Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Zeptejte se psychologa

komerční

Dokáže navrhnout ta nejlepší řešení našich potíží.

Psychoterapeut, pod značkou Tamara Polanski® vede poradnu pro rodinné vztahy. Pracuje s rodinnými systémy, pomáhá zvládat negativní pocity a složité životní situace. Více na www.tamarapolanski.cz

Poradce je
Radí
Mgr. Olga Kučerová

Dotazy v poradně


Přidejte svůj dotaz

Pomoc moje dítě mě neposlouchá

Dobrý den, nevím kde jsem udělala chybu, mám svého syna 3,5 let moc ráda ale bohužel už nezvládám jeho výchovu. Všichni okolo mi říkají jak mám hodného a šikovného chlapečka ale bohužel tak se chová jen když je s nimi. Ke mně se chová divně - neposlouchá až když začnu křičet tak poslechne, utíká mi, vzteká se. Bohužel mi v poslední době kdy mám docela dost i v práci na něj čím dál víc vyjíždím a křičím. Nevím co s tím - jestli jít někam do poradny aby nám pomohly najít tu správnou cestu nebo jestli se mám já obrátit na psychologa? Nevím jednoznačně mám ale pocit že jako matka jsem zklamala.

Odpověď na dotaz

Zapomeňte na to, že byste zklamala. Vztahy, pocity a postoje jdou vždy změnit. Někdy tak děti ukazjí, jak je matka hluchá ke svým vlastním potřebám. Čím víc se má matka ráda, tím víc se na jejím výsluní dítě ohřeje. Na výsluní její lásky....myslím. Tak projít patřičnou terapií především Vaší, ve které se, myslím, budete muset vrátit do svého dětství a zpracovat různé vzorce vztahů a pocitová traumata, je dobrá volba.Možná Vám dodnes někde v hloubi jeden z rodičů chybí. Abyste našla ke svému dítěti správnou cestu...ta vede skrze Vaši sebelásku a sebehodnotu a zdravé ego.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

zkušební doba, těhotenství a deprese

dobrý den, před třemi týdny jsem nastoupila do nového zaměstnání, vše bylo v pořádku. Pak jsem odjela na školení do prahy a zjistila jsem že jsem těhotná. Po školení v praze jsem v nové práci skoro vše kazila. Trpím úzkostmi a v noci se budím strachy že jsem něco pokazila a že mě vyhodí... jsem zoufalá a mému manželovi tyto moje stavy lezou na nervy. nevím co mám dělat.... děkuji za odpověď

Odpověď na dotaz

Obrátit se na odborníka, vše řešit především s lékařem, možná i stavy manžela, jestli nepotřebuje nějakou medikaci, na nervy, myslím. Měly by převládat pocity štěstí a těšení na budoucnost. Práce a kolektiv mohou být Vaše opora. Možná se víc bojíte, abyste něco nepokazila v manželství. Mějte svoje plány, práci můžete zvládnout i těhotná a vybudovat si takovou pozici, na kterou se vrátíte. Plánujte, dítě je štěstí. Najděte lidi, se kterými to můžete sdílet. Neznám vztahy v rodině, ale pokud má třeba manžel matku, a ta by z toho také byla na nervy, nehleďte na to, hleďze třeba ke svojí matce, příbuzným, kamarádům, a nebo třeba naopak.....určitě máte s kým se těšit a bude se vám dařit.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

dotaz

dobrý den,chtěla jsem se jen zeptat,podle čeho vybíráte, na který dotaz budete odpovídat? Můj dotaz nebyl zodpovězen. Děkuji...

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
poradna je zdarma a je otázkou náhodného výběru, který z mnoha dotazů bude nebo nebude zodpovězen.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

Dítě s otočeným spaním

Dobrý den,mám skromný dotaz i když velmi důležitý.Bydlím v domě,kde je na návštěvě dítě /chlapec 5 let/ a my s manželem trpíme.V noci žije a ve dne spí,Již 2xjsem volala policii,sociální pracovnici,ale náprava žádná.Dohovořit se s nima není možné,bylo nám řečeno,že si musíme zvyknout a nebo brát prášky na uklidnění/manžel je středoškolský profesor a já bankovní úřednice.My jsme zvyklí pracovat s dětmi i dospělíma.Takže chodí spát 1,00hod - 3,00hod.,lítá hraje fotbal,když mu maminka nepovolí postaví je všechny tak říkajích do latě a řve.Maminka mu vše povolí a ostatní jako my i jiní sousedé si prý musíme zvyknout/toto trvalo 2 roky ,to mu byli 2/ a teď o Vánoc jedeme na novo.Podle mého si myslím,že by měl mít již nějaké návyky co může a co ne!!!!Máme zde sousedku,která je též profesorka /nyní učící v Anglii/ a on ji vždy praští,protože chce.Když zasáhl otec maminky ta řekla ,že nehodlá svého syna nijak omezovat!!!Podle mého je to špatná výchova matka/chudák dítě,až příjde do školy _?? Poraďte mi co s tím děkuji Vám VP

Odpověď na dotaz

Dítě někdy uhodí, když nemůže napadnout slovně. Jde o to, co bylo dřív. Vejce, nebo slepice...jestli Vám od začátku vadí návštěva, dítě se bude chovat stále stejně, pokud bude jeho matka vyloučená - a to jsem pochopila, že nemá mezi vámi sousedy na růžích ustláno. Děti mají radar a nepřátelství budí nepřáteství. Zkuste se upřímně s matkou přátelit, dítě se může uklidnit. Nevím, kolik Vám je let...necítím tam trochu žárlivost na pomoc tatínka dceři a vnukovi? Někdy člověk nemůže spát ne kvůli hluku, ale kvůli vlastní naštvanosti. A nakonec, co když to dítě má nějakou poruchu, a prostě nemůže jinak? Nerada používám měřítka dobrá nebo špatná výchova. Co to je? Jinak by maminka mohla pochopitelně navštívit poradnu a dítěti změnit denní rozvrh, v zájmu jeho zdraví, postupně, krok po kroku.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

dospívání

Dobrý den,od roku 2000 jsem rozvedená a z manželství mám dva syny,staršímu synovi je 23 let a někdy mám pocit,že nechce dospět,drží se doma,studuje-jeden výuční list má,chce mít další,asi rok pracoval a nepovedl se mu vztah,vrátil se domů a jako by se jeho vývoj zastavil,myslím ten psychický,někdy si s ním nevím rady,děkuji za nasměrování,jak vše rešit.

