S ostatními dětmi si nechtějí vůbec hrát a nic nepůjčí. Doma se snaží si vše vyřvat, chtějí lízátko a opravu pokud ho nedostanou vydrží řvát celý den.. jsem důsledná, pokud řeknu ne, tak jim to opravdu nedám (ani manžel), ale stejně se snaží si to vyřvat a nelepší se to. Potom např jedna chce jít ven, druhá ne, ta co ven nechtěla venku celou dobu hystericky řve, sápe se po mě, abychom šly už domů.. Nebo doma při hře, daří se jim stavět kostky jak by chtěly, tak začnou řvát a vydrží to i hodinu (nepíšu plakat, protože tohle není normální pláč, to je šílené řvaní) Jinak holčičky začaly říkat kratší věty teprve nedávno a dělají jen malinké pokroky v mluvení. Čtu jim každý den, ale je to pořád stejné, vůbec je to nezajímá, ani pohádky, ani říkanky ani obrázky v knížkách.. Opravdu nevím co dělám špatně, hodně se jim věnuji.. ale jsou to uřvánci a nic se nelepší. Moc děkuji za radu..
Dobrý den,
říkám si, že třetí rok je docela těžké období. Začínají se projevovat ty svéhlavičky :-) No a vy to máte doma dvakrát, uf. Možná že tam, kdy si jiné maminky přeci jen na chvilku odpočinou, tam u vás spustí ta druhá a tak pořád dokola. Nemyslím si, že by to bylo tím, že děláte něco špatně. Určitě je dobré zůstat důsledná tam, kde je to třeba. Také je dobře dítěti občas vyhovět - to pak ale u vás může narazit na to, že každá chce něco jiného :-(
To, že se občas milují a občas "nenávidí", to je u sourozenců běžné.
Napadá mne, že by bylo prima, kdybyste je mohli občas oddělit - udělat si program jen s jednou a tatínek s druhou a příště naopak.... A také si myslím, že by bylo prima, kdyby se vám občas podařilo mít čas jen pro sebe, prostě si od nich odpočinout. Nemáte možnost "půjčit" je občas třeba babičce - nebo třeba jednu z nich? A příště naopak?
Dana
Dobrý den, můj 18 měsíční syn je zlobivý, neklidný, neumí zvířátka, slova, nic ho nebaví jen doma lítá, bouchá, křičí, bije všechny kolem, nespí. Jsem zoufalá, nešťastná, už nevím co s ním. Byla jsem u dětského psychologa, v podstatě nic neporadil. Starší syn 6 let je moc hodný, poslušný a poslední dobou má nápady jako že bráchu vrátíme do porodnice. Mrzí mě to, nevím co s tím. Jsem z toho pěkně nešťastná, bez nálady a netěším se na další den. Nevím jestli mi pomůžou nějaké antidepresiva, každopádně potřebuji pomoc. Děkuji vám za odpověď a váš čas. Mamča 32 let
Dobrý den,
také mne napadlo během čtení dotazu, že byste si o pomoc mohla říct vy.
Chování syna bude pravděpodobně reakcí na doma. Takto na dálku nevím, čím by to mohlo být.
Pokud máte pocit, že to nezvládnete, určitě vyhledejte pomoc psychologa či psychiatra. Pokud se budete cítit lépe, budete mít více sil syna zvládnout, budete mít více chuť trávit s ním čas...
Psycholog by Vám také poradil, jak na něj. Možná, že nejlépe by bylo vyhledat rodinného terapeuta a vydat se za ním s oběma syny, případně i tatínkem, pokud by byl ochoten.
Držte se
Dana
Dobrý den, měla bych dotaz. Mám dvě děti - dceru (v květnu bude mít 3 roky) a syna (ten má čerstvě rok). Dcera byla odmala strašně šikovná a hlavně samostatná, odnaučila jsem ji na dudlík, ale bohužel když ji hlídala má matka, když jsem byla na udržování se synem, tak mi ji znova naučila a návyk jsme ztratili tak před čtvrt rokem spolu s plenami na noc. Ale hlavní problém u ni nastal v té době, když se narodil syn. Ze začátku to bylo v pohodě, celkem to 3měsíců, ale pak jako kdyby ji někdo vyměnil, začala být agresivní, přestala sama jíst... Dneska nám konečně začíná po troškách mluvit. Hodně se v tomto zlepšila, začala totiž chodit chodit každé pondělí do školky. Ale opravdu vůči synovi je strašně agresivní (shazování ze židle, gauče, z motorky, bouchání do něho...), i když ve školce je s ostatními dětmi naprosto v pohodě. Paní učitelky říkají, že je strašně šikovná, dobře se zařadila do kolektivu. Nevím, kde jsem udělala chybu. Prosím, poraďte mi. Děkuji
Dobrý den,
opravdu by se mohlo jednat o sourozeneckou rivalitu. Příchod sourozence je těžký pro každého. Je to přirozené, zvláštní je spíše, když starší sourozenec na příchod mladšího nijak nereaguje :-)
Ta tzv. agresivita je spíše informací pro Vás. Je to tak, že jakákoliv vaše pozornost (i to, že se třeba zlobíte) je lepší než žádná. Vůbec si nemyslím, že byste se dceři nevěnovala. Jen děti by nás většinou chtěly pro sebe víc, než je v našich silách.
Z venčí to vypadá, že nejvíce pozornosti u miminek věnujeme přebalování a krmení. Proto nejčastěji starší děti, pokud na sourozence reagují tzv. regresí (chovají se jako mladší), reagují tak, že se znovu začnou počůrávat nebo vyžadují krmení. Není to ale tak, že by to dělaly "naschvál"!!! To je důležité vědět. Nezlobte se na ni za to. Zkuste jí nějakou dobu vyhovět, uvidíte, že to pak odezní samo. Zkuste si někdy udělat čas jen na ni - bráchu dejte babičce a buďte jen spolu. Když doma "zlobí", zkuste tomu nevěnovat moc pozornosti, zkuste odvést pozornost někam jinam, něčím ji zaměstnat.....někdy od tří let děti rády dělají to, co my (půjčte jí hrnec a vařečku, když sama vaříte, nechte ji utřít prach......). Dělejte občas něco, co je jen "pro velké", aby měla pocit, že je prima být větší (třeba nějaká hra, když už brácha musí do postele....).
