Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Zeptejte se psychologa

komerční

Dokáže navrhnout ta nejlepší řešení našich potíží.

Poskytuje soukromé psychologické poradenství, ve kterém se specializuje převážně na vztahovou tématiku a na podporu sebevědomí žen (viz www.jnesnidalova.cz). Také provozuje informační portál o duševní vyrovananosti. „Věřím, že psychologické poradenství je skvělý nástroj k uvolňování usazených nežádoucích sedlin v duši. Pracuji také s překonáváním únavy a úzkostných stavů, zvládáním stresu, krizových situací, zkrátka s bolestí a radostí v duši i těle.“

Poradce je
Radí
Mgr. Jitka Nesnídalová

Dotazy v poradně


Přidejte svůj dotaz

Můj otec mi zakazuje mého přítele

Dobrý den,tenhle dotaz asi nebude pro Vás moc zajímavý,takže ho sem asi nedáte,ale moc vás prosím Vaše odpověd je pro mě důležitá.Můj otec mi dal termín do začátku prázdnin ,že se musím rozejít se svým klukem.Dal mi taky ultimátum v tom ,že se s ním musím vídat podle toho,jak mi to on dovolí.Takže jen pátek,sobota.A přes týden jen cestou do školy a ze školy.Přitom moje spolužačky a kamarádky se se svými příteli můžou vídat jak chtějí.Řekl mi ,že nám ten kluk zničil celou rodinu a že nás jen ničí.V něčem má pravdu,protože se ten kluk nezachoval v jedné situaci moc dobře.Já jsem kvůli němu musela začít chodit k psycholožce ,byla jsem dost na dně a tedka jsem hodně na nervy.Jenže ted se nenervuji kvůli mému příteli ,ale kvůli otci.Mám strach ,že to tak fakt dopadne ,že mi ho sebere a že nás rozdělí.Tak bych od Vás chtěla radu,jak se můžu bránit proti otcovi.18 mi bude až v září.Tak bych od vás chtěla radu ,co mám dělat.Nebo na koho se obrátit aby mi pomohl. Děkuju moc za každou odpověd je to pro mě moc důležitý!

Odpověď na dotaz

Dobry den,
pisete, ze chodite k pani psycholozce, tak moc verim, ze spolecne najdete nejake reseni, jak celou situaci zvladnout ve vas prospech. Urcite detailnejsi a osobni setkani mnoho ukaze. Bohuzel z vaseho dotazu nevim, jake mate moznosti - napriklad podporu v mamince, apod... Urcite vam velmi doporucim precist si knizku od Esther a Jerry Hicks s nazvem Sara nebo od L.L.Hay knihu Miluj svuj zivot, abyste posilila sve sebevedomi, abyste vedela, ze vas navigacni system jsou vase emoce (to, jak se citite - pokud dobre, pak je to cesta pro vas, pokud spatne, pak to cesta pro vas neni). Take vam poradim psat si kazdy den na list papiru, co vsechno na svem tatovi dokazete ocenit - prehoupne vam to strach, ktery z nej nyni prozivate do pocitu oceneni a v dobrem pocitu se vzdy deji dobre veci... take vam doporucim moje informacni webove stranky www.jnesnidalova.webnode.cz, kde je vice inofrmaci, jak se v sobe zbavit strachu a byt sama sobe svou nejvetsi autoritou....
Preji vse dobre
Jitka N.

Spaní v pokojíčku

Dobrý den, má 3 letého syna do svých tří spával s námi v ložnici. Pak jsme mu koupili postel a dali jsme ji do dětského pokoje. Večer chodí spát v osm snažím se být důsledná v tom kdy a jak chodí spát. Když ho uložím tak si čteme nebo posloucháme pohádku. Trvá to asi 20 minut než usne. Spí zhruba 3-4 hodiny a pak se probudí a začne brečet, že chce jít spinkat ke mně. Tak to je už 4 měsíce. Myslíte že ještě není zralý na to spát sám nebo to jen ještě potrvá než si zvykne? S pozdravem

Odpověď na dotaz

Dobry den,
verim, ze se u vase synacka jedna spise o zvyk. Jde o to, abyste v sobe nemela vycitky svedomi, ze je tam sam, apod... Pokud si v sobe udelate cisto, ze je to dobre, jak pro vaseho synacka, tak i pro vas, aby spinkal ve vedlejsim pokoji, tak verim, ze se mu spanek upravi...
Preji vse dobre...
Jitka N.

Jak poznat dobrého psychologa

Dobrý den Chtěla jsem se zeptat zda nevíte o nějakém dobrém psychologovi z Ostravy. Nabídka je velmi velká, svého lékaře se stydím zeptat. Potřebovala bych psychologa u kterého se povídá a probírá se problém a ne který by mi hned napsal prášky a poslal mě domů. Nemám s tímto žádné zkušenosti , moc děkuji předem za radu. Marcela

Odpověď na dotaz

Dobry den mila pani Marcelo,
nemusite se bat, ze by vas psycholog nevyslechl a poslal domu s predpisem na prasky. Predpisy davaji psychiatri. Psycholog je tu prave proto, aby se venoval vasemu problemu a zaroven reseni ze vsech moznych stran. Poradila bych vam jit tam, kam vas to intuitivne tahne. Kde ucitite, ze z toho daneho cloveka, z jeho webove prezentace, napriklad, mate dobry pocit, to je take dobra volba pro vas...
Preji vse dobre...
Jitka N.

Problémy se synem

Mám problém se svým 12ti letým synem.Syna jsme si adoptovali jako půlroční miminko a až na pár drobných odlišností v jeho chování jsme s ním nikdy neměli žádné problémy. Těmi odlišnostmi myslím větší úzkost a strach z nejrůznějších věcí např./samoty, neznámých věcí a nových situací/. A možná právě proto má na mě od malička velmi silnou citovou fixaci.Před třemi roky od nás odešel manžel a táta,našel si jinou partnerku.Něco se zlomilo a vím,že celá ta sitace je pro syna velmi složitá, přestože jsem se snažila aby byl ušetřen od všech těch problémů, ne vždy se to dařilo ze strany manžela,který někdy velmi necitlivě se mnou jednal i před synem.A tak jsme se jěště více k sobě semkli .Otce mu vůbec neodpírám, naopak jsem se jim snažila pomoc najít zas k sobě cestu,protože vím,že dítě potřebuje i otce. Problém je ten, že se mě syn neustále ptá několikrát za den jestli ho mám ráda ,což mě nepřijde úplně vpořádku,zvlásť když ví že ho miluju nadevšechno ,jsme spolu,podnikáme spolu nejrůznější věci,vlastně máme jeden druhého. A jěště jedna věc o které vím ,že není správně ,od malička měl problémy spát sám ve svém pokoji a velice často spal s námi, když si konečně začal zvykat ve svém pokoji,tak jsme zůstali sami.Začal zase spát se mnou. Zpočátku jsme potřebovali být spolu a já jsem si myslela,že tím pomůžu snížit tu úzkost a strach z neznámého po odchodu otce.Ale teď už uplynuly 3 roky vše se zklidnilo, bývalý manžel si syna bere jak se domluvíme a jak syn chce. Nevím jak,zkoušela jsem už vše,aby začal syn spát sám,ale on nechce,že se bojí, vím,že teď už to není vhodné,začíná dospívat.Co mám dělat s těmi otázkami a jak mu vysvětlit,že už musí začít spát sám,že se není čeho bát.Poraďte prosím.Ještě: syn ví , že je adoptovaný a nemá s tím žádný problém,protože to ví od malička a považuje to za normální,že si lidé berou děti do péče. Moc děkuji Iva Č.