Odpověď na dotaz

Možná potřebuje slyšet, že vše zvládnete a dovedete se o sebe postarat sama. Jakoby se Váš vývoj zastavil, možná jste Vy ta, která se po rozvodu ještě neosamostatnila. Je to třeba, aby mohly vznikat nové prima zdravé vztahy. Vztah nevzniká každý den. I k věcem a ke zvířatům, nejen k lidem, máte vztahy. A to nevzniká každý den. A když může nějaký vztah vzniknout a nevznikne, protože se člověk s tím starým, který už není, ještě nerozloučil, tak je to vždy škoda.
Tamara Polanaki®rodinné vztahy

Cit k dětem?

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, co si mám o tom myslet? Je mi 20 l. V 17 l. jsem si našla přítele, byli jsme oba slepí a v 18 l. už jsem rodila. Vím že je spousta mladých maminek, ale o dítě se mi stará má matka. Má ho v péči, malému jsou již 2 r. Brzy během těhotenství nám to s přítelem neklapalo, finančně jsme na tom byli zle. Byl na mě sprostý a nepříjemný. Nedokázala jsem od něj odejít, asi 2 měs. po porodu jsme se rozešli. Podvedl mě s mou kamarádkou a to už jsem nevydržela. Pak jsem se s tím vyrovnávala po svém a když jsem viděla, že to nezvládám, dala jsem do péče dítě matce. Navíc je mu syn strašně podobný, rozbrečela jsem se pokaždé, když jsem ho měla v náručí. Mám sluchový problém a na děti jsem nikdy nebyla, původně jsem se na dítě těšila, i když bylo neplánované. Moc jsem si přála holčičku, mám syna. Syna navštěvuji a dárky dostává. Ale občas mám výčitky, lidi z okolí samozřejmě pomlouvají, co jsem to za člověka. Dítě sem neodložila do lesa apod., přesto se s tím nemohu vyrovnat. Mám moc ráda psi, dva mám a k těm mám obrovský vztah, ale mateřský pud ve mě prostě není a myslím že nikdy nebude. Malého mám ráda, spíše jako sestra, nebo jak bych to popsala. Co vy na to? Myslíte že jsem špatná? Hezký den přeje Sandra H.

Odpověď na dotaz

Jediné, co mohu napsat, že si určitě nemyslím, že jste špatná. Každý dělá to nejlepší, co umí. Taková situace je na analýzu a rozbor, protože se často stává, že si prostě nedovolíte sama být matkou právě proto, aby Vaše maminka byla spokojená. Dokonce si myslím, že syna milujete a jste na něho pyšná. Mějte ho ráda tak, jak nejlépe umíte. Zkuste si o tom něco přečíst. Okolí nemá co soudit, berte to tak, že Vám matka pomáhá s péčí o syna, ne, že jste ho odložila! Buďte s ním co nejvíce času, třeba jednou dáte přednost synovi před matkou. Když si to člověk hodně přeje, může se to povést.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

soužití s dospělým synem

Dobrý den, mám velký problém: máme 22letého syna. Je zaměstnaný,přispívá na domácnost, ovšem zbytek peněz utratí za alkohol, cigarety...Domů chodí jako do hotelu vyspat se, najíst.Nikdy nevíme kdy a na jak dlouho se objeví. Odmítá dodržovat nějaká pravidla, argumentuje tím, že je přece dospělý.My se s manželem stále kvůli němu hádáme, naše soužití dostalo povážlivé trhliny.Manžel přišel s tím, že takhle to dál nejde a chce ho vyhodit z domu. A´t prý jde třeba na ulici, že už chce mít klid. Já jsem samozřejmě proti a to je kámen úrazu. Nechci obětovat jinak spokojené manželství a na druhou stranu mám strach, co by bylo se synem na ulici.Jsem jako mezi mlýnskými kameny,polykám prášky na nervy, z hrůzou očekávám kdy se syn s otcem střetnou a půjde opravdu do tuhého.Poraďte prosím, jestli můžete.Moc děkuji

Odpověď na dotaz

Možná syn jen ukazuje na to, že ani otec nedodržuje pravidla. Nezdá se mi, že by manželství bylo šťastné, protože syn by reagoval jinak. V dnešní době není nic divného na tom, když společně bydlí dvě, tři generace, když si rozumí....než se mladí lidé osamostatní. Chápu-li to dobře, synův příspěvek Vám chybět nebude. Nebo otec chce mít klid, aby nemusel poslouchat matku a syna? Jste Vy ten, kdo poslouchá a podřizuje se? Nebo je otec ten, kdo ženám - matce a manželce vládne? A syn to demonstruje? Nejlepší by bylo, kdyby manžel našel na synovi něco, co má rád a řekl mu to. Někudy to zamotané klubko nekomunikace začít rozmotávat. Hledat co by šlo, ne co nejde. Rodiče jste oba, změňte něco vy, něco udělejte jinak.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

Bezradnost

Dobrý den,mám problém,který trvá už tři roky.S manželem jsme již 12 let,máme dvě děti 4 a 11 let.Nežijeme spolu již 3 roky,ale bydlíme spolu,kvůli dětem.Já tuto situaci už přestávám zvládat,už tři roky mi chybí pohlazení,lásky,cit,miluji své děti a nechci,aby byli neštastné,manžel mě uráží a psychicky deptá,ale k dětem se chová hezky a oni ho milují.Je o 30 let starší než já.Chtěla bych rozvod,ale nevím,jak je to v případě,že on vlastní barák,jak by to bylo po rozvodu s bydlením.Ale já už jsem psychicky úplně vyčerpaná a snažím se jen kvůli dětem.Předem moc děkuji za radu.S pozdravem Š.

Odpověď na dotaz

Tak jestli milujete děti, okamžitě ukončíte vztah, srovnáte svoje ztráty a začnete znovu, jinak. Zamyslete se, jak dětem komplikujete život. Mají matku rády. Berou na sebe pocit viny. Řeknou si - tak, máma je tady jen kvůli nám. To znamená, že kdyby nás neměla, nemusí tady být a může odejít. Takže - my vlastně jsme příčinou toho, že se matka vzdává svého štěstí, že to všechno snáší.....Jednou mi klientka doslova řekla - to peklo jsem snášela jen kvůli dětem. Zeptala se někdy těch dětí, jestli chtějí žít v pekle? Také to vše, jak neřešíte situaci může ukazovat na nesrovnané vztahy s Vaší matkou. Soustřeďte se na to, co jde, a ne na to, co nejde. Možná i se současným mužem můžete začít znovu, ale jinak.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

sem úplně mimo

Dobrý den, Jsem Lucka je mi 14..poslední dobou si připadám divně každý říká že je to puberta ale podle mě ne....v hlavě mám svuj dokonaly svet...mám tam rodinu jak jsem ji vždy chtěla a je to prostě muj sen,žiju jen ve svých myšlenkách nikoho jiného nevnímám, poslední dobou je mi všechno uplně jedno rodina,škola,kamarádi...občas chci být raději mrtvá a to jen proto že mi někdo ublížil v mých myšlenkách...vůbec to nechápu, taky poslední dobou pořád lžu ikdyž nechci,vymýšlím si hlouposti,chci žít daleko od rodiny ale nevím proč mám je ráda ale přitom je nesnáším...a to se děje od doby co jsme se přestěhovaly (z vesnice do města) už je to dva roky a já pořád jen myslím jak vylepšit a zdokonalit můj dokonalý svět v mé hlavě...a ještě něco vždy když jdu po ulici tak si připadám že se na mě každý dívá a mluví o mě :(( a přitom ty lidi ani neznám a myslím že oni neznají ani mě...jsem raději doma zalezlá v postely ve svých myšlenkách...jsem normální?