Držte se
Dana
Dobrý den, mám dotaz, moje 3letá dcera je živé díte. Od dvou let nechce spát po obědě, prostě neusne, i když je unavená. Zkusila jsem vše, jít si s ní lehnout a nyní, když je starší a chodí do školky, snažím se jí udržet stejný režim, jako mají ve školce. Dopoledne pobyt venku, pak oběd, pohádka a postel. Někdy usne, někdy ne. Nyní, s nástupem do školky, kam chodí od listopadu, si učitelky stežují, že malá vyrušuje ostatní děti při spaní. Poradíte mi?
Dobrý den,
zkuste se s dcerou domluvit, že spinkat nemusí, ale že by měla odpočívat a nerušit ostatní. Zkuste vymyslet, jak by to mohlo vypadat - třeba by se mohla tulit k nějkému plyšovému zvířátku a chovat se tiše, aby ho nevzbudila....
Na druhou stranu - ono je těžké řešit doma něco, co se děje ve školce. Vlastně by si s tím měla poradit paní učitelka ve chvíli, kdy se to děje.
Dana
Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak zaměřit výchovu 4,5 letého syna, např. zda ho nutit či nenutit k aktivitám, které ho rozvíjí, nicméně nebaví. Myslím např. malování, poznávání čísel, písmen, učení básniček, říkanek atd. Syn tyto aktivity odmítá, nevydrží u nich a je velmi těžké ho přinutit, aby vydržel alespoň krátkou dobu. Nejraději si jezdí auty, hraje, blbe a nechce se mu přijímat "povinnosti" je dost "živý". Bude mít nejspíše problémy se soustředěním (byli jsme u psychologa, zda se nejedná o ADHD -ale nejspíše to není), spíš se přiklání k poruše soustředění. Situace je stížená ještě naším dlouhodobým pobytem v cizině, kde syn navštěvuje cizojazyčnou školku. Ve školce mají především program zaměřený na rozvoj, ale v cizím jazyce. Do ČR se budeme vracet v době, kdy by měl syn nastoupit do školy, přesně v jeho 6 letech. Ráda bych, aby naším pobytem "neztratil", byl připraven k zápisu do ZŠ, uměl a znal to, co by měl jako předškolák. Můžete mi prosím poradit, do jaké míry ho "nutit", jak zaměřit výchovu a jaký je váš názor na odklad školní docházky. Je inteligentní (říkají to i ve školce), má dobrou slovní zásobu v ČJ, nicméně zatím špatně vyslovuje žščř...Předem moc děkuji za Váš názor a rady.
Dobrý den,
poznávat čísla a písmena se naučí ve škole. Básničky a písničky zkuste zapojit jen tak mimochodem - zpívejte si třeba na procházce. Myslím, že hraní a blbnutí je přiměřené věku :-), na povinnosti je ještě čas. Na druhou stranu píšete, že ve školce se rozvoji schopností a dovedností věnují. Uvidíte, že si je syn dokáže přenést i sem.
Co se týče případného odkladu - asi bych se s tím obrátila přímo na pedagogicko-psychologickou poradnu před zápisem - pokud by ho doporučili, pak bych byla pro, aby ten rok strávil ve školce tady v Česku.
Dana
Dobrý den, předem mého dopisu bych chtěla poděkovat za skvělou poradnu, kde stále čerpám rady při výchově syna. Ráda bych se zeptala, zda podle Vás postupujeme správně při problémech s jídlem. Syn (3 roky) jedl jako miminko dobře, zhruba od 1,5 roku je vybíravý (asi jako většina dětí), ale do jeho tří let, to celkem šlo. Problém nastal, když jsem nastoupila do práce (asi před třemi měsíci). Hlídají babičky a dědové a syn s nimi odmítá obědvat. O víkendu, když jsme s manželem doma, obědváme celá rodina a trochu se to zlepší. Sice syn stále nejí vše - někdy jen brambory, jindy jen maso nebo jen polévku, ale tak to bylo i před mým nástupem do práce. Babičky s ním ale také obědvají u jednoho stolu a většinu dní v týdnu ho hlídají u nás doma, tedy sedí s ním u našeho stolu. Syn ale obědvat nechce. Sní sotva jedno, dvě sousta. Podle mého názoru jde o reakci na můj nástup do práce a babičkám jsem doporučila, ať ho nenutí a nechají ho být, že se to zlepší samo. Samozřejmě že nesmí dostat nic jiného a musí si počkat až do svačiny. Problém je pouze s obědem - tedy s vařeným jídlem (které vařím já). Jinak snídani i svačinu sní bez problémů a kdyby mu místo oběda nabídli pečivo, sní ho taky. Myslíte, že to děláme dobře? Nechci ho do jídla nijak nutit a nabízet místo teplého oběda pečivo taky nechci. Děkuji za Váš nárzor, P.
Dobrý den,
já myslím, že je to takto vpořádku. Pokud jinak jí, moc bych to neřešila. Pokud vám záleží na tom, aby měl teplé jídlo, vařte mu teplé večeře.
A ještě mne napadá - co by se stalo, kdyby mu vařila babička :-)
Dana
Dobrý den, před půlrokem jsem navázala nový vztah, a to rok po rozvodu. S novým partnerem vycházíme dobře, já mám 5-ti letého syna, on má 12-ti a 15-ti letého syna; jeho syny má v péči matka. Zpočátku to vypadalo, že mne děti přijaly okamžitě a bez problému, i mého syna. Ale časem se ukázalo, že to tak jednoduché nebude, a to nejvíce s tím nejstarším. Do té doby, než jsme byli spolu, tak nejstarší syn u otce trávil hodně času. Syn za námi často docházel, má klíče od bytu a přijít může kdykoliv, svěřoval se mi se svými starostmi i radostmi. S novým školním rokem u syna přišla změna školy, změna přítelkyně...a k otci jsem se nastěhovala já se svým synem. Přibližně od října, kdy jsme začali rekonstrukci bytu, a otec se dětem tedy věnoval minimálně, k nám jeho nejstarší syn úplně přestal docházet, nejeví zájem o styk s otcem, a na mne téměř nepromluví. Zkoušeli jsme si o tom všichni tři promluvit, ale syn nejeví zájem to s námi řešit, neodpovídá na naše dotazy. Naposledy u nás byl o Vánocích, a pro mne to bylo hrozné - celé dva dny mne ignoroval, dával nám najevo, jak je mu protivné s námi trávit čas. Teď v lednu otci oznámil, že k nám už chodit nebude, protože je u nás "hlučno" (zřejmě narážel na mého syna, který se chová prostě jako pětileté dítě, žádný extrém). Otec mu řekl, ať si tedy vybere, kdy se spolu budou vídat, ale zatím se syn nevyjádřil. Velmi mne to trápí, protože můj partner ho má velmi rád, je z toho zmatený, a neví, jak to řešit. Já sama z toho mám pocit, že je to celé kvůli mne. Se synem jsem neměla jediný konflikt za celou dobu, co jsme s partnerem, a nechápu, čím jsem si zasloužila jeho ignoraci. Partner je rozvedený už dva roky, a rozvod si přála manželka. Můžete mi pomoci, za každou radu budu vděčná.