Odpověď na dotaz

Mila Ivanko,
vase situace by jiste vyzadovala osobni setkani s psychologem. Je velmi hluboka a nekolik let setrvala a na to neni jednoducha rada. To, co se deje nekolik let, tezko vyresit po internetu. Velmi vam doporucuji vyhledat si odbornika a cely problem s nim vytrvale resit. Touto cestou vam mohu doporucit, abyste si v sobe lestila nadeji, ze se cela situace zacne pomalicku promenovat tak, aby vas syn byl schopny spat sam ve vedlejsi mistnosti. Vase zbaveni se pripadnych vycitek by tomu velmi pomohlo, stejne jako vase duslednost v rozhodnuti. Take verim, ze caste dotazovani na vasi lasku postupne vymizi, pokud tomu nebudete davat prilisnou pozornost. Zkousejte si vaseho syna predstavovat stastneho, spokojeneho a sebevedomeho, kdykoliv vas prepadne obraz jeho uzkosti. Vse, na co se soutředíme, se zvětšuje. Zkuste tedy ve svém životě svou pozoroností zvětšovat to, co chcete zažívat a vidět.
Přeji vše dobré.
Jitka N.

prosim o radu

Dobry večer,mam takovou otazku,mam přitele a ten ma ditko dvoulete s EX přitelkyni,mam tež stare ditko akorad o měsic mladči.Přitel tvrdy že jeho syn umi ve svem věku počitat do desity odřikat basničku a skladat plynule věty,ptam se zda je to možne?jak jsem psala mam stejně starou dceru a u ni nic takoveho uni nevidim.mam pocit že moje dcera se vyviji uplně normalně mužu poprosit o radu??jak to tedy je? zda je možne aby přitelovi ditko bylo tak chytré???a nebo to mam brat tak že si přitel vymyšli.Děkuju moc za odpověd Veronika

Odpověď na dotaz

Dobry den, to, co popisujete, zni skutecne velmi abnormalne.
Hezky vecer
Jitka N.

co si o tom myslet?

Dobrý den, s přítelem jsme se rozhodli, že si dáme pauzu ve vztahu na 2 měsíce. Tedy přítel se chtěl rozejít a já navrhla pauzu. Mě je 35 let a jemu 39 let. Já mám děti z prvního manželství. Spolu nemáme. Dohodli jsme se, že se pokusíme o miminko a zde je asi ten kámen úrazu. Začal se podle mě bát.Že to je konečná a nebude východiska zpět. A přitom si myslím, že by mimi chtěl. Má takovou povahu, u problémech nechce mluvit a potom přijde s konečným rozhodnutím. Jsme spolu 5 let. Říkala jsem mu, že cítím, že se náš vztah potřebuje někam posunout a miminko s ním bych si moc přála. Byl dříve velmi zklamaný v lásce. Důvod rozchodu, že se nic neděje a dítě najednou mít nechce. Nechce skončit jako jeho kamarádi a rodina, v nešťastných vztazích - přitom žijí obyčejný život, starosti a radosti.Honí se mi to hlavou, zda z toho vztahu odejít a nebo již po několikáté začít znovu?? Co si mám myslet o jeho názorech, je to podle vás nerozhodný člověk, který se bojí rozhodnutí a nebo prostě chce odejít??? Děkuji za odpověď.

Odpověď na dotaz

Dobry den,
na vas dotaz mam kratkou odpoved: nejlepsi je vzdy druhemu duverovat, ze to, co rika, tak citi a respektovat jeho rozhodnuti.
Preji vse dobre.
Jitka N.

strach dítěte z ošetření nebo vyšetření

Dobrý den, měla bych na Vás dotaz. Můj pětiletý syn se neúměrně bojí veškerých lékařských zákroků a vyšetření. Přesto, že ho dopředu poučím, informuji, co se bude dít, nic mu nezatajím, tak má strach a např. při odběru krve desně vyvádí. Nejhorší je vyšetření na zubním oddělení. Museli jsme již 2x absolvovat spravení zoubku, ale protože je tzv. neošetřitelný pacient, tak před zákrokem mu pí. zubařka dala lék na uvolnění, který (musím potvrdit) dobře funguje a syn si zoubek nechal bez problému spravit. Další věc je to, že ten den nemůže do školky a pro ženu je velmi náročné manipulovat s omámeným 20 kg dítětem a pak ho dopravit domů. Nemohl by být důvod jeho velkého strachu v tom, že asi v 1 roce byl hospitalizován v nemocnici z důvodu vysokých horeček a podezření na meningitidu. Ležel 3 dny sám na JIPU, provedli mu lumbální punkci, byl na antibiotikách. Byl nesmírně plačtivý a vzteklý pacient. Myslím, že si s ním personál velmi užil. Nakonec z toho byla "jen" angína v kombinaci s meningismem a rostly mu k tomu zoubky. Od té doby se z něj stal velký mazlík, citově na mě vázán. Jinak je to velmi hodný chlapec, bez velkým potíží, ve školce naprosto bezproblémový. Mám ještě 9-ti letou dceru, která se sice také bojí, ale vždy se nechá (sice někdy se slzičkami) ošetřit a vyšetřit. Poraďte jak na něj. Děkuji za odpověď. Markéta H.

