Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Zeptejte se psychologa

komerční

Dokáže navrhnout ta nejlepší řešení našich potíží.

Poskytuje soukromé psychologické poradenství, ve kterém se specializuje převážně na vztahovou tématiku a na podporu sebevědomí žen (viz www.jnesnidalova.cz). Také provozuje informační portál o duševní vyrovananosti. „Věřím, že psychologické poradenství je skvělý nástroj k uvolňování usazených nežádoucích sedlin v duši. Pracuji také s překonáváním únavy a úzkostných stavů, zvládáním stresu, krizových situací, zkrátka s bolestí a radostí v duši i těle.“

Poradce je
Radí
Mgr. Jitka Nesnídalová

Dotazy v poradně
Přidejte svůj dotaz

jak se naučit žít život bez své sestry

Paní doktorko,už nevím jak dál.Mám o dva roky mladší sestru,celý život ji mám velmi ráda,plánovaly jsme co vše budeme spolu podnikat,žít život spolu s našimi rodinami. Určitě to souvisí i s našim nelehkým dětstvím,které jsem spíš špatně nesla já,věděla jsem že i když se stane co se stane,máme jedna druhou. Já mám dvě zdravé děti,setra si našla přítele,začali spolu žít ve dvojdomku s naší maminkou. Vše bylo v nejlepším pořádku,až do doby kdy se sestře v 6.měsíci narodil chlapeček,který sice přežil všechny operace a potíže,ale zůstal postižený.Bylo to opravdu hrozné,ale mezi námi se vše změnilo. Najednou styk sestra pernamentně ničila,překrucovala.Vím že to nebylo lehké,ale sestra mě doslova vykopla ze svého života.Brzy se bude i vdávat,ale nikoho na svatbě nechce,nebudu tam sní ani já ani maminka,nikdo. Do očí mi řekla,že mě v životě nepotřebuje.Ale já neumím bez své sestry žít,potřebuji ji ve svém životě,i moje děti ji mají rády. Vím že ten problém je spíš i ve mě,že mám nějaké trauma i z dětství,jsem závislá aby rodina držela pohromadě,ale sestra tohle neprožívá vše snesla nějak lépe. Koukala jsem se i na nějaké psychologické poradny,které by mi mohli pomoct,ale všechny jsou placené. Dnes nevím co budu bez ní dělat,je jasné že musím svůj život žít bez ní,ale nevím jak? Nevím co budu dělat? Prosím alespon o nějakou radu,za každou budu vděčná. Předem vám děkuji,s pozdravem kostička.

KOSTKUBKA

23. března, 20:57

Odpověď na dotaz

Mila pani Kosticko,
chapu vas, ze se celou situaci trapite, ze se vam po sestre styska a chcete, aby bylo vse jako driv. Bohuzel se nekdy v zivote stanou urcite zalezitosti, ktere pro nas predstavuji "velike zkousky a vyzvy". Nejdulezitejsi ze vseho je nejdrive situaci prijmout. Smirit se s pranim sestry a respektovat jej. Zaroven v sobe nehasit nadeji na lepsi zitrky. Zkuste se prestat soustredit na to, jak vam chybi a jak je cela situace bezutesna a spise svou pozornost zamerujte k nadeji - verte, ze sestra se se svou zivotni situaci vyrovna a bude chtit svou rodinu mit opet kolem sebe. Vim, ze to zni jako mala utecha, ale veta, ze nadeje umira posledni, je ve vasem pripade to svetlo ve vasem zivote. Drzte si tuto svou nadeji ve svem srdci a pevne verim, ze postupem casu se s vasi sestrickou vztahy obnovi. Preji trpelivost a vnitrni silu vytrvat ve sve nadeji...
Hezky den Jitka N.

nesnidalova.psycholog

24. března, 19:39

roční dítě

Dobrý den, mám problém se svým v prosinci ročním synem. Pořád tříská hlavičkou, buď o zem, neboo zeď, o sloupy s pouličním osvětlením. Nechci, aby si ublížil a nevím jak tomu zabránit, vysvětluji mu, že s to nedělá, vezmu ho do náručí, dám ho do postýlky a pořád nic nezabírá, děkuji za odpověď.

luucek

22. března, 21:15

Odpověď na dotaz

Dobry den,
je velmi tezke z vaseho popisu konkretne vam poradit. Mozna to souvisi s nevybitou energii, ale jiste by bylo velmi vhodne navstivit detskeho psychologa, kde muzete celou zalezitost spolecne probrat a najit priciny i reseni. Preji, at vase ditko brzy prestane hlavickou o veci bouchat...
Jitka N.

nesnidalova.psycholog

24. března, 19:30

nevím si rady

Dobrý den,chtěla bych poradit jak výjít se svou 11 letou dcerou ..s manželem jsme si přestaly rozumět a rozvádíme se....každý jsme si našly nového partnera......a tadyk je problém dcera se s tím nemůže smířit.A já nevím jak ji vysvětlit jak se věci mají..vždy když přijede přítel..tak ji vše vadí,.přítel mě nesmí chytnou za ruku....vadí ji i to že si spolu povídáme..hlídá mě... večer nechce chodit spát...a já nevím jak se mám zachovat a vysvětlit ji jak se věci mají.Přitom u táty je to bez problémů a přítelkyně ji nevadí.....Vím,že je to pro dceru něco co ji zasáhlo do života.a s čím se musí potýkat..prosím o radu abych věděla jak se mám v určitých situacích zachovat..Děkuji za odpověd Petra