Dobrý den,
rozchod rodičů je pro děti vždy těžký bez ohledu na věk. Asi také jinak vnímají, když se rodiče rozejdou a pak situaci, kdy si najdou nového partnera.
Zkuste být trpěliví, dejte partnerovu synovi čas.
Určitě mu řekněte, že budete moc rádi, když k vám bude chodit, ale nenuťte ho. Ať se o něj táta ale určitě zajímá - volá mu, občas můžou zajít na fotbal, do kina, sportovat.....
Společná setkání při různých příležitostech nabízejte, ale nenuťte ho. Stejně tak zkuste být trpělivá v případné komunikaci s ním.
Nedělá to schválně, musí si na novou situaci zvyknout.
Držte se
Dana
Dobrý den. Prosím o radu. Dcerka 3 roky hodně žárlí na mladšího sourozence 2,5 měsíce. Snažíme se jí jak to jde věnovat, hrát si s ní, povídat... Před narozením bratříčka navštěvovala už 2 měsíce miniškoličku 3xtýdně, v tom nyní pokračuje. Vše si vyžaduje jen podle sebe, kudy máme jít na vycházce s kočárkem, vzteká se pokud není po jejím ve věci kterou vyžaduje (válení po zemi,šílený řev), cestování busem je také "dobrodružství", musí si sednout a to cestuji s kočárkem s miminkem, takže to je také stres, ale pro mne. Nechce bráškovi půjčit hračky atd...Ze začátku ho uplně ignorovala, nyní už ho maličko bere na vědomí. Navíc dcerka chodí již na WC, ale poslední 2 týdny nám toalet.papír místo hození do WC, hází do koše. Marně jí to vysvětlujeme, že ten použitý papír patří do WC.Doma rozkramaří hračky po pokoji a donese do obývacího pokoje, ale už je nechce uklízet- to dělala i před narozením bratříčka. Nevíme, jak ji máme přemluvit, aby začla hračky uklízet..... Také se jí od ledna snažíme odnaučit na noční spaní bez plínky, ale v noci se sama nevzbudí na WC, někdy ji budíme, aby si došla, někdy s ejí to povede, někdy se samozřejmě počurá.Jak to prosím, máme řešit?Moc děkuji.
Dobrý den,
myslím si, že tam, kde to jde, zkuste jí vyhovět (třeba kudy se půjde na procházku) - čím méně budete bojovat, tím dříve to u ní odezní. Uvidíte, že se bude i víc mít k bráškovi. Zkuste ji co nejvíce brát k tomu, co vy sama děláte. Děti v tomto věku to milují - rády pomáhají v kuchyni...možná pomůže i s bráškou (přinést plínku, ručník, vymáčknout krém....) a užije si vás.
Co se týče uklízení, je ještě malá. Sama to určitě nezvládne. Zkuste to společně.
Plenku v noci bych nechala, až bude delší dobu suchá, můžete ji přestat dávat.
Ono je to někdy těžké, i když děláme, co můžeme, děti nemají pocit, že mají dostatek naší pozornosti. Zkuste si občas udělat čas jen na sebe, bráchu ať pohlídá tatínek nebo babička a vyražte si spolu.
Dana
Paní magistro, jsme starší rodiče ( 40,44 let) máme 6- letou dceru. Od narození se manžel dceři velice věnuje, ale už se mi zdá, že až moc. Do pěti let ji nosil, obouval, leží u ní a čeká až usne, čistí ji zuby, u snídaně ji má na klíně a krmí ji, ráno nerožíná, aby ji nebolely oči, uklízí po ní všechno sám, sedí u ní na zemi i na WC a čeká, až bude hotovo, v obchodě skáče žábáky( všichni se otáčeli a mě tekly slzy, říkala jsem si, že tohle přece není můj muž!), šišlá a je roztomilý tak, že víc už to prostě nejde. Nikdys námi neseděl u stolu, nechce ji rušit - to dělá od mala. Nikam nechodíme, protože nepřipustí, aby ji hlídal někdo cizí. U kolegy v práci zjistili u dítěte cukrovku, jsou stejně staří s tou naší. Okamžitě ji bral moč, jestli ji nemá taky. Takto jsem už prožila slepé střevo, epilepsii, rentgeny, alergie.. Chodí s ní plavat, ale jen proto, že někde četl, že nejhorší jsou přitopené děti. A poslední byla sebevražda dcery jeho kolegyně, kdy prohlásil, že na naši dceru musíme být hodní, aby ji nespáchala taky. Naprosto se ji obětoval a nepřipustí, že něco může dělat špatně. Před zápisem do školy se sesypal, protože prý neví, jestli jsme školu vybrali správnou. Říkám si, že vydržím, ale začíná mě to nějak svazovat,dělám takový protipól a vytyčuji meze. Děkuji za případnou odpověď.
Dobrý den,
no, je jasné, že v této situaci Vám nezbývá nic jiného, než být tím protipólem a dělat to, co je pro děti tak strašně důležité - hranice a pravidla.
Pokud se Váš manžel chová tak, jak popisujete, opravdu tím dceři neprospívá. A Vám také ne - musíte se nutit do role, která vám nevyhovuje (být ta přísná) a asi to ani neuspokojuje představu o partnerství.
Je otázkou, co ho k tomu vede. Je to něco, co sám v dětství nezažil a teď to (trochu přehnaně) nabízí dceři? Nebo to u nich doma bylo také tak a proto má pocit, že je to tak správně? Napadají mne i jiné důvody.....myslím si, že nejlépe by bylo, kdyby se vám podařilo získat manžela k návštěvě třeba rodinného terapeuta. Zkuste to přes sebe nebo dceru - ne že byste tam měli jít, protože jeho chování není normální, ale kvůli Vám, protože si potřebujete některé věci ujasnit nebo kvůli dceři - nepíšete, jak dcera obstojí třeba mezi vrstevníky, jak si poradí bez pomoci tatínka třeba ve školce či škole.
Nepíšete také, jak to celé ovlivňuje vaše partnerství (krom toho, že nikam nechodíte).
Pokud partner odmítne, zvažte, zda nevyrazit pro pomoc sama - vše si ujasnit, poradit se, jak v určitých situacích reagovat....
