Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Zeptejte se psychologa

komerční

Dokáže navrhnout ta nejlepší řešení našich potíží.

Poskytuje soukromé psychologické poradenství, ve kterém se specializuje převážně na vztahovou tématiku a na podporu sebevědomí žen (viz www.jnesnidalova.cz). Také provozuje informační portál o duševní vyrovananosti. „Věřím, že psychologické poradenství je skvělý nástroj k uvolňování usazených nežádoucích sedlin v duši. Pracuji také s překonáváním únavy a úzkostných stavů, zvládáním stresu, krizových situací, zkrátka s bolestí a radostí v duši i těle.“

Poradce je
Radí
Mgr. Jitka Nesnídalová

Dotazy v poradně
Přidejte svůj dotaz

proč za všechno můžu já?

Dobrý den,je mi 19,bydlím v bytě najímaném o.s. Mám problém s konflikty, ze kterých vycházím jako "ta špatná, ačkoliv je málokdy vyvolám-např.má černošská spolubydlící mi rozbila vypůjčenou věc,odmítla ji zaplatit a rasisiticky mě napadla,logicky jsme se pak pohádaly. Vinu pak před ředitelkou a psycholožkou,které nás chodí kontrolovat,svalila na mě.Druhá spolubydlící mě nesnáší a pomlouvá,třetí je na mé straně. Ředitelka se automaticky přiklonila proti mě a nenechá mě k tomu doslova nic říct. Od té doby za vše můžu pouze já.Došlo to tak daleko, že mi hrozí vyhazov,ačkoli jsem se jen bránila.Ředitelka s psycholožkou tvrdí, že mi chtějí pomoct, svalováním vší viny na mě a hrozbou vyhození mě ale logicky jen deptají. nemůžu se bránit, to by hned byla drzost a agrese.Před setkáním s nimi je mi špatně,nemůžu spát, začala jsem si zas ubližovat.Jak mám dokázat, že i já jsem cítící člověk a ne univerzální viník? cítím se teď méněcenná-ostatní taky nemusí dokazovat, že jsou lidé s právem na názor a slušné zacházení,tak proč já ano?vždyť jsem nikdy neudělala nic hrozného-nechodila za školu,nefetovala...mám pořád strach a pocit viny.Takhle už dál nemůžu,jsem neustále vystresovaná a je mi to líto.

28. října 2008, 23:17

Odpověď na dotaz

Dobrý den, chápu, že se právě nacházíte v obtížné situaci. Není však neřešitelná. Ze všeho nejdříve bych se pokusila probrat vše v klidu s ředitelkou a psycholožkou. Zmiňujete, že jste se o to již pokusila, ale třeba by pomohlo, kdyby se rozhovoru účastnila Vaše třetí spolubydlící, která se zdá být na Vaší straně. Poproste ji, zda by si s vedením mohla promluvit i ona. Když budete mít osobu, která dosvědčí, že konflikty nevyvoláváte vy, budou muset situaci brát vážně a řešit ji spravedlivě. Musím přiznat, že se mi jevíte, jako silná osobnost, protože není vůbec lehké stát proti dospělým ženám, která se z pozice silnějšího postaví proti Vám a podle mě situaci zvládáte skvěle. Sice píšete, že propadáte pocitům strachu a lítosti, ale to by na Vašem místě pociťoval každý. Pokud se Vám podaří přesvědčit ředitelku, že nejste konfliktní typ, bylo by dobré přestěhovat se na jiný pokoj a začít s novými spolubydlícími od začátku. Pokud se Vám nepodaří docílit přestěhování, zkuste si se všemi svými spolubydlícími promluvit, třeba i u láhve vína, díky které se zmírní napětí a pokuste se jim vysvětlit své pocity. Společně možná vymyslíte řešení, kterým rozhodně nejsou naschvály ani vzájemná ignorace. Uvidíte, že v příjemné atmosféře se Vám všem bude bydlet daleko lépe. Je vždy obtížné bydlet s cizím člověkem. Proto si většina lidí hledá podnájem společně se svými přáteli nebo partnerem, o kterých ví, že nevyvolávají zbytečné konflikty, a hlavně se kterými si jsou blízcí natolik, že o problémech mohou mluvit a tím se konfliktům vyvarovat. Upozorňuji však že, bez kompromisů je jakékoliv soužití nemožné.

bukackovajitka

7. listopadu 2008, 1:11

co bude dál?

Dobrý den, Nevím, jak dál, jsem už opravdu vyřízená. Mám přítele, stále ho miluji, ale takhle to dál nejde...Jsme spolu už docela dost dlouho, ale nemáme vlastní bydlení, žádný majetek, jistotu...opravdu se snažím, pochopím a odpustím, ale zjišťuji, že takhle dál už ne. Za poslední rok mě potkaly nepěkné věci, přišla jsem o práci, mám zdravotní problémy...a do toho všeho další a další starosti. Bývalo to i dříve, ale cítím se nějak klidná, spíše lhostejná. nemám sílu nic dělat, měnit, nic mě netěší a je mi to nějak jedno. Nepoznávám se. Vím, že mi řeknete, ať vyhledám pomoc, ale chci to vůbec? Připadám si mrtvá za živa...

30. října 2008, 19:32

Odpověď na dotaz

Vážená paní, je mi Vás líto, že se takto cítíte a prožíváte tolik problémů. Někdy se toho opravdu nahromadí příliš mnoho a člověk neví kudy kam. To se zřejmě stalo právě Vám. Také se mi zdá, že se cítíte osamělá a na všechno sama. Sice máte přítele, ale nepíšete jak na to vše reaguje, kde celou dobu je? Jak to, že to neřešíte spolu, od toho partneři přece jsou. Vše se daleko lépe snáší ve dvou. Píšete, že se nepoznáváte, že jste úplně jiná. Z tohoto důvodu, bych Vám opravdu doporučila návštěvu odborníka a zřejmě psychiatra. Takovéto změny dělá s člověkem například začínající deprese. Myslím, že pro Vás by bylo nejrozumnější probrat to s lékařem, protože při potvrzení diagnózy čím dříve se začne s léčbou, tím spíše budete v pořádku a budete to zase Vy, žena, která má chuť do života a plnými doušky si ho užívá. Možná, že by to mělo i pozitivní vliv na Váš vztah a také vliv na pocit jistoty, kterou tak hledáte. Přeji Vám mnoho štěstí.

bukackovajitka

7. listopadu 2008, 1:11

nevim co stim

jsem mlada22maminka dvou deti jsem v dana s manzelem mame vcelku normalni vztah,lepsiho manzela bych snad asi nenasla i kdyz ma nejake ty chby ostatne jako ja ale narodilo se nam miminko jsou ji 3 mesice kojim a tak jsem si malou vzala do postele na noc vyhovuje mi to kvuli kojeni ze nemusim vstavat ale manzel s nami nelezi boji se aby malo nezalehl chapu ho hrozne me se po sexualni strance odcizili jak nelezi vedle me.chtela bych proto malou naucit do postylky myslim si ze je jeste hodne malinka a ze to pujde snaze jenze v cem je ten nejvetsi hacek? manzel si malou hrozne rozmazluje nechce aby plakala tak ji chova,a kdyz ji dmavecer do postylky place hodne protoze chce spinkat semnou ale ja porad rikam ze ji naucim do postylky ale manzel se na me v tu chvili kdy mala place podiva moc osklive jakobych nemela srdce kdyz ji tam nechavam tak plakat pry kdyz jsem si ji naucila do postele tak se preucovat nebude zkousela jsem s nim promluvit jakjen to slo vsechny me navrhy odsouhlasil ale kdyz prijde vecer mala place a je to vse zas nanovo tak se pohadame protoze ja ji kolibat nechci uz me boli zada a z postele sem taky pekne zkroucena vubec nevim ja z toho bludneho kruhu ven nejlepsi by bylo kdyby odjel na tyden pryc a ja si zatim malou naucila na postylku. s tou prvni jsme se neco nanosili a uspavali v posteli a to uz nechci doufam ze jste z toho neco pochytila a dekuji moc za uprimnou odpoved