Odpověď na dotaz

Mila pani Marketko,
zkuste na problem vaseho synacka pohlizet jako na prechodny stav. Jiste na nem mohl pobyt v nemocnici zanechat hluboky a negativni dojem, ale verim, ze pokud s nim vzdy hovorite, aniz byste zatajovala, co se bude na vysetreni dit, bude postupne vice a vice duverovat vam a take doktorum. Zkuste v sobe spise aktivovat pocity, ze je to s vasim synackem na vystreni lepsi a lepsi. Mejte tam nadeji a zaroven i duveru v nej, ze casem dokaze toto "uskali" prekonat a vzdy mu davejte najevo, ze ho obdivujete za to, jake pokroky dela. Zkuste nachazet uplne malickosti, ktere jsou pozitivni v cele zalezitosti a ty podtrhujte a vyzdvihujte a nesoustredte se na to problemove. Princip zivota je o tom, ze na co se soutredim, to se zvetsuje. Proto se nesoustredte na neprijemnosti, nedavejte tomu tolik pozornosti, ale naopak se zamerujte na to, co se deje v prospech vas i vasi rodiny....
Hezky vecer
Jitka N.

Pláč ze spaní

Můj roční syn často ze spaní zapláče. Trvá to tak asi 5 sekund a je to jak v noci, tak přes poledne. Prvně jsem si myslela,že se mu něco špatného zdá, ale teď to je opravdu při každém spánku, o co se prosím Vás může jednat?

Odpověď na dotaz

Dobry den,
ve vasem pripade bych vam doporucila obratit se na nejake centrum spanku, tam vam s touto specifickou zalezitosti jiste poradi.
Preji vse dobre
Jitka N.

Malá kramářka

Mám dvě děti.Syn (6 )i dcera (4) mají společný pokojíček a problém je v tom,že si holčička oblíbila hru na shomažďování hraček,oblečení,všeho možného,co jí příjde pod ručičky.Věci si nejdříve skládala do dětského kočárku,ten pro panenky nikdy nesloužil.Dokázala ty věci kupit do neuvěřitelných výšek a nikdo se toho nesměl dotknout.Bylo to její dílo,tak jsme to respektovali.Teď kolem kočárku začala přikládat další a další věci,dělá si takové barikády.Různě navazuje špagáty,dělá závory.Dokáže vyskládat skříňku s oblečením a kupí a kupí.Vím,že je to dětská fantazie a její tvůrčí schopnosti zatím toleruji,problém je v tom,že ten její herberk,kramaření či barikády už někdy dosahují větších rozměrů a nedá se po bytě pořádně chodit.V pokojíčku ji to týden toleruji,potom když není doma,tak se to snažím vytřídit na svá místa.Po bytě ji to po nějaké době hned uklím - sama by to nikdy nezničila.A neobejde se to bez breku. Co mě nejvíc trápí,je to ,že když chci po starším,aby si po sobě uklízel své hračky,u malé dělám vyjimku.Kluk už si sám stěžuje,že ho ten její binec nebaví a že si to má uklidit.Za prvé by to sama nikdy neudělala a když už je ochotná se nějaké hromádky vzdát,pořádně neví už odkud si to donesla.Tahá věci z celého bytu.Vysvětluji ji,že takhle se nehraje,ale jakmile si s něčím začne hrát,po chvíli to začne skládat vedle sebe,na sebe a je to tu znovu. Možná by pomohlo si pak hrát na obchod a věci na hromádkách od ní jako odkupovat nebo najít nějaký jiný fígl,jak ji vést k pořádku,ale nechci v ní něco "pošlapat" obrazně a pak v bytě i prakticky :-) Děkuji za pomoc v nelehké domácím dilematu.

Odpověď na dotaz

Dobry den,
pokud je "tvoreni" vasi holcicky pro vasi rodinu zatezkavajici, pak urcite neni na miste vec dale jen tolerovat, nebot kde nejsou hranice, tam se zachazi dale a dale. Mozna nez zkouset nejaky figl, bych doporucila s klidnym hlasem a pevnym vnimani sveho vlastniho stredu rici, ze to, co ted rikate tak bude a jsou proto dobre duvody. Rici ji, ze si vazite jejich dovednosti, ale ze se daji take delat jine veci, ze kterych maji uzitek i druzi nebo jim alespon nenarusuji jejich prostor. Napriklad namalovani obrazku, ktery muzete povesit na stenu tak rozradostni i celou rodinu. Vim, ze je to casove velmi narocne, ale pokud holcicka nekde vytvori sve barikady, pak by mela take pocitit dusledek odstranovani - vzit ji za ruku a kousek po kousku dusledne spolecne vse uklidit. Rozumim tomu, ze plac je velmi neprijmemny a vysilujici, ale verim, ze pokud to budete delat s pevnym presvedcenim, ze holcicka si najde lepsi zabavu, jak se vyjadrovat, pak jeji shromazdovani veci jiste povoli.
S pranim vseho dobreho Jitka N.

Rodiče.

Dobrý den, prosím Vás, mám takový problém s kterým mi žádná kamarádka nepomůže tak se obracím tady na Vaši poradnu. Mám rozvedené rodiče už asi 15 let,momentálně mám 17. Mamka si našla přítele s kterým žila 7 let a já si na něj po čase zvykla, ale otec si poslední rok někdy vodí domů své "milenky" a přijde mi že se střídají ve dveřích. Už jednou jsem ho slyšela a bylo mi fakt hodně zle přijde mi to až trapný, já si domů nevodím kluky když on tu je. Vadí mi to a už jsem mu to i řekla ale řekl mi na to že má také svoje potřeby což moc dobře chápu akorát mi to vadí když jsem zrovna přítomna nahoře ve svém pokoji a v bytě jde většinou vše slyšet. Prosím o radu jak se k tomu postavit a jak to řešit. Děkuji moc za odpověď.

Odpověď na dotaz

Mila Gabi,
z vasi zpravy rozumim vasemu problemu, ktery je palcivy, ale samozrejme z nej nevyctu vase moznosti k praktickemu reseni teto situace. Pokud vas otec nerespektuje vase prani se slovy, ze ma proste sve potreby, pak by bylo zrejme vhodne reseni prestehovat se k mamince. Nevim, jak moc je vas otec naklonen hovorit o cele zalezitosti, zda by se s nim dala uzavrit nejaka dohoda - napriklad na nektere dny, kdy vy budete zrovna z domu pryc, apod... Detailnejsi probrani situace s psychologem by jiste prineslo nejaky novy pohled na celou situaci.
Hezky den
Jitka N.

Už nevím ....

Dobrý večer, již více jak dva roky u nás trvá stav mluvím - nemluvím. Manželovi se nelíbí mí nový přátelé i když je nezná, komentuje je nehezky, uráží, odsuzuje , a ani se mu nelíbí můj zájem o ezoteriku.Vždy, když dojde na toto téma řeč, skončí to hádkou a jeho následným nemluvením. Dělá vše proto, abych se toho všeho a všech zřekla, ale jelikož se to nedaří, nemluví, trucuje a uráží vše a všechny. Nějak mě to už dost nebaví, doufala jsem, že se změní, myslím, že je to stále horší a horší, já si to zakázat nedám, ale tento stav mě ničí. prosím o pomoc, je - li to možné, děkuji V.