Držte se
Dana
Dobrý den, mám 5-měsíční dcerku. Moc nemusí cizí lidi ... když si ji chce někdo cizí pochovat nebo se jen přiblíží, začne hned brečet. Takto reaguje i na babičku, kterou vidí jednou za 2 týdny. Máme to nechat být? Přejde to samo? Nebo ji naopak více vystavovat kontaktu s cizími? Děkuji
Milá Moniko,
dcera je ještě malá. Potřebuje hlavně bezpečí ve vaší náruči. Pokud pláče, když ji chce někdo vzít, určitě ji vemte k sobě vy. Co se týče babičky, je možné, že když dceři necháte čas, nechá se od babičky pochovat později (po hodině, dvou).
Na kontakt s cizími má ještě čas. To můžete "nacvičovat" až jí bude přes rok.
V prvním roce potřebují děti hlavně rodiče. Pokud jsou jim rodiče k dispozici, cítí se bezpečně a to jim také umožní, aby v pozdějším věku naopak odvážně vyrážely na průzkum světa :-)
Dana
Dobrý den, mám takový problém, který se týká čůrání mého syna. Synovi je 2 a čtvrt roku, je moc šikovný, dobře mluví a je dost vnímavý, ale co se týče nočníku, tak to je horší. Je zajímavé, že když jsme naostro začali trénovat nočník asi měsíc před 2. narozeninami, tak po 3 dnech to víceméně uměl a na nočník si sám říkal "čůrat". Pak po jednom úspěšném měsíci, jako by se to všechno zlomilo a přestal si říkat. Ve slipech má skoro pokaždé mokré kolečko a nepočůrá se jen díky tomu, že ho na nočník pravidelně asi každou hodinu sami dáváme. Když už ho tam takhle dáme, vyčůrá se pokaždé. Zajímavé ale je, že v autě nebo v nákupním centru si řekne pokaždé a nikdy se nepočůrá. Když si takto sám řekne, dostane odměnu, abych ho trochu motivovala. Pořád si s manželem říkáme, že vydržíme, ale zdá se mi, že už to trvá docela dlouho. Napadlo mě také, jestli třeba není líný jít na nočník nebo že by byl tak zabavený, že zapomene? Nevím, co dělám špatně. Předem děkuji za odpověď. S pozdravem Petra
Milá Petro,
myslím, že je syn opravdu šikovný. Možná, že doma si neřekne právě proto, že ho vy pravidelně vysazujete. Co by se stalo, kdybyste to i doma (stejně jako v autě nebo nákupním centru) nechala na něm?
To, že se v tomto věku občas stane nehoda, je úplně normální. To učůrnutí může opravdu souviset s tím, že je zabraný třeba do hry. Zkuste to tak, že se ho občas zeptáte, zda na záchod nechce, ale nevysazujte ho automaticky. Věnujte se spolu třeba kostkám, pomoci v kuchyni :-), zpívání a povídání víc než tomu nočníkování. Když se mu bude na nočník dařit, pochvalte ho, s těmi odměnami opatrně.
Dana
Dobrý den paní doktorko,přečetla jsem si vaší odpověd a ještě bych chtěla doplnit.že to naše večerní drama trvá už 3 měsíce a je to velice vyčerpávající.Kluci už maj normální postele a včera jsem si s Honzíkem šla i lehnout a nebylo to nic platné.Do postele kluky dáme v pul osmé a usínají kolem jedenácté.Problém jsem řešila s dětskou lékařkou a dala synovi kaky FENISTIL večer 10 kapek on je alergik,rano bere ZIRTEK Nic platné snad jestě horší......Prosím neměla bych se ještě někam obrátit. (kluky máme osvojené a jinak není problém)Děkuji za radu Lucie.
Milá Lucie,
myslím, že s léky na alergii to nesouvisí.
Zkuste nějakou dobu ještě vydržet - dodržujte večerní rituál, oblékněte mu na spinkání třeba takové to pyžamko (overal) se zapínáním vzadu. Před spaním už jen klidový režim, pozor na TV a co by tam mohli vidět. Ukládejte a odcházejte.
Zkuste se tím netrápit. Jisté je, že to časem přejde. Čím víc budete v klidu, čím méně Vám to bude vadit, tím to půjde lépe. (budete trpělivější, syn také vycítí, že jste v klidu). Určitě je to náročné, domluvte se s manželem, že se budete střídat. Vůbec zkuste, zda uspávání nepůjde tatínkovi lépe :-) Někdy to tak je, že to děti zkoušejí třeba jen na maminku.
Kam byste se měla obrátit - to nevím. Pokud syn prospívá, není ráno unavený, je dobře naladěný - myslím, že jde opravdu o to, aby se naučil usínat.
Zkuste třeba ještě posunout postýlku o půl hodiny.
Držte se
Dana
Dobrý večer. Chtěla bych se zeptat. Máme 10,5 měsíčního syna a od 7měsíce chodíme na nočník, nijak jsem na něho netlačila. Když to nešlo, tak nešlo, když nechtěl, nechtěl... Spýš šlo a jde o ranní posazování po probuzení, kdy se vykaká skoro vždy (nebo později) a vyčúrá. Samozřejmě si o nočníka neřekne. Jde mi jen o to, že asi týden už v noci nečúrá, ani když se v noci i několikkrát vzbudí (od narození se budívá) a ráno je kojenej a někdy ještě pospinká, nebo jen poleží a když se rozhodne vstávat, tak ho hned posadím na nočník, kde vyčúrá hodně, takže nemám strach, že by málo močil a plenka zůstává suchá. Pak asi do 10.00 zase nemočí, spýš kolem oběda a odpoledne více a časěji. Ale jde mi jen o tú noc, jestli toho mám využít a skusit mu plenku nedávat, nebo z toho ješte nemá rozum a nechat to až odbouráme nejdřív v budoucnu denní plenkování. Nechci ho do ničeho tlačit. Dopoledne plínku zkouším nedávat než nejde kolem té desáté spát. Omlouvám se jestli je to moc chaoticky napsané. A ješte drobná rada. Jde nějak v tomto věku naučit dítko říkat si o nočník, nebo také ještě moc brzy. Už se totiž začal ohlížet bo svém díle v nočníčku. Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
já si myslím, že je ještě brzy. Píše se, že až tak kolem 14 měsíce dozrávají svěrače a dítě dokáže čůrání chvilku zadržet - pak ho můžeme teoreticky učit na nočník. Do té doby je to spíše otázka náhody nebo pozorné maminky (to bude váš případ), která vypozoruje, kdy nejčastěji dítě čůrá (třeba po tom spaní).