Odpověď na dotaz

Někdy se takhle může bát dítě o vztah rodičů. třeba, aby táta neodešel k milence, aby máma nebyla sama, někdy to může být strach jednoho z rodičů.Někdy je to ...."Co tomu řeknou lidi..." Někdy to říkají rodiče, někdy se jeden z nich bojí, že se něco provalí..... Jednak bys měla najít člověka, odborníka, se kterým o tom budeš mluvit, jednak pomalu krok za krokem se odvážit probrat z toho strachu nebo šoku a opouštět ten tajný svět a krůček po krůčku se odvážit ve skutečnosti navazovat skutečné vztahy, mimo rodiče, abys mohla v budoucnu mít svoji rodinu, ale tam nepatří máma a táta, ale ty, tvůj kluk,kamarádky, učitelé, tvoje úspěchy, plány, potom manžel, děti. Rodiče si poradí, a když Ti nepomohou, musíš to zvládnout sama. Je plno krásných věcí. Odvahu! Je to dobrodružství.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

postinterupční syndrom

Dobrý den,prosím Vás o radu.Tři roky toužím po třetím děťátku.Dvakrát jsem s přítelem,otcem našich dvou dětí otěhotněla,propadla panice,že ztratím zaměstnání,zůstaneme finančně závislí na něm a šla na interrupci.Druhá interrupce byla poslední den ve 12.týdnu.Byla jsem přesvědčená,že situaci zvládneme,ale nakonec jsem opět zpanikařila.Velice toho lituji.Problém je v tom,že se neumím vyrovnat s myšlenkou,že třetí dítě si prostě nemůžeme dovolit.Stále si nalhávám,že to můžeme za rok zase zkusit.Bojím se však,že zpanikařím potřetí.Myslím,že to už by opravdu nebylo v pořádku. Prosím poraďte,jak vyhnat z hlavy myšlenky na další těhotenství.Připadám si tím posedlá,celé dny myslím a mluvím pouze o tom.Mám problém smířit se s tím,že jsem svou šanci propásla.Je mi 37 let.Příteli 49.Velice Vám děkuji.J.B.

Odpověď na dotaz

Myslím si, že je třeba navštívit poradnu, mojí nebo jinou podobnou, jiného odborníka, asi to není na internetovou poradnu, abyste to vyřešila. Srovnat si přání, priority a najít to, co si do těch situací promítáte. Možná by bylo spíše lepší vyhnat z hlavy ty strachy ze závislosti, z nouze apod., než myšlenku na těhotenství. Někdy to může být obava zapojit se do kolektivu a do pracovního procesu a strach, aby se to nestalo i tomu druhému. A po roční terapii, například, můžete klidně znovu otěhotnět, nebo v klidu začít pracovat, podle toho, v čem se budete cítit zdravě a svobodně.
Tamara Polanaki®rodinné vztahy

Vzteklost

Dobrý den, mám 21.měsíční dceru a jsem bezradná jak mám postupovat v její vzteklosti. Když jí napomenu, okřiknu či seberu nějakou věc, začne se mlátit ručičkami (dlaněmi) do hlavičky popř. jde do kleku a bouchne se 1x-2x hlavou do země nebo do zdi či stolu. Pak ovšem vždy začne plakat, protože jí to bolí. Prosím poraďte co mám udělat v takovém případě. Nevšímat si jí, okřiknout jí znovu nebo jí lupnout jednu přes zadek? Předem děkuji. Lucie

Odpověď na dotaz

Těžko říci, jestli je to vzteklost. Jednak je dobré konzultovat vše s dětským lékařem, to určitě. Jednak to může být bezradnost, strach. Někdy mohou takto děti reagovat, když se snaží ze všech sil být nejlepší a těžko snesou potom napomenutí, mají pocit viny. Určitě je třeba hodně chválit, komunikvat, mazlit, zajímat se, také si v klidu jako matka můžete promyslet, jak propletené jsou vlastně vztahy v rodině a kdybyste podle priorit měla členům rodin dát místo a nakreslit jejich velikost, také kdo se na koho dívá...bylo by to správně?
Tamara Polanski®rodinné vztahy

dá se ještě něco dělat?

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na problém své sestry. Zjistila, že její 13,5 letý syn během prázdnin začal kouřit marihuanu,chytl se špatných kamarádů,začal krást peníze, cigarety atd.Psycholog řekl, že působit má hlavně otec (sestra je rozvedená,ale otec si ho bere docela často). Ten ale problém řeší slovy - no to se dělá? Sestra se drží rady psychologa - odměny a tresty - zabavuje mobil, telefon, dohlíží na známky atd. Přesto synovec na známky "kašle" - z dvojek se dostal na čtyřky+ředitelskou důtku, sestra je "blbá kráva", dokonce jí už dvakrát vrátil facku. Dá se dělat ještě něco než jen brát telefon za špatnou známku? Když sestra řekne "nejdeš ven", tak se obleče a jde. když mu dá facku, vrátí ji. Bývalý manžel je raděj do večera v práci, má málo času, je znovu ženatý, má2malé děti, i když ho majitel firmy pustí dřív z práce, tak tam dobrovolně zůstane dýl, než by jel domů.Sestra původně chtěla syna trestat např. ostříháním atd.,psycholog řekl, že nesmí narušit jeho osobnost.Já si opravdu ale nedokážu představit situaci, že bych ukradla své babičce dva tisíce a rodiče by mi za trest zakázali na týden televizi :(.Mám strach, že sestra za chvíli dostane facku za to, že nekoupila jogurt na který měl synovec zrovna chuť :(. On vidí, jaká je situace a ještě z toho má srandu, že se mu "nic" nestane. Moc děkuji za odpověď. Nějak uniká a nevím, jak to zastavit, byl to skvělý kluk.