Odpověď na dotaz

Dobry den,
pokud se zajimate o ezoteriku, pak je vam urcite blizka sila pozitivniho mysleni. Velmi vam doporucuji knihu od Esther a Jerry Hicks s nazvem Klic ke vsem vztahum a tam jiste najdete odpovedi na vsechny sve otazky spojene s touto situaci. Soustredte se na sebe, na svuj dobry pocit z toho, co delate. Nesnazte se obhajovat svou pravdu pred manzelem, nevysvetlujte, nekritizujte jeho chovani. Zkuste manzelovi nazory na tuto vec proste ignorovat. Zcela to nechat bez povsimnuti. A naopak si vsimat toho, co se vam na nem libi a postupne si pracovat s pozitivnimi afirmacemi, ze i on respektuje vase kamarady a to, co delate....
Hezky den
Jitka N.

Hypochondrie

Dobrý den, před rokem a půl jsem si nahmátla uzlinky na krku. Podstoupila jsem několik vyšetření, kdy mi v první fázi bylo řečeno, že by to mohl být lymfom. Diagnoza se nepotvrdila, ale já od té doby trnu hrůzou, že se lékaři spletli. Pokaždé když se mi oběví nová uzlinka jsem hrozně nešťastná, pořád se sleduji a hledám na internetu příznaky. Psychicky jsem už hodně vyčerpaná. Dá se s tím něco dělat. Do té doby jsem žádné sklony k hypochondrii nebo nadměrnému pozorování sama sebe neměla. Jsem opravdu nešťastná. Vím, že se svými problémy lezu už okolí na nervy. Všichni mi ríkají, ať to neřeším, ale já nemůžu přestat Děkuji za radu

Odpověď na dotaz

Dobry den,
nikdo nema vetsi zodpovednost za nase zdravi vice nez my sami, ani doktori. Jsou zdokumentovany pripady, kdy doktori davali malinkou sanci na uzdraveni a ten dany clovek se svou vlastni virou ve sve zdravi uzdravil. Proto se pokuste nesoustredit se na to, co vam doktori rekli ci nerekli, ani na informace o nemocech z internetu, ale soustredte se na zdravi, a to prevazne na sve zdravi. Pokud mate neustale tendenci se pozorovat nebo si cist na internetu veci, ktere vas jen stresuji, zkuste si vymyslet nejakou odmenu za to, kdyz tomu odolate. Zkuste si vymyslet nejakou jinou aktivitu, ktera nahradi tuto vasi neprinosnou. Jiste vam vase navyky a myslenky o nemocech neprinasi dobry pocit. Je jen na vas, jak se rozhodnete zit - zda s pocitem neustaleho ocekavani neceho spatneho nebo zda s duverou v zivot, ze se veci deji ve vas prospech. Nase myslenky jsou pro nas zivot urcujici a cim vetsi pozornost budete davat necemu spatnemu, tim hure se budete citit. Podstatou zivota je ale radost a uzivat si jej a ne sedet pred zrcadlem a trapit se necim, co neexistuje. Velmi vam doporucim knihu od L. L. Hay s nazvem Miluj svuj zivot, kde je mnoho navodu, jak zacit mit rada sebe a sve telo. Pokud vsak mate pocit, ze je vymaneni se z vaseho problemu nad vase sily, jiste je velmi vhhodne vyhledat odbornika, ktery bude vasim pruvodcem na ceste k hledani priciny, proc se tak citite a na ceste za vasim uzdravenim....
Preji hezky den
Jitka N.

Vztah dítě, otec, máma.

Dobrý den, chci se poradit co dělat. Jsem už zoufalá a nevím kudy kam. S manželem máme 7 letého syna, chodí do první třídy. Manžel jezdí kamionem a je doma jeden víkend v měsíci. S klukem mám problém já, protože jsem sním většinu času sama. V domácnosti i rodině zastávám všechno sama, jelikož je manžel většinu měsíce na cestách. Můj problém je takový, že jsem začala strašně křičet a vybuchnu při první našlápnutí, jsem cholerik, to vím, ale je to čím dál horší. Ted za poslední měsíc se taky stalo to, že syn se ve škole pohoršil, začal nosit dvojky, zhoršil si psaní, učitelka mě už informovala o tom, že je velmi nepozorný a roztěkaný. Myslím si že je to všechno kvůli mě. Nedokážu zachovat klid už skoro v žádné situaci. Nejhorší pro mě pak je když mi syn řekne, že mě nemá rád a že jsem zlá a že všechno poví tatínkovi. Jelikož se synem všechno dělám já, učení, hraní,vylety... Tak se stane že mu občas zakážu pc, tv a hry. To je potom nejhůř, to používá tyto slova jak na běžícím pásu. A ještě k tomu přidá, že na tomto světě nechce žít, že jsem hnusná a zlá matka. A pak až se jakoby uklidní, tak brečí a pořád by mě objímal. No je toho prostě moc. Manžel když přijede domů, tak mu zase všechno povolí a nemá žádný řád. A když manželovi řeknu že je to blbě , že mi tím vlastně podráží nohy, tak to skončí vždy hádkou, že on mu nebude nic zakazovat a přikazovat, když ho vidí jednou za měsíc. Myslíte si že je dobré navštívit odbornou pomoc? Nebo jsem z toho opravdu už zoufalá, nejvíc teda z kluka, který mě tímto i zraňuje. Ale pořád si myslím, že ta největší chyba je na mé straně, tím jak pořád ječím a vybuchnu. Budu ráda za odpověď, názor, poznatek... Předem děkuju.