31. října 2008, 8:33

Odpověď na dotaz

Vážená maminko, toto je velmi častý problém v rodinách, kde mají malé miminko. Samozřejmě každé dítě se nejlépe cití v blízkosti rodičů, nejčastěji mámy, protože ta s ním tráví nejvíce času. Vaše slečna je sice ještě malá, ale na vlastní postýlku by si opravdu měla zvykat. Nejenom kvůli sobě,nebo vám, ale také proto, že máte ještě jednu holčičku. Jak ona se asi cítí, když malá je s Vámi v posteli, chápu, že je to pro Vás pohodlné, přesto není jí to líto? Starší sourozenci bývají často nechtěně odsunuty na vedlejší kolej a z praxe vím, že mnohdy pocit křivdy sebou nesou celý život. Pomalu by jste měli zavádět pravidlo, že jak se malá nají, je přebalená a nic jí nechybí, měla by jít spát od vlastní postýlky a další chvíle by jste měli strávit se staršídcerkou. Nejlépe zvyknout si všichni vždy před spaním na čtenou, nebo mluvenou pohádku. Za pár měšíců budete povídat oběma dětem, nejlépe v posteli a mezi nima. Jsou to ty nejkrásnější chvíle, které můžete společně prožívat a tím si vzájemně velmi mnoho dát. Přeji Vám i Vašemu manželovi moc a moc takových chvil.

bukackovajitka

7. listopadu 2008, 1:11

já dcera a přítel

Dobry den,chtěla bych se zeptat na svou 17 letou dceru.Každý druhý vikend v týdnu ji nechávam samotnou doma ,kdy já odjížním za svým přítelem.Když ale přijede přítel ke mě domů ,je moje dcera podrážděna a nechce se mnou mluvit.5íka mi že ji přítel nevadí a že je ráda doma sama.Nevím co dělam za chybu.....děkuji za odpověď

30. října 2008, 18:20

Odpověď na dotaz

Vážená paní, chápu, že Vás tato situace trápí a že Vám vadí netolerantnost dcery. Vaše dcera je sice již téměř dospělá, přesto mám pocit, že trošku na Vašeho přítele žárlí. Z toho co píšete se domnívám, že je jedináček a celou dobu byla zvyklá, že jste patřila pouze jí. Nyní se mění situace a ona se o Vás začíná dělit. A ještě musí tolerovat nového člověka, který vstupuje do jejího domova. Neřekla bych, že děláte nějakou chybu, jen se snažte s ní více mluvit aby pochopila, že je pro Vás stále na prvním místě, že rozhodně ji nechcete nahradit přítelem ( toho se ,,děti" velmi bojí), ale přesto že i Vy máte nárok na vlastní život. Snažte se plánovat výlety, nebo společné programy, kde budete všichni tři a budete se vzájemně poznávat. Hlavně nespěchejte a dceru do ničeho netlačte. Přeji Vám ať si brzy vzájemně porozumíte.

bukackovajitka

7. listopadu 2008, 1:11

budoucnost

Dobrý den,jak se mám vyrovnat s velkou nadůvěrou k manželovi.V minulosti mě hodně zklamal tím,že věřil víc cizím ženám než mě,později se ukázalo,že jsem měla pravdu,ale ve mě to pořád je a nedokážu mu to odpustit a vyrovnat se s tím.Prosím o radu,děkuji.

31. října 2008, 12:58

Odpověď na dotaz

Vážená paní, Váš dotaz je velmi stručný, nevím nic konkrétního a tak budu dost obecná. Každá zrada bolí, nejvíce ta, kterou udělá blízký člověk. A právě ta bolest, kterou při tom zažijete způsobí, že to již nechcete prožít znovu a přestanete věřit. Když člověk nevěří, nebude znovu zrazen a nebude to znovu bolet. Toto je běžný mechanismus našich obranných vlastností. Někdo se dokáže se zradou vypořádat brzy, někomu to trvá déle a jsou i lidé, kteří to nedokážou nikdy. Zaleží jak Vás to hluboce zasáhlo a jaký jste osobnostní typ. Pokud chcete pomoci, vyhledejte radu odborníka - psychologa. Je to člověk, který bude objektivní, dokáže posoudit a ne soudit. Každá mince má dvě strany a někdy jiný přístup a jiný pohled může pomoci zmírnit nedůvěru a vrátit do vztahu to co tam bylo. Můj názor je, že každý vztah je o práci, ale když se vydaří je to to nejdůležitější co člověk má. Hodně štěstí.

bukackovajitka

7. listopadu 2008, 1:11

Nechápu Vaši odpověd´

Paní psycholožko,mám pocit,že Vaše odpověd´ na můj problém napatří mě.Dne 29.10. jsem Vás prosila o radu na zvládnutí nepříjemných panických depresí bez návykových léků.Mé deprese nemají nic společného se ztrátou článku na prstě ani celé ruky,ruce mám obě zdravé.Věřím,že došlo k záměně odpovědí na dotazy.S pozdravem Vaše tazatelka

4. listopadu 2008, 12:23

Odpověď na dotaz

Vážená paní máte pravdu, odpověď nebyla určena pro Vás. Vám jsem ještě neodpovídala. Došlo k pochybení v tom, že dotaz stejného názvu položila jiná paní o den dříve. Děkuji za informaci a doufám že to nebude mít negativní vliv na Váš názor na naše stránky. A nyní k Vašemu dotazu. Z toho co píšete mám pocit, že Vaše dobrovolné vysazení léků bylo předčasné, že jste ještě úplně nebyla ve formě. Léčba deprese je zdlouhavá a většinou vysazování probíhá postupně a pod kontrolou lékaře. Sice jste se zřejmě již cítila dobře, ale ještě jste nebyla ,,doléčená". Situace s Vaší sestrou byla pravděpodobně spouštěčem Vašich dalších problémů. Má rada je, že by bylo vhodné opět navštívit psychiatra, deprese sama nezvládnete, je to onemocnění, které je potřeba léčit medikamentózně a k tomu by bylo začít psychoterapii zaměřenou na zvládání panických stavů KBT. O této terapii jsem již psala v dřívějších odpovědích a je to jedna z nejúčinnějších metod, která má velmi dobré výsledky. Chápu, že máte obavy z léků, ze závislosti a také z ovlivňování léčby štítné žlázy, která u vás paralelně probíhá. I z tohoto důvodu si myslím,že by jste opravdu měla vyhledat lékaře - specialistu a prokonzultovat s ním obě nemoci. Zdravotní problémy jsou jak tělesné, tak psychické a nelze je oddělovat, protože spolu navzájem souvisí. Přesto že jste mladá žena, máte velmi vyčerpávající životní styl - starost o dvě děti, práce v nepřetržitém provozu. Doporučovala bych Vám více se šetřit. Snažit se najít čas i na sebe - relaxaci, odpočinek. Při zvládání úzkostí je duševní pohoda jeden ze základních předpokladů úspěchu léčby. Přeji Vám hodně štěstí a síly ke zvládnutí Svých problémů.

bukackovajitka

4. listopadu 2008, 23:11

AT

Dobrý den,chtela bych se zeptat zda AT pomůže při přecitlivělosti ,jsem hodně senzitivní,nervoznější ,impuzivní typ osobnosti,co z toho můžu ovlivnit aspon částečně sama ?Děkuji za radu .Jarka

29. října 2008, 16:21

Odpověď na dotaz

Milá Jarko, jsem ráda, že máš chuť na sobě pracovat. Člověk se sice nedokáže úplně změnit, ale dokáže ovlivnit spoustu svých vlastností a projevů chování. AT je výborná metoda, která napomáhá zklidnění a uvolnění. Je vhodné ji doplňovat i autosugescí, to jsou jednoduché, krátké věty, jasně a kladně formulovány (např. jsem zdravá, citím se klidná a vyrovnaná, jsem plná energie.....). Nepoužívat zápor. Pokud práci na sobě myslíš vážně tak bych Ti doporučila psychoterapii, nejlépe PCA - to je přístup zaměřený na klienta. Ve Tvém případě by nebyla léčebná, spíše by šlo o osobnostní zrání. Věř stojí to za to. Člověk si uvědomí své chování, dokáže se zorientovat ve svých emocích a najde sám sebe. Je to sice bolestivý proces, protože uvědomění a přijetí svých ,,temných" stránek je problém, ale i ty patří k člověku. Důležité, že potom víš co dělat, abys neubližovala sobě ( tím že nepotlačuješ své pocity) a ani ostatním ( tím že se ovládneš). Přeji Ti vytrvalost hodně chuti.