Já bych mu plenu na spaní nechala, může se stát, že se počůrá.
O nočník si, myslím, v 7 měsících sám neřekne. Až bude mobilní, můžete mu ho dát někam, kde o něm bude vědět, třeba si ho pak začne nosit. Ono 7 měsíční dítě by ještě ani nemělo moc sedět - stabilní v sezení jsou děti někde kolem 8 měsíce.
Počítejte ale s tím, že se to může ještě "zhoršit", že to opravdové učení se nastane tak, jak je to obvyklé, kolem roku a půl až tří let.
Dana
Dobrý den chci se vás zeptat na dva dotazy ten první je kolik by mělo vážit 1,5 leté dítě já mám 1.5 letého synka a váží mi 10,30 kg a paní doktorka mi v poradně řekla že mi neprospívá přitom nám syn sní vše co se týče mléka tak mu dávám ráno a v poledne po obědě plnou láhev sunaru pro roční děti. Můžete mi říci co dělám špatně a ten druhý dotaz je na který už jsem se jednou ptala že mi syn nechce sám chodit bojí se pustit a když se pustí udělá pár kroků sám a pak si sedne a nechce dál nevím co mám dělat paní doktorka v poradně mi tvrdí že pro tak staré děti už rehabilitace nejsou a že buďto se pustí a bude chodit a nebo nebude to prý ho mám nechat doma na koberci dát mu boty a nechat ho ať si dělá co chce že mu nijak nepomůžu. Můžete mi prosím poradit jsem z toho úplně zoufalá a nevím jak dál. Děkuji předem za vaši radu a pomoc
Dobrý den,
ohledně stravovaní se poraďte s někým, kdo se věnuje výživě.
V 18 měsících by podle tabulky v průkazce mělo dítě měřit cca 82 cm a vážit cca 11.5 kg.
Zeptejte se paní doktorky, co ji vede k tomu, aby považovala syna za neprospívajícího.
Já si myslím, že pokud jí, jak píšete vše dostatečném množství, má se dobře, je dostatečně aktivní - pak je možná prostě jen drobnější. Ale konzultujte to s lékařkou.
Co se týče chození - myslím si, že když se poradíte s nějakým fyzioterapeutem, určitě neuděláte chybu. Myslím, že nikdy není pozdě začít s cvičením.
Doma bych ho nechala, myslím, že ani boty nejsou důležité (i naši fyzioterapeuté říkají, že nejlépe je chodit bosky (když to jde). Pokud chodí za ruku, tak mu ji nechte, až se bude cítit sám na to, aby se pustil, udělá to.
Vydržte a určitě se s fyzioterapeutem poraďte.
Dana
Dobrý den, moc teď řešíme nástup syna do školy. Je narozený v listopadu. Je velmi hravý, nesoustředěný. Navštěvujeme logopedii. Přijde mi nevyzrálý na školu proto jsem navštívila PPP, kde mi doporučili odklad a potvrdili moji domněnku. Jenže mám obavy abych mu odkladem spíše neublížila. Nastoupil by do školy skoro v osmi letech. Jak by "zapadnul" mezi spolužáky. V poradně (PPP) mu doporučili odklad pro nesoustředěnost, nevyzrálost, grafomotorice a logopedii. Děkuji moc za odpověď.
Dobrý den,
pokud vám to doporučili, asi bych vyčkala. Možná, že by měl problém zapadnout teď, když je nevyzrálý, nesoustředěný.......spousta těch věcí se za rok může ještě srovnat a pak na "zapadnutí" mezi kamarády bude mít víc prostoru. Určitě také nebude sám.
Můj syn je také listopadový, nastupoval do školy jak měl a patřil do mladší poloviny třídy !!! Třeba ani nebude nejstarší :-)
Dana
Dobrý den paní doktorko.Mám skoro 10 letého syna a mám sním neustále problémy.3xtýdně mi donese ze školy poznámku.Že vyrušuje,že je drzý,nebo hrubý ke spolužákům,v hodině neposedí.vstává,nebo si zpívá.Nemá žádné kamarády,nikdo s ním nechce kamarádit.Nepomůžou zákazy,ani domluva.někdy mi ujedou nervy a dostane i výprask.byli jsme i u psychologa.ale prý není hyperaktivní.Taky se dobře učí,ale kolikrát si to skazí tím,že učitelce řekne,že již pracovat nebude a svou práci nedokončí.Jsem opravdu už bezradná.Škola mi dokonce vyhrožuje,že na mě pošle sociálku,at mu domluvím.ale co asi dělám!?říkám jim to znova na každé schůzce snima,že na něj nic neplatí.tak už opravdu nevím.taky ta učitelka mu rok říkala jiným jménem,přitom jsem jí tolikrát psala,jak se jmenuje.ale ona jako kdybych nic nenapsala a nazývala ho tak dál((což mě samozřejmě vytáčí.Jednou taky mi odepsala,at prý ji donesu jeho rodný list,jak se vlastně jmenuje(((((JAK KDYBYCH NEVĚDĚLA,JAKÝ JMÉNO DÁM SVÝMU DÍTĚTI,KTERÉ PORODÍM NE?Přihlásila jsem ho na jinou školu.No,ale ta si zase zjistí,proč ho tam chci dát,tak aby mi ho nakonec vzali.Jsem opravdu už s nervama v koncích.Každý den to samé.Když nedonese poznámku,tak si zas něco veme do školy,co nemá.Jako například v pátek.vzal si nůž.takovou tu rybičku.my mu ji nedali.prej mu ji dal bratranec.Děti s nožem neohrožoval,jen ho mělna lavici o přestávce.Aby ho děcka asi viděli a on asi aby konečně zapadl..nebo co.prosím,,,moc prosím.poradte,co mám dělat.......((((moc vám děkuji za případnou odpověd.Ina
Dobrý den,
zdá se, že syn by se moc chtěl dostat mezi kamarády, snaží se na sebe všemožně upozornit (i negativně), ale nikdo ho nebere vážně. Dokonce ani paní učitelka, která nerespektuje ani to, jak se jmenuje (a nebo chce, aby mu tak říkala - není přece vůbec důležité, co má v rodném listě). Když jsem Josef, nemusím za to být jako dítě rád a pokud to okolí ví, tak mi tak neříká, i když to mám v rodném listě.
Nedokážu posoudit, zda pomůže změna školy, ale asi bych se nebála, že ho nějak poškodí pověst z této školy, bude záležet, jak se tam uvede.