Odpověď na dotaz

Osobně mě ruší prvoplánové zabavování věcí. Dítě může ukazovat na to, jak mu chybí komunikace s rodiči, jejich opravdový zájem a porozumění. Jak mu chybí otec, který se vlastně také životem proplácává, možná je na něho matka stále naštvaná, někdy se podobně zachovají děti odkládané k prarodičům. Jediný, kdo zásadně může pomoci synovi změnit jeho přístup, je například jeho matka, která by mohla umět přečíst v synovi, co jí ukazuje a co mu vlastně chybí. Kolik času spolu mluví, jaké mají společné činnosti, jak tomu bylo, když synovi bylo devět, deset? Trest ano, ale najděme nejdříve příčiny, a to v sobě. Jaký příklad dětem dáváme....Myslím, že například u toho nakupování se mohou vystřídat a dohodnout a začít jinak...
Tamara Polanski®, rodinné vztahy

Dotaz

Dobrý večer chtěla bych se zeptat mam výčitky svědomí máme syna jemu 13měsíců,a nechci se s přítelem rozejít,kvůli tomu že jsem byla s klukem nic se mezi námi nestalo jen jsem ho rukou udála ted si to moc vyčítam přítel oničem zatím netuší nevým co dál moc mě to trápí.Kdybych mu otom řekla tak se bude chtít rozejít otom jsem jista děkuju předem moc za odpověd

Odpověď na dotaz

Soustřeďte se na budoucnost. Nevidím jediný důvod, proč byste měla něco říkat. Přestaňte podvádět sama sebe a dělejte jen to, za co si unesete zodpovědnost. Asi to mohlo být hezké...proč jinak byste to dělala? Vařte z těch pěkných pocitů a spíš to příteli nějak vynahraďte. Víc si važte sama sebe a toho, co žijete. Jak zacházíte se sebou se odrazí i v tom, jak zacházíte s pokladem a se štěstím.
Tamara Polanski®vztahy

Nízké sebevědomí přítele

Dobrý den, můj přítel má od dětství nízké sebevědomí (dle mne je to zapříčiněno rozvodem jeho rodičů a pravděpodobnými předchozími konflikty, u kterých byl přítomen). Neúplná rodina je pro něj bolestivé téma. S tím je spojena i žárlivost a vše to dělá opravdu velký problém v našem vztahu. Má také nutkavé myšlenky si nějak ublížit, když třeba myslí, že mě ztratí, protože je úplná nula a všechno dělá špatně, je škaredý, tlustý... Přitom je to atraktivní, velmi chytrý muž a navenek působí sebevědomě. Sanží se ovšem získat nějakou moc a působí to na mne negativně. Vím, že pokud to tak půjde dál, vztah nevydrží, ráda bych mu pomohla a udělala něco pro něj i pro nás. Nízké sebevědomí je stále omílané téma, ale vlastně nevím, jak mu pomoci. Co byste prosím poradila? Sám navrhoval, že by zašel za psychologem, ale když bych mu to potvrdila, myslel by si, že je už úplná nula, když už i okolí ho tam posílá. Navíc myslím, že zlepšit sebevědomí zvládnem sami, jen nevím jak. Nebo je to už téma, které je lepší řešit s odborníkem? Zvládla bych ho asi nějak rozumně na tu cestu navést. Moc děkuji za odpověď, jakákoli pomoc mi pomůže k vyřešení.

Odpověď na dotaz

Ke mně chodí na osobní koučink velmi úspěšní lidé, kteří chtějí být ještě lepší, šťastní a zdraví. Jsou připraveni pro sebe udělat změny a nechat si ukázat cestu ke štěstí a model růstu, optimalizace pravidel vztahů a soužití. Když už i okolí ho posílá, je to asi cesta...Spíš mi to tedy připadá, že může být zaplavován pocity úzkosti a strachu. Udělat od stolu analýzu o sebevědomí může být zavádějící. Může to být jen symptom. Podvědomé pocity strachu ze ztráty a pocity ohrožující život, strach ze smrti a strach o život, to nejsou manipulace. Když to cítí, je to vážné a s tím bych zcela jistě navštívila poradnu, lékaře.
Já bych pracovala s pocity a s programy v mozku, které to spouští. Psychiatr by možná rozhodl o medikaci....je to chemie v těle, pocity - traumatizující, nezpracované - spouští chemické reakce a zaplavují. Člověk reaguje - zamrzne, zaútočí, uteče....a jsou to určité výkyvy, reakce na podněty. Proměnlivé reakce, ale bez pomoci to samo nepřejde.
Tamara Polanski® traumaterapie, vztahy, osobnostní rozvoj a růst, self koučink

bezvýchodná situace

dobrý den, mám takový problém asi méně závažný ale možná mi poradíte.... Jde o to že 6 let jsem s přítelem(36) z toho 5let žijeme spolu, mě je 23 let, máme společně dcerku Lucku 2roky, a z bývalýho vztahu má přítel 15 letou Michalu. A máme problém takový že Michale snámi žije pouze rok, dříve byla ve výchově babičky, matka se jí zřekla, nevídá ji nezná ji, dostala ji do výchovy babička, ale ta se v jejích 14 letech odmítla o ní starat že dělá problémy, Problémy spočívajcí vtom že chození za školu, kouření, nechození včas z venku propad ve škole se známkami, tak ji šoupli knám No nic méně Michala začla semnou šíleně bojovat snažím se aby zní vyrostla normální holka je hnusná na nás všechny.Já vím že třeba žárlí na Lucku, ale ta je malá a má všechno v rámci možností ale prostě mě vadí, začala být na mě hnusná, dělá totální naschváli, když jí řeknu ukliď si pokoj odsekne že nechce apod.. Já vím že to jsou známky puberty ale přijde Vám normální aby se svlíkla a hodila kalhotky špinavý s ponožky za postel mě moc bohužel ne... Přesto jsem ji obědnala k psicholožce a ta ne přímo ale vždy řešila jen mě že já jsem ta hrozná že já za vše mohu za její chování a že můžeme být rádi že vůbec je takováhle... Já vím ale já na ni začínám být pomalu alergická, nesnesem se spolu, prostě to nejde a kvůli ní nehodlám opustit přítele, já vím že bych měla zajít za její psicholožkou ale ta se vždy zastává jen Michali... A já už nevím co mám dělat, její otec o ní nemá zájem, je takový že ji vše dovolí ona může všechno aby byl klid mezi námi, když já něco zatrhnu on povolí a vím, že to neni dobře ale stimhle já asi nic nezmůžu, vždy když se snim chci o tom bavit tak odsekne že chce mít doma klid a ne se furt dohadovat nebo hádat ... Můžete mi poradit co mám dělat? Jak se k ní mám chovat, když ona mě všude pomlouvá a já jsem všude u příbuzných ta nejhorší ničí mi život co mám dělat jak se mám zachovat??, Děkuji za odpověď...