bukackovajitka

4. listopadu 2008, 12:11

Já vs. dcera

Dobrý den. Nevím jak se zeptat... mám přítele, miluje mě, žije se mnou a mými dětmi, na ně nedá dopustit, ale před námi měl ženu a mají dvacetiletou dceru. Přítel je na ní dost fixovaný, asi že je to jeho jediné dítě. A můj problém je v tom, že ani po dvouletém vztahu dceři ani bývalé ženě o nás neřekl. Prý má strach, že ho dcera nebude mít ráda, že už tak má radši mámu, a že se bojí že o ní přijde (a ženě to nepoví aby to neřekla dceři). Ta holka si už zařizuje vlastní rodinu a myslím si že je dospělá, že přece pochopí, že táta nebude na vždy sám..... Dost mě to trápí, protože občas se s dcerou schází právě u bývalé ženy a tráví tam i víkend a mě je to nepříjemné, i když mě ubezpečuje, že tam je opravdu jen kvůli holce!!! Nechci na něj tlačit a myslím, že jsem mu jasně dala najevo jak se cítím, když on je tam, ale stejně... dcery má plnou hlavu, stále o ní mluví a vypráví..... Trápí mě to...nechci být neustále "v utajení"...

28. října 2008, 14:57

Odpověď na dotaz

Dobrý den, naprosto chápu Vaši situaci, kdy nechcete zůstat „v utajení". V pozadí Vašeho dopisu, cítím i vtíravou myšlenku, zda to s Vámi myslí, vůbec vážně, když Vás ani nepředstaví své dceři. Ráda bych Vás ujistila, že myslí, ale budete si muset s partnerem vážně promluvit o Vašich pocitech. Píšete, že jste mu to dala jasně najevo, jak se cítíte, když zůstává na víkend u své bývalé ženy, ale dala jste mu také jasně najevo, jak je pro Vás důležité, aby o Vás jeho dcera věděla. Důležité už proto, že Vám tím dodá pocit, že to s Vámi myslí vážně? Stejně jako vy zastávám názor, že dvacetiletá dívka, zakládající vlastní rodinu bude jedině ráda, když otec nezůstane sám. A také tato skoro dospělá dívka, Zde mě trochu napadá, jak je na tom její matka. Jak dlouho žijí s otcem odděleně, jestli v sobě ještě neživí myšlenku, že se rodiče dají opět dohromady. V tom případě bych chápala, že se Váš přítel bojí o Vás povědět své bývalé rodině. Jestli však už a to ani v očích jejich dcera, není žádná naděje na to, že dají manželství dohromady, má váš přítel strach, že ho dcera nebude mít ráda. Musíte mu vysvětlit, že to tak rozhodně není. A jestli má z toho opravdu takové obavy, ať to zkusí dceři nadhodit čistě hypoteticky ve smyslu, co bys řekla na to, že mám novou přítelkyni. Dle mého názoru čím déle to bude oddalovat, tím více bude jeho dospělá dcera naštvaná, že Vás tak dlouho tajil. A mohla by proto na něho i zanevřít. Možná si to sám uvědomuje, že to oddaloval moc dlouho a teď neví, jak z toho ven. Vysvětlete mu, že déle čekat by to jen zhoršovalo. Až se o Vás dcera dozví, snažte se s ní dobře vycházet. Vzhledem k tomu, jak je pro přítele důležitá, by Vaše konflikty s ní byly zdrojem hádek s Vaším přítelem. Přeji Vám, aby se Váš přítel, co nejdříve pochopil, že pokud to s Vámi myslí vážně je nutnost, aby to jeho dcera věděla.

bukackovajitka

4. listopadu 2008, 12:11

Rodina

Dobrý den. Jsem 19 letá dívka, která stratila chvilku po porodu otce. Do svých asi tak 12-13 let mi nějak nechyběl. Čím víc starnu a komlikuje se mi život, tím víc bych o tady potřebovala. Naše rodina je samá ženská a všechny mi lezou na nervy. Co se sestry odstěhovaly tak jsme žili s matkou samy. Neměli jsme to lehké. Matka byla dvakrát v psychiatrické léčebně. Trpím stavy strachu, úzkosti, citlivostí (každé blbé slovíčko se mě dotkné a pak se kvůli tomu trápím)a mlčením(své problémy si radči nechávám pro sebe než, abych se někomu svěřovala). Mám partnera, kterého miluji, ale nějak i přesto nejsem šťastná. Chtěla bych si založit rodinu, jenže moje matka vydí ve mě něco víc a chce, aby ze mě bylo něco extra ( jsem nejmladší ze tří sester, které mají už rodiny). Nerada bych ji zklamala, ale někdy mám chuť jí to udělat. Partner má dvě děti, ale zatím jsem je nepoznala, ale i přesto mi přirostly k srdci. Nikomu z rodiny nepadl do noty a přesvědčují mě abych se na něj vykašlala. Většina toho, co říkají je pravda, protože mají větší zkušenosti než já. Právě teď jsem stracená, nevím co mám dělat, ráda bych, aby byli všechni šťastní a spokojení i já sama, ale prostě to nejde. Dohání mě to to k šílenctví a někdy mám velice špatné myšlenky a dělám věci, za které se pak stydím. Předem děkuju za radu.

28. října 2008, 12:16

Odpověď na dotaz

Dobrý den, děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mě obracíte. V prvé řadě bych Vám ráda připomněla, že žijete sama za sebe a svůj život. Proto je prioritou, aby jste byla šťastná a spokojená Vy. Uvidíte, že když ti, co Vás mají rádi uvidí, že jste šťastná budou také. Je druhá věc, že k Vašemu pocitu štěstí přispívá když děláte radost druhým. Z Vašeho dopisu mám pocit, že jste si vytvořila falešný dojem - Kdyby tady byl otec, bylo by všechno jiné a on by mi pomohl. Tak to není. Nemůžu říct, jaká by byla situace, protože žádné kdyby neexistuje. Ve Vašem vývoji určitě chyběl mužský vzor a je dost možné, že si ho teď vytváříte z Vašeho přítele. Vzhledem k tomu, že už má dvě děti, je určitě o dost starší než Vy, a proto myslím, že Vám z části nahrazuje otce. To, že Vaší rodině partner nesedí přisuzuji tomu, že nechtějí, aby jste dopadla stejně jako matka a nezůstala nakonec na všechno sama. Bez muže. Nevím, jestli je Váš partner ženatý nebo rozvedený, nebo co se stalo s matkou jeho dětí. Vzhledem k tomu, že Vám své děti ještě ani nepředstavil, bych se zamyslela nad tím, jak důležitá jste Vy pro něho a jak vážně to s Vámi myslím. Vy píšete, že byste s ním chtěla založit rodinu, ale ještě neznáte jeho děti. Řekla bych, že pro muže, co miluje své děti je prioritou, aby dobře vycházely s jeho přítelkyní a potencionálně i náhradní matkou. Proto bych možná přehodnotila, jestli je Váš vztah natolik vážný a zda myšlenky na založení rodiny jsou v této situaci už na místě. A teď k Vaší matce, nezmiňujete se, co dělají Vaše sestry, jestli jsou ony „něco extra". Nemyslím si, že to matka po Vás přímo vyžaduje, ale třeba na základě Vašeho prospěchu má pocit, že byste měla vystudovat vysokou školu nebo si prostě ten život ještě pořádně užít než založíte rodinu a obětujete se jí. Já osobně si myslím, že v 19ti letech na to máte ještě spoustu času. I na to, najít toho pravého. Možná to je Váš současný partner, ale dejte sobě i jemu více času, aby jste si to navzájem dokázali. Když Vaše rodina uvidí, že to spolu oba myslíte vážně, věřte tomu, že pro ně bude prioritou Vaše štěstí a nikdo Vám nebude bránit.