V.Petuli

21. března, 21:47

Odpověď na dotaz

Mila pani Petro,
pro vasi dcerku je to zcela nova situace, kterou jeste nezazila a muze ji samozrejme vnimat jako ohrozujici. Vase dceruska se boji o vasi lasku, a proto tak neprimerene reaguje. Boji se, ze ted ve vasem zivote bude hrat nejvetsi roli vas novy partner a ona bude "odsunuta na druhou kolej". Jedine, co v takovem pripade muzete delat, je neustale ji projevovat svoje laskyplne city a ujistovat ji, ze ji mate stale rada a vzdy budete. Jakmile dcera pociti bezpeci, na celou situaci si zvykne, zacne se citit lepe a lepe. Jde o prechodny stav, o adaptaci na novou situaci a verim, ze s vasim laskyplnym pristupem ji jiste brzy prekonate... Preji trpelivost a duveru ve vasi dcerku, ze se s celou zalezitosti brzy dobre vyrovna.
Hezky den
Jitka N.

nesnidalova.psycholog

22. března, 12:44

Dítko a porozvodová péče

Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem, a prosbou o radu, jaký je Váš názor na střídavou péči po rozvodu. S manželem se rozvádíme, sice my dva spolu nemůžeme zůstat, ale oba o tom druhém víme. že je výborný rodič a že ho náš téměř tříletý syn potřebuje. avšak se jedná o to, abychom mu v touze ulehčit situaci naopak ještě nepřitížili. Můžete mi prosím poradit, zda je pro tak malé dítě vhodn střídavá péče, například týden já/ týden manžel, nebo spíše péče společná, kdy má denně oba rodiče, nebo dokonce přidělení do péče jednoho rodiče...ale tuhle variantu jsme vyloučili aby se neodcizil jednomu z nás. Chceme zkrátka synovi zachovat rodinu ikdyž jsme rozvedeni. Velmi Vám děkuji za odpověď. Přeji hezký den. Renata.

Renata.supik

21. března, 11:06

Odpověď na dotaz

Milá paní Renato,
jako psycholozka na zakladni skole jsem se samozrejme setkavala s detmi, ktere zily ve stridave peci a na zaklade teto zkusenosti bych ji sama za sebe nikdy nedoporucila. Deti nemaji svuj pevny bod, svuj pevny rad, ktery jim poskytuje jejich domov. Jejich misto, na ktere se mohou spolehnout, ze tam mohou byt vzdycky a jsou vzdycky vitani a je to jejich nedilna soucast bezpeci v tomto svete. Pokud s manzelem vychazite dobre, pak verim, ze se spolecne dohodnete na modelu, ktery je pro vas pro oba prijatelny s tim, ze vasemu ditku poskytnete jeden vychozi domov a do druhe domocnosti pak bude vzdy jezdit jako do toho druheho domova, kde je take vitano... Vzdy doporucuji poslouchat svou intuici, sve srdce a to vam jiste napovi, jak celou stituaci resit... Preji, at se situace vyviji k nejlepsimu prospechu cele vasi rodiny... Jitka N.

nesnidalova.psycholog

22. března, 12:36

Brečí že nechce do školky

Dobrý den,chtěla jsem se zeptat mám 3,5 letou dcerku,od září navštěvuje školku,vždycky se tam těšila a byla zní nadšená,ale poslední dobou každý večer brečí že nechce do školky a že tam nechce jíst,to samé je i ráno,tak jsem se domluvila i s učitelkami aby jí do jídla nenutily ale stejnak to nepomáhá.Paní učitelka mi i řekla že je dcera poslední dobou přecitlivělá,když se ráno baví že pujdou odpoledne na procháku tak ona už ráno brečí že se neumí obléct,ale přitom to umí,obědvají a ona jistí že mají kdruhému chodu rajče tak už u polévky brečí že to nechce.Nevíte co stím?jestli jí e školky odhlásit,neba jak pokračovat?děkuji Jana

ZlatickoJanik2

20. března, 11:17

Odpověď na dotaz

Dobry den mila pani Jano,
ve vasem pripade je velmi tezke posoudit, co vasi dcerusku ve skolce roznecuje, protoze moznosti je samozrejme mnoho. Jidlo muze byt jen zastupny predmet... take pisete, ze place, ze se neumi obleknout - muze v sobe mit ulozenou nejakou neduveru ve sve schopnosti nebo se ji styska po vetsi pozornosti, na kterou je zvykla doma... Chtelo by to zajit za detskym psychologem a celou zalezitost detailneji probrat. Existuje mnoho hravych metod, jak odbornik na detskou dusicku muze zjistit, s cim plac skutecne souvisi a navrhnout tak mozna reseni... Preji, at je vasi dcerusce ve skolce opet dobre a hezky den. Jitka N.

nesnidalova.psycholog

20. března, 18:16

Nervozita ze zkoušek

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu jak se zbavit nervozity při zkoušce. Studuji vysokou školu a i když se na vždy poctivě připravuji (tak abych si mohla říci, že jsem udělala maximu, co jsem mohla), při zkoušce jsem strašně nervozní a "mám okno". Ještě větší problém nastává při ústní části, kdy i přesto, že znám správnou odpověď "kuňkám" a nakonec to vypadá, že jsem danou látku nikdy ani neviděla. Předem Vám děkuji za odpověď.

saniyah

17. března, 18:20

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
nervozita u zkoušek je celkem běžná, ale vaše míra je poněkud výraznější. Chtělo by zjistit příčinu - kdy se vám takové stavy objevily prvně, z čeho váš strach pramení... Zřejmě by bylo vhodné posilovat svoje sebevědomí, dávat více důvěru sama sobě, že situaci zvládnete. Přestat se kritizovat za minulá selhání a soustředit se na to, co jste zvládla. Ráda vám doporučím své informační webové stránky právě na zvýšení své sebedůvěry, můžete tam najít různá cvičení. Stránky jsou uvedené na www.jnesnidalova.cz. Také vám doporučím před zkouškou zkusit pracovat se svým dechem, prohloubit a zklidnit, to jistě přinese úlevu celému organismu, který zažívá stres. Existují i jiné relaxační techniky, které popisuje například Dr. Nešpor ve své knize o relaxacích. Přeji úlevnější pocity při zkouškách a hodně štěstí s jejich úspěšným zvládnutím. S úctou Jitka N