Zkuste už teď - podpořte jeho kamarádství (pokud má kamaráda, ať si ho třeba pozve domů, vemte ho o víkendu na společný výlet....) a jinak - co nějaký kroužek, sport, kde by syn mohl vyniknout jinak než zlobením. Sporty jsou prima i proto, že se tam vyžaduje řád, pravidla....
Vím, že je těžké zachovat klid, když přinese poznámku, ale zkuste se spíše zajímat o to, co se přihodilo a proč, jak on to řešil a poraďte mu, jak by bylo lépe to řešit. Bylo by prima, kdyby cítil, že jste na jeho straně.
Držte se
Dana
Dobrý den chci se zeptat jestli je nutné,abych šla s dcerou 5 let do poradny. Od 3let chodí do školky vše bylo v pořádku, ated nám oznámili že naše dcera nechce spolupracovat v kolektivu a je radši u stolečku sama , tam si hraje nebo něco tvoří. Je chytrá,dobře mluví a má v sobě moc lásky. Vždy se prý upne na učitelku a mazlí se sní a vyžaduje to celou dobu než si pro ní příjdu. Tak nevím čím by to mohlo být a jestli sní mám někam zajít. Děkuji
Dobrý den,
píšete, že se to objevilo až v poslední době? Nepřihodilo se jí něco ve školce? Jak ji do té doby přijímali vrstevníci? Nezměnilo se něco v jejím okolí? Změnilo se její chování nějak i doma?
Zkuste se nad tím vším zamyslet, třeba přijdete na to, kde je zakopán pes.
Poradnou nic nezkazíte, ale já bych jí nechala chvilku, třeba se to zase srovná.
Mluvte s ní o školce. Povídejte si o tom, co se jí libilo, co zažila - možná se také dovíte, jak se jí tam daří (z jejího pohledu). Jen se nevyptávejte přímo - proč si nehraješ? Proč nespolupracuješ? Ptejte se na příjemné zážitky.........
Pokud by se Vám to nezdálo, pak máte tu možnost vyhledat pomoc v poradně.
Držím palce
Dana
Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na pár otázek, budu moc vděčná, odpovíte li mi na ně. Mám 5 letého syna(letos v červnu 6 let). Syn je dle mého názoru inteligentní a hodné dítě, akorát je přehnaně upjatý na mě jako na matku. Nemůžu se ani osprchovat bez toho aniž bych ho nechala samotného, vždy za mnou po chvíli příjde. Je to i v jiných situacích kdy mám odejít jen do vedlejší místnosti bez něj. Syn nechce ani spát sám, zkoušela jsem již několikrát ho uspat v jeho pokoji, vyzkoušela jsem různé způsoby(pohádka, světlo, pootevřené dveře..).Nakonec to dopadlo vždy tak že syn plakal ze spaní a nakonec stejně přišel spát za mnou. Je pravdou že jsem celý den v práci, přes den je syn ve školce, poté ho vyzvedávají mí rodiče a já se vracím domů až kolem 18h., co 14 dní tráví víkend u svého otce. Myslíte si že bych měla tuto upjatost na mě nějakým způsobem řešit nebo to nechat být a počkat až syn dozraje sám? Nerada bych mu způsobila nějaké trauma. Dnes mi v Mš řekla že je nešťastná z toho, že nemůže mého syna odnaučit malovat postavy jako tzv.hlavonožce, a že to vypadá na nějaký psychický blok. Jinak tvrdí že je syn šikovný, inteligentní, v kolektivu oblíbený, akorát trochu líný. Prosím Vás tedy ještě o radu v téhle situaci, myslíte si že bych z tohodle důvodu měla vyhledat dětského psychologa? Moc Vám děkuji za odpovědi, doufám že nezní moc zmateně a přeji Vám hezký den. Zuzana.
Milá Zuzano,
většina děti v tomto věku už dokáže být samostatná, s odloučením od rodičů nemají větší problémy. K tomu, co píšete, mne napadá, že se u syna může jednat o chování související s vaším rozchodem s manželem (obava, aby o vás nepřišel), která může být ještě podpořená tím, že na něj nemáte moc času - potkáváte se až večer.
Zvažte, zda byste nemohla alespoň některé dny chodit dříve, abyste spolu mohli něco podniknout, abyste měli společné zážitky. Když bude mít čas užít si vás odpoledne, možná se na vás nebude "lepit" i při sprchování.
Určitě by také pomohlo, kdyby mohl - právě v tomto věku - trávit více času s tatínkem. Potřebuje teď víc z toho klučičího světa - soutěživost, povzbuzení, trochu tlak na výkon.....
Co se týče spaní - když si syn potřebu být s Vámi dosytí přes den, zvládne to spinkání sám lépe.
Máte-li chuť se osobně s psychologem poradit, určitě tím nic nezkazíte. Zkuste dětského psychologa a nebo ještě lépe rodinného terapeuta.
Držte se
Dana
Dobrý den Paní doktorko máme dva syny,věk 3roky a 2roky.Mladší syn má za poslední měsíc potíž usínat.Přeztože máme rituál po sedmé hodině vykoupat,večeře,zuby,pohádka,pusa a spát tak nic nepomáhá. Syn jako by ožil vyléza z postýlky,svléká si pyžamo i plenku a zkouší nás co vydržíme.Několikrát ho obleču,položím a pohrozím proutkem. Starší syn je taky ve stejném pokoji ale ten takové věci nedělá, naopak nás ještě pokřikem upozorní že je Honzík venku z postýlky. POlední usínání Honzíka je bez problému, spí dvě hodiny.Zkoušela jsem ho po obědě nedát spát a nešlo to byl hodně mrzutý.Prosím poradte děkuji za odpověd Lucie
Milá Lucie,
zkuste vydržet. Syn musí pochopit, že není jiná možnost, že večer se leží v postýlce a odpočívá nebo spinká. Zkuste trpělivě oblékat a vracet do postýlky - syn tak trochu zkouší kdo z koho a myslím, že byste měla vyhrát vy :-) Nepíšete, jak dlouho to celé trvá než usne (jak je to pro Vás náročné).
Choďte tam častěji, abyste to třeba stihla dříve, než se úplně svlékne a vydržte. Rituál určitě zachovejte, odpolední spinkání také (někdy mají děti potíž s usínáním naopak proto, že už jsou moc unavené).