Odpověď na dotaz

Je těžké se srovnat s tím, že se jí matka zřekla. Nikomu Vám nedaruje, že jste mámě nepomohli. Chybí jí, nikoho jiného vlastně nechce, a tak se někdy snaží děti se také matce co nejvíce podobat.
Cíleně můžete odvést pozornos od problémů. Soustředíte se převážně na to, co není, co je špatně, co nejde. Asi je třeba zkusit se podívat na to, jak by to bylo v ideálním případě, co je reálné, jak se můžete změnit, aby se to tomu ideálu přiblížilo. Také se ptejte Michaely. Jaké by to bylo v ideálním případě, to soužití. Tak něco možné bude, něco ne. Jak ona sama se chce o nějakou změnu postarat. Vysvětlit jí, že se jí nesnažíte nahradit mámu, že chápete, že to není snadné, ale že neí dobré si z problémů dělat kariéru. Ta dívka určitě něco umí, bude možné ji ocenit. Mluvit s ní o budoucnosti, představách a snech a o tom, jak ona sama může přispět k jejich naplnění. Hodně důležité bude, abyste přijala a ocenila její matku. Nejste tady od toho, abyste její mámu posuzovala. Něco udělala, jinak to neuměla, pořád je to její máma. Nemůžete chtít, aby byla milá ne někoho, kdo odsuzuje mámu. Docházet pravidelně do poradny asi také není od věci. Je to rodinná záležitost.
Tamara Polanski®rodinná poradna

Manžel odjíždí pracovně na půl roku jak to vysvětlit 5letému synovi.

Dobrý den,manžel odjíždí na půl roku misi do zahraničí..Máme 5letého chlapečka a 3měsíční holčičku.O malou strach nemám,ta to ještě nevnímá,ale malej je hrozně fixovanej na manžela .Manžel je přes týden od rána v práci a vrací se až k večeru,takže o víkendu nám vše vynahrazuje.Malou si stále chová,povída si s ní,koupe ,přebaluje...Se synem podnikají spolu skoro všechny aktivity-hokej,bazén,divadlo ,kino,´´chlapskou práci,,před barákem....Jsou aktivity,kdy se také zapojím-procházka ,bruslení,ale většinu akivit podnikají spoluTaké nemám řidičák a bydlíme na předměstí..Taťka je pro něj velký vzor a maximálně se mu věnuje.Mám pocit,že má taťku radši než mě.Párkrát mi to i říkal.Já jsem trošku ´´nervák,,hned se rozčílím. Pak mě to hrozně mrzí a obrečim to..ale zároveň ho často chválím a říkám,že ho mám moc ráda,ale je to hroznej divoch,nevydrží na jednom místě,nechce si uklízet hračky,neposlouchá-v rámci hry se snažím udělat z uklízení zábavu,ale nakonec to skončí tak,že to stejně uklidím sama,tak stanovím podmínku,že pokud si neuklidí,tak nepřečtem pohádku,na to malej začne vyvádět, až hysterčit,že to nezvládne uklidit.Tak se snažím s nim v klidu promluvit,proč neposlouchá on mi řekne protože tady není taťka,že mu je hrozně smutno -to když manžel odjede třeba na 14dní pracovně na cvičení,takže si nedovedu představit co bude následovat až odjede na půl roku.Protože není hodiny,aby se nezeptak kdy přijede tatka a že mu je smutno,že už to nevydrží.Je pořád ubrečenej a o ničem jiném nemluví.Musím ,ale podotknout,že i manžela kolikrát neposlouchá-je to složitá povaha.Hrozně se vzteká a rozčiluje,když mu něco nejdeNěkdy se hrozně podceňuje,říká nic neumím ,nic mi nejde a brečíMáme se učit logopedii,to je u nás hrozný boj,který skončí plácnutím přez zadek.Dělá u toho blbosti,.Ani odměna nepomáha-to dělá i manželovi..Má vždycky chvilku,že je hrozně hodnýchodí mě hladiit a říká- takhle jsem hodný?

Odpověď na dotaz

Já bych řekla, že napodobuje Vás. Zkuste se na to podívat jako na vlastní obraz v zrcadle. Také je možné, že po otci se stýská Vám. Tak asi jde spíš o to, jak to bez manželovy podpory zvládnete Vy. Jinak pro děti existuje mnoho didaktických návodů, jak situaci zvládnout, ale především potřebuje, aby mělo oporu v rodičích. Ne, aby ono bylo oporou Vám. Tak zapracujte na sobě, zkuste myslet na to, co bude pěkné a na co se vlastně každý den těšíte. Sama. Kromě toho, až manžel přijde domů....
Tamara Polanski® vztahy, krize, řešení

Myslíte, že se dá tomu člověku s pomocí psychiatra - psychologa - nejak pomoci ?

Dobrý den... Skoro rok jsem si psala s jedním člověkem..On žil v Anglii a já v ČR. Věděli jsme, že já se nikdy nenastěhuji tam a on zase sem. Byli jsme velcí přátelé a byli jsme si navzájem VELKOU oporou. On mi VELICE pomáhal a to i po právnické stránce a vždy VELICE DOBŘE.....Myslím, že i já jsem mu byla velkou oporou, např., když mu praskly vředy a byl v nemocnici a nebo když se mu stala ukrutná bolest a zemřela mu dcera.Tu jeho bolest jsem s ním prožívala tak hluboce, že se to nedá ani popsat....Potom mne asi po půl roce požádal, jestli bych mu nepomohla s jeho nepravým bratrem, který byl kdysi bohatý a slavný, ale díky nepoctivému sportu přišel o vše – o peníze, o kamarády, o ženy , o přátele, o slávu a také o zuby.....Když jsem se s tímto člověkem sešla, zamilovali jsem se do sebe.Navzájem jsme si pomáhali..Ten vztah byl velice hezký a něžný.On byl velice šikovný a pomáhal mi..Ale zjistila jsem, že mi LŽE.. Když jsem se pídila po pravdě, zjistila jsem, že je to ten samý člověk, s kterým jsem si psala...Takže ta figurka z té Anglie byla zcela smyšlená....To by mi snad ani tak nevadilo...Později jsem zjistila i to, že žádné vředy mu nepraskly, že žádné bojové sporty nedělal ( zuby mu vypadly paradentózou – nikoliv bojovým sportem...).NEJHORŠÍ zjištění však bylo, že mu ani jeho maminka – jak říkal a hlavně ani jeho DCERA NEUMŘELA !!!! BYLA TO SNAD TA NEJHORŠÍ LEŽ, S KTEROU JSEM SE KDY POTKALA ! OKAMŽITĚ jsem se s ním po zjištění této ZRŮDNOSTI rozešla....Později mne začal citově vydírat, že ze ztráty mne ho postihla mozková mrtvice, že má ochrnutý obličej, kulhá na nohu a nemůže hýbat rukou...Později mně i jeho mamince nalhával, že má rakovinu prostaty v pokročilém stádu, že močí krev....Celkem dost jsem četla o BÁJIVÉM LHANÍ....Také jsem si myslela, jestli netrpí PORUCHOU OSOBNOSTI, JESTLI NENÍ ROZDVOJENÁ OSOBNOST...Myslíte PROSÍM, jde tomu člověku nějak pomoci? Nebo je to prachobyčejný lhář a podvodník? Děkuji za odpvěď..I.R.