nesnidalova.psycholog

17. března, 21:22

Deprese

Dobrý den můj dotaz...jsem zaměstnaná jako sestra v nemocnici kde jsem s kolegyní která dělá naschvály celému kolektivu hlavně v oblasti psychické,řekla bych taková šikana na pracovišti.Zpočátku jsem si tyto problémy nepřipouštěla ale zhruba před týdnem jsem začal v noci se probouzet,být úzkostná,v práci se nesměji,skoro nemluvím a mám dojem že když je tato osoba v mé blízkosti tak nejsem schopná klidně pracovat,cítím se jako v křeči a nesoustředím se na práci.Do práce se přestávám těšit.Polsední 3 noci jsem nespala skoro vůbec a pořád přemýšlím nad prací.Ráno jsem si vyhledal na netu příznaky deprese a řekla bych že sedí přesně na moje současné pocity.Nevím co mám dělat,manžel se na mě zlobí že si to prý moc beru ale já ať se snažím jakkoliv myšlenkám neporučím.Chtěla jsem vyhledat i nějakého odborníka ale mám obavu aby si nemyslel že jsem blázen...Poradíte mi?Děkuji

b.soltova

17. března, 14:33

Odpověď na dotaz

Dobrý večer,
velmi bych vám návštěvu u odborníka doporučila, pokud máte takovou potřebu. Jistě si o vás nebude myslet, že jste blázen, neboť to co prožíváte, jsou velmi tíživé a frustrující pocity. A nikdy není radno takové silné negativní prožitky v sobě nechávat bobtnat, pokud máte sama pocit, že je nezvládáte kontrolovat. "Šikana na pracovišti" je velmi náročná a zároveň celkem častá záežitost. Většinou však odcházejí ti, kterým druhý škodí a ne ten, který nepříjemnosti způsobuje. Je hodně obtížné "šikaně" čelit ve vašem rozpoležení. A moc bych vám doporučila řešit toto téma s vaším nadřízeným či kolegyněmi, kterým důvěřujete. Zkuste se jako kolektiv stmelit a určitě vám bude lépe už jen tím, že na danou situaci nebudete sama. Přeji, aby se situace vyřešila k vašemu prospěchu a ještě jednou vám chci vyjádřit podporu k vyhledání odborné pomoci, kde situaci můžete detailněji probrat.
S úctou Jitka N.

nesnidalova.psycholog

17. března, 21:14

Hodný kluk,ale nezvladatelný

Dobrý den paní doktorko... máme 13letého syna,je to hodný kluk,ale až moc,je to spíše taková holčička,jak se mu vynadá za něco,hned brečí,je to citlivé stvoření,ale máme s ním od mala potíže..chodíme po 2letech do ped.psych.poradny,ale svým způsobem je to k ničemu.podotýkám,že není doma za nic bit,a jediné co děláme,je ,že mu donekonečna jen vysvětlujeme a domlouváme a prosíme...ale marné,on to druhý den asi ani neví. Má problém,že je nesoustředěný,ve škole se nazapojuje do ničeho,jeden čas byl ve škole i terčem šikany,neučí se dobře,ačkoliv se s ním připravuji.Jeho když něco nebaví,tak to nebude dělat,dali jsme mu jako jedinou pracovní povinnost aby se doma staral o 6králíků,a víte,že by je radši nechal o hladu,a neni mu jich líto..musíme za ním neustále chodit a kontrolovat jakoukoliv činnost.Nic neudělá ani na půl,co může ošidí.začal i lhát.Když se ho denně ptám,zda má úkoly,tak řekne že ne a pak přinese poznámku...ale jelikož mu hned ve škole je prý líto,že ji dostal,tak začne dělat takové věci,že zadržuje dech natolik,že se mu až v obličeji udělali krvavé tečky...Začal mluvit i o tom,že nechce být živ,že by byl nejradši pod zemí,když s ním mluvím aby tak nemluvil,že jiné děti jsou nemocné a rádi by žili,tak pak začne brečet..mám strach,že začíná sebe poškozovat,a jakmile se mu dá práce,tak to bere jako trest(bydlíme na vsi a tak je kolem domu vždy práce).Má 2malé sestry a s těmi ale vychází pěkně,oni ho mají rádi a všichni si spolu moc hezky rozumí. V poradně mu diagnostikovali dysortografii a dyskalkulii. Už jsme z něj vážně zoufalí.Motivace u něj také nezabere.Má rád počítače,a když jsme mu řekli,že když nepřinese za pololetí žádnou poznámku a max.jen deset pětek,tak ho to po 14dnech už nebavilo a snaha byla pryč. Co prosím myslíte,jak na něj,nebo kam s ním dojít na vyšetření.nerada bych,aby si ublížil,a nebyl furt tak na pohled nešťastný. děkuji Hanka

madagaskar321

16. března, 13:44

Odpověď na dotaz

Milá pani Hanko,
poradila bych vám k vašemu synovi zaujmout zcela jiný přístup. Ten dosavadní nefunguje, pak nic neztratíte, pokud to zkusíte vzít za druhý cíp - za ten, který teď není moc vidět. Tedy to, co dělá vaše dítko dobře. Všímejte si všeho, za co ho můžete pochválit a chvalte hlasitě a upřímně. Například to, jak hezky se chová ke svým sestrám. To vás jistě povzbuje ve víru v to, že je to bezvadnej kluk. To, že mluví o tom, že nechce žít je skutečně velmi silný signál, že zažívá nějaké trápení a kritika ze všech stran mu od trápení moc nepomůže, ba naopak. To, že byl terčem šikany pak ukazuje na jeho nízké sebevědomí a vy máte ve svých rukou největší nástroj pro posílení jeho hodnoty. Zřejmě jeho lhaní a nezájem o věci může být spojené i s tím, že vše vzdává předem , protože má strach, že ať udělá, co udělá, stejně neuspěje, což může být samozřejmě podpořeno i jeho poruchou učení, kdy si mezi dětmi může připadat jako slabší. Proto je důležité neustále mu připomínat, že víte, kdo skutečně je - tedy šikovný a úžasný dítko. Také by bylo fajn, kdyby váš syn napnul svou energii k něčemu, co ho skutečně baví a naplňuje a tím by jistě získal větší lásku k životu a přestal by tolik "zlobit". Zkuste s ním promluvit o tom, co by ho bavilo - nějaký sport či jiný koníček a podpořte v něm to co, ho baví, co ho zajímá... Přeji, ať se situace brzy zlepší... Jitka N.