Odpověď na dotaz

Dobry den,
zcela urcite vas podporim ve vasem rozhodnuti, vyhledat odbornika, se kterym vse osobne proberete. Take vam srdecne doporucuji navstivit moje informacni stranky o kladnem pristupu k zivotu (www.jnesnidalova.webnode.cz), kde podrobneji vysvetluji, jak si svymi myslenkami a pocity utvarime svuj zivot. Ve vasem pripade by bylo jiste velmi dobre podporit vasi sebeduveru, prestat se kritizovat za to, jak spatne zvladate situace a naopak se pochvalit za to, co zvladnete, cehoz je jiste vetsina. Zkuste drive nez zacnete hnevive reagovat z hluboka dve minutky dychat. A u vaseho syna se soustredte hlavne na to, za co ho lze ocenit. Dejte duveru i jemu, ze je to sikovny a bystry kluk. I vasemu manzelovi dejte duveru, ze se chova ke svemu synovi co nejlepe. Neni nikdo, kdo by nam podkopaval autoritu krome nas samych. Prestante si vsimat toho, co se vam nelibi na manzelove chovani ohledne vaseho synka a hlavne si vsimejte sve duslednosti a sveho dobreho pocitu. Preji, at se vam dari...
Jitka N.

laktační psychoza

Dobrý den, mám dotaz ohledně možnosti vzniku laktační psychozy. Mám 14 dní před porodem a čim více se blíží termín narození drobečka, bojím se jedné věci. Před 10ti lety mi byla diagnostikována anxiozně fobická porucha s atakami úzkosti, s tím, že jsem cca půl roku brala antidepresiva, Zoloft, půl prášku denně. Poté jsem medikaci vysadila. Od té doby neberu žádné prášky, přesto se fobie občas ozve, hlavně strach z neznáma, z nových lidí atd., ale vše se dá zvládnout bez léků, za pomoci dechových cvičení atd. Ráda bych věděla, zda je zvýšená možnost, že bych díky této poruše mohla mít po porodu laktační psychozu. Děkuji za odpověď.

Odpověď na dotaz

Dobry den,
pevne verim, ze pokud date sama sobe duveru, ze po porodu se budete citit dobre, pak uz tim snizite riziko jakychkoliv onemocneni. A pokud pracujete s dechem, vite, jak byt v souladu sama se sebou a jak najit zivotni rovnovahu... Preji vse dobre.
Jitka N.

Mám pocit že jsem selhala jako žena

Dlouho bojuju se spousty pocity, je to jednou nahoře jednou dole. .V 16 letech jsem se seznámila s jedním pánem, pamatuju si že k nám jezdil na kafe když jsem byla jako malá holka. Sháněl někoho kdo by mu doma dvakrát do týdne uklidil za peníze, tak jsem na to kývla že jo. Hned první den jsem přišla a uklízela jsem pak mi ukázal přízemní část bytu, dal si semnou cigaretu a nebezpečně se ke mě přibližoval až nakonec mě políbil, mě bylo v té době 16 a jemu 69 let. Dostala jsem obrovský strach že mi ublíží jako tenkrát strejda, nakonec se to stalo a vyspala jsem se s ním. Povídal mi že když budu poslušná že se budu mít dobře, měla jsem doma svízelnou situaci a tak jsem neuměla říct ne. V březnu 2009 jsem se k němu odstěhovala a žila s ním až do října 2011 ve společné domáctnosti. Prví rok byl super, měla jsem vše po če jsem toužila byl na mě hodnej apd, jenže to bylo něco za něco. A od začátku druhého roku jsem poznávala jaký doopravdy je, začal na mě být hrubý, nadával mi byl mě apd. Začala jsem z něj mýt nervy v prdeli, zakazoval mi stýkat se s kamarády, sledoval mě a vše muselo být jak on chtěl jináč jsem byla bita. On vyžadoval neustále sex a já už jsem s ním nic nechtěla mít, on totiž moc dobře věděl že nemám kam jít apd tak toho patřičně využíval, když měl dobrou náladu dalo se s ním bavit o všem. Navenek působil jako fajn chlap ale jak se choval doma to nikdo netušil. Tento člověk mě přestal tyranizovat až tím že zemřel. Jenže po jeho smrti jsem začala obrovsky pít a vyčítat si že jsem ho kdy poznala a pak zas byli dny kdy jsem litovala toho že tu není nemohla jsem se zbavit toho že jsem ho všude viděla a vše mi ho připomínala. Teď mě pronásledují pocity viny, strachu a obrovského studu za to jak jsem se zachovala.

Odpověď na dotaz

Dobry den,
vase prozitky byly velmi narocne a je samozrejme o to tezsi se s nimi vyrovnat. Pokud ale vzpominky nezpracujeme, neprijmeme je jako soucast naseho zivota, pak nas budou pronasledovat. Ve vasem pripade bych doporucila vyhledat psychoterapeuta, ktery by vas dlouhodobeji provazel na ceste s vyvrovanim se s vasi minulosti. V kazdem pripade bych doporucila precist si knihu MILUJ SVUJ ZIVOT od L.L. Hay, ktera si prozila podobne dramaticke dospivani. Najdete tam mnoho technik k odpusteni ci prijeti minulosti a zbaveni se vycitek a pocitu viny.
Preji hezky den
Jitka N.

jídlo

Dobrý den.Potřebovala bych poradit v takové věci. Nemohu jíst.Můj žaludek křičí hlady ale já nemám na nic chut.Ani jíst ani pít. Náladu mám pod psa .Když do sebe dokážu něco dostat je mi líp a má nálada se zlepší.Já to všechno vím ale nedokážu a tím nic udělat.K doktorovi jít nechci..Díky za radu

Odpověď na dotaz

Dobry den,
vasi situaci bych na vasem miste v zadnem pripade nepodcenovala. Pokud nechcete jit ke klasickemu dokotorovi, pak zkuste alespon navstevu nejakeho alternativniho odbornika, at uz psychologa (pri hlubsich poklesech nalady i psychiatra) nebo nejakeho ayurvedskeho doktora ci napriklad dokotora, ktery provadi akupunkturu. Odbornika vam doporucuji hlavne proto, ze pistete, ze to sice vsechno vite, ale nedokazete s tim nic udelat. A v takovem pripade je velmi dulezite pozadat o pomoc. Jde o to zjistit pricinu - proc nemate na nic chut, proc mate naladu pod psa.... Kdy se vam to zacalo dit, co to mohlo nastartovat? Obecne jidlo souvisi s zivotni energii - proc nemate chut mit vice energie, apod...? Mohu vam take nabidnout techniku focusing, ktera je o uvedomovani si telesnych pocitu - vice na www.jnesnidalova.webnode.cz (seminare).
Preji, az at se vam podari vyhledat brzy nekoho, komu byste mohla duverovat a spolecne vas problem vyresite...
Hezky den
Jitka N.

problém ve vztahu s přítelkyní, jsem na kluky

Dobrý den, jmenuji se Petr, je mi 24 let. Chodím s přítelkyní asi 3 roky. Mám ji hodně rád, chci s ní mít děti a založit rodinu. Ale problém je trochu v sexu. Sexuálně mě moc nepřitahuje, ale duševně ji mám moc rád a jak jsem se zminoval, chci zalozit 100% rodinu. Ale jsem na 99% GAY, uz jsem ji i podvedl nekolikrat s klukama. Jde tady vylozene o sex. Na druhou stranu si nedokázu predstavit zivot s muzem, protoze bych nemohl mit prave děti, na kterých mi moc do budoucna zalezí. Mam casto deprese stresy. Neco mi prosim navrhnete. Dekuji, s pozdravem Petr