bukackovajitka

4. listopadu 2008, 12:11

Vztah přítelel a mého syna

Rok žiji se svým přítelem a náš vztah je velmi hezký, Mám dva syny z prvního manželství (15 a 13 let). Starší syn má přítele rád a vycházejí spolu, mladší naopak přítele jak tvrdí, nenávidí a dělá mu naschvály. Snaží se nás oddělit. Nejhorší je, že trpělivost přešla i mého přítele a dává mu také najevo svou nelibost. Jak zachránit mou novou rodinu? Neustálé problémy se na mne valí ze dvou stran, jeden i druhý chtějí po mně řešení vzniklé situace a dlouhé rozhovory se synem byly prozatím jako házení hrachu na zeď. Syn začal unikat k prarodičům, přítel se se synem již ani nezdraví a chce odejít, protože se necítí "doma". Nechci ztratit ani jednoho. Děkuji za odpověď.

28. října 2008, 16:59

Odpověď na dotaz

Dobrý den, z Vašeho dopisu mám pocit, že Vás oba tlačí do situace, vyber si jednoho z nás. Což je samozřejmě naprostý nesmysl. Váš přítel z pozice dospělého muže musí chápat, jak je pro matku jeho dítě důležité a že tedy ta snaha a trpělivost by měla být výraznější na jeho straně. Rozhodně je chybou vyhrožovat Vám, že odejde. Možná byste měli přestat „tlačit na pilu" a dát synovi možnost, aby se s tím vypořádal sám. Nenutit ho, aby měl Vašeho přítele rád, ale dát mu dostatek času a prostoru, aby ho začal akceptovat sám od sebe. Ať zkusí začít jako jeho kamarád a ne z pozice rodiče, ve smyslu příkazy, zákazy. Ať se pokusí najít k němu cestu prostřednictvím společných zájmů - doporučovala bych začít u těch synových. Z chování Vašeho přítele - to, že syna nezdraví a vyhrožuje odchodem, mi připadá, že sám se chová jako nedospělé dítě. Toto chování lze pochopit u 13tiletého puberťáka, ale u dospělého muže už ne. Doporučovala bych Vám návštěvu rodinné poradny, kde Vám dvěma nejlépe poradí, jak najít k synovi cestu. Také by bylo na místě zjistit, jaký postoj k příteli mají prarodiče. Syn k nim možná utíká, protože v nich vidí spojence, se kterými si na něho společně postěžují.

bukackovajitka

4. listopadu 2008, 12:11

deti

Dobry den mam dva syny 33let a 23let ze me si udelali sluzku mami navar uklid vyper atd manzel je z toho na nervy a ja asi uz taky porad se hadame a je to u nas nejake divne vzdy byla u me rodina na prvnim miste ale asi jsem to nejak zpackala kdyz je nejaky problem tak za nej muzu ja uz nevim jak bych to resila nejlepsi by bylo kdyby se kluci osamostatnili ale to je bohuzel asi v nedohlednu nevim co delam spatne ale uz si nevim rady mam ztrach ze se nam rodina uplne rozpadne pripada me ze me maji jen nato aby zili v pohodlicku domova a na me se neohlizeji dekuji predem za radu

dagi21

29. října 2008, 16:28

Odpověď na dotaz

Vážená paní, chápu, že máte pocit selhání z výchovy, že se cítíte vyčerpaná a myslím i nešťastná. Dokáži si Vás představit jako úžasnou mámu, která se stará aby její chlapečci byli šťastní a spokojení. Jenže ,,děťátka,, vyrostli a je nejvyšší čas změnit role. Momentálně jste rodina samých dospělých lidí a jako takoví všichni by měli mít své povinnosti a samozřejmě i práva. Začnite právem - žít svůj vlastní život! To samozřejmě neznamená, že se odstěhujete od rodiny. Jen jim rozdělíte povinnosti. Dva dospělí kluci, Ti vaši už opravdu jsou, by měli zvládnou domácnost a když je potřeba, tak se o sebe postarat. A vy s manželem můžete na víkend udělat něco pro sebe, pro svůj vztah. Dle svých zájmů třeba jet na turistiku, nebo relaxační pobyt... Pokud jste zatím žádné koníčky nepěstovali je nejvyšší čas. Hlavně nezůstaňte jen u slov, ale začněte žít, uvidíte, že to půjde. Zpočátku se možná kluci budou bouřit, ale ono je to přejde a pokud ne, tak mohou také začít - žít svůj život a dle svých pravidel a také na svém písečku. Vám přeji pevnou vůli a hodně pěkných chvil strávených se svým manželem při společných výletech.

bukackovajitka

4. listopadu 2008, 12:11

Partnerská komunikace

Dobrý den, mám problém se svým manželem. Naše manželství trvá již 20 let a máme 3 děti. Dospělé, a dvě předškolního věku.Já mám pocit, že rodina je priorita v životě. S manželem se snažím komunikovat a za ty roky ho nezatěžovat zbytečnostmi, s kterými si poradím i sama. Ale občas se vyskytnou problémy, které by měli řešit oba partneři. Problém je v tom, že mě manžel vůbec neposlouchá, spíš mě ignoruje a empatie vůči mě z jeho strany vůbec nefunguje. To mě přivádí do situace, kdy už asertivita přestává fungovat a já křičím. Ale stejně to nepomůže, protože manžel mlčky odejde do jiného pokoje. Vím, že je velice málo povídavý, nesdílný a téměř nemá žádná přání. I když se ho zeptám, co si přeje a jak si představuje naše další soužití, buď nereaguje nebo začne chrlit nesmyslné poznámky. Tento stav trvá již dlouhou dobu. Já jsem se vždy podřizovala, snažila se rodinu držet pohromadě ale poslední dobou je toho už hodně. Před dětmi na moje výchovné metody reaguje úplně opačně, nepodpoří mě. Nejvíc mě zraňuje jeho chování v situaci, když onemocním. To mi snad vůbec nevěří, že je mi zle. No sama si už vůbec nevím rady, poradnu jsem navštívila, ale bylo mi navrhnuto, že situace by se měla řešit zároveň i partnerem. Toho tam však absolutně nedonutím dojít. Pro něj pravděpodobně problém neexistuje. Já si nemyslím, že je špatný člověk, jen si říkám, že jsme ta nesprávná dvojice. Když je vše v pořádku, není žádná situace k řešení a já se umívám a nic po něm nechci, tak se s ním dá. Ale jakmile se vyskytne nějaká překážka, nebo já přestanu fungovat , např. onemocním, tak je to velký problém.Pořád si říkám, jak tu rodinu udržet pohromadě, aby i děti byly štastné a měly pocit, že jsme fajn rodina a měly dobrý příklad . Ale připadá mi, že se snažím bohužel jen já. Nevím, zda mlčet a vše přehlížet a chovat se jako on, či křičet ať už je výsledek jakýkoliv. Jestli můžete, poraďte mi prosím. Děkuji.

