Poskytuje soukromé psychologické poradenství, ve kterém se specializuje převážně na vztahovou tématiku a na podporu sebevědomí žen (viz www.jnesnidalova.cz). Také provozuje informační portál o duševní vyrovananosti. „Věřím, že psychologické poradenství je skvělý nástroj k uvolňování usazených nežádoucích sedlin v duši. Pracuji také s překonáváním únavy a úzkostných stavů, zvládáním stresu, krizových situací, zkrátka s bolestí a radostí v duši i těle.“
Dobrý den.Nevím co dělat mám 4letou holčičku která je hodná ve školce si jí paní učitelky chváli když jede k babičce tak ta se jem rozplívá jak poslouchá atd. Jenže ke mě se chová uplně jinak když se jí jen něco málo nelíby tak hned začne jak jsem hnusná a jak mě nemá rádá jak jsem blbá atd. Dostala už zato i nazadek snažím se sní o tom mluvyt že to není pěkné atd. Ale nevím je to pořád stejné.K tátovi si to taky nedovolí.Děkuju za odpověd.
Možná dcera instinktivně zrcadlí Vaše postoje sama k sobě, pochybnosti o sobě, jaká jste matka...jak se k Vám chovají ostatní, co si všechno necháváte líbit, jak moc jste introvert...Někdy člověk chce, aby si ho dcera vážila, ale nezrcadlí jí to. Nemyslím, že by měla babičku nebo učitelky nějak extra jinak ráda, jen se jí tam dostává ocenění. Něco dělají jinak než Vy, a to dceři chybí.
Tamara Polanski®, vztahy
Dobrý den, potřebovala bych poradit. Můj otec i jeho rodiče stále žijí v přesvědčení, že ženy by měly jen stát u plotny, dělat domácí práce a věnovat se rodině. Pořád mě kritizují za to, že sem šla na gymnázium (kde nyní studuji) a že jsem měla jít na hotelovku a věnovat se "ženským pracím". Chtěla bych vystudovat a dělat kariéru a ne stát u plotny! Co mám dělat když mě rodina nepodpoří?
Na to, abyste si prosadila to, že prostě budete svůj život milovat a ne ho nenávidět a že budete mít vztahy jinak, být svobodná a volná pro všechny svoje možnosti - je jedno potom, zda vaření nebo právnická praxe...klidně může být to a mnohem víc dohromady. Jen člověk musí být svobodný pro milování a užívání si života. Moc Vám držím palce, chce to odvahu a respekt, abyste jejich odporu a nenávisti k životu nepodlehla a nezačala jim pomáhat, nebo zůstala k jejich odmítání připoutaná, abyste nepodlhla nátlaku. Zaplatíte za to asi vysokou cenu, podporu a ocenění za samostatné postoje a odlišnosti asi od nich nezískáte, ale při vší úctě to jinak mít můžete. A klidně, až budete mít pocit, že je toho moc, docházejte nějaký čas na terapie. Vezměte svoje štěstí a jděte. Můžete jedině získat. Mějte radost sama ze sebe. Snadno se to píše, hůře dělá.
Tamara Polanski®, vztahy
Dobrý den, mám v poslední době velký problém se svým 3 3/4 letým synem. Nejenom, že mě absolutně neposlouchá, prostě dělá, že neslyší, ale začal se pokakávat. A to i přesto, že je cca od 2 let bez plen. Připadá mi to jako nějaká forma protestu, protože třeba večer před spaním jde několikrát na záchod. Pak během dvou minut vejdu do jeho pokojíčku (tam je od narození, čili žádná změna prostředí) a je to!! Rozmatláno po stěne, pokud možno poschováváno kde to jen jde :-(. Je to hrozně vysilující, protože ne vždy to dokáži bez řečí, výčitek a křiku uklidit. Bohužel i co se týká jeho chování, v podstatě neexistuje pro něj žádný trest. Když nechce uklízet hračky, seberu mu je (je mu to jedno), je schopen se dostat i na hranici jednoho autíčka a nic víc, ale stejně nepovolí! V podstatě jsem se odhodlala Vám napsat, protože mám pocit, že jsem vyčerpala všechny možnosti a už nevím jak dál. Nechodí do školky, protože ho z nedostatku míst nepřijali, jen dvakrát týdně do soukromé školičky na dopoledne, chodí na sporty. V hlídání se střídáme s manželem a babičkou (moje maminka). P. S. Včera byl na mikulášské besídce a byl zaražený jen těch pár minut co si ho čert zavolal, jinak už pak z ničeho strach neměl. Když si po sobě ten dopis čtu, mám pocit, že jsem vychovala (nebo spíš nevychovala) neukázněné, rozmazlené dítě dnešní doby, ale přitom jsme na něj všichni docela příšní a myslím, že i spravedlivý (hlavně babička). Byla bych moc vděčná za odpověď a hlavně pomoc, popř. rady od ostatních, opravdu jsem v koncích. Díky moc
Může to být vyjádření podvědomého nějakého nesouladu mezi rodiči. Nějaká porucha komunikace, vzájemné odcizení? Dítě to může vnímat a mít z toho obavy. Strach. Ze ztráty, nedostatek souladu a vzájemnosti. Málo společné radosti...mně to tak připadá. A jak to změnit, to musíte vědět nejlépe Vy sama.
Tamara Polanski®, vztahy
Dobry den, procetla jsem trochu poradnu a musim priznat, ze jsem v ni nasla nekolik odpovedi na svoje vlastni otazky. Rada bych se zeptala jak pracovat se strachem? Chodim k psychologovi, pracuje ponekud zvlastne, ale vlastne mi pomaha. Necha me mluvit, obcas polozi otazku ale ve finale si na vsechny problemy prijdu vlastne sama, pomoci sezeni. Odhalila jsem tak u sebe malo sebevedomi, neduveru v sebe, strach ze neco nedokazu atd ale na co nemuzu prijit a co me trappi hodne je hruza z bolesti a hruza ze smrti. Netusim proc tomu tak je. Nikdy jsem nijak vyrazne fyzicky netrpela ale uz jenom strachem z bolesti jsem nekolikrat omdlela u zubare, pri porodu, pri odberu krve. Vzdycky se hrozne rozklepu, zacne mi "brnet" kolem zaludku, polije me horko, v hrudniku citim tlak a pak omdlim. Mam velky strach z auta, letadla, vlaku, ne z nehody, ale z toho, ze budu nejakym zpusobem trpet, kdyz se stane. Proste ze to bude bolet. Kdyz nekam jedeme, mam pred ocima zive scenare o tom, jak se topim v aute, ktere spadlo do vody, jak horim, jak prozivam padani letadla atd. Ve tme se zase soustredim jen na to, jak me nekdo sleduje aby me prepadl a brutalne zabil, neustale mam pocit ze za mnou nekdo je. Stejne predstavy se odehravaji i s mymi detmi. Taky je vidim umirat a trpet na vsechny mozne zpusoby. Je to velmi neprijemne. Snazim se takove situace preklenout opakovanim vet jako "Ne toto nechci, ne toto se nestane, ne, zakazuji si na to myslet" ale mam dojem, ze ty myslenky jsou pak jeste vtiravejsi a jedine ceho tim dosahnu je, ze jsem velmi nervozni. Muzete mmi prosim poradit, jak to resit? Psy nerekne nic, jen schvaluje toco reknu ja a me samotnou nic nenapada. Pricina neznama. Dekuji A.