Odpověď na dotaz

Mily Petre,
chapu, ze vase situace je znacne problematicka. Na jednu stranu mate svou pritelkyni rad a na druhou stranu trpite, ze ji podvadite a ze byste radeji mel za partnera muze. Bezi tam toho dost na to, abyste se citil jako v klestich. Vas problem vas stavi pred velka rozhodnuti a velmi bych vam doporucila vasi situaci detailneji probrat s odbornikem, kteremu byste duveroval. Poradila bych vam zaposlouchat se do sebe, do sve duse, jakym smerem vas nejvice vola. Zda jsou to budouci deti za cenu, ze v partnerske a potazmo sexulani oblasti budete limitovan nebo zda je pro vas dulezitejsi partnersky zivot s muzem, kde budete zit verne a nebudete trpet pocity vycitek z pripadnych podvedeni vasi partnerky. Poslouchejte sve pocity. Pokud se v nejake situaci necitite dobre, pak to neni nic pro vas. Vase pocity jsou tim nejvetsim radcem na svete. Naslouchejte jim a pokud pred sebou uvidite moznost, ze ktere mate dobry pocit, pak je to ten spravny smer pro vas!
Drzim pesticky na ceste za vasim spokojenym zivotem
Jitka N.

Strach

Dobrý večer, mám takový trochu zvláštní problém, který mě nesmírně ztěžuje život, a já nevím co s tím mám dělat. Je mi 22 let a studuji VŠ. Jde o to, že poslední dobou nedokážu být ve škole v pohodě a jsem neustále nervozní a ve stresu. Začalo to asi před vánoci, když jsme měli seminář a mě nebylo moc dobře,měla jsem nafouklé břicho a hrozně mě začalo škrundat v břiše, bylo mi to strašně trapné, protože to bylo vážně moc hlasité a po chvíli to už okomentovala aji spolužačka. A od této doby jsem se bála jít na přednášku a kamkoliv do společnosti, kde bylo ticho. Nedokázala jsem vydržet ani v čekárně u lékaře. Měla jsem hrozný strach, že mi začne opět hrozně hlasitě škrundat v břiše a všichni na mě budou koukat. A jak se toho strašně bojím, tak to samozřejmě příjde. V tu chvíli úplně spanikařím a mám pocit, že musím utéct nebo se z toho zblázním. Nedokážu se soustředit na nic jinýho než na to břicho. Strachy se potím, buší mi strašně srdce. Je to vážně hrozný pocit. O vánocích jsem se bála jít i na návštěvy k příbuzným. Koupila jsem si Guajacuran, ale nepomohl. Trochu jsem se toho poslední dobou zbavila,ale ne na dlouho. Tento týden se to opět vrátilo, hrozný strach někam jít. Za čtrnáct dní mám jet do jedné firmy, kde nám budou asi tři hodiny přednášet. Už teď z toho mám hrozný strach. Je to vyčerpávající, být neustále v napětí, stresu. Chci se toho už konečně zbavit. Budu moc vděčná za jakoukoliv radu. Děkuji

Odpověď na dotaz

Dobry den,
vas problem zrejme souvisi s nejakou neposkojenosti ve vasem zivote. Bavi vas skola, na kterou chodite? Zacalo to tam, tak zkuste zapremyslet, jakou by vam vase telicko chtelo dat za zpravu. Stresuje vas ten seminar, kdy se potize poprve objevily? A take je to zrejme spojeno se strachem, ze vas druzi nejak negativne hodnoti, ze si mohou myslet, ze jste nejak divna, apod... Chtelo by to hlavne posilit sve sebevedomi... Zkuste tedy vasemu telicku naslouchat, co vam celym timto problemem chce rict a pak se zeptejte sama sebe, co byste mela udelat, aby vam bylo dobre. Co byste ve svem zivote mela zmenit... Take vam mohu doporucit techniku focusing k vnimani telesnych pocitu. Pokud byste mela zajem, najdete o ni vice informaci na mem informacnim webu www.jnesnidalova.webnode.cz (seminare). Drzim pesticky, aby vam brzy bylo opet dobre, at jste kdekoliv.
Jitka N.

prosím o radu

Dobrý den paní doktorko jsme s prítelem skoro 9 let a posledni dobou mam pocit že už mě nemiluje tak jako dřív snažim se muto říct ale pokažde kdyz nato dojde řeč tak mi řekne že mě miluje pořad stejne ale ja to už tak necítím čím to může byt mame spolu 4 letou dcerou a ja vim že s nim chci dal byt ale nevim jestli on to taky tak chce? jak mam příjd nato že ano??

Odpověď na dotaz

Mila pani Sedmikrasko,
dejte manzelovi duveru, ze skutecne dela to, co chce. Tedy, ze chce zustat s vami a vasi dcerou a ze vas ma obe rad, tak jak vam sdeluje. A hlavne dejte duveru sama sobe, ze si jeho lasku zaslouzite. Zrejme cely vas pocit bude souviset s vasim sebevedomim. Zksute se prevazne zamerit sama na sebe. Kdyz se podivate do zrcadla, usmejte se na sebe a reknete si, ze jste hezka holka. Kazde rano si zkuste rict, na co jste na sebe v zivote hrda a ocenujte sve telo, svuj oblicej i to, jaka jste. Prijmete se a reknete sama sobe, jak se mate rada! Moc vam doporucim svuj informacni web, kde je mnoho tipu na to, jak sve sebevdomi zvysit: www.jnesnidalova.webnode.cz.
Preji lepsi pocit ze sebe sama
Jitka N.

tchyně - doplnění

Dobrý den, děkuji za zodpovězení mého dotazu. Osobnost tchyně i tchána se snažím respektovat. Co my ale dělá velké problémy je to, že nejsem schopna vnitřně přijmout to, že jak mé děti přehlíží, tak děti švagrové vynášejí. Jsou pro ně na prvním místě - švagrové nakoupili výbavu, mě pár věcí ze sekáče, jí finančně pomáhají nám nic (je pravda, že ona si pořád stěžuje a my ne), volají jim (nám ani když máme problémy, nic je nezajímá), za manželem ani nejeli do nemocnice, ani u tchán nepopřál k narozeninám, já pořád dělám něco špatně (až moc se dětem věnuji, nevařím dost dobře), ona podle nich dělá vše správně. Se vším bych se dokázala smířt, až na ty děti. Nechápu, čím jsou horší, holky jsou malé, ale už to dokážou vycítit. Odmítají je (nechtějí s dědou ani do výtahu, na pocházce za ruku), což je utvrzuje v nezájmu. I teď jak se postavili k tomu pokousání psem. Dvakrát přijeli a tím to pro ně hasne (mají klid), to že mi doteď lítáme po doktorech prakticky každý den něco řešíme, je nezajímá. Jak mám řešit hlavně to odstavování mých dětí na druhou kolej? Mám to s nimi řešit? Má to vůbec cenu, pochopí a uvědomují si o vůbec? Bojím se, aby se už tak napjaté vztahy nezhoršily, ale nechci s sebou nést křivdu a už vůbec nechci, aby s sebou nesly křivdu mé děti.