29. října 2008, 1:10

Odpověď na dotaz

Vážená paní, naprosto Vám rozumím, bohužel po 20 letech manželství takovéto krize prožívá spousta rodin. Kde hledat chybu? Myslím že je u vás obou. Ani to není chyba jen jste spolu ztratili společnou řeč. Tady nepomůže, když se bude měnit jen jeden partner, v manželství jste dva. Můj názor na manželství je ten, že manželství je práce a opravdu hodně těžká. Je zde nutné hodně tolerance a také pokory, ne pokoření! Pokud chcete svůj vztah udržet a být v něm oba spokojení a pak si oba, až děti opoustí hnízdo, užívat společných chvil ve stáří, měli by jste se domluvit s manželem na společné návštěvě rodinné psychoterapie. Byla by vhodná i přítomnost dospělých dětí, mnohdy člověk žasné jak odlišné a někdy i velmi kritické názory mají právě naše děti. Rodinná terapie je o komunikaci, jednotliví členové se učí ,,zapomenuté" řeči, učí se toleranci, naslouchání druhému a respektu. Myslím si, že právě to by bylo pro vás oba velmi prospěšné. Žádný vztah není zadarmo, ale když si člověk uvědomí hodnotu druhého partnera je to k nezaplacení. Přeji vám, aby jste se vzájemně našli.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

Pomoc ve vztahu

Dobrý den. S partnerem mám 9 letého syna a každý máme z předchozího vztahu jedno dítě.Já 15 letou dceru,kterou vychovával můj manžel,ale kterou jsem měla s jiným mužem. Můj bývalý manžel zemřel a muž,s ním jsem dceru měla si ji našel přes internet ,vše jí řekl a začali se spolu vídat. Dcera to nese velmi dobře. Mě to vše oznámili až když už to dcera věděla,což mě velmi šokovalo. Dcera bydlí samozřejmě u nás. Také u nás bydlí partnerův syn z předchozího vztahu,kterému je také 15 let. Naše vzájemné vztahy jsou velmi napjaté a komplikováné.Partner chtěl nahradit mé dceři otce a ted´se cítí odstrčen,já mám problém v komunikaci s jeho synem a náše společné dítě v tom pěkně lítá. Snažím se to synkovi nějak ulehčit,ale bohužel je občas svědkem ostrých hádek a partnrova výbuchu v podobě nepěkného chováví vůči mě. Vůbec nevím jak dál?Děkuji za odpověd´.

27. října 2008, 18:20

Odpověď na dotaz

Dobrý den, Vaše situaci je velice komplikovaná. Z dotazu mi není jasné, jak dlouho žijete ve společné domácnosti a jak dlouho fungujete jako pětičlenná rodina. Jestli od narození Vašeho společného syna, tedy 9let, není chyba v nedostatečné adaptaci, ale ve výchově a v celkovém fungování Vaší rodiny. Jestliže žijete společně kratší dobu, musíte si uvědomit, že nejste jen pětičlenná rodina, ale počítají se do ní i partneři z předchozích vztahů. Děti nefungují jako stroje, kdy se naprogramují na nového rodiče. Rodičovská láska má specifiko jedinečnosti. Na rozdíl od partnerské lásky, která se během života může několikrát změnit, je dítě většinou schopné uznat svého rodiče pouze jednou a jednoho člověka. Proto není možné, aby jste se Vy nebo Váš partner snažili dětem nahradit rodiče. Vaše vztahy se určitě zlepší, když zkusíte k dětem přistupovat ne jako autoritativní náhradní rodič, ale jako přítel. Musíte však dát pozor, aby i v přátelských mezích bylo jasné, kdo je tu dospělý a zodpovědný. Když se přesáhne tato pomyslná hranice ztratíte autoritu. A může se stát, že ji ztratíte i u devítiletého syna. Když uvidí, že si ostatní děti dovolují víc bude se je snažit napodobit. Zkuste si celá rodina v klidu promluvit, ať každý vysloví svá očekávání. Doporučovala bych Vám navštívit rodinnou poradnu, kde se těmito situacemi zabývají a na základě svých zkušeností, Vám nejlépe poradí.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

Emoce bez kontroly

Dobry den, rozhodla jsem se napsat, protoze mam opet pocit, ze uz nevim kudy kam. Mam dve deti - holcicku necele 4 roky, chlapecka 2roky a bezva manzela. Problem mam se sebou a zvladanim svych nahromadenych emoci, predevsim hnevu. Samozrejmne se na tom casto podili neposlusnost deti. Ale kdyz se do toho prida nejaky muj problem-nemoc nebo vycerpani, stres apod., prestavam se kontrolovat a me vybuchy hnevu a vzteku jsou castejsi, ale hlavne ziskavaji "grady". Pred nekolika mesici mi jako ventil stacilo si v duchu zanadavat nebo pocitat do desiti, odejit do jine mistnosti, ale postupem casu tyto metody prestaly fungovat a nyni se v obcas prestavam kontrolovat. Nadavam detem, rikam osklive veci, zacinam bouchat s vecmi, chci do neceho kopat, nebo hrdelne rvu, zacinam mit sklony k agresi a to me samotnou desi!! Nechci aby to nekdy doslo dal a ja v zapalu vzteku vztahla ruku na deti. Asi pul roku navstevuji psycholozku, ale nemam pocit zlepseni. Kdyz situaci nezvladnu, nasleduje pocit selhani, vycitek, litosti a sebelitosti, ale nejde to vzit zpet. Vim, ze slovy detem muzu ublizit vic nez fyzicky i ze sve vlastni zkusenosti z detstvi, ale pripadam si uvizla v zacarovanem kruhu. Jsou dny, kdy i krizove situace zvladam bravurne, ale tech, kdy selhavam je vic a vic. S manzelem o tom mluvime, ale nevim, jestli dokaze pochopit me pocity, protoze s detmi travi mene casu nez ja, ale rozhodne nevi jak mi pomoci. Samozrejme pokud je pritomen memu amoku (coz je malo kdy), prevezme mou roli a me necha vychladnout, za coz jsem mu vdecna. Babicky take funguji skvele, takze mam i cas pro sebe-asi 1x tydne se sejdu s kamaradkami, taky chodim na masaze, nakupy i bez deti, nemuzu si stezovat. Ale i kdyz mam pocit, ze jsem psychicky zregenerovana, nekdy staci par minut vzpoury, vzteku, kviceni a knourani deti a me rezervy jsou zase vycerpany. Desim se budoucnosti ve smyslu: zustanu uz tou urvanou nervozni matkou nebo se to muze zlepsit az si budeme s detmi vzacneji - prace, skolka ...?

27. října 2008, 23:07

Odpověď na dotaz

Dobrý den, především si zasloužíte obdiv, protože sama uznáváte, že je „něco špatně" a snažíte se s tím něco dělat. Už Vaše návštěvy u psychologa dávají jasně najevo, že si uvědomujete, že potřebujete pomoci. Podle mého názoru je půl roční terapie na nějakou výraznější změnu málo. Taky neuvádíte, zda návštěvy probíhají pravidelně nebo jen, když se Vám to hodí. Doporučovala bych Vám začít s pravidelnými návštěvami a v případě, že budete stále pociťovat neúspěch, tak třeba i změnu psychologa. Netvrdím, že ten Váš je špatný, ale obvykle je dlouhodobou záležitostí a otázkou několika pokusů, než člověk najde lékaře, co mu vyhovuje. A teď k Vašim pocitům. Nemyslím si, že trpíte nějakou závažnější psychickou poruchou. Ale z Vašeho dopisu pro mě vyplývá fakt, že nejspíš patříte k ženám, které stále potřebují nějakou aktivitu, osobní růst a rozvoj, čas pro sebe, pocit uznání atd. Pro tyto ženy je pak děsivá představa mateřské dovolené. Jen ona a dítě. A to několik let. Ano na miminko se určitě všechny moc těšily, ale.... Je pro to velice důležité najít si čas sama pro sebe. Píšete, že se scházíte s kamarádkami a děláte aktivity i bez dětí, ale zkuste tomu věnovat více času. Je zřejmé, že je ta doba bez dětí pro Vás příliš krátká a proto se regenerujte delší dobu. To, že budete mít i více život sama za sebe z Vás rozhodně neudělá krkavčí matku. Ba naopak. Uklidní Vás to a budete se na své děti více těšit a i oni budou z nastalé situace těžit, protože budete více akceptovat jejich kňourání a budete mít pevnější nervy. Ptáte se mě jestli zůstanete nervózní uřvanou matkou? Myslím, že ne. Podle mého názoru a z toho, jak se mi na základě dopisu jeví Vaše povaha se situace zlepší až děti nastoupí do školky a Vy do práce. Proto Vám doporučuji ten čas než se tak stane „vydržet" a zkusit najít kompromisy, co budou vyhovovat Vám i dětem. Rozhodně bych nepodceňovala návštěvy psychologa, které Vám pomohou najít vnitřní klid a odhalí prvotní příčiny vzteku.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

špatne sny

dobry den, mám 11 letou dceru a 7 leteho syna.. nevím proč al ezdavaji se mi často sny že mi umiraji v rukách nebo že mě muj vlastní bratr bije, až mi teče krev a ja se probouzím s brekem a nemohu spát. Ted mam 2 měsiční krizi s přitelem .. Usínám vyčerpana jak s práce tak s dětmi tak i psychycky s přitel v 8 večer jenže od 2 rana nic jineho nedělám než kouříma usnu na pul hodky , to se opakuje až do rana než jdu do práce.. už ani nevím co to je jit spát v deset a spát celou noc. Chci spát poradte mi ak se zbavit snu ktere trvají roky a ted jak mám usnout na celou noc.. beru i revispan a ani ten nepomuže.