Dana
Dobrý den, ráda bych se zeptala jaká nejvhodnější výchovná metoda při vztekání dítěte. Máme 10ti měsíční holčičku a poslední dobou hodně zkouší jestli díky vztekání budou věci po jejím např.když něco chce/nechce. Většinu dne tráví ve větší ohrádce (vel.manžel.letiště), když se začne vztekat manžel jí hned dá do postýlky, jakoby na hanbu. Já jsem s ní více času a většinou si jí pouze přestanu všímat a nedávám jí ,,na hanbu,,. Při jednom z převlékání se začala vztekat, že to nechce a snažila se mne kousnout, co v tu chvíli je vhodné udělat? mělo by se nějak fyzicky potrestat takhle malé dítě? Předem děkuji za odpověď. S pozdravem Daniela Janovská
Dobrý den,
myslím si, že takhle malé dítě rozhodně není na místě trestat. Tím "vztekáním" nám chce spíše něco sdělit - něco jí nevyhovuje, chce nás přivolat, abychom se jí věnovali, pochovali ji......nemá moc jiných možností, jak to sdělit (mluvit ještě neumí).
Pokud se "vzteká" - spíše než to, že ji "odložíte" bych se jí začala věnovat, něčím bych ji zkusila zaměstnat.....vemte si ji třeba do kuchyně, když vaříte, půjčte jí vařečku či jiné bezpečné náčiní, vyprávějte jí, co zrovna děláte......
Co se týče oblékání - děti v tomto věku si začínají hodně užívat to, že jsou pohyblivé. Při převlékání jim bráníme v pohybu, v prohlížení si okolí..... tak prostě protestují. Zkuste vydržet. Kousat se nenechte, ale stačí důrazné ne. Zkuste ji i při převlékání něčím zabavit - dejte do ruky hračku, tubu s krémem.....
Dana
Dobrý den, mám na Vás dotaz ohledně nástupu našeho synka do školy. V červenci 2012 mu bude 6 let, od září by tedy měl jít do školy, je narozený o 2 měs. dříve, což se na něm vývojově vůbec nepodepsalo, od malinka z něho byla doktorka nadšená, protože seděl i chodil dříve než děti nar. v termínu. Do tří let nebyl ani jednou nemocný. Ve 2,5 letech už krásně maloval, naučil se abecedu, výtvarný talent mu vydržel do teď. Ve čtyřech letech uměl poznávat hodiny. Teď je mu vlastně 5,5 roku a umí počítat, píše a čte věty typu Máma má Emu, atd. A tady je kámen úrazu, učitelka ve školce říká, že je hrozně šikovný, že ho do školy určitě doporučí, ale doktorka ho nechce doporučit, nevíme proč, protože na 5-ti leté prohlídce ho vychválila do nebes, ale teď tvrdí, že je nedonošený a tzv. prázdninové dítě a tudíž by neměl jít do školy. Připadá mi to, jako by to brala podle tabulek a ne podle toho, jaké dítě je, což se mi vůbec nelíbí. Je hodně živý, teď i více hravý, protože máme skoro 2-letou holčičku, tak se občas "snižuje na její úroveň", ale jinak dokáže sedět i 2hod. u úkolů pro předškoláky, kolikrát ho nutím, ať už si od toho odpočine. Mám strach z jedné věci, že když půjde do školy o rok později, tak se tam bude nudit a bude zlobit. Doktorka nás nutí jít k psychologovi, což by mi nevadilo, pokud bych na něm viděla jediný problém. Ale takhle se mi to zdá naprosto zbytečné, nechci ho tím zatěžovat. Dokážete mi poradit, kdy by tedy měl jít do školy? Já bych ho chtěla dát již letos, ale nevím, jakou váhu má při zápisu posudek od doktorky a pokud ještě odmítnu toho psychologa. Je konečné rozhodnutí na nás, rodičích? Omlouvám se za dlouhý dotaz a děkuji za Váš čas i odpověď, hezký den
Dobrý den,
pokud do školy věkem "patří", je rozhodnutí na Vás.
Co se týče jeho dovedností, je opravdu šikulka.
Co je ale důležité pro nástup do školy více než to, že dítě umí číst či psát...., důležitá je jeho sociální zralost - to, jak si poradí ve skupině vrstevníků, jak si poradí s autoritou atd. To bývá někdy právě kamenem úrazu. Dnes bývá hodně dětí odkladových a pak se v jedné třídě potkají děti teprve krátce šestileté a už skoro osmileté. A dva roky v tomto věku je opravdu velký rozdíl. Ti menší musí být opravdu zdatní, aby se v takovém kolektivu prosadili.
Nevím, proč se obáváte vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně.....máte nějakou nepříjemnou zkušenost? Já bych byla pro tam dojít a prostě se s nimi poradit.
Dana
Dobrý den, prosím Vás o radu. Syn 27měs. už od malinka nechce moc jíst, je dost vybíravý, aby něco snědl, musí se nějak zabavit, mít v rukou hračku (poslední dobou si hraje, že krmí plyšové kamarády, zvířátka, autíčka apod.) Ale on sám jako by neměl ani potřebu jíst. Do rukou si nevezme skoro nic a sám sní sotva 2 lžíce, ne že by se neuměl najíst, ale nechce a sám to i řekne a vyžaduje stále krmit. Každé jídlo protahuje a někdy obědváme i hodinu. Už jsme to řešili i s pediatrem, přidali i vitamíny skup.B., které by měly podpořit chuť k jídlu, ale bez úspěchu. Když byl nemocný a bral atb, tak jedl výborně. Ale už nevíme, jak ho nalákat a zaujmout, aby chtěl jíst sám. V září nás čeká školka a máme strach, že syn bude raději hladovět. Jinak je jeho vývoj přiměřený, váží 10kg a měří 89cm. A ještě mám další dotaz. Syn byl během loňského roku 3xhospitalizován v nemocnici (poprvé pro febrilní křeče) a od té doby je často nemocný (vysoké horečky bez jakýchkoli příznaků trvající i týden a poté třeba jen rýma nebo viroza). Rádi bychom se pokusili vysadit pleny na spaní, ale nevíme, jakým nejlepším způsobem, abychom syna nestresovali. Přes den je doma bez plen a chodí na záchod i kakat (nočník nebyl úspěšný), občas se sice ještě počůrá, když zapomene při hře, ale jinak se snaží říkat si sám. Na procházky ven nebo do auta dáváme ještě raději tréninkové kalhotky. Na spaní dáváme ale plínku a někdy se stane, že jak se různě vrtí, počůrá i postýlku. Problém je, že když ho chceme převléknout, začne křičet a kopat nohama a má strach, že mu jdeme dávat léky na horečku. Bohužel nepomáhá ani vysvětlování, uklidňování, někdy je v takovém záchvatu, že musíme počkat, až zase tvrdě usne. Prosím, poraďte. Předem děkuji. Eva
Milá Evo,
co se týče jídla. Trošku mi připadá, že je to taková ta klasika - je to bezva hra, při které všichni kolem spolupracují. Proč to nebylo v nemoci? Napadá mne to, že když jsou děti nemocné, pak vždy získají automaticky mnohem více naší pozornosti , úlev - chováme, čteme v posteli knížky......možná už pak neměl tak velkou potřebu "zaměstnávat" Vás jídlem. Zaměřte se tedy na jiné společné aktivity, zkuste si toho nejezení moc nevšímat. Jezte společně, jídlo nabídněte a nechte na něm, kolik sní (nebojte se, hlady neumře).