Někdy to může být strach o matku, potřeba ji zachránit před nějakou její životní katastrofou, a to může být utrpení a ztráty ve vztazích. Často takto člověk reaguje na existenční trauma, a k tomu se dispozice i dědí. Příčiny je třeba najít a odpovídajícím velmi specifickým způsobem zpracovat. Záleží na tom, jakým způsobem psycholog pracuje. Nejlepší zubní protetik nebo třeba imunolog na světě Vám asi neudělá stejně kvalitně transplantaci srdce nebo plastickou operaci...Na skrytém utrpení matky může být člověk závislý, a tak vlastně nežije svůj život – nemožnost pohybu, vlastního – to je symbol toho auta pod vodou. Pohyb je smysl života, když tu možnost člověk nemá, může mít strach ze smrti, bojí se o život, dusí se. I k dýcháná je třeba pohyb, jeho možnost. Tak je to takové připoutání k nemožnosti ….třeba matky. Utrpení dětí – jakkoliv navenek není nic vidět, je to symbol jejich nespojení s Vámi. A potom má o ně člověk také strach. A kde je náš strach, tam jsme my. A už jsme u projektování si neoptimistických scénářů místo těch šťastných.
Doporučuji přidat terapie jinde. Tohle neodstraníme přes internet a myslím, že je to vážné. Také určitě navštivte jiné lékaře, nechte si udělat testy, zda ostatní je v pořádku – hormony, imunita...Možná by pomohly léky od psychiatra, ale přesně mířené, také myšlení a soustředění ne na to, co nechci, nesmím, ale na to, jaké to je, když jsou věci jinak, tak, jak je to optimální. Mít vztah k budoucnosti. Ne jak to nejde, ale jaké to je jiné, když něco změníte, co k té změně potřebujete, jaké máte pocity, kdyby se ten zázrak stal, kam to směrujeme, jaké aby to bylo...ale jak říkám, to je na systemickou práci.
Tamara Polanski®, vztahy
Dobrý den, poslední dobou nás trápí naše tříletá dcera Deniska. Nemůže se nejspíš vyrovnat s příchodem svého brášky Davídka, kterému je 8 měsíců. Deniska je vzdorovitá, odmítá jídlo, neustále brečí a vzteká se, chápu, že si tím vynucuje pozornost, snažíme se jí věnovat a vysvětlovat jí, že jí máme moc rádi. Nic nezabírá. Existuje nějaká rada, jak jí pomoci smířit se s bráchou??? Nejvíce mne trápí odmítání jídla, na svůj věk váží pouze 12,8 kg, bojím se o ní.
Tady musíte hluboko do sebe a do svého svědomí, i podvědomí. Matky mívají ke svým dětem různé vztahy. Nejde tady o sourozeneckou rivalitu tolik jako o to, že ve vztahu vás a dcery nebude úplně něco v pořádku. Pravděpodobně někde něco v počátcích, možná už v těhotenství, možná už mezi Vámi a Vaší matkou. Tak bych srovnala svoje vztahy uvnitř sama sebe. Na to Vám doporučuji terapie. Někdy je to takové okřídlené – přijetí faktu, že jsem žena, a že jsem tím nikoho nezklamala. Tvrdit můžete, že máte obě děti stejně ráda. Mluvím o tom, co dcera zrcadlí, a to z nebe nespadlo.
Tamara Polanski®, vztahy
Dobrý den, je mi 30 let a jsem nyní bez partnera. Mela jsem pet vaznych vztahu, pred nedavnem skoncil ten posledni. Kazdy vztah vydrzel 2-3 roky. Nyni si bilancuju, kde je chyba. U prvnich tri partneru vidim problemy ve sve tehdejsi nedospelosti. Posledni dva partneri byli stejne stari jako ja, nezrali a vztah se trochu podobal matka-syn. Vybrala jsem si sice partnera, ze mi prisel mily, hodny a chytry, ale drzela jsem doma kasu, vymyslela volnocasove aktivity, naucila partnera ridit, kupovala obleceni a jakoby poucovala partnera "jak to chodi ve vztahu". Nejsem zadna zachranarka, tento stav mi vadil a povazovala jsem ho jako docasny, casem se situace mela vyrovnat. Nekdy jsem do partneru ryla a byla malo tolerantni. Nejsem zrovna vyrovnana osoba. Trochu mi prijde jako bych si nebyla schopna najit rovnocenneho partnera. Jinak totiz zase nemam moc velky sebevedomi a kdyz jsem treba jen randila s nekym dospelejsim, porad jsem se tak stydela, az jsem se odmilovala a vztah opustila, ale to byly jen kratkodobe vztahy. Muzum se jinak pomerne libim, ale bojim se, ze si zase najdu toho nespravneho. Co se tyce me rodiny, tak muj otec matku opustil, kdyz mi bylo asi 13 let, mel vzdy milenky, byl nevyzraly az detinsky. Ale ja si s nim tenkrat hodne rozumela a tak jsem zustala s nim. Pak on uprednostnoval svoje milenky a o me se uz skoro nestaral. Dnes s nim neudrzuju zadny kontakt a s matkou minimalni, porad mi neco vycita, jako by mi nezapomnela, ze jsem tenkrat zustala s otcem. Strachuji se, ze se budou tyhle vztahy opakovat, uz bych chtela zakotvit a mit hodneho a starostliveho muze, zalozit rodinu.
Zdá se, že chcete přirozeně partnera, aby Vás miloval a děláte pro to první poslední. Vlastně to hodně připomíná to, že jste se nevymotala z chybění a ztrát, ke kterým došlo v původní rodině. Otec Vás tak trochu zneužil a v tom jste asi zůstala. Tak je asi důležité se naučit starat o sebe a o svoje potřeby. Matka jakoby neodpustila otci právě to zneužití. Možná by bylo dobré jí to takhle říct, přiznat, že jste naletěla. Když se budete umět mít ráda, potkáte také takového muže.