28. října 2008, 16:18

Odpověď na dotaz

Vážená paní, jste na nejlepší cestě jak k tělesnému tak psychickému zhroucení. Spaní patří mezi nejdůležitější potřeby člověka. Sny bývají považovány za cestu do nevědomí, nevím zda jste měla nějaké problémy v dětství, které pro Vás byly zraňující a tak je vaše vědomí vytěsnilo - schovalo do nevědomí. Nyní by se touto cestou mohly vynořovat. Řeč snů je symbolická, proto rozhodně nestudujte žádné snáře ( to vyvolává pouze zmatky). Ve Vašem případě by rozhodně byla vhodnější návštěva psychoterapeuta. Problematickými sny se zabývá jungiánská terapie, bylo by vhodné prokonzultovat a vyřešit jejich obsah, protože Vás dost zneklidňují a určitě by Vám to pomohlo i v momentální krizové situaci s přítelem. Také se snažte zařadit do svého programu dne vhodné formy odpočinku ( relaxace, jóga). Vím, že máte na starosti dvě péči potřebující děti, umim si představit jak je to vyčerpávající, ale nezanedbávejte se, myslím že když Vy budete spokojená tak bude spokojené i Vaše okolí a to si určitě přejete.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

Jak na únavu

Dobrý den .Prosim Vás chci se zeptat mám stále strach o své zdraví. Když jdu k lékaři , tak mi stejně nic nenajdou a cítím se dost unavená. Děkuji

28. října 2008, 11:21

Odpověď na dotaz

Vážená paní, z Vašeho krátkého dotazu nejsem schopna vyvodit nějaké konkrétní informace. Nevím u jakého lékaře jste byla, ale myslím, že ve Vašem případě by bylo rozumné navštívít psychiatra. Hlavně kvůli Vašemu strachu o zdraví a přetrvávající únavu. Zvýšený strach z nemoci, může totiž vyvolat různé psychosomatické problémy, které dokáží velmi znepříjemnit život. Únava také může signalizovat začínající depresi, nebo jiná psychiatrická onemocnění, která se ovšem dají léčit. A jako při každé nemoci, čím dříve člověk příjde, tím je lepší prognóza a větší šance na opět pohodový život. Hodně štěstí.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

prosím o radu

Dobrý den.Je mi 39let,mám 3 děti a pracuji v nepřetržitém provozu.Před 2 roky jsem dobrovolně zhubla o 13kilo a v této době jsem měla problémy s jednou koleginí a protože jsem zvracela , bolel mě žaludek a když jsem byla doma vyhledávala jsem samotu apořád mě ovládal pocit sklíčenosti jako když mě někdo stahuje do kazajky a svět byl šedivý šla jsem k lékaři.Po všech možných vyšetřeních jsem se léčila u psychiatra na deprese.Měla jsem postupně asi 4druhy prášků ,až ten poslední lék mi pomohl.Asi po roce jsem dodrovolně léčení ukončila,bála jsem se návyku na léky.Myslela jsem si ,že jsem v pořádku ale asi před pul rokem předemnou zkolabovala má sestra,uspěšně jsem ji držela při životě než přijela záchranka.Když bylo po všem dala se do mě strašná panika,kterou jsem jak se říká rozchodila.Před 2měsíci moje mamka měla menší mrtvičku a od té doby mívám stavy deprese,občasné bolesti žaludku,když se dám do klidu sama mysl mi navodí pocit špatného dýchání,paniky a bušení srdce atd.Nechci být znovu na práškách,protože mi po některých bylo ještě hůř.Léčím se se sníženou funkcí štítné žlázy a pán doktor je s léčbou spokojen.Poradíte mi prosím jak se těchto nepříjemných stavů zbavit bez léků?Děkuji

29. října 2008, 20:00

Odpověď na dotaz

Vážená paní, snažím se Vás pochopit, přesto upřímně si myslím, že jste měla štěstí, nemuselo to být půl článku, mohl to být celý prst nebo také ruka. Pokud je pro Vás ztráta článku tak bolavá, že to sama nezvládnete, myslím že by jste měla navštívit psychoterapeuta a prokonzultovat s ním, proč Vám příjmutí Vaší ruky dělá takové obtíže. Možná jde o existencionální problém, vaše ruka nebude tak dokonale funkční a vy budete mít problémy se zaměstnáním, Nebo je problém úplně v něčem jiném. Z těch mála informací co jste mi o sobě poskytla, nedokáži dát konkrétnější odpověď. Snad rozhovor s odborníkem Vám pomůže opět najít samu sebe. Hodně štěstí.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

syn a škola.

Dobry den Paní JITKO. Mám 7 leteho syna Patrika. Narodil se 25 tydnu těhotenství, prožil mozkovou obrnu , naštěstí slabou. Ted chodí do první třídy . Tělesně je uplně zdráv. Před dvěma lety jsem se přestěhovyly k přítely , začal zadrhavat a zadrháva pořad, ted už je v první třídě. Musím Vám říct že mi dáva docela hodně práce než se něco naučíme. Jde o to že když je doma tak mu řeknu vytahni knížky jdeme se učit tak bez problému drtíme i dvě hodiny.. ale ve škole odmítá mluvit, nevím jestli se bojí nebo něco, není schony si zapsat domací ukol a učitelka mi řekla že je pomaly že ho děti musí hlídat jestli dělá to co má. Jsem s toho docela špatná. Není zakřiknuty je hypraktivní. Co mám dělat aby se nebal mluvit aby ukazal pamí učitelvce že se doma učíme že niní tak hloupy jak sedělá.

28. října 2008, 16:14

Odpověď na dotaz

Vážená maminko, dokáži si představit jak se cítíte, ale hlavně jak se musí cítit Váš Patrik. Některé děti mají problémy s adaptací, trpí trémou a ve větším kolektivu nedokáží mluvit. Rozhodně, ale nejsou hloupí! Z Vašeho dotazu mám pocit, že Patrik také těžce nesl přestěhování k Vašemu příteli, to se projevilo zadrháváním. Myslím, že by bylo vhodné navštívit pedagogicko psychologickou poradnu, kde pod vedením odborníků by se jednak daly řešit jeho problémy s trémou a zadrháváním a také by se dalo zjistit, zda by pro Patrika nebyl vhodnější individuální přístup učitele nebo menší třídní kolektiv. Patrik má život před sebou a rozhodně by se neměl zbytečně trápit nejistotou a obavami, že mu něco nejde. Každá nejistota postupně snižuje sebehodnotu člověka. Hodně štěstí.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

alkohol

dobrý den ,prosím a radu dá se věřit člověku který už mě jednou uhodil v alkoholu a také mi vyhrožoval že se změní stalo se to už 2x a uvážuji vážně o rozchodu.... Děkuji

29. října 2008, 14:18

Odpověď na dotaz

Vážená paní, Váš dotaz je stručný i má odpověď bude stručná. Takovému člověku se nedá věřit. Kde je problém s alkoholem, tam není místo pro důvěru, toleranci a po určité době ani pro lásku. Člověk nemá právo druhému vyhrožovat nebo jakkoli ubližovat. Realita většinou bývá taková, že nezůstane jen u jedné ,,facky". A oběť pomalu posouvá hranici své sebehodnoty, stává se menší a menší. Zatímco alkoholik ,,růste" a tyranizuje ostatní. Nedovolte to. Myslím si, že každý má právo na krásný život a tak se o něj nenechte připravit.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

Krize

Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na radu. Mám přítele jeden a půj roku. Je rozvedený a má dceru (14). Ze začátku bylo vše v pořádku, ale když je přítel požádal o ruku, byl problém. Jeho dcera se rozhodla mě vystrnadit z jeho života a řekla mu, že si nepřeje, abychom byli spolu. Teď je to ve fázi, že si jí přítel bere a je s ní vždy sám. Přítel se jí snažil vysvětlit, že jí bude vždy milovat, jako dceru, ale mě jako partnerku, ale to nezabírá. Nevím se rady!!! Předem díky za odpověď.