Odpověď na dotaz

Bez podrobné analýzy a znalosti rodinného systému, prstředí atd. těžko říci. Ze zkušenosti vím, že tohle mohou dělat lidé, kteří mají probémy se svojí vastní velikostí a sebehodnotou. Upínají se na druhé, pomáhají druhým, sami mají pravděpodobně nezpracovaná traumata ze ztrát ve vazbách a ve vztazích. Jemu pomůže podle mého jedině psychiatr nebo terapie, i symptom paradentozy ze zkušenosti vím, že souvisí s opuštěností a ztrátou uloženou v psychice. Člověk často prostě opravdu cítí cosi, co nějak neobratně pojmenuje, vloží do to textu, do hudby..., ale porozumět tomu je možné jedině systemickou hloubkovou analýzou vztahů a podvědomí. Tak pomoc asi existuje, ten člověk ale musí chtít. Někdy pomůže konstelace, někdy lékař, je tady moje poradenství, ale to vše si každý většinou musí platit.
ˇ5íci lhář a podvodníl je snadné, nasnadě. Fakt. Lze to tak nazvat, má to příčiny. Neposuzovala bych to ale. Na Vašem místě bych se orientovala v rámci vlastního zdravého života na vlastní sebehodnotu a na zdravé vztahy se zdravými lidmi. Vlastní vnitřní změnou získáte to, že pro takového člověka přestanete být zajímavá. Najde si jiný objekt.
Tamara Polanski®, rodinné vztahy, řešení krize

Přítel je zvyklý spát s dcerkou

Dobrý večer, prosila bych Vás o názor, případně radu. Se svým přítelem a jeho patnáctiletou dcerou bydlíme společně asi 3 měsíce. (známe se 4 měsíce) Rozumíme si, chová se pěkně k mým sedmiletým dvojčatům... Problém nastává, když přijede jeho šestiletá dcerka. Je na ní velmi zatížený, všechno jí dovolí, ona za ním všude chodí jako ocásek a nejvíc mi vadí, že je s ní zvyklý spát. Když jsme to ze začátku probírali, shodli jsme se na tom, že to není dobré. Jakmile se pokusil dcerce navrhnout, že bude spát sama, začala brečet a vydírat ho, že už k nám nikdy nepřijede. (což by uvítala její maminka) A tak přítel došel k názoru, že je na to spinkání citlivá a je ještě velmi malinká na to, aby spala sama a vlastně s ní spí pouze 2x za 14 dní (a se mnou pořád) a vlastně s ní spí rád, protože mu za chvilku vyroste a pak ho nebude potřebovat. A je zvyklá spát i s maminkou. Vadí mi to čím dál tím více. Děkuji H.

Odpověď na dotaz

Možná chce jen opravdu poskytnout dceři pocit bezpečí. Ta se opravdu může bát, že tátu ztratí. Vy jste partnerka, tak je nesmysl soupeřit s jeho malou dcerou, nebo dokonce s bývalou ženou. Chápejte to dítě, byla zvyklá mít tátu každý den, a to je nyní jiné, navíc vnímá, že je okolo něho mnoho nových lidí. Ona je ta, která se může opravdu bát. Strach není dobrý přítel. Také Vám může asociovat pocity hrozící ztráty, které můžete někde hluboko nosit. Možná ani Vy byste neodložila svoje děti jen pro to, že se partner cítí být na vedlejší koleji. Tím, že budete spát s mužem každý den společně v posteli nikdy žádný vztah ani nevybudujete, ani nezachráníte. Ten musí stát na jiných pilířích. Najděte je. A co je na tom špatného, když v ty dny budete tředa Vy v posteli se svými dvojčaty? Chová-li se on pěkně k dvojčatům, chovejte se i Vy pěkně k jeho všem dětem.
Tamara Polanski, poradna, vztahy

Proč?

Dobrý večer,náhodou jsem našla Vaše poradenství,proto Vás prosím,zda mi pomůžete.Měla jsem 23-leté hezké manželství.Manželovi se přihlásil nečekaně 25-letý syn,který měl v rodném listě jiného otce.Manžel během půl roku mě opustil a přestěhoval se k němu a rozvedl.Pro mě to vše bylo k neuvěření.Nyní to bylo 5 let.Poznala jsem několik mužů,ale vždy to brzo skončilo z jejich strany.Prý jsem příliš temperamentní,mám na víc než na ně...ap.Dělám někde chybu já?Stále nevím,jak se mám mít ráda.Navštívila jsem 3 psychology,kteří mi to doporučují.Všichni mi řekli stejný názor,že o mě nemají strach,tím mé návštěvy skončily.Asi působím vyrovnaně,vesele.Ale samota doma mě ubíjí.Bude mi 63 let,manžel byl o 8 let mladší.Je fakt,že si rozumím s lidmi mladšími.Nechybí mi sebevědomí?Je to jak začarovaný kruh...Dnešní večer je aktuální.S mužem,s kterým jsem seznámila přes inzerát v prosinci měl dnes zavolat,kdy přijede atd.,neozval se.A vypadalo to,že vztah bude funkční,když jsme se 3x setkali. Děkuji za případnou odpověď.Přeji jen samé radostné dny....Jarka

Odpověď na dotaz

Myslím, že je třeba naplánovat štěstí a budoucnost. Někdy člověk uvízne v nedořešené minulosti a jakoby se pak nic nedaří - to platí i ve vztahu. Pochopitelně nemůžete být dost dobrá, pokud se snažíte někoho zastoupit, nebo někoho nahradit, nebo pokud utíkáte před nějakou svojí ztrátou. Tak do ní potom stále znovu a znovu narážíte. Příliš se soustředí člověk na to co nemá. To ho potom vtahuje. Rada je opustit to, co nemám a vcítit se do toho, jaké to je, když to mám a co pro tu změnu potřebuji. Člověk někdy odloží víru ve štěstí. No a potom je to samé NE štěstí.
Někdy přílišným temperamentem mohou lidé ukazovat, co jim vlastně chybí, a jak moc jim to chybí. Toho se protějšek může leknout. Vycítí, že uvnitř Vás je to jinak než navenek. A tak než se pustíte do nového vztahu, je třeba ztráty zpracovat. Nebo hledat muže melancholika, který s Vámi bude sdílet samotu a společně ji budete postupně opouštět.
Tamara Polanski, poradna, vztahy

bezradná

dobrý den,mám problém s mím 8.letým synem.Před časem jsme se s manželem rozvedli a on si syna bere jednou za čtrnáct dní.Ze začátku to bylo v pohodě,ale poslední dobou se syn chová zvláštně,nevím jestli to je normální.Začal se počůravat,schovává se do skříně nebo na toaletu.Když něco provede a já m vysvětluji že se to nedělá tak se hned rozpláče.Když si tiskal v pokoji tak si potiskal zadeček a pytlíka,když jsem se ho ptala proč to udělal tak se rozbrečel.Nepříjde mi to normální,ale nevím jak si stím poradit.Syn je zamlklí a nekomukativní.Mužete mi prosím poradit,aby byl zase v pohodě?Děkuji