Tamara Polanski®, vztahy
Dobrý den, obracím se na vás, protože se v současné době s přítelem nacházíme v patové situaci. Jen ve skratce: seznámili jsme se před dvěma roky a v tu dobu se mu narodil i syn Lukášek. S jeho matkou žil 3 měsíce a v době kdy se s ní chtěl rozejít mu řekla, že je těhotná i přesto se s ní rozešel s tím že o syna se postará. V době kdy byl Lukášek malí tak jsme oba respektovali přání matky. Já jsem se malím nemohla vidět a oni se často cházeli společně u přítelových rodičů ( na přání matky ). Dost často se stává, že matka malýho má plány a otci ho nechce dávat s důvodem že už maj plány, při tom třeba jdou na návštěvu k rodičům přítele a pak přítele osočuje z toho že si malýho nebere a že je otec na baterky. Ted už jsou malýmu dva roky a matka si pořád nepřeje aby jsme trávili čas společně. Stojí si za tím že malej je na to ještě moc malej aby si na někoho zvykal. Do toho začala příteli diktovat kdy si malýho vezme a že čas s malým budou trávit u jeho rodičů protože mu nevěří, že se o malýho postará. Taky si nárokuje návštěvy každou celou neděli u přítelových rodičů a on by podle ní měl chodit také. Přítelovi je to proti srsti, rodičům taky, ale bojí se cokoli říct, protože se obávají toho že by jim malýho nedávala. Dostalo se to všechno do takový fáze, že já hazarduju s myšlenkou, že nejlepší by byl rozchod, přítelovi došla trpělivost a chce tu situaci začít řešit ( už se to i pokusil řešit rozumným vyjednáváním, ale pokud nebude repektovat matku tak malýho nebude dostávat ) a rodiče repektujou kvůli malýmu matku a syna bohužel nepodporujou spíš naopak. Mimochodem párkrát jsme potají trávili čas společně a přítel je úžasnej táta a malej ho zbožnuje. Spolu taky plánujeme rodinu, ale já si myslím, že dokud se tato situace nevyřeší tak to neni dobrý. Děkuji Vám moc za odpověď
To je takové životní vězení. Rozum někdy říká ne, ale člověk nedokáže odolat...tak nějak to bylo asi tenkrát mezi přítelem a matkou Lukáše. Přítel by měl začít chodit na terapie a srovnat si svoje vztahy s matkou, které ho vězní především. Jinak, bohužel, pokud se nedohodne s matkou Lukáška, a ta vypadá jako neskutečně uražená s patentem na rozum, odnese to nejvíc Lukáš. Myslím, že nebere ohled na Lukáše, ale jen ho používá. Buď se přítel nechá omezovat, nebo třeba přijde o kontakt se synem. Mohla by pomoci pečlivá příprava úřední i soudní dohody, která poměry upraví, ale její následné dodržování je další věc. Terapiemi změní člověk svoje postoje a nastavení, okolí začne reagovat. Neucítí z přítele tu slabost, něco bude jinak. Každá změna lepší než žádná. Jinak se obávám, že buď a nebo a těžko vybrat. Když chce někdo někoho donutit k tomu, co ten druhý nechce....jedině zkoušet dohody a kompromisy, vyjednávání. Ale tomu musí předcházet jasný záměr a odhodlání, vnitřní postoje, o kterých se domnívám, že je právě třeba měnit.
Tamara Polanski®vztahy
Dobrý den! Včera mi řekla známá, že jedna moje sousedka se jí vyptávala na mého přítele. Ptala se, kdo to je atd, že s ním mluvila na diskotéce, kde ji balil a zval na chatu. Prý ho mám vykopnout z baráku za to co dělá. Známá se jí ptala, jestli by to takhle do očí řekla i mně a ona že klidně. Ona má dítě a přítele. Přišla jsem domů, ptala jsem se na to přítele a ten přiznal, že se s ní bavil (jinak se s ní vůbec nezná), ale že se bavili jen o tom, kde bydlí a určitě ne o nějaké chatě. Asi po něm jede, co já vím. Ale trošku mě hryže i to, co když je to pravda. Teď nevím, co je pravda... Mám za ní jít a zeptat se na to osobně nebo se na to vykašlat?... Musím na to teď pořád myslet :(. Děkuji za odpověd. S pozdravem Nicol
Myslím, že vztah by měl mít pevnější kořeny a zaslouží si více důvěry a Vaší sebedůvěry, než jedna paní povídala. Jste spolu spokojeni? Máte se rádi? Rozumíte si? Jak vidíte společnou budoucnost? Je toho mnoho, na co bych se Vás mohla ptát a i Vy sama byste měla sobě podobné otázky dát. Co je to za známou, že Vám říká, abyste ho vyhodila? Doporučuji pěstovat sebedůvěru a sama svobodně a zdravě rozhodovat o vlastních vztazích. I to, že Vám ženy jedou po příteli často ukazuje jen to, že si samy sebe máme více vážit. Do háje bych poslala známou a sousedka by měla vidět, že nemá šanci. A navíc, pokud by přítel chtěl odejít, nepovede se Vám ho zadržet. Ale asi nechce....
Tamara Polanski, poradna na vztahy
Dobrý den! Včera mi řekla známá, že jedna moje sousedka se jí vyptávala na mého přítele. Ptala se, kdo to je atd, že s ním mluvila na diskotéce, kde ji balil a zval na chatu. Prý ho mám vykopnout z baráku za to co dělá. Známá se jí ptala, jestli by to takhle do očí řekla i mně a ona že klidně. Ona má dítě a přítele. Přišla jsem domů, ptala jsem se na to přítele a ten přiznal, že se s ní bavil (jinak se s ní vůbec nezná), ale že se bavili jen o tom, kde bydlí a určitě ne o nějaké chatě. Asi po něm jede, co já vím. Ale trošku mě hryže i to, co když je to pravda. Teď nevím, co je pravda... Mám za ní jít a zeptat se na to osobně nebo se na to vykašlat?... Musím na to teď pořád myslet :(. Děkuji za odpověd. S pozdravem Nicol
Myslím, že vztah by měl mít pevnější kořeny a zaslouží si více důvěry a Vaší sebedůvěry, než jedna paní povídala. Jste spolu spokojeni? Máte se rádi? Rozumíte si? Jak vidíte společnou budoucnost? Je toho mnoho, na co bych se Vás mohla ptát a i Vy sama byste měla sobě podobné otázky dát. Co je to za známou, že Vám říká, abyste ho vyhodila? Doporučuji pěstovat sebedůvěru a sama svobodně a zdravě rozhodovat o vlastních vztazích. I to, že Vám ženy jedou po příteli často ukazuje jen to, že si samy sebe máme více vážit. Do háje bych poslala známou a sousedka by měla vidět, že nemá šanci. A navíc, pokud by přítel chtěl odejít, nepovede se Vám ho zadržet. Ale asi nechce....