27. října 2008, 19:41

Odpověď na dotaz

Dobrý den, situace, kterou popisujete je typická téměř ve všech partnerstvích, kde hrají určitou roli děti z předchozího vztahu. Vaše situace je o to horší, že jde o dívku v pubertě. Nepíšete, jak dlouho je Váš partner rozvedený. Je dost možné, že dívka brala všechny otcovy přítelkyně za nezávazný flirt, kdy o nic nejde a je jen otázkou času, kdy se vrátí k matce a zase budou „šťastná rodina". Tím, že s Vámi to myslí natolik vážně, že si Vás chce vzít, se její plány radikálně hroutí. Rázem jste tedy nepřítel číslo jedna. Ve Vás teď vidí tu překážku, díky které už jejich rodina nebude nikdy jako dřív - byla byste v daleko horší situaci, kdyby jste Vy, byla příčinou rozvodu. Z Vašeho dotazu pro mě vyplývá, že ve Vašem případě, jde spíše o boj dvou žen o jednoho muže. Alespoň tak, to vnímá přítelova dcera. Už tenkrát po rozvodu o otce částečně přišla a vy jí ho teď berete ještě více. A co teprve, když by se Vám narodilo další dítě. Dívce připadá, že ve Vaší nové rodině pro ni už nebude místo. Je na Vás aby jste jí vysvětlila, že jí otce nechcete vzít, nechcete s ní o něho bojovat. Lásce se poroučet nedá. Neexistují zde hranice, ani pravidla. Může jít o rozvedeného muže, může jít i o ženatého...Často to pak odnáší děti, které berou problémy rodičů na svá bedra, berou je za své a myslí si, že je na nich, aby to řešily. Na Vás teď závisí, jak se bude situace vyvíjet dál. Zda budete s přítelovou dcerou bojovat, nebo uděláte všechno proto, aby Vás akceptovala a nebránila otci ve vztahu s Vámi. Z respektu a tolerance může vzniknout kvalitní vztah. Vysvětlete jí, že nechcete být její matkou a ani nechcete bránit příteli být jí otcem. S jejím pocitem ohrožení nemůžete dělat nic. Snad ho jen zmírnit, tím, že ji budete chápat a budete jí to dávat najevo. Rozhodně nevidím řešení v tom, že si ji otec bere, bez Vás. Nebude Vás dva brát jako pár. Možná jí i připadá, že se málo snažíte, když nejste v její „nepříjemné" společnosti. Naopak vezměte si ji vy sama, promluvte si spolu jako dvě dospělé ženy a zajímejte se o všechno, co jí na Vás vadí. Nenechávejte to - nějak to dopadne. Uvědomte si, že svatbou s přítelem si berete i jeho dceru.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

Problémy se 14 letou dcerou

Dobrý den.Mám problém se svojí 14-letou dcerou.Byla do 8-10 let velmi živé dítě,chodila hodně ven,měla kroužky,byla velmi aktivní.Poslední dobou, cca 2-3 roky se však stala velmi pohodlná,nic se jí nechce,je velmi flegmatická a poslední rok mi i začala kašlat na učení,musím nad ní stát,abych ji donutila se aspoň trochu se učit,což mi připadá v jejím věku už hloupé.Nejraději by vysedávala celý den u počítače. Je taková bez zájmu o cokoliv, nic jí nabaví....Musím podotknout,že do 8. let byla jedináček a "maminka" za ní vše zařídila.I když jsem se velmi snažila,aby příchod sourozenců(dvojčata) nepocítila špatně,přesto na ně doteď asi žárlí.Někdy mi vytečou nervy a vyřvu se na ní,ale už ani z toho si nic nedělá. Bojím se,že to s ní bude ještě horší,ale už nevím jak na ni. Děkuji za odpověď. Monika

28. října 2008, 12:28

Odpověď na dotaz

Milá Moniko, chápu, že Vás chování Vaší dcery znepokojuje, někdy i rozčiluje a že se o ni bojíte. Pokud jsem dobře pochopila, Vaše dcera se změnila když jejím sourozencům bylo kolem roku? Většinou podobně reaguje spousta jedináčků, kteří delší dobu ( 8 let je rozhodně delší) bývají středem pozornosti celé rodiny. Narozením miminka ( u Vás dvou) veškerá privilegia končí a výjimečnost jedináčka je nahrazena běžným přístupem, často povinnostmi, příkazy a zákazy. Tato nová role u starších vyvolává dost nepříjemné pocity a proto jejich chování se mění. Mnohdy dávají najevo svoji nespokojenot dost hlasitě (různé party, vůlgarity, záškoláctví) nebo naopak se stahují do sebe a volí pasivní formu odporu. Vaše dcera ještě do těchto pocitů prožívá pubertální problémy, kdy hledá sama sebe a možná má pocit, že je na to dost sama. Myslím, že by jste s ní měla promluvit, často ji přesvědčovat, že ji máte ráda a že Vám na ní velmi záleží ( děti i když se tváří dospěle to potřebují stále slyšet). Také by bylo vhodné domluvit se na návštěvě pedagogicko psychologické poradny, kde by Vám mohli odborníci poradit jak nejlépe zvládnout tento problém. Přece jen se jedná o budoucnost Vaší dcery, bude vycházet a bude hledat směr své cesty, bylo by škoda, kdyby si vybrala příliš neschůdnou.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

epilepsie

mam pocit ze kdyz nekomu povim ze mam epilepsi tak se ke mne chova jinak

27. října 2008, 19:42

Odpověď na dotaz

Vážená pisatelko, s tímto problémem se potýkají téměř všichni pacienti, kteří mají vážnější onemocnění. Týká se to pacientů s onkologickými problémy ( zvláště v období chemoterapie, která bývá doprovázená vedlejšími projevy), astmatiků ( spojeno se záchvaty), vozíčkářů......myslím, že bych mohla jmenovat velkou spoustu diagnóz. Většinou chování lidí bývá ovlivněno nejistotou, neznalostí a z velké míry také předsudky. Myslím, že právě naše země je, co se týče předsudků, na špici. Minulý režim vyzvedával kult zdraví a nemoci, stáří a dokonce smrt byla odsunuta do ústraní. Ještě nám bude chvíli trvat, než si zvykneme a budeme přijímat tento fakt jako naprostou přirozenost, která patří k životu. Na druhou stranu odlišné chování ostatních také může signalizovat, že mají o Vás obavu, chtějí Vám pomoci a ulehčit život. To je příjemné a znamená to, že někomu na Vás záleží a má Vás rád. Každá mince má dvě strany a záleží jen na nás ke které se přikloníme.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