Co se týče teplot - určitě je to otázka také pro lékaře (nemůžeme to bagatelizovat ze zdravotního hlediska), ale i tady se nabízí, že vlastně udělal nějakou "příjemnou" zkušenost v nemoci - více pozornosti, méně vyžadování a trvání na hranicích....a tak si to jeho tělíčko těmi somatickými příznaky toto vše opakovaně zařídí.....zase je na místě věnovat se mu co nejvíce v době, kdy je zdráv, když se nejí....aby měl důvod být zdravý.
A pleny?
Já bych plenu na noc zrušila ve chvíli, kdy bude opakovaně suchá. Myslím, že noční pomočování je většinou otázka zralosti svěračů a močového měchýře, než že by se to dalo nějak natrénovat. Prostě vyčkejte, dejte před spaním vyčůrat, nedávejte před spaním moc pít. Co se týče "vyvlékání" z pleny - zkuste mu na spaní přes plínu dát třeba body a jen pyžamkové kalhoty, body snad plenu udrží na místě.
Držte se
Dana
Prosím o radu mám 14ti letého syna a 3 letého a jsem na ně sama a se starším začali velké problémy s chováním jak ve škole tak doma odmlouvá neposlouchá co se mu řekne ve škole neustále vyrušuje a je arogantní třídní učitelka mě řekla že vyloženě provokuje když jsem mluvila s ostatními učiteli myslela jsem si že má prblémy s mladými učitelkami ale není tomu tak většina učitelů problémy nemá s ním ale hlavně třídní učitelka má problémy už dostal důtku třídního učitele a hrozí mu ředitelská zloušela jsem domluvu ale ta je úplně o ničem pořád si mele svojí verzi nevím jak na něho protože už i učitelka říká že vzhledem k tomu že je premiantem třídy má velice pěkné známky tak chování k tomu nejde zakázala jsem mu počítač ale mám strach že nevydržím ten počítač zakázat na dlouhou dobu že přijde a maminko prosím a já změknu udělala jsem v tomto asi hlavní chybu ve výchově že jsem něco řekla a nestála jsem si zatím.Mohla by jste mě poradit jak na to máme možnost ještě na nápravu aby začal poslouchat.Mockrát Vám děkuji Hermanová
Dobrý den,
krátce k těm zákazům. Určitě jsou situace, kdy jsou na místě, ale vždy by mělo být jasné, za co jsou a také, jaká je možnost (co by mohlo dítě udělat pro to) jeho zrušení. Takže ne 14 dní bez počítače, ale počítač ne dokud........(a následovat musí nějaká reálná a pro dítě dosažitelná podmínka).
Píšete, že syn má vlastně problém jen s třídní učitelkou. Zkuste se více postavit na jeho stranu. Vyptejte se ho, jak to vidí on, proč se chová tak či onak, čeho tím chce docílit, co ju na učitelce vadí. Zkuste mu poradit, jak jinak na to.
Zkuste s ním promluvit i v tom smyslu, že ne vždy v životě mu bude každý vyhovovat, a ať to zkusí brát jako možnost si to vyzkoušet. Ať se pokusí s třídní vyjít (udělejte z toho jakoby hru, nácvik pro budoucí časy). Staňte se jeho spojencem, podpořte ho, poraďte, jak na to, zajímejte se, jak se mu to daří. Zkuste nekritizovat, pochvalte za každý dílčí úspěch, když se nebude dařit, zkuste se nezlobit, nekritizovat, spíše povzbudit. Získáte tak dvě věci najednou - bude cítit, že jste na jeho straně a také vám to dá čas, který strávíte spolu.
A i jinak, zkuste si každý den udělat chviličku jen pro něj - třeba když ten menší spí.
Držte se
Dana
Dobrý den, měla bych dotaz ohledně mé dcerky (necelé tři roky), od mala je opravdu zlatá, nezlobí, spíš chytré a zvědavé dítko, nejraději z hraček má knížky, dost čteme, bez problému. Občas ale bije. Když se jí něco nelíbí, tak prostě jednu ubalí a je jedno komu. Nedávno kopla do hlavy moji babičku, která jí hlídala a malá se zrovna vyspala. Spíš než děti bije dospělé, ale nezdá se mi, že by si vynucovala pozornost, protože té se jí dostává dost (první vnučka, první dítě). Stáje jí vysvětluji, že to bolí a že jsme všichni smutní, když to dělá. Nechci ji za to bít, to asi není nejlepší příklad. Tak co s ní? Díky za radu. M.
Milá M.,
napadají mne dvě věci - kopnutí babičky mohlo být třeba v rozespalosti jakousi obranou proti něčemu, co od ní babička zrovna vyžadovala (neomlouvám to, jen si myslím, že se někdy můžeme dostat do situace, kdy je taková reakce dítěte pochopitelná - u lékaře dítě křičí NE, my ho všichni násilím držíme a jeho jedinou možností, jak se bránit, je kopat nohama....).
Pokud dcera někoho plácne nebo kopne, je třeba jí říct jasné NE, ale zároveň je třeba dítěti nabídnout jinou možnost, jak v dané situaci reagovat, jak jinak dosáhnout toho, co potřebuje.
Může se jednat i o snahu upoutat pozornost - i když dětem věnujeme dle nás maximum pozornosti, dítě to tak nemusí vnímat. Může se stát, že chce pozornost v nějakém konkrétním okamžiku, kdy ji právě nedostává.
Moc se tím netrapte - je to u dětí docela běžné. Nevěnujte tomu více pozornosti než jiným prohřeškům (jen by se to podporovalo). A jak jsem psala, nabízejte dceři jiné způsoby, jak si říkat o to, co potřebuje. S věkem a tím, jak se rozšíří její dovednosti komunikovat, to odezní.
Dana