Odpověď na dotaz

Těžko Vám pomohu přes internet, někdy takto mohou děti reagovat pod vlivem - v tomto případě rozvodu a následného působení otce. Jaký je Váš vztah po rozvodu, jak se k Vám bývalý muž chová, jak o Vás mluví, jak nese skutečnost, že je syn u \vás, jak si vzájemně tolerujete partnery, je toho víc. Asi bude třeba toho hodně se synem prodiskutovat, mluvit s ním a ubezpečovat ho o lásce, o bezpečí, o tom, že ho máte oba s otcem rádi, že ho nehodláte opustit... Zapomeňte na slovo proč. Tak se při rozhovoru se synem nikam nedostanete. Dejte si práci a používejte slova jak, co, ukaž, můžeš...., komunikovat hrou, kreslením, pohybem, díváním do očí, obejmutím.
Jinak je to podle mého na návštěvu poradny a dětského lékaře.
Tamara Polanski, poradna, vztahy

Kdy říct dítěti o otci?

Dobrý den, mám 6ti letého syna. Jeho otec nechtěl, aby se narodil, takže žije pouze se mnou. Když měl malý dva roky, tak otec chodil jednou za 3-5 měsíců na návštěvu. V uplynulých dvou letech však nepřišel vůbec. Syn si na něj ani nepamatuje, kdyby svého "otce" potkal na chodníku, nepozná ho a myslím, že ani otec malého. Zatím se syn neptá, ale co mu mám říct, až mu dojde, že otce mít musí, až se zeptá, kdo je jeho otec? Říct mu pravdu? Že ani mě ani jeho nechtěl? Jsem bezradná ... Občas jsem o tom přemýšlela, ale stále doufám, že tato otázka příjde hodně, hodně pozdě. Moc Vás prosím o radu! Předem Vám velice děkuji!

Odpověď na dotaz

Neříkala bych, že nechtěl. Těžko od stolu říci, co všechno za tím stálo a na co všechno ten Váš vztah ukázal. Nejste partneři, ale rodiče ano. Zkuste vymyslet pro dítě příběh, který může být skutečný a nemusí ho zranit. Přeneste se přes to v první řadě Vy a netěšte se na to, až se dítě stane Vaším spojencem pro to, že otec je padouch. Je to jeho otec, vybrala jste ho, dělá to co dělá...vážila bych slova - co je to pravda - je třeba se s tím vyrovnat, integrovat ztráty a najít cestu ke štěstí. Myslím, že jako partneři jste někde udělali chybu, která zastavuje běh vztahů...... takové uvíznutí. Určitě na tom i Vy máte svůj podíl. A tak je asi lepší mluvit o tom, co je na nás dobré a co se povedlo. Tedy i v případě otce Vašeho syna.
Tamara Polanski, vztahy, poradna

odpor k učení

Dobrý den.Potřebovala bych radu ohledně učení mé dcery,které je 13 let.Dcera má poslední dobou absolutní odpor k učení.Nejvíc jí dělá problém učit se do anglického jazyka.Neustále mi opakuje,že za špatné známky může učitelka.Dcera mi tvrdí,že je naučená,ale ,že psali test úplně z něčeho jiného než se měli naučit.Jsem už zoufalá z toho všeho.Z ostatních předmětů jí vycházejí vesměs trojky,ale z angličtiny má horší čtyřku.Nejhorší na tom je to,že jí to nevadí.Má zákaz na televizi i počítač za každou čtyřku i pětku.Nevím jak jí donutit zlepšit se.Má samozřejmě pubertální období a tak se i chová.Dívá se na mě jako na blbce,když chci at se učí.Prosím o radu jak vyřešit tuto situaci.Děkuji za radu.Jana

Odpověď na dotaz

Samozřejmě dcera ukazuje na Váš přístup ke štěstí, k životu vůbec. Bude tam její smutek a velké chybění - tak jako je velký odpor k učení - otevřené a hezké a upřímné komunikace s Vámi, opravdové sdílení. Není šťastná, může mít pocit, že ztratila smysl a radost, nedorozumění s učiteli může ukazovat na to, jak nemůže s Vámi nalézt společnou řeč. Jako když máte vyndanou baterku z mobilu. Nikdo tam neslyší, nemluví, není k dosažení, i když jste všichni v jedné místnosti. Měňte sebe, aby dcera mohla.
Tamara Polanski, poradna, vztahy

Má nás vůbec rád?

Dobrý den. Já po desetiletém vztahu, v současné době rozvedená, šestileté dítě. Přítel o dva roky starší, VS, bezdětný, s velkou vazbou na svou matku. Mému příteli je 30 let, do doby než jsme se poznali, nežil mimo domov rodičů, ani neměl skutečně vážný vztah, má silný vztah ke své matce, k rodičům vůbec a ke svým sestrám. Ráda bych se zeptala, protože to je také důvodem naších sporů. Já hodně toužím po rodině, ale u přítele mi to příjde jako by si mě našel jen proto, že nikoho jiného mít nemůž, příjde mi, že jen hledal doplněk vztahu, který má vytvořený s rodiči, jen ženu na sex, poslušnou ženu, která se bude řídit podle jeho rodičů ať se týká dětí, čehokoliv. Jsme spolu rok a půl, rok spolu bydlíme. Maminka mého přítele je hodně dominantní, má představu, že vše bude podle ní.Už od začátku našeho vztahu nám nedala jediný prostor pro sebe, každý víkend nás zvala k sobě, Jirka musí pracovat na její zahradě, kde se pěstuje zelenina pro všechny rodiny jeho sester, přitom sestry tam nepracují. Snaží se vše organizovat, ale málo komu skutečně pomůže. Nelíbí se mi, že i když jsem zvládla téměř sama vychovat dítě do šesti let, že mi teď říká, jak to mám dělat. Příjde mi, že se nás snaží rozdělovat, tak aby nepřišla o syna. Pokaždé si najde něco, co Jirkovi řekne, že já jako matka dělám špatně a že ona to dělá dobře, abych v jeho očích mohla klesnout. Jirka potom mluví o nás, jako ty a tvé dítě děláte tohle a tohle špatně, vy jste takoví a takoví, jako by nás vůbec neměl rád nebo by nás nepovažoval ani za svou rodinu. Jako by chtěl jen mě kvůli tomu, aby měl dítě, kvůli své matce, ani ne kvůli sobě. Je možné, že mé dítě skutečně nepřijali? Příjde mi, že jeho matka vidí, že by náš vztah mohl fungovat jako v každé jiné normální rodině a ona se tomu snaží zabránit. Jako by nechtěla, aby můj přítel svou vlastní rodnu vůbec založil nebo za ní stál a on se potom choval hůř k nám.