nesnidalova.psycholog

16. března, 21:14

17ti letá dcera

Dobrý den mám už dalo by se říct několik let problémy s dcerou.Prošla psych.léčebnami kvůli drogám.Naposledy loni.Dlouho byla čistá a dnes tvrdí,že si dá občas práska.Ale proč píšu v pololetí se vykašlala na školu,Brigádu si nehledá,fláká se a ani doma nepomůže.Jen by brala a nedávala.Občas to sice vypadá nadějně,začne uklízet,jenže začne a nedodělá.Dnes byla scéna,že není nic k jídlu/měli jsme jít na oběd/,a když jsem jí řekla co si má udělat tak je z toho zas hromada nádobí,které samozřejmě počká než ho umeju stejně jako to co měla tyden v pokoji a odnesla to do kuchyně a já to ráno umyla.Ví,že to udělám,aby babička s kterou bydlíme nenádávala.Dělá si co chce.Jsem na ní sama.Nic nepomáhá.Připádám si jako špatná matka,která jí nijak nevychovala.Nevím co dál.Jsem dost psychicky vyčerpaná,unavená.Čekala bych,že když jsem v prácitak aspon pomůže doma/to slibovala/.Potřebovala by někam,kde zase získala nějaký režim,protože já to bohužel nezvládám.Děkuji za odpověd

SchusterovaJana

13. března, 22:55

Odpověď na dotaz

Milá paní Jani,
velmi bych vám doporučila pracovat hlavně na svých myšlenkách spojených s vaší dcerou. V životě to funguje tak, jak říká české přísloví "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá." Chtělo by to změnit váš názor na vaši dcerku, že nic nedělá apod... Pokud takový názor budete vysílat, pak o to víc dělat nic nebude. Zkuste si v sobě naladit víru, že se doposud jednalo o přechodný stav a že nyní se dcerka bude více a více zapojovat do domacích prací. Všímejte si toho, co dcerka za den udělá a ne toho, co neudělá. Zkuste místo výčitek vyjadřovat pochvaly za vše, co pochválit můžete. Každé ráno když vstanete, napište si na papír vše, co na své dceři dokážete ocenit. A i když jsou věci, které se vám nelíbí, zkuste v sobě oživot víru, že vaše dceruška začne opět studovat nebo pracovat. A hlavně ze všeho nejvíce by bylo fajn, kdyby se vám podařilo změnit obraz o sobě jako o špatné matce, která svou dceru nezvládá. Opět jde o to změnit negativní myšlení a pocity s ním spojené a pochválit sama sebe za to, co jste zvládla. Ocenit, že vaše dceruška se chová k druhým lidem slušně, že zvládla překonat drogovou závislost, apod... Jedinou cestou k funkčnímu vztahu je ocenění a láska. Moc vám držím pěstičky na přelaďování negativního v kladné. Opět ráda doporučím své informační sránky, kde lze nalézt inspiraci a podporu - jsou uvedené na www.jnesnidalova.cz. Přeji hodně síly a vytrvalosti...
Jitka N

nesnidalova.psycholog

14. března, 21:41

Prosím o radu

Dobrý den, potřebovala bych radu jak na 2,5 letého syna mého přítele z předchozího vztahu. Přítel má syna vždy na víkend jednou za 14dní u sebe a jinak je to v přůběhu dle časových možností. Vůbec nevím jak se k němu mám chovat, jak s ním mluvit atd.. přitom děti mám ráda a většinou si s nimi i výborně rozumím. Kdežto k němu jako bych neuměla přistoupit na té správné úrovni. Čím by to mohlo být? A co bych mohla udělat, aby to bylo už v pořádku? Moc mi na tom záleží je to hodnej a milej kluk a nechtěla bych, aby se mu u táty nelíbylo jen proto že tahle ,,teta" neví jak se k němu chovat. Děkuji za odpověď Flanna 23let

Flanna

14. března, 13:14

Odpověď na dotaz

Milá Flanno,
moc bych vám poradila být sama sebou, chovat se přirozeně. Píšete, že je to hodnej a milej kluk, to znamená, že ho máte ráda a že vám na něm záleží a to je dostatečně výborný začátek pro váš vztah. Hýčkejte si svoji lásku k němu a uvidíte, že se váš vztah bude vyvíjet přirozeně hezkým způsobem. Nijak se mu nevnucujte, stačí vaše láska, kterou vycítí a vše potřebné přijde samo.
Přeji fajn rodinnou atmosféru..
Jitka N

nesnidalova.psycholog

14. března, 21:24

Odklad školní docházky

Dobrý den, velmi prosím o radu, jak vysvětlit dítěti, které se velmi těší do školy, že bude mít odklad? Dcera se těší do školy především proto, že by měla nastoupit do první třídy se svou nejlepší kamarádkou, se kterou od malinka vyrůstá. Byl nám však doporučen odklad. Děkuji a přeji příjemný zbytek dne. Lucie.