nešťastná láska

Dobrý den,obracím se na Vás s prosbou o radu. Přítel mé 18-cti leté dcery,kterému je stejně,se pokusil o sebevraždu.Lékaři ho naštěstí zachránili,ale bojíme se,aby svůj čin nezopakoval.Je to moc hodný a citlivý chlapec,kterého i já znám osobně více než 2roky.Problémem bylo to,že byl na dceru hodně fiksován,dokonce byli i zasnoubení a jejich vztah brali oba dost vážně.V poslední době,se hodně změnit,vyčítal dceři občasné trávení jejího volného času s přáteli.S jeho rodiči moc nekomunikoval,ale já jsem s ním vycházela dobře.Dcera ho požádala,aby se trošku změnil a nebyl na ní tak závislý zhruba před měsícem,a že budou pouze přáteli.Před třemi týdny se nám svěřil,že byl u lékaře a má nějakou vážnou nemoc.Dcera tam volala a nic se nepotvrdilo.Paní doktorka pouze konstatovala,že je unavený a zhubl 8kg,a že ho pošle na vyšetření.Svým rodičům však nic neřekl,dozvěděli se to až ode mne,po tom co se stalo.Před dvěmi dny spolykal 30 tablet,když byl doma sám.Pak napsal email dceři,že se s ní loučí.Ta ihned volala jeho kamarádovi,který zavolal záchranku.Naštěstí pomoc byla včasná.V nemocnici ho ten den ještě navštívila,protože vzkázal po rodičích,že s ní chce mluvit.Svého činu zřejmě lituje,ale na otázku zdali by to ještě udělal,moc jednoznačně neodpověděl.Dcera mu sdělila,že ve vztahu pokračovat nebudou,aby se dal dopořádku a zůstanou přáteli,ale nevím jestli je to správné.Jestli by neměla především pomoci jeho rodina a psycholog.Dnes byl propuštěn z nemocnice na revers, je se svými rodiči,ale máme o něj strach,nevíme jak postupovat,abychom mu pomohli.Jestli zůstat v kontaktu nebo jak dál.Je to moc šikovný kluk,studuje,škola mu jde velice dobře,abstinent,neužívá žádné drogy,byla by velká škoda,kdyby svůj čin zopakoval.Dcera má výčitky svědomí a neví jak se zachovat. Moc Vám děkuji za Vaši odpověď.

Martina Rojovská

28. října 2008, 19:49

Odpověď na dotaz

Vážená paní, já si myslím, že Vaše dcera se zachovala častně a správně. Pokud ke svému bývalému příteli nic necítí tak v něm přece nemůže udržovat klamnou naději, to by byl podvod a lež. Také on by ji neměl nutit do vztahu citovým vydíráním a v jeho případě to vydírání je a se vším všudy. Vzbuzovat výčitky ve druhém člověku tím, že budu naznačovat, že si ublížím kvůli němu se mi zdá velmi manipulativní. Nedokáži si představit společný život s takovým partnerem, domnívám se, že každý normální člověk by se cítil hodně v pasti. Také řešení běžných rodinných starostí by bylo dvojnásob obtížné, stále si dávat pozor abych se náhodou nedotkla nějakých ,,citlivých" míst partnera. Bývalý přítel Vaší dcery samozřejmě potřebuje pomoc, ne soucit. Pomoc by měla být od nezaujatého člověka - odborníka ( psychologa), který ho naučí jak žít, jak si vážit svého života a hlavně uvědomit si svoji hodnotu. Také by s ním měl probrat proč jejich vztah skončil, kde oba dělali chyby a vzít si z toho ponaučení. Domnívám se, toto by bylo pro bývalého přítele Vaší dcery vhodné řešení, neměl by poslouchat utěšování od blízkých, ale postavit se čelem k realitě. Život je krásný, ale není zas tak snadný. Vaší dceři přeji hodně štěstí a držím pěsti, aby vydržela.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

dítě v péči otce

Dobrý den,mohla by jste mě poradit prosím...jsem rok rozvedená,mám 2 děti.starší je 13let a mladší je 7 let.Jelikož jsme se s bývalým manželem dohodli,že starší dcera zústane po rozvodu v mé péči,mladší v jeho péči.Proběhl i soud kde jsme se na všem řádně domluvili.Jenže pak nastali problémy,kdy mě dceru nedával tehdy kdy jsem chtěla atd.Žádala jsem tedy soudně o styk se mnou jako s matkou.Musím uvést že starší dcera nechce k otci chodit z důvodu jeho přítlkyně,kterou nemá ráda.On oni nemá ani zájem.Soud mně vyměřil styk jednou týdně a pak každých 14.dní.Vše bylo O.K.ale pak dcera přestala ke mě chodit,že jsem prý zlá....že teta(přítelkyně otce)říkala že mě nemá poslouchat atd.Otcova přítelkyně má z prvního manželství 2 děti(9 a 5 let)už jsem jí 2 měsíce neviděla.co vím krade v obchodě sladkosti,neposlouchá,je drzá.....A otec?Stále v práci a na vychovu nemá čas.jsem zoufalá...děkuji za odpověď

28. října 2008, 10:37

Odpověď na dotaz

Dobrý den, je velice snadné namluvit sedmiletému dítěti, že je její matka špatná. V případě Vašeho bývalého manžela jeho postoji nerozumím. Jestliže sám nemá na výchovu čas, měl by být jedině rád, že máte zájem o své dítě a jeho výchovu. Je dost možné, že na něho tlačí jeho současná přítelkyně, která se snaží vybudovat novou rodinu, ve které Vy už nemáte místo. Jestli se chce stát novou matkou Vaší 7leté dcery musí přebrat veškeré povinnosti, které k tomu patří. Což zde znamená tvrdou výchovu, protože krádeže v obchodě už svědčí o zanedbávání péče. Nevím, jaké vztahy máte se svým bývalým mužem, ale troufám si tvrdit, že je ve Vašem zájmu s ním dobře vycházet. Na Vašem vztahu totiž bohužel závisí to, jak často a jestli vůbec se budete vídat s dcerou a do jaké míry budete moci zasahovat do její výchovy. I když soud nařídí povinnost styku s vámi, určitě nechcete, aby se s Vámi dcera stýkala pouze z povinnosti nebo dokonce s nechutí. Proto si o všem promluvte se svým bývalým. Radila bych Vám společně zajít do rodinné poradny. Držím Vám pěsti, aby se Vám povedlo skloubit Vaši rodinu s tou jeho novou.

bukackovajitka

3. listopadu 2008, 1:11

nebaví mě žít

Dobrý den,před 4 lety mi zemřela maminka a před 2 lety bratr.Jsem sama a ve velmi silné depresi,nebaví mě život.Nemám již pro co žít.Jsem 12 let rozvedená.Mám sice 2 dospělé ale svobodné děti,33 a 34 let a tak to také zůstane.Dcera žije se svým otcem,mým bývalým manželem ,syn bydlí též s nimi.Dcera za mnou nejezdí a syn přijede velice málo a na malou chvíli.Má své kamarády a žádný svazek nehledá.Takto mu život vyhovuje.Mně též chybí vnoučata,těch se též už nedožiji.Nemám pro co žít a můj život nemá smysl.Ráda bych někomu pomohla,ale nevím jak.Mám kamarádky,ty však mají své rodiny a mé problémy nechápou.Musím se doma vybrečet a pak se mi na chvíli uleví.Nevím,co mám dělat,abych tuto depresi překonala.nechci tím nikoho obtěžovat.Prosím,poraďte mi.Děkuji.

ruziji

27. října 2008, 9:40

Odpověď na dotaz

Vážená paní Jitko, je mi líto, že se cítíte tak osamělá. Z toho co o sobě píšete se mi zdá, že máte problematické vztahy s těmi nejbližšími - dětmi. Nepíšete co se mezi Vámi stalo, že jste se takto navzájem izolovali. Je to škoda, protože člověk potřebuje blízké ( nemusí to být jen rodina). Myslím, že pro Vás by bylo vhodné navštívit psychologa - nejlépe psychoterapeuta zaměřeného na hledání životního smyslu - Logoterapie, nejen pro pocity smutku, ale hlavně proto, aby Vám pomohl najít smysl života. Hlavně si nedělejte zbytečné obavy z toho, že by jste obtěžovala. Smyslem psychologie je pomáhat lidem s jejich problémy. A Vám by určitě pomohlo, kdyby jste poznala a pochopila své chování. Mnohdy stačí změnit své běžné stereotypy a život se začne měnit vzápětí. Třeba by to mohlo vést i ke zlepšení Vašich vztahů s dětmi. Nebojte se žít.

bukackovajitka

31. října 2008, 22:10