Odpověď na dotaz

Podmínka odchodu partnera od rodičů je jako jediná podmínka vaši spokojenosti. Možná Vám někde hluboko někdo z rodičů chybí a chcete ze svého partnera udělat toho chybějícího. Otázka je, co je to velká vazba na matku a také to, proč k tomu máte takový odpor. Někdy to mají lidé, kterým právě to chybí. Možná je čas si zvykat na bezpečí, které rodinné vazby mohou také poskytovat. Máte mnoho výhrad, obvinění, nespokojenosti a požadavků. Chtělo by to začít u sebe. Cítím strach, útočnost, křivdu, nedocenění, konfrontaci a konfliktnost Téměř sama vychovat dítě nemusí být pouza a jedině zásluha. Co když i dítě potřebuje ke zdraví ostatní členy rodiny a vazby. Na pomoc člověk nemá nárok, když už mu ji někdo nabídne, rozhoduje se, zda ji přijme, nebo ne. Nutit ostatní členy rodiny, aby dělali vztahy jinak, aby cítili a říkali jinak. A pokud jste je nepřijala Vy, je možné, že ani oni Vaše dítě, a partner Vám nastavuje zrcadlo. Co je to podle Vás normální a nenormální rodina? Víte, s pocitem bolesti, ztráty, nespravedlnosti, nedocenění a křivdy člověk moc daleko nedojde - mám na mysli naplnění svých představ o svojí budoucnosti. Jaké by to bylo, kdyby to bylo štěstí? Bez ohledu na to, že všechno to, co píšete může být, myslím, že byste měla začít chodit do nějaké poradny a začít pracovat na vlastních změnách, které jedině Vy sama můžete začít dělat sama v sobě a okolí na ně bude reagovat.
Tamara Polanski, poradna, vztahy

samomluva

Dobrý den moje 4,5 letá dcera si pořád povídá sama ze sebou a dokonce s nějakým imaginárními přátely.Je to v jejím věku ještě normální,nebo zda je to vůbec normální?děkuji

Odpověď na dotaz

Dcera může takto vyjadřovat svoje pocity. Personifikovat si je, komunikovat tak vlastně opravdu sama se sebou. Někdy je dobré se zamyslet, na co v rodině takto dítě ukazuje. Děti mají často skryté strachy z něčeho, co je neviditelné a rodič by řekl - ale, to není možné....přeci. Někdy mají takto děti strach třeba z pobytu u "hodných" prarodičů, mohou mít strach zůstat o samotě se staršími sourozenci, možná i Vy máte ve svém vztahu s matkou kostlivce ve skříni. Je dobré odložit falešnou pohodlnost, přestat schovávat hlavu do písku, seřadit si skutečné prioroty - tedy já, partner, dcera, nebo z jiného úhli pohledu například v pořadí já, moje dítě...a potom teprve ti ostatní. Sebrat odvahu a hledět v prvé řadě na prospěch svojí současné rodiny. S dcerou klidně o jejích imaginacích mluvte, přistupte na tu hru, nechte ji, ať je nakreslí, ptejte se, jaké mají barvy, tvary, kde se v místnosti vyskytují, jakou mají úlohu...hodně se dozvíte o vnitřním světe svojí dcery a následně můžete udělat změny v postojích, pocitech, vztazích.
A otázka pro Vás - co je to normální? Čeho se vlastně bojíte?
Tamara Polanski, vztahy, poradna

sociální fobie

Dobrý den, od dětství trpím sociální fobii,mám strach z lidí nebo spíš z jejich reakce na mě.Už když jsem chodila do školky tak si pamatuji,že jsem se bála s někým promluvit a když se mě děti ve školce ptali jestli si s nimi chci hrát tak jsem mlčela i když jsem strašně chtěla si s nima hrát,ale nedokázala jsem ten strach překonat.A tak je to se mnou pořád,mám problémy s komunikaci s ostatními.Je to asi způsobeno mojí rodinou.Matka měla schizofrenii a tak se mi moc nevěnovala.Měla deprese a pořád jen brečela a křičela že už nechce žít.Otec si mě nevšímal,chtěl totiž syna.A měla jsem pocit ,že mu překážím a že by byl radši kdybych neexistovala.Cítila jsem se hrozně sama,neměla jsem si ani s kým promluvit.V 18 letech jsem navštívila psycholožku,chodila jsem tam delší dobu ale nic se nezměnilo.Nyní je mi 34 let a beru antidepresiva už asi 5 roku,lékař mi řekl že je to i na socialní fobii,ale je to pořád stejné akorát deprese se trošku zlepšila.Uvažuju jestli mám zkusit ještě zajít k psycholožce,už nevím co mám dělat.Prosím ,poradte mi.

Odpověď na dotaz

V péči lékařů jste, dalším doplňkem je zpracování strachu a traumatu, pravděpodobně zděděného a traumatu z narušených rodinných vazeb. To se v internetové poradně vyřešit nedá. Můžete se přihlásit do programu ke mně, vedu lidi ke změnám ve vztazích, které uvolňují a osvobozují. Je to proces, nějakou dobu trvá a nemám smlouvu s pojišťovnou, někomu hradí zaměstnavatel koučink, někdo si moji poradnu platí sám. V současné době žádné příspěvky firem, ani charita ani granty nejsou pro skupiny k dispozici. Také můžete zkusit jiné techniky, nejen spolupráci s lékařem a psychologickou poradnu. Co Vám mohu doporučit je pohyb a terapie pohybem. I tím se dostanete do určité zájmové skupiny, kde můžete kromě pohybu sdílet i jiné věci. I pohybem se dá komunikovat a sdílet, načerpávat radost. Když nebudete mluvit, můžete v takové skupině dělat jiné věci. Také mohu doporučit čtení nahlas. Doma, rodině, organizovat literární večery, nebo se jich účastnit, nebo je zaměřit na děti, mladistvé...Jsou to jedny z mnoha mně praxí ověřených způsobů, jak můžete uvolnit svůj strach, vytvořit si něco, na co se budete těšit a pohyb a hlasité čtení ve Vašem případě mají specifický význam. Bez Vaší aktivity asi těžko dojdete výraznějšího zlepšení.
Tamara Polanski, traumata ve vztazích, poradna