ltkh

13. února, 22:05

Odpověď na dotaz

Milá Lucie,
rozumím tomu, že taková situace není vůbec jednoduchá vaší dcerušce vysvětlit. Doporučila bych začít láskyplným zdůrazňováním, že každý člověk je jiný a je více nebo méně připravený na různé úkoly. Zkuste si situaci, kdy dcerušce celou věc vysvětlujete a připravujete ji na ní, nejdříve přehrát ve své mysli. Úplně nejlépe když si na chvíli v klidu někde lehnete a zrelaxujete se a v takovém stavu uvolnění věřím, že vám příjdou ta správná slova na mysl. Vy znáte vaší dcerušku nejlépe a jistě v sobě máte tu nejlepší odpověď ukrytou v sobě samé. Je velmi důležité, aby z vás dceruška cítila jistotu, že i když nebude v první třídě se svoji nejlepší kamarádkou, stejně se v životě bude vše dít v její prospěch a potká další kamarádky, které budou stejně výjimečné jako je tato.
Moc držím pěstičky.. S láskou Jitka N.

nesnidalova.psycholog

13. března, 19:45

Dcera & Matka

Dobrý den. Poslední měsíce "tiše válčím" se svou 16ti letou dcerou.Ve škole propad z jedniček na čtyřky a pětky, kouření, prvaděpodobně i trávy. Cokoliv řeknu,je samozřejmě špatně. Vždycky se na ní muselo dost opatrně a oklikou, je dost citlivá,ale sama se chová neskutečně sobecky.Ráda si vymýšlí , lže mě a co mi zaráží..i svým kamarádům.V určitých reakcích se v ní vidím a snažím se jí pochopit a následně reagovat tak,jak bych v jejím věku čekala já sama.Ale je to k ničemu . Jsem ze všeho už strašně unavená , nevím jak dál, absolutně nenacházíme společnou řeč.Sice si dcera vyslechne, co mi trápí , ale reakce je na to nulová.Ke všemu jsem na vše sama.Mám pocit , že jí prostě nezvládnu.. Je možné to s Vámi probrat detailněji? Markéta

wwwdelete

14. února, 14:42

Odpověď na dotaz

Milá Markétko,
s dopsívajícími je samozřejmě někdy velmi obtížná komunikace. Vždy však prospěje, začít si u nich všímat toho, co je na nich k ocenění. Každý vnitřně toužíme po přijetí, lásce a ocenění, ať je nám pět nebo šestnáct nebo padesát. Vím, že je to pro vás obtížné, ale zkuste dcerušku přestat tolik kritizovat a poukazovat na to, co dělá špatně. Naopak se zaměřujte na to, co se vám na ní líbí a zkuste změnit téma vašeho hovoru z toho, co vás trápí na to, co vám přináší radost. Chápu, že vám to může připadat velmi náročné, protože můžete mít pocit, že vás vlastně hlavně štve, ale podávat se kritice a ještě v ní neustále setrvávat i v hovorech je cesta do pekel. A jak sam píšte, rekace je stejně 0. Zkuste tedy změnit váš postoj a samozřejmě nejlépe když začnete od sebe. Když si začnete pracovat na tom, co vy si zasloužíte a co od života chcete. Vaše dceruška ucítí změnu z vaší strany a věřím, že postupně se celá situace uvolní a zlepší. Samozřejmě s vámi ráda vaši situaci detailněji proberu ve své poradně (www.jnesnidalova.cz)
Přeji hodně trpělivosti a vnitřní síly a lásky..
Jitka N

nesnidalova.psycholog

13. března, 19:37

strach

Dobrý den, potřebovala bych poradit.Dcera 4,5 let navštěvuje od září 2011 mateřskou školu.První tři dny to bylo s pláčem ale pak se to postupně zlepšilo a dnes se do školky těší,a když ji někdy odhlásím tak se na mě dokonce zlobí,proč jsem to udělala. Trápí mě ale to,že kdykoliv je nějaká hromadná akce ze školky tak se nejdříve strašně těší ale večer předtím začne plakat,že tam nechce jít.Ted naposledy měli karneval a dcera si neustále zkoušela kostým a těšila se, ale večer začala zase plakat že tam nechce jít protože se bude bát klauna.... Snažila jsem se jí vysvětlit že tam bude legrace a tak,ale nakonec to dopadlo tak,že neustále byla u mě a nezapojovala se do her a nakonec začala plakat a museli jsme odejít. Ve školce se do aktivit a her zapojuje normálně,doma taky žádné problémy nejsou.Nevím si s tím rady. Předem moc děkuji za vaši odpověd

caverina

17. února, 9:46

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
vaše dceruška má školku ráda, což je ve vaší situaci velmi povzbudivé. Hromadné akce jí mohou náhanět strach jen z důvodu neznámých věcí - například klaun. Možná je to jen přechodné období, než si na větší akce zvykne a přijde jim na chuť... Je skvělé, že jste jí oporou. Zkuste tomu dát nějaký čas a pokud by se situace nezlepšovala, pak bych vám doporučila, zajít za dětským psychologem, který pomocí hravých technik, může objevit příčinu takových reakcí vaší dcerušky a na základě daného zjištění doporučit další postup...
S úctou Jitka N

nesnidalova.psycholog

13. března, 19:28

prosím o radu-nechci být stejná...