Odpověď na dotaz

Mila pani Kamco,
rozumim, ze vam je lito, ze vztahy s vasi tchyni a tchanem jsou takto neutesene. Co to proste nechat plavat? Tim, ze na to neustale poukazujete, se evidentne nic nelepsi. Soustredte se radeji na vztahy, ktere vam funguji - jako jsou vztahy mezi vami a manzelem, mezi vasimi detmi a mezi vasimi rodici. Verim, ze jakmile prestanete neustle dokola opakovat, jak spatne to je, cela situace se uklidni. Moc bych vam doporucila vzit si kazde rano papir a tuzky a napsat, co se vam na tchyni libi. To je totiz jedina cesta, jak se z celeho kolotoce dostat ven. Jde o to v sobe prehodit negativni nahlizeni na ni. Vim, ze to zni divne, jak muzete psat hezke veci o cloveku, ktereho nemate rada? Ale ono to jde a napomaha to vsemu dobremu. Pokud se soustredim na nedobre veci, nemuzu se citit dobre a ani nemuzu ocekavat, ze se budou zlepsovat. Tak to proste funguje. Pokud vsak v sobe nachazim dobry pocit, pak se budu citit dobre a o to vice dobre a o to vice dobre a veci se zacnou kolem me pomalinku menit uz jen tim, ze si toho nechteneho tolik nevsimam. Drzim pesticky za vasim lepsim pocitem! Take vam rada doporucim sve informacni stranky www.jnesnidalova.webnode.cz, kde je vice inofrmaci, jak ven z takovych kolotocu, jaky prozivate.
S laskou Jitka N.

Pískání v uších

Dobrý den, jsem 4 roky rozvedená, máme tři dcery - 11,18,21 let. Já bydlím s nejmladší dcerou a otec s dvěmi staršími. Každý víkend je nejmladší dcera s nimi. Prostřední dcera začala mít problémy s ušima. Najednou neslyšela na ucho. Ležela 10 dnů na ušním na kapačkách, které jí pomohly na dva dny. Po příchodu domů jí začalo pískat v levém a následně v pravém uchu. Nemůže se učit, spát, nic dělat. Je z toho na nervy. Myslíte si, že po 4 letech na ní může dolehnout stres z rozvodu rodičů? Nebo že si bere více zodpovědnosti na sebe, než může unést? Myslím si, že bývalý manžel byl kdysi na mě dost upnutý( psychicky nevyrovnaný, žárlivý) a pak se upnul na dceru, když jsem odešla. Nevím, jak jí pomoci. Myslím, že poslední dobou se mnou více hovoří a vztah se zlepšil. Měla mě za zlé, že jsem odešla. To má možná pořád. Poraďte mi prosím, jak jí mohu pomoci? Děkuji Monika

Odpověď na dotaz

Mila pani Monicko,
pokud doktori vyloucili fyziologicky zaklad problemu s uchem vasi dcery, pak jiste bude nejak problem spojen s tim, co proziva. Uplne zjednodusene receno -co vlasten nechce vase dceruska poslouchat? Cemu nechce naslouchat? Zkuste s ni pohovorit na toto tema, co se deje v jeji bezprostedni blizkosti a co ji netesi. Pisete, ze vam jiz vice duveruje, to je velice dobre pro dalsi posileni vaseho vztahu. Davejte ji najevo svou lasku. Zkuste ji vyjadrovat i ve slovech. Predstavujte si, ze je zdrava a duverujte jejimu telu i jeji dusicce, ze se brzy zotavi a najde si cestu, jak celou zalezitost vyresit a budete ji vzdy na blizku, pokud vas na teto ceste bude potrebovat... Jen mohu opet doporucit dcerusce navstevu psychologa, kde si muze uvedomit s cim jeji problemy souvisi a jiz timto uvedomenim by se mely hodne zmirnit a pri delsi praci pak verim, ze se i zcela uzdravi...
Hezky den Jitka N.

strach

Dobrý den. Je mi 40 let a mám stále větší problém s věcmi, které nemám denně zažité. Mám 5 dětí, krásné zaměstnání - to zvládám úplně bez potíží. Ale už když mám jít jen ke kamarádce na kafe, nebo k doktorovi na prohlídku, tak hledám všechny možné důvody, abych nakonec nešla. To se týká i mých zálib. Cvičení ve fitku apod. Před půlrokem jsem se vrátila k ježdění na koni, které miluji, ale stojí mě to strašně psychických sil. Už tři dny před tím skoro nemohu spát a ten ikriminovaný den jsem úplně zpanikařená. Tisíckrát bych nejraději nikam nejela, hledám důvody proč ne. Zkoušela jsem jezdit i častěji, abych to překonala, ale mám to pořád. Jak dojezdím, jsem v euforii, nadšená, ale během odpoledne se už začnu bát další jízdy. Koně miluji, můj sen je mít vlastního, ale tady nevím co s tím. Děkuji LM

Odpověď na dotaz

Dobry den,
zkuste se zeptat sama sebe, ceho se bojite v ramci "nezazitych aktivit"? Bojite se, ze vam to nepujde, ze byste se mela radeji venovat detem ci praci? Je zajimave, ze je to spjate s vasim volnym casem... Mate pocit, ze si vlastne ani nezaslouzite uzivat si sve volno? Pokud objevit pricinu strachu, pak verim, ze cela zalezitost vas prestane trapit a budete si ji uzivat. Mohu doporucit zkusit jednu navstevu psychologa ( i ja vas rada uvitam) a podivat se zevrubne s cim cela vec souvisi:)
Hezky den
Jitka N.