Tamara Polanski, poradna na vztahy
Dobrý den! Včera mi řekla známá, že jedna moje sousedka se jí vyptávala na mého přítele. Ptala se, kdo to je atd, že s ním mluvila na diskotéce, kde ji balil a zval na chatu. Prý ho mám vykopnout z baráku za to co dělá. Známá se jí ptala, jestli by to takhle do očí řekla i mně a ona že klidně. Ona má dítě a přítele. Přišla jsem domů, ptala jsem se na to přítele a ten přiznal, že se s ní bavil (jinak se s ní vůbec nezná), ale že se bavili jen o tom, kde bydlí a určitě ne o nějaké chatě. Asi po něm jede, co já vím. Ale trošku mě hryže i to, co když je to pravda. Teď nevím, co je pravda... Mám za ní jít a zeptat se na to osobně nebo se na to vykašlat?... Musím na to teď pořád myslet :(. Děkuji za odpověd. S pozdravem Nicol
Myslím, že vztah by měl mít pevnější kořeny a zaslouží si více důvěry a Vaší sebedůvěry, než jedna paní povídala. Jste spolu spokojeni? Máte se rádi? Rozumíte si? Jak vidíte společnou budoucnost? Je toho mnoho, na co bych se Vás mohla ptát a i Vy sama byste měla sobě podobné otázky dát. Co je to za známou, že Vám říká, abyste ho vyhodila? Doporučuji pěstovat sebedůvěru a sama svobodně a zdravě rozhodovat o vlastních vztazích. I to, že Vám ženy jedou po příteli často ukazuje jen to, že si samy sebe máme více vážit. Do háje bych poslala známou a sousedka by měla vidět, že nemá šanci. A navíc, pokud by přítel chtěl odejít, nepovede se Vám ho zadržet. Ale asi nechce....
Tamara Polanski, poradna na vztahy
Dobrý den! Včera mi řekla známá, že jedna moje sousedka se jí vyptávala na mého přítele. Ptala se, kdo to je atd, že s ním mluvila na diskotéce, kde ji balil a zval na chatu. Prý ho mám vykopnout z baráku za to co dělá. Známá se jí ptala, jestli by to takhle do očí řekla i mně a ona že klidně. Ona má dítě a přítele. Přišla jsem domů, ptala jsem se na to přítele a ten přiznal, že se s ní bavil (jinak se s ní vůbec nezná), ale že se bavili jen o tom, kde bydlí a určitě ne o nějaké chatě. Asi po něm jede, co já vím. Ale trošku mě hryže i to, co když je to pravda. Teď nevím, co je pravda... Mám za ní jít a zeptat se na to osobně nebo se na to vykašlat?... Musím na to teď pořád myslet :(. Děkuji za odpověd. S pozdravem Nicol
Myslím, že vztah by měl mít pevnější kořeny a zaslouží si více důvěry a Vaší sebedůvěry, než jedna paní povídala. Jste spolu spokojeni? Máte se rádi? Rozumíte si? Jak vidíte společnou budoucnost? Je toho mnoho, na co bych se Vás mohla ptát a i Vy sama byste měla sobě podobné otázky dát. Co je to za známou, že Vám říká, abyste ho vyhodila? Doporučuji pěstovat sebedůvěru a sama svobodně a zdravě rozhodovat o vlastních vztazích. I to, že Vám ženy jedou po příteli často ukazuje jen to, že si samy sebe máme více vážit. Do háje bych poslala známou a sousedka by měla vidět, že nemá šanci. A navíc, pokud by přítel chtěl odejít, nepovede se Vám ho zadržet. Ale asi nechce....
Tamara Polanski, poradna na vztahy
Dobrý den! Včera mi řekla známá, že jedna moje sousedka se jí vyptávala na mého přítele. Ptala se, kdo to je atd, že s ním mluvila na diskotéce, kde ji balil a zval na chatu. Prý ho mám vykopnout z baráku za to co dělá. Známá se jí ptala, jestli by to takhle do očí řekla i mně a ona že klidně. Ona má dítě a přítele. Přišla jsem domů, ptala jsem se na to přítele a ten přiznal, že se s ní bavil (jinak se s ní vůbec nezná), ale že se bavili jen o tom, kde bydlí a určitě ne o nějaké chatě. Asi po něm jede, co já vím. Ale trošku mě hryže i to, co když je to pravda. Teď nevím, co je pravda... Mám za ní jít a zeptat se na to osobně nebo se na to vykašlat?... Musím na to teď pořád myslet :(. Děkuji za odpověd. S pozdravem Nicol
Myslím, že vztah by měl mít pevnější kořeny a zaslouží si více důvěry a Vaší sebedůvěry, než jedna paní povídala. Jste spolu spokojeni? Máte se rádi? Rozumíte si? Jak vidíte společnou budoucnost? Je toho mnoho, na co bych se Vás mohla ptát a i Vy sama byste měla sobě podobné otázky dát. Co je to za známou, že Vám říká, abyste ho vyhodila? Doporučuji pěstovat sebedůvěru a sama svobodně a zdravě rozhodovat o vlastních vztazích. I to, že Vám ženy jedou po příteli často ukazuje jen to, že si samy sebe máme více vážit. Do háje bych poslala známou a sousedka by měla vidět, že nemá šanci. A navíc, pokud by přítel chtěl odejít, nepovede se Vám ho zadržet. Ale asi nechce....
Tamara Polanski, poradna na vztahy
Dobrý den! Včera mi řekla známá, že jedna moje sousedka se jí vyptávala na mého přítele. Ptala se, kdo to je atd, že s ním mluvila na diskotéce, kde ji balil a zval na chatu. Prý ho mám vykopnout z baráku za to co dělá. Známá se jí ptala, jestli by to takhle do očí řekla i mně a ona že klidně. Ona má dítě a přítele. Přišla jsem domů, ptala jsem se na to přítele a ten přiznal, že se s ní bavil (jinak se s ní vůbec nezná), ale že se bavili jen o tom, kde bydlí a určitě ne o nějaké chatě. Asi po něm jede, co já vím. Ale trošku mě hryže i to, co když je to pravda. Teď nevím, co je pravda... Mám za ní jít a zeptat se na to osobně nebo se na to vykašlat?... Musím na to teď pořád myslet :(. Děkuji za odpověd. S pozdravem Nicol
Myslím, že vztah by měl mít pevnější kořeny a zaslouží si více důvěry a Vaší sebedůvěry, než jedna paní povídala. Jste spolu spokojeni? Máte se rádi? Rozumíte si? Jak vidíte společnou budoucnost? Je toho mnoho, na co bych se Vás mohla ptát a i Vy sama byste měla sobě podobné otázky dát. Co je to za známou, že Vám říká, abyste ho vyhodila? Doporučuji pěstovat sebedůvěru a sama svobodně a zdravě rozhodovat o vlastních vztazích. I to, že Vám ženy jedou po příteli často ukazuje jen to, že si samy sebe máme více vážit. Do háje bych poslala známou a sousedka by měla vidět, že nemá šanci. A navíc, pokud by přítel chtěl odejít, nepovede se Vám ho zadržet. Ale asi nechce....
Tamara Polanski, poradna na vztahy
Dobrý den! Včera mi řekla známá, že jedna moje sousedka se jí vyptávala na mého přítele. Ptala se, kdo to je atd, že s ním mluvila na diskotéce, kde ji balil a zval na chatu. Prý ho mám vykopnout z baráku za to co dělá. Známá se jí ptala, jestli by to takhle do očí řekla i mně a ona že klidně. Ona má dítě a přítele. Přišla jsem domů, ptala jsem se na to přítele a ten přiznal, že se s ní bavil (jinak se s ní vůbec nezná), ale že se bavili jen o tom, kde bydlí a určitě ne o nějaké chatě. Asi po něm jede, co já vím. Ale trošku mě hryže i to, co když je to pravda. Teď nevím, co je pravda... Mám za ní jít a zeptat se na to osobně nebo se na to vykašlat?... Musím na to teď pořád myslet :(. Děkuji za odpověd. S pozdravem Nicol
Myslím, že vztah by měl mít pevnější kořeny a zaslouží si více důvěry a Vaší sebedůvěry, než jedna paní povídala. Jste spolu spokojeni? Máte se rádi? Rozumíte si? Jak vidíte společnou budoucnost? Je toho mnoho, na co bych se Vás mohla ptát a i Vy sama byste měla sobě podobné otázky dát. Co je to za známou, že Vám říká, abyste ho vyhodila? Doporučuji pěstovat sebedůvěru a sama svobodně a zdravě rozhodovat o vlastních vztazích. I to, že Vám ženy jedou po příteli často ukazuje jen to, že si samy sebe máme více vážit. Do háje bych poslala známou a sousedka by měla vidět, že nemá šanci. A navíc, pokud by přítel chtěl odejít, nepovede se Vám ho zadržet. Ale asi nechce....
Tamara Polanski, poradna na vztahy
Dobrý den! Včera mi řekla známá, že jedna moje sousedka se jí vyptávala na mého přítele. Ptala se, kdo to je atd, že s ním mluvila na diskotéce, kde ji balil a zval na chatu. Prý ho mám vykopnout z baráku za to co dělá. Známá se jí ptala, jestli by to takhle do očí řekla i mně a ona že klidně. Ona má dítě a přítele. Přišla jsem domů, ptala jsem se na to přítele a ten přiznal, že se s ní bavil (jinak se s ní vůbec nezná), ale že se bavili jen o tom, kde bydlí a určitě ne o nějaké chatě. Asi po něm jede, co já vím. Ale trošku mě hryže i to, co když je to pravda. Teď nevím, co je pravda... Mám za ní jít a zeptat se na to osobně nebo se na to vykašlat?... Musím na to teď pořád myslet :(. Děkuji za odpověd. S pozdravem Nicol
Myslím, že vztah by měl mít pevnější kořeny a zaslouží si více důvěry a Vaší sebedůvěry, než jedna paní povídala. Jste spolu spokojeni? Máte se rádi? Rozumíte si? Jak vidíte společnou budoucnost? Je toho mnoho, na co bych se Vás mohla ptát a i Vy sama byste měla sobě podobné otázky dát. Co je to za známou, že Vám říká, abyste ho vyhodila? Doporučuji pěstovat sebedůvěru a sama svobodně a zdravě rozhodovat o vlastních vztazích. I to, že Vám ženy jedou po příteli často ukazuje jen to, že si samy sebe máme více vážit. Do háje bych poslala známou a sousedka by měla vidět, že nemá šanci. A navíc, pokud by přítel chtěl odejít, nepovede se Vám ho zadržet. Ale asi nechce....
Tamara Polanski, poradna na vztahy
Dobrý den! Včera mi řekla známá, že jedna moje sousedka se jí vyptávala na mého přítele. Ptala se, kdo to je atd, že s ním mluvila na diskotéce, kde ji balil a zval na chatu. Prý ho mám vykopnout z baráku za to co dělá. Známá se jí ptala, jestli by to takhle do očí řekla i mně a ona že klidně. Ona má dítě a přítele. Přišla jsem domů, ptala jsem se na to přítele a ten přiznal, že se s ní bavil (jinak se s ní vůbec nezná), ale že se bavili jen o tom, kde bydlí a určitě ne o nějaké chatě. Asi po něm jede, co já vím. Ale trošku mě hryže i to, co když je to pravda. Teď nevím, co je pravda... Mám za ní jít a zeptat se na to osobně nebo se na to vykašlat?... Musím na to teď pořád myslet :(. Děkuji za odpověd. S pozdravem Nicol
Myslím, že vztah by měl mít pevnější kořeny a zaslouží si více důvěry a Vaší sebedůvěry, než jedna paní povídala. Jste spolu spokojeni? Máte se rádi? Rozumíte si? Jak vidíte společnou budoucnost? Je toho mnoho, na co bych se Vás mohla ptát a i Vy sama byste měla sobě podobné otázky dát. Co je to za známou, že Vám říká, abyste ho vyhodila? Doporučuji pěstovat sebedůvěru a sama svobodně a zdravě rozhodovat o vlastních vztazích. I to, že Vám ženy jedou po příteli často ukazuje jen to, že si samy sebe máme více vážit. Do háje bych poslala známou a sousedka by měla vidět, že nemá šanci, jde to beze slov. A navíc, pokud by přítel chtěl odejít, nepovede se Vám ho zadržet. Ale asi nechce....
Tamara Polanski, poradna na vztahy
Tuto odpověď vážně nechápu.Proč tu je zmiňována moje matka,nechápu,ale budiž - moje matka byla velmi oblíbená mým manželem,dokud měla domek.Pak jsme jej po do dohodě prodali,já jsem dostala nejvíce a bylo po lásce.Došlo to tak daleko,že jsem na něho podala trestní oznámení a on,aby dokázal lidem,že je nevinný,tak se se mnou rozvedl.Ovšem u soudu toto zmínil,až na upozornění jeho advokáta,který od samého začátku viděl,že není vše tak,jak mu on napovídal a chtěl si v tom udělat jasno.2 roky na mě křičel,že se rozvedem a náš dům se prodá a najednou po rozvodu měl starost co se mnou bude,přestože v manželství jsem pro něho nic neznamenala.Nikdy nekomunikoval,se vším dělal tajnosti a teď se natřásá ve dveřích.To jako kdybych já čekala,až půjde a oblékala si podprsenku nebo svlékala.To by on byl případ pro psychiatra?Jakto že se prodejem domu nic nevyřeší?Nebo by bylo normální spolu po rozvodu bydlet?To mi přijde divné.A jestli on má potřebu mě ukazovat postoj k mužům,že se tady natřásá,nebo jak to tam píšete,co mu je do mně?Přeci rozvodem vše vyřešil.On ani svýmu tátovi nepomohl,když to s ním seklo,máma utekla,protože otec byl tyran,ta byla ráda,že bude od dědka pokoj a tehle chtěl nejspíš dědit,jenže nedostal nic,ale jeho bratr a on pak ze vzteku nám dělal peklo ze života.Sebe bych řešila za pomoci psychiatra,proč jsem z takovým ignorantem žila tolik let,ale ne nyní,když jsem opravdu prokoukla a vidím,co to je za falešného a zákeřného člověka. Jen mě zajímalo,proč mi takhle nadbíhá,když na veřejnosti jsem vzduch,co od něho můžu čekat,snažil se mi totiž hodně ublížit.
Myslím, že jsem Vám odpověděla, jen jste očekávala odpověď jinou. Ale to potom je třeba zkusit jinou poradnu. Rozhodně jsem neřekla, že by byl někdo případ pro psychiatra. Dokonce snad toto prohlášení někdy mívá nelichotivý podtext, a ten bych tomu osobně už vůbec nikdy nedala. Protože pokud někdo psychiatra potřebuje, tak to tak je, je to lékař jako jiný. Když má někdo spalničky nebo angínu, je to případ pro jiného doktora. Klidně couvejte s taškou dál a žijte s tím, jak jsou muži zlí a ubližují. Já jen vím, že na vztah musí být minimálně dva a že oba mají svůj díl na tom, jak to probíhá.
TP
Dobrý den, bydlíme s manželem v dvougeneračním domku s dvěma byty, naštěstí, ale dnes vím, že ani to nebyla moc dobrá volba. Bohužel ted to nijak řešit nebudeme, do bytu jsme investovali hodně peněz při rekonstrukci a navíc čekáme miminko. Takže na nějakakou změnu bydlení ted není vhodná doba. Myslela jsem jak to bude fajn, zahraha pro dítě, dole babička s dědou pro něj. Ale už od chvíle co jsem otěhotněla se začali tak nepříjemně přehnaně o mě starat, radit a plánovat co bude až se dítě narodí, že je to pro mě jeden velký stres.Mám pocit, že mi ho snad hned po porodu chtějí vzít. Jak jim mám říct, že o nyvyžádané rady a péči nestojím, nejsem na to zvyklá ani od svých rodičů a když něco budu chtít tak se zeptám. Už mám na ně uplnou averzi a vždy když je potkám už vím jak dostanu milion otázek co tohle a jak si představujeme tohle a kde je jejich syn, kdy přijede.. Jsem dokonce ráda,že je zima a nemusím se s nimi potkávat na zahradě. Tam jsou pořád, jsou už v důchodu. A když v létě viděli že jsem doma, jsem totiž na rizikovém těhotenství, tak to bylo vždy.. a pojd taky ven, na vzduch, na zahradu. Ale já tam s nima byt nechci. Co mám prosím dělat, děsím se toho až se dítě narodí. Už ted nám vyčítají, že jim ho určitě nebudeme půjčovat, že si ho neužijou protože se jim vyhýbáme. Manžel jich má také občas dost, ale jemu nemůžu říct at jim něco řekne, on by to podal jinak a bylo by to jenom na škodu. Samozřejmě větší problém je pro mě tchýně, tchán je občas fajn a baví se se mnou někdy i normálně. Přemýšlela jsem i o návštěvě psychologa jelikož občas nedokážu myslet na nic jiného a mám pocit, že si těhotenství ani neužívám. Potřebuvala bych poradit co s tím. Předem děkuji
Možná je opravdu Vaše panika zralá na to, abyste se jí zbavila. Možná se bojíte blízkosti, možná Vám jen ukazují, jak moc jste zděšená ze společného soužití. Není dobré se uzavřít i s dítětem pod skleněný poklop. Také se můžete bát, abyste nenaletěla a potom nebyla zklamaná. Píši to proto, že se hrůza z komunikace a blíkosti zvyšuje. Dítěti to rozhodně neprospívá a nemám pocit, že by Vám chtěli dítě krást. V první řadě je třeba si sednout, třeba to i sepsat a mluvit. Pravidla, prosby, kompromisy, výhrady, rozvrh. Požádejte je, aby na Vás nepromluvili už ani slovo, dokud je neoslovíte sama, pokud chcete, řekněte jim, že si nepřejete, aby Vás brali na vědomí. Já si myslím, že to moc nejde, ale mohou to pochopit a snažit se. Nemyslím ale, že by to bylo z Vaší strany zdravé. Zkuste zapátrat ve svojí rodině, jak moc jste vzájemně sdíleli a byli v kontaktu, jestli Vám někdo nechyběl? Také zapřemýšlejte o dítěti. Proč by Vám ho měli krást? Nechcete náhodou dítě výhradně pro sebe, právě proto, že jste osamocená?
Tamara Polanski, systemická analýza vztahů
Dobrý den,chtěla bych se zeptat na Váš názor ohledně mojí potneciální tchyně.Jsme spolu s přítelem 5 let,bydlíme spolu asi 3,5 roku v dvougeneračním domě.S jeho matkou jsem měla dobrý vztah,pomáhla jsem jí,když byla nemocná,když potřebovala větší nákup,vše jsme s přítelem obstarali,...její špatné vlastnosti jsem dlouho neřešila,nechtěla jsem problémy.Bavili jsme se o tom třeba jen s přítelem,ale jeho reakce byla a pořád je,že "mamka je prostě taková".I když s ní ve spoustě věcí nesouhlasí,nedá jí to nějak najevo a ona si asi myslí,že je vše v pořádku.Ovšem pohár mojí trpělivosti není bezedný.Po hádce mezi námi,kdy jsem se jí snažila říct,aby se mezi nás nepletla,mi ona naoplátku vyčetla z jaké rodiny pocházím(moji rodiče se rozvedli),do práce hodím chvíli(předtím jsem studovala),jsem moc mladá(přítel je o 15 let starší) a spoustu dalších věcí,takže současný stav je takový,že se spolu nebavíme.Pozdravím ji,ona mi odpoví-ovšem jen tehdy pokud je někdo na obzoru.Pokud ne,dělá,že mě neslyší,otočí se a jde si po svých.Několikrát jsem ji slyšela,jak mě pomlouvá mě před sousedy a dalšími členy rodiny a to o sobě prohlašuje,jak hluboce je věřící..Přítel mě neustále nutí,abych se s ní více bavila,možná bych to v sobě překonala i když jsem ten typ člověka,pro kterého to není lehké,možná jsem se trochu "zakousla",ale když si vzpomenu na to,co všechno mi řekla atd. mám po chuti cokoliv žehlit.Jáký je Váš názor na tuto situaci?Děkuji a zdravím
Obávám se, že přišel do rodiny někdo, kdo paní matku prokoukl.
Tohle nevyhrajete. Doporučuji chválit a dělat si ale přitom to svoje. Je taková jaká je, možná ani nechce, aby ji měl někdo rád. Nehledejte v ní maminku, je to pro Vás cizí paní. Pro Vaše děti už tomu ale tak nebude. Naučte se respektovat status, starejte se především o vztah s partnerem a abyste byli šťastní. K tomu ji nepotřebujete. Váš partner je možná spokojený, že ho nechává dýchat, tak to udělejte taky. Co je Vám do jejích vlastností? Kdo řekl, že jsou špatné? Jsou takové jaké jsou, soustřeďte se na sebe, svoji budoucnost a matky svého muže si zkuste vážit. Minimálně tolik, jako sebe.
Tamara Polanski, systemická analýza vztahů
Dobrý den, je mi 40 let, mám dvě skoro dospělé děti a po 21letech se rozvádím. Byla jsem zvyklá manžela poslouchat a brát ho jako autoritu v rodině. Nyní se mi nedaří s ním komunikovat. Už s námi nebydlí, odstěhoval se, ale když spolu hovoříme, vždycky se mě ptá, kde jsem, s kým jsem, co budu dělat atd. A pak mě nějak poníží nebo urazí. A já se buď rozzlobím, křičím a obhajuju se nebo uteču a do večera brečím a trápím se. Vždycky mě dostane do deprese. Je to jediný člověk, který mě dokáže takhle zdeptat. Myslím, že bych mu nemusela vysvětlovat věci ze svého soukromí, ale byla jsme zvyklá být upřímná a pravdomluvná...Jsem unavená a mám strach z každé jeho návštěvy nebo telefonátu. Co mám dělat?
Někdy se člověk v podstatě celý život bojí být sám sebou. Což o to, ale ono to s sebou nese také to, že Vás potom nikdo neocení a zachází s Vámi tak jak píšete. Vlastně Vám nastavuje zrcadlo. Kolik dovolíte, tolik udělá. Asi jste to nchala dojít moc daleko, na druhou stranu je dobré odejít, protože partner je zvaklý takto jednat a on se uvnitř svojí podstaty nezmění. Ae Vy můžete zapracovat na tom mít se ráda. Podle toho, jak má člověk sám svojí cenu, tak si ho potom ostatní váží. Tohle by potom mohlo vést ke společenské izolaci nebo k dalším vztahu, kdy byste se vzhlédla v dalším despotovi. Také proto, abyste mohla dětem zrcadlit jejich identitu sebehodnotu. Navrhuji terapie, poradnu, sebepoznávací seminář. Může to souviset se vztahy ve Vaší původní rodině.
Tamara Polanski, analýza vztahů
Dobrý den, máme 2 děti, dcerku (5let) a syna (téměř 2 roky). Můj problém je ten, že když děti udělají něco, co mě se nelíbí, okamžitě vystartuju!!! Řvu po nich a nedokážu se ovládat. Poslední dobou sleduju že dcerka se začíná bát. Okamžitě toho lituju ale vrátit se to nedá. Poraďte jak dokázat ovládnout svůj vztek.
Pravděpodobně opakujete jen něco, co jste se naučila jako malá, možná po někom zdědila a nedokážete se toho zbavit. Někdy se mamince dětí stává o to víc, čím se kdysi zařekne, že ONA tedy rozhodně bude ke svým dětem jiná. Někdy je to kvůli ztrátě ve Vaší rodině, která zastaví radost a uvězní člověka, a ten potom není schopen sdílet ve vztazích, v podstatě trpí něčím, co nemá, co mu chybí. Jednou svojí částí moc nežije. Děti ukazují potřebu změnit něco, co dosud děláte...nějaké to odpojení, vnitřní přesvědčení, ztrátu, zařeknutí. Člověk se někdy málo dívá do budoucnosti a točí se v kruhu toho, co bylo a není.
Jinak doporučuji oradnu, kurz zvládání vzteku, terapii.
Tamara Polanski, systemická analýza vztahů
Dobrý den, jsem babičkou 1,5 letého vnoučka, který s námi od narození žije ve společné domácnosti. Syn se snachou staví domek, do kterého brzy nastěhují. Čekají narození druhého syna a nejprve mě šokovala snacha prohlášením, že se musí do domku nastěhovat dřív, než se malý narodí, protože ona u nás se dvěmi dětmi bydlet nebude. Před 2 lety jsme mladým uvolnili celé patro mimo pokoje druhého syna. Nemyslím, že by se u nás nějak tísnili nebo jim chybělo soukromí. Mají svou kuchyň, koupelnu a 2 pokoje. A pokud k nim nemusíme, moc je v patře nenavštěvujeme. Máme malého moc rádi a když máme čas tak si ho s manželem bereme k nám, v poslední době téměř každý den, protože náš příchod domů slyší a dožaduje se pozornosti především dědečka. Chtěla jsem si pořídit autosedačku, abychom s malým mohli i na nějaký ten výlet. Bohužel jsem narazila a přiznám se, že i když se snažím chápat snachu, protože i já se bála o své děti, docela mě ranilo, když řekla, že neví zda sedačku využiji, že se na půjčování malého necítí ani svým rodičům. (mimochodem jsme stejně staří) Oni však auto nemají, navíc u nich tráví každý víkend, jezdí s nimi na výlety i návštěvy, což je pochopitelné, každá dcera lépe vychází s matkou než tchýní. Neumím si ale představit, že by se mnou jela na návštěvu k mé rodině nebo kamarádce, abych jim mohla malého vůbec ukázat. Když jsme řekli synovi, že se nás to mrzí, pochopitelně stál při snaše. Vím, že na věci nic nezměním, jen nevím, jak v sobě udusit tu hořkost a zklamání co právě cítím. Děkuji za Vaši radu.
Někdy snacha potřebuje hýčkání a pozornost a neumí si o to pochopitelně říct. Je i otázkou, zda jste ochotni ji poskytovat to, co ji vlastně asi chybí z domova, jakkoliv je s nimi v kontaktu. Dále je třeba počítat s tím, že i když se k tomu odhodláte a budete to dělat od srdce, nedojdete ocenění. Někdy takové snachy v podstatě žárlí na manžela a jeho vztah k rodičům, také může žárlit na svého syna a na vztah k Vám. Současně může být nějaké odpojení mezi Vámi a Vaším synem. Někdy si lidé chybí a neví o tom, dokonce i když jsou společně v jedné místnosti. Příčiny mohou být různé. Vztahy se učíme od předků a někdy je těžké se odpoutat od těch nezdravých a odvážit se dopadnout do svého života a vytvořit si zdravě a svobodně svoje vlastní. Když chceme, aby dět mohly, my jako rodiče musíme....mluvím o změnách ve vztazích, v postojích a v pocitech. Možná, kdybyste změnila vztah k synovi, nemusela by se snacha tolik bát. Instinktivně může vnímat, že vnouček se vlastně svojí přízní snaží Vám vynahradit cosi....Je to celé na analýzu a přeuspořádání, někdy si to člověk po nápovědě uvědomí a poskládá, někdy je třeba poradna.
Tamara Polanski, systemická analýza vztahů
I když se na nějakou sitaci těším, sama ji pak pokazím... jenže pak se něco stane (pozdní příchod, nepohodlné oblečení, špatné světlo, nevinná otázka nebo poznámka okolí, zakopnutí nebo jiná nešikovnost...jakákoli maličkost) a mě to rozhodí natolik, že si ten "špatný pocit" začnu vybíjet ve formě vzteku na své nejbližší. Jediné co pomáhá je zařvat z plných plic nebo něčím hodit a to pochopitelně není ideální řešení Pak dokážu zcela rozumově situaci řešit. Ale nedokážu to rozdýchat, ovládnout bez vnějšího projevu. V tom rozpoložení se cítím strašně podrážděná, ale nedokážu určit z čeho - vadí mi celý svět, všichni včetně mě samotné. Zkoušela jsem hlídat stravu (že by to byla hypoglikémie), blikající světlo atd atd, ale nemyslím, že to má konkrétní spouštěč (nebo jsem na něj nepřišla). Stejné "záchvaty" má i můj otec a okolí tím hodně trpí. I když fyzicky nikdy neublížil, nahání to hrůzu... a hlavně je to úúúplně k ničemu - je to jen tak, bez důvodu, k ničemu se to neváže (k žádnému problému) a tím pádem ani nic neřeší. Sama na sobě jsem toto pozorovala cca jednou za 14dní, trvá to pár minut, max. desítky minut a přechází to. Takové projevy mám pouze a jen před svými nejbližšími - manželem a synem, vyjímečně matkou. Otec se dokže rozohnit před kýmkoli. Co mám dělat? Je to na návštěvu psychologa? Z finančních důvodů jsem nešla, i když bych jinak už dávno a ráda. Neexistuje možnost se naučit ovládat samoukou z nějaké knihy? O čem by měla být (pokud lze odhadnout, zda je to neurotické chování nebo co vlastně). Mockrát děkuji!
Na ztrátu – a tu vždy doprovází nesmírně silné pocity, které se i dědí – člověk může reagovat tak, že zmrzne, ztuhne, zaútočí, nebo uteče. Zejména v situacích ohrožujících existenci. A pocity doprovázející životní ohrožení a ztráty ve vztazích se skutečně mohou dědit. V situaci, když nejvíce touží po společnosti, jeho mozek zaplaví neintegrované trauma, odpojení, a nedojde naplnění. Je to vzorec, který se opakuje. Je třeba příslušnou technikou trauma integrovat a jednou konečně překročit ten práh, a záplava vzteku už najednou nepřijde, ani pocit ohrožení, který jí předchází. Spouštěč bývá pocit, který něco evokuje. Například blížící se potěšení, kontakt s blízkou osobou, radostí. Ozve se v podvědomí zakodovaná hrozící ztráta a člověkem to proběhne a on reaguje třeba tak, jako Vy. Za chvíli je to pryč. Není to bezpečné, člověku to potom i bývá líto. Otec si to mohl přinést už ze vztahu s matkou a už i jemu může blízkost chybět a zároveň si ji nedovolí. Domnívám se, že to nejde bez poradny e terapie zvládnout.
Tamara Polanski, systemická analýza vztahů
Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem, zda a jak mám řešit stávající situaci. Po 15 letech manželství jsem se rozvedl s manželkou. Důvodem bylo to, že jsem již nemohl nadále snášet, jak nepečuje o rodinu. Zvykla si, že vše zařídím, ať již okolo détí, dovolené atd. Jelikož pracuji doma, nemusela nic dělat. Chodila si do práce pro kapesné a doma nedělal takřka nic. Máme dvě děti školou povinné, a nikdy s nimi nechtěla ani ráno vstát a vypravit je. Spát chodila v noci ve 3 hodiny, trávila čas na internetu. Proto jsem si našel milenku, abych ten stav vydržel. Přišel rozvod. Máme děti ve střídavé péči po 14 dnech. Teď se trápím tím, že děti, když jsou u ní, tak se neučí, holka špatně jí, děti chodí pozdě spát a navíc si ona našla zaměstnání, kam odchází v 21h a přichází ráno v 7h. Já když mám děti, tak musím znova a znova zavádět pravidelný režim. Učení, koníčky, spaní, a pořádná strava, neboť holka u matky vždy zhubne..atd....jsem z toho značně demoralizován. Holce je 12 a klukovi 14 let. Co mám dělat? Mám psát oznámení na sociálku? Matka se nikdy nezmění a na sociálce vládne matriarchát, kde nic podle mě neřeší...asi to nebude pro ně závažný případ. Děti do vlastní péče si asi vzít nemohu, to by jim vtloukala do hlavy, že jsem jí je sebral apod. Předem děkuji za odpověď.
Někdy se takto chovají ženy závislé na matkách. Vaše snaha se postarat by Vám asi tolik nevadila, kdyby ji manželka ocenila. To si myslím, že jste hledal u milenky. Druhému partnerovi je třeba dát také prostor. Ale to je Vaše možná nastavení pro vztahy, být ten nejlepší. Někdy se to tak stává, že člověk nedojde ocenění. Možná by bylo lepší se víc starat o sebe a i dětem dát prostor. Už jsou dost velké, nemusí mít dozorce. Dokáží samy dodržet určitá pravidla. Matka jim může chybět, aniž by si to uvědomila, nemusí být s dětmi v kontaktu, i když je v jejich přítomnosti. Kritizováním matky nezískáte obdiv dětí ani větší lásku, ať máte pravdu nebo ne. Možná by všem prospělo kdybyste se stal méně nejlepší na světě. A to, prosím, neprosazuji matriarchát. Najděte něco, za co matku svých dětí oceníte i před dětmi. Dceři by tam mohlo něco začít i chutnat. Rozum možná říká – ano, děti k otci, ale chtění je v srdci, a tam to bude jiné. Věřte, že to jiné bývá silnější, rozum nerozum. Rodiče mohou chybět, ať jsou jací jsou.
Tamara Polanski, poradna, systemická analýza vztahů
po 13 letech se rozvádím ale ne kvuli jiné ale mezi tím jsem si našel přítelkyni ale po čase na natlak okolí jsem se vratil k manželce a opustil přítelkyni ale po par dnech jsem věděl že to byla chyba a že miluji přitelkyni ale ona mi nevěři a řika že mě má moc rada a že si rada se mnou povída a miluje se se nnou ale je to jak na houpačce jednou je vše fajn a druhy den že to všechno byla chyba a za tyden že mě má rada a ja jsem z toho všeho totalně v haji psychicky a nevím co mám dělat strašně moc ji miluji a nechci ji uplně ztratit. děkuji
Nejdříve byste měl řešit s manželkou, zda ona je ochotná udělat přijatelné kompromisy tak, abyste se nemusel rozvádět. Když není, zvažte, zda skutečně to, kvůli čemu odcházíte je pro Vás nenahraditelné, zda to s postojem manželky jde a nebo nejde dohromady. Pokud to nejde, důležitější je Vaše spokojenost, než být ve vztahu, kdy jste tlačen do kouta. Opustíte jedno, přijde další požadavek na další ústupky. A přítelkyně pravděpodobně nastavuje zrcadlo Vaší nerozhodnosti. Vyřešením prvního se otevře prostor na to druhé, aby i tam jste se mohl rozhodnout svobodně a zdravě. Zdravě je podle Hyppokrata – co neprospívá, škodí.
Tamara Polanski, poradna, systemická analýza vztahů