Dobrý den, pročítala jsem si dotazy a odpovědi a napadlo mě, že by jste mi mohla poradit.. S přítelem se snažíme o miminko, oba děti milujeme. Problém je v tom, že mám strach že budu špatná máma...od malička na mě a mého bratra matka křičela... většinou to schytal bratr, protože je problémovej. já se vždycky držela stranou.nikdky nezapomenu na tento okamžik... mě bylo maximálně 14 let, bratrovi o tři roky míň... Udělal jako vždy nějakej průser, matka se hned rozčílila, nadávala mu, pak ho nějak chytla (tohle si pamatuji matně) a nějak byl ve vzduchu a co si pamatuju je ten křik a to jak spadl blbě na skříň.... a já byla vždycky buď u toho nebo ve vedlejší místnosti... a tak to bylo pořád.. bratr něco udělal a mamka ho seřezala... pak byl starší a dělal horší průsery a zas následoval výprask.. vždycky jsem se je snažila uklidnit ale bylo mi řečeno že se do toho nemám plést atd.... prostě jsem nikdy nic nemohla udělat... slyšela jsem jak se hádají a jak ho jdou zmlátit .. já se vždycky zavřela v jiné místnosti a tiše naslouchala.. připravená zakročit kdyby se někomu stalo něco strašnýho... pokaždý když to začlo tak jsem celá třásla, div sem nebrečela... uplynulo několik let, bratr pořád nemůže dostudovat školu protože chodí za školu, opakuje ročníky.. naši ho jednou vyhodili... dospělý je... vybrečela jsem si ať ho vemou zpátky.... vzali ho zpátky dali mu další šanci.. bratr zas začal chodit za školu, prý na brigádu aby jim splatil dluh.. matka ho zmlátila, párkrát si kopla do hlavy... měl podezření na otřes mozku,... tak tady je můj příběh.... mám strašný strach že budu taková máma... nechci ubližovat svému dítěti ale vím že jsem taky výbušná kvůli každé hlouposti..... nechci být taková.. chci být máma, která řeší vždycky všechno v klidu..... takové mámy obdivuju.... poraďte co mám se sebou dělat... moc prosím... rodinu bych strašně moc chtěla ale mám obrovskej strach.....

aNdrEAr90

17. února, 10:36

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
to, co jsme zažívaly jako děi má na nás samozřejmě veliký vliv, ale stejnou pravdou je, že pokud se rozhedneme na sobě pracovat a víme, co chceme, tak se můžeme z vlivu minulosti vymanit. Jde o to minulost přijmout, vyrovnat se s ní, i když byla velmi bolestná. Bolest nám velmi silně ukazuje, co v našem životě zažívat nechceme. Velmi bych vám doporučila najít v sobě odvahu a docházet osobně k psychologovi, který vás bude na cestě k pochopení a přijetí minulosti provázet. Věřím však, že každá žena má v sobě přirozeně danou intuici, jak nejlépe pečovat o sebe samu, ale samozřejmě i o své děti. Jde o to, začít se řídit svými dobrými pocity a svou vlastní intuicí. Nenechte rodičovské vzorce chování, aby vám tolik limitovaly váš žiot. Vy jste již dospělá a máte ve svých rukou rozhodnutí, zda si začnete pročišťovat rodičovské nánosy a posilovat svou vnitřní intuici... Držím vám na této ceste pěstičky. Mohu vám doporučit své informační stránky, kde doufám naleznete inspiraci k tomu, jak posilovat víru v sebe sama a své schopnosti a svoji sebelásku, která je klíčová ke všem vnitřním změnám a vnitřnímu klidu - odkaz naleznete na www.jnesnidalova.cz...
S láskou Jitka N

nesnidalova.psycholog

13. března, 19:19

dotaz na vztah s ditetem

Dobry den, jsem maminka 14 mesicniho chlapecka. ze zdravotnich duvodu jsem byla 4 mesice mimo domov - maly mel v te dobe 8 - 12 mesicu - do te doby bylo vse vporadku, ale po navratu z rehabilitacni lecebny - operace kolena - jsem zjistila, ze maly rika MAMA manzelovi, po nejake dobe jsem mu vysvetlila, ze manzel je TATA a ja jsem mama, takze manzelovi zacal rikat TATI, nicmene me od te doby neoslovuje... a navic me jeste zacal bit. do hlavy, zacal me kopat, kdyz spolu lezime v posteli, nebo me taha za vlasy. tohle predtim nedelal. nevite, proc tohle dela a jak se chovat? vysvetlovani nepomaha, davani do postylky a ukazovani ze maminka ma au taky ne... predtim me kousal, to uz prestal, nicmene me tak strasne rve srdce, ze me nerika mami nebo mama... jsem proste nikdo a cokoliv se deje, chce manzela. jako bych proste nebyla... a za 3 mesice me ceka dalsi operace a nasladna rehabilitace mimo domov... prosim o radu a pomoc... dekuji Zemanova

Majdalenka.Machi

27. února, 22:05

Odpověď na dotaz

Mila pani Majdalenko,
vaše situace je samozřejmě velmi obtížná. Moc věřím, že pokud si budete neustále připomínat, že se jedná o přechodnou situaci, že vás tato myšlenka posílí. Je zcela přirozené, že váš chlapeček přilnul k tatínkovi, když jste byla čtyři měsíce pryč, zejména v době, když mu bylo 8 měsíců. Toto obodbí je velmi silné pro pouto dítěte a toho, kdo o něj nejvíce pečuje. Zkuste v této nesnadné situaci, kdy vás chlapeček odmítá, přijmout jeho pocity a vzápětí věřit a neustále si představovat, jak na vás reaguje lépe a lépe. Pokuste se vytrvat ve víře, že vás opět brzy začne oslovovat. Jedině neochvějnou vírou, že se vše obrátí v dobré a svojí vlastní láskou, kterou na chlapečka vysíláte, si opět získáte jeho důvěru.
Přeji mnoho trpělivosti a vnitřní síly a víry...
Jitka N

nesnidalova.psycholog

13. března, 19:06

Chorobný strach o dítě

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu jelikož již nevím jak dál.Mám 2letou dcerku a trpím strašnýmy ale opravdu strašnýmy úzkostlivýmy stavy o její zdraví.neustále ji pozoruji, při každém pupínku či zakašlání okamžitě letím na internet hledat příznaky nějaké hrozné choroby a vždy si vydedukuji tu nejhorší možnou variantu -pro příklad: nedávno se v noci vzbudila s pláčem, že jí hrozně bolí nožička, načež jsem si na základě toho, že jsem nedávno viděla dokument o holčičce, které takto začla leukémie vydedukovala, že dcerka určitě má leukémii a málem jsem se z toho sesypala!! samozřejmě druhý den byla naprosto v pohodě.nebo když dostala neštovice a já jí snad 10x denně měřila teplotu jelikož mě lékařka vystrašila že pokud teploty klesat nebudou, může mít zámět.mozk.blan.i ty samozřejmě přežila bez následků.až takhle daleko to došlo a já namísto toho abych si užívala mateřství stále hledám symptomy neexistujících chorob a žiji v permanentním strachu.dcerku jsem měla později, ve 35 letech a je to mé první a rozhodně poslední dítě.I těhotenství jsem prožila v hrůze díky čtení strašných příběhů na internetu, že budu mít postižené dítě (bezdůvodně).podotýkám, že nikdy vážněji nestonala, je strašně šikovná, krásně povídá, je chytrá a nemám opravdu důvod se o ní takhle bát, ale nemohu si pomoci.manžel je dlouhodobě pracovně v zahraničí a já jsem ted na vše sama a o to je to horší.ale i když tu je, tak můj strach zlehčuje a říká, že jsem blázen a že to přeháním.Moc se omlouvám za obsáhlý dotaz, ale už nevím jak dál:-(

jaannca.nov

22. února, 9:45

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
moc bych vám doporučila přestat číst či sledovat cokoliv o dětských nemocech. Takové informace váš bludný kruh jen posilují. Zkoušejte si v sobě ladit pocity důvěry v tělíčko vaší dcerky. Obdivujte vše, co můžete. Soustřeďte se na to, co vám dává dobrý pocit. Špatný pocit není nikdy dobrý rádce a vždy nás vyvádí z našeho spokojeného života. Neživte ho tedy dalšími myšlenkami a pocity strachu, kterým se vystavujete z okolí. A pak ta nejdůležitější věc je vnitřní práce - kdykoliv vás přeadne nějaká myšlenka plná strachu, přijměte ji a hned ji nahraďte něčím kladnějším. Něčím, čemu věříte, ale máte z toho lepší pocit. Pokud s věcmi bojujeme, jen se zvětšují. Pokud je přijmeme, nedáváme jim sílu. Také bych moc doporučila chodit více mezi lidi, najít si nějaké cvičení pro maminky a děti, kde přijdete na jiné myšlenky. Místo důkladné hodinové prohlídky tělíčka vaší dcerky, dělejte něco, co se vám líbí - například jí zpívejte nebo jí vyprávěte nějaké veselé říkanky, cokoliv vám vaše intuice napoví.... Možná by vás mohlo inspirovat něco na mých inofromačních stránkách, jejichž odkaz je uveden na www.jnesnidalova.cz
Přeji důvěru v tělíčko vaší dcerušky... Jitka N

nesnidalova.psycholog

13. března, 15:25

Poruchy příjmu potravy-záchvatovité přejídání

Dobrý den,moc bych Vás chtěla poprosit o pomoc.Vidím,že řešíte spíš rodinné vztahy,přesto bych Vás ráda poprosila o radu,jde o můj vztah k jídlu.V poradně pro zdravou výživu a hubnutí mi neumí bohužel poradit,protože to je problém pro psychologa. Je mi 17 let a mám nadváhu.Měla jsem 70kg,pak jsem zhubla kolem 9kg,všichni mě chválili,cítila jsem se úžasně.Začala jsem si tedy zase dopřávat zakázané pochoutky,bohužel se dostavil jojo-efekt,rychle jsem nabrala zpět.Pak výčitky,vztek na sebe,že jsem selhala.Teď jsem tak v půli cesty-mám zase cca 65-66kg.Moc mě to štve.Problém je,že myslím na jídlo celý den,nedokážu se kvůli tomu soustředit.Buď chci dělat všechno 100% dokonale,cvičím poctivě,samé zdravé potraviny a nebo druhý extrém kdy si dám nějakou sladkst a i když to není tak hrozné (ten kousek) tak se to tím celé rozjede,mě jakoby "přepne" v hlavě a já si řeknu,že to nemá už cenu,začnu ládovat co mi přijde pod ruku a jím i když nemám hlad až do večera.Je mi blbě a jediné co mi zůstane jsou kg navíc a taky hromada výčitek.Říkám si že ten krátký pocit sladké chuti mi za to nestojí ale neovládnu se.Jídlo ovládá mě.Nemyslím na nic jiného.Střídají se období kdy jsem poctivá,to trvá tak 5-6 dní,zřídka se udržím i 10 dní,ale pak to jednou stejně přijde a já se přejím.Nejhorší je když se přejím 2-3 dny po sobě.Toje nesnesitelné a váha okamžitě vyletí a moje celé několikadenní snažení je víte kde.Chci se už konečně naučit správně jíst-v tom smyslu abych věděla to množství které smím a i když teoretické znalosti mám výborné co se týče zdravé stravy(kdybych to dodržovala,dávno bych už byla hubená)tak nedokážu se ovládat,nemám pevnou vůli,žádnou disciplínu.Jen vidím pochoutku, hned selžu.Prosím Vás moc na kolenou,poraďte mi jak to udělat,abych začala jídlo vnímat spíš jako nutnost pro přežití a neřešila to tolik,věřím že pak bych i zhubla kdybych se zbavila této závislosti.Moc Vám děkuji za pomoc.

an80

26. února, 15:23

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
chápu vás, že se trápíte tím, ze se "neudržíte" a svoje přesvědčení porušíte. Moc bych vám doporučila osobní setkání s odborníkem na poruchy příjmu potravy, který vás bude odborně vést a podporovat na této vaší cestě k uvolněnému přístupu k jídlu. Za klíčové považuji vyřešit si vztah ke svému tělu. Mít jej ráda, přijmout je takové jaké je a dát mu důvěru, že společnou spoluprácí krůčkem za krůčkem získáte takovou váhu, která vám bude více vyhovovat. Často se svým tělem jednáme jako se služebníkem, ale ono by mělo být naším partnerem. Naše tělo je neskutečně moudrý mechanismus, je to skutečný chrám. Pokud si ale o něm neustále myslíme něco špatného, těžko se bude cítit dobře. Také je přejídání často spojeno s nějakou touho proti něčemu se ochraňovat. Prozkoumat čeho se v životě bojíte a co lze změnit je dalším střípkem na cestě mít pod kontrolou, kolik toho sníte. A v neposlední řadě pracovat si na svém sebevědomí, na myšlenkách o sobě samé. Dávat sama sobě podporu, oceňovat se za to, co zvládnete a ne se krtizovat za to, co nezvládnete. Soustředit svou pozornost na to, co chcete... Na téma, jak kontorlovat svou mysl a získat větší sebevědomí, můžeme pohovořit i společně v mé poradně: Ráda vás uvidím... Přeji narůstající dobrý pocit ze sebe, ze svého těla i z jídla... Jitka N

nesnidalova.psycholog

13. března, 15:12

Pomoc moje dítě mě neposlouchá

Dobrý den, nevím kde jsem udělala chybu, mám svého syna 3,5 let moc ráda ale bohužel už nezvládám jeho výchovu. Všichni okolo mi říkají jak mám hodného a šikovného chlapečka ale bohužel tak se chová jen když je s nimi. Ke mně se chová divně - neposlouchá až když začnu křičet tak poslechne, utíká mi, vzteká se. Bohužel mi v poslední době kdy mám docela dost i v práci na něj čím dál víc vyjíždím a křičím. Nevím co s tím - jestli jít někam do poradny aby nám pomohly najít tu správnou cestu nebo jestli se mám já obrátit na psychologa? Nevím jednoznačně mám ale pocit že jako matka jsem zklamala.

LRandy

6. února, 21:02

Odpověď na dotaz

Zapomeňte na to, že byste zklamala. Vztahy, pocity a postoje jdou vždy změnit. Někdy tak děti ukazjí, jak je matka hluchá ke svým vlastním potřebám. Čím víc se má matka ráda, tím víc se na jejím výsluní dítě ohřeje. Na výsluní její lásky....myslím. Tak projít patřičnou terapií především Vaší, ve které se, myslím, budete muset vrátit do svého dětství a zpracovat různé vzorce vztahů a pocitová traumata, je dobrá volba.Možná Vám dodnes někde v hloubi jeden z rodičů chybí. Abyste našla ke svému dítěti správnou cestu...ta vede skrze Vaši sebelásku a sebehodnotu a zdravé ego.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

kucerova.tamarapolanski

9. února, 0:13

zkušební doba, těhotenství a deprese

dobrý den, před třemi týdny jsem nastoupila do nového zaměstnání, vše bylo v pořádku. Pak jsem odjela na školení do prahy a zjistila jsem že jsem těhotná. Po školení v praze jsem v nové práci skoro vše kazila. Trpím úzkostmi a v noci se budím strachy že jsem něco pokazila a že mě vyhodí... jsem zoufalá a mému manželovi tyto moje stavy lezou na nervy. nevím co mám dělat.... děkuji za odpověď

Moskalova.N

5. února, 16:49

Odpověď na dotaz

Obrátit se na odborníka, vše řešit především s lékařem, možná i stavy manžela, jestli nepotřebuje nějakou medikaci, na nervy, myslím. Měly by převládat pocity štěstí a těšení na budoucnost. Práce a kolektiv mohou být Vaše opora. Možná se víc bojíte, abyste něco nepokazila v manželství. Mějte svoje plány, práci můžete zvládnout i těhotná a vybudovat si takovou pozici, na kterou se vrátíte. Plánujte, dítě je štěstí. Najděte lidi, se kterými to můžete sdílet. Neznám vztahy v rodině, ale pokud má třeba manžel matku, a ta by z toho také byla na nervy, nehleďte na to, hleďze třeba ke svojí matce, příbuzným, kamarádům, a nebo třeba naopak.....určitě máte s kým se těšit a bude se vám dařit.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

kucerova.tamarapolanski

9. února, 0:01

dotaz

dobrý den,chtěla jsem se jen zeptat,podle čeho vybíráte, na který dotaz budete odpovídat? Můj dotaz nebyl zodpovězen. Děkuji...

kacdol

2. února, 20:19

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
poradna je zdarma a je otázkou náhodného výběru, který z mnoha dotazů bude nebo nebude zodpovězen.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

kucerova.tamarapolanski

8. února, 23:50

Dítě s otočeným spaním

Dobrý den,mám skromný dotaz i když velmi důležitý.Bydlím v domě,kde je na návštěvě dítě /chlapec 5 let/ a my s manželem trpíme.V noci žije a ve dne spí,Již 2xjsem volala policii,sociální pracovnici,ale náprava žádná.Dohovořit se s nima není možné,bylo nám řečeno,že si musíme zvyknout a nebo brát prášky na uklidnění/manžel je středoškolský profesor a já bankovní úřednice.My jsme zvyklí pracovat s dětmi i dospělíma.Takže chodí spát 1,00hod - 3,00hod.,lítá hraje fotbal,když mu maminka nepovolí postaví je všechny tak říkajích do latě a řve.Maminka mu vše povolí a ostatní jako my i jiní sousedé si prý musíme zvyknout/toto trvalo 2 roky ,to mu byli 2/ a teď o Vánoc jedeme na novo.Podle mého si myslím,že by měl mít již nějaké návyky co může a co ne!!!!Máme zde sousedku,která je též profesorka /nyní učící v Anglii/ a on ji vždy praští,protože chce.Když zasáhl otec maminky ta řekla ,že nehodlá svého syna nijak omezovat!!!Podle mého je to špatná výchova matka/chudák dítě,až příjde do školy _?? Poraďte mi co s tím děkuji Vám VP

vlasta.patrova

2. února, 17:34