pocuravani a chovani

dobry den chtela sem se zeptat mam dve dcery jedna ma 3 a druha 1 rok jelikoz ta mladsi je v pohode ale ta starsi nosi jeste na noc plenku protoze hodne pije a jeste v noci neni schopna se prbudit ale pres den curala normalne na nocnik nebo na zachod nepotrebovala nikoho u toho oblekla se sama vse v pohode dokonce jeste nekdy si ten nocnik i sama vylila do zachodu bylo vse ok.Jenomze posledni mesic sedi trebas a hraje si pociti ze chce curat a diva se jak cura na koberec nebo do postele na sedacku vi otom ze cura ale proste to pusti pak ma mokre veci a svlikne si je jakmile ji servu nebo placnu po zadku a vysvetlim ji ze to nesmi ze ma nocnik na to jdea jeste dela dalsi neporadek ze neco vysype nebo hracky vyhaze nebo mladsi sestru serve a nekdy i zduchne a hned chce caj a jit spinkat a ten cajik breci o neho tak dlouho dokud ji ho nedam .Jelikoz bydlime v panelaku ten caj ji dam radsi hned púrotoze krici hodne moc .Zda se mi ze je i zavisla na flasce ale nevim jak ji odnaucit dudlik nenosi uz davno muzete mi prosim poradt nechci ji bit nebo nejak po ni rvat ale jak ji mam vychovat aby t nedelala prsim odepiste dekuji

Odpověď na dotaz

Dobry den,
v pripade vasi dcerusky muze jit o zarlivou reakci na vetsi peci vasi mladsi dcerusky. Muze jit o vynucovani pozornosti necim, co urcite zabere. Take zrovna proziva obdobi vzdoru, tak zkousi vase hranice, kam az ji povolite zajit. Samozrejme to na vas klade velkou trpelivost, silne nervy a duslednost. Doporucila bych vam nepoukazovat u starsi dcerusky pouze na to, co dela spatne, ale mnohem vice ji chvalit, pokud neco udela dobre. Ujistovat ji o vasi lasce. Cela situace by jiste stala za osobni konzultaci u detskeho psychologa, kde muzete detailneji probrat vase problemy a prijit na konkretni priciny a nasledna reseni. Preji hezky vecer
Jitka N.

tchyně

Dobrý den, potřebuji poradit ohledně tchyně. Mám dvě malé děti, dcerky - 2 roky a 9 měsíců. O děti moc zájem neprojevuje (což začalo už mým těhotenstvím), když už hlídá, je to vždy po tom, co ji požádám (někdy to opravdu potřebuji) a nebo jí manžel tu větší, tak jednou měsíčně odveze. Dost mi vadí její přístup, ona je jak spící panna. Malou hlídá tak, že na pocházce jí nechá běžet třeba pět metrů před sebou, bez ohledu na to, že jdou třeba hned u silnice. Upřímně řečeno jim jí nesvěřuji ráda. Dost často se u nich něco stane (že se malá polije voskem ze svíčky, protože jí nedali dost daleko, spadne na kolotoči, protože tchyně kouká jinam, nedá jí lék, když potřebuje a naopak jí ho dá, když ho nepotřebuje...). Na poslední návštěvě jí kousl pes do obličeje. A mě došla trpělivost. Hlídá jí minimálně a vždy malér. Přesto je přesvědčena, že nemohla nic dělat, pes byl od dcery podle svědků sedm metrů (kde byla ona, že jí nestihla vzít do náruče?!). Dcera má teď4 stehy, navíc se přidala viroza, kterou chytla od mladší. A já lítám jak blázen po doktorech a nespím, protože večer pláče. Když jsem jí řekla, že to je její chyba, rozbrečela se. Pak se mě snažila přesvědčit, že se dětem úrazy prostě stávají, což mě dokáže tak akorát naštvat. Mám toho už dost i proto, že manžel je na její straně. Já bych se s ní nejradši už nikdy neviděla, ale nechci děti připravit o babičku, ač k ní nemají moc blízko. U manžela jsem vydobyla, že už je nebude hlídat u nich a v žádném případě s ní sama nepůjdde ven. Dělám dobře? Jsem hrozně zmatená, z jejich strany jsou všichni za ní. Z mé strany (hlavně maminka) tvrdí, že to byl zbytečný úraz a že už jí nechce (tchyni nikdy vidět).

Odpověď na dotaz

Mila Kamco,
vase situace samozrejme neni jednoducha. Poradila bych vam vsak pokusit se svoji tchyni prijmout takovou, jaka je. Vim, ze je to mnohdy tezke respektovat druhe, ale mnoho bolesti se tim snizi. Pro vasi tchyni nejsou vase deti tak dulezite, jak byste si prala, ale bohuzel tim, ze se zaobirate tim, ja se tchyne chova, se problem nevyresi, ba naopak. Pokud v ni nemate duveru, pak jste jiste situaci ohledne hlidani vyresila pro sebe tim nejlepsim moznym zpusobem - tedy spolecnym dohledem. Jakmile v sobe zkusite nachazet respekt pro individualitu i vasi tchyne, pak verim, ze se cela situace uklidni a postupem casu zlepsi... Preji hezky den..
Jitka N.

syn

Dobrý den paní doktorko,potřebuji radu ohledně mého dospělého syna.Nevím jak na něj.Děsím se vždy víkendů:Jde do hospody nebo na diskotéku a přijde opilí občas se i porve-prostě nezvládá alkoholTrápím se co se zase stane,nespím do té doby než dorazí domů!.Přes týden je vše v pohodě protože chodí do školy a je doma(přestoupil z gymnázia na učební obor).Má 20 let,ale rozum.....Už jsme to s ním probírali snad 100x,ale zbytečně.Myslím si že na nás s manželem nedá.Poraďte prosím,jak mu vysvětlit aby se choval slušně a neholdoval alkoholu než je zdrávo!Už jsme mu řekli,že pokud to tak půjde dál,tak ať odejde z domu,že to jeho chování nebudeme tolerovat,že je dospělí a má zodpovědnost už sám za sebe.Předem děkuji za odpověď Gabule

Odpověď na dotaz

Mila pani Gabule,
pokud budete synovi neustale opakovat, jake spatne veci dela, bude je delat o to vice. To je velmi prirozene, nebot z hlediska psychologie - na co se soustredim, to se zvetsuje. Pokud se soustredite na chovani syna, ktere se vam nelibi, bude se pak o to vice takto chovat. Jak sama pisete, probirali jste to snad 100x a nic nezabira. Zkuste syna chvalit za vse, v cem je dobry. Zkuste jej ocenovat za jeho schopnosti, za to, ze studuje vysokou skolu, apod... Take s manzelem zkuste zmenit tema hovoru a mluvte o tom, ce se vam na synovi libi. Pokud vam takovy pristup prijde nemozny, pak je jiste nejlepsi reseni, aby vas syn odesel z vaseho domu a osamostatnil se a delal, co uzna za vhodne, aniz byste to videla a vnaselo to do vaseho vztahu zbytecne negace.
Preji, at se brzy cela situace vyresi v prospech kazdeho clena rodiny...
Hezky den
Jitka N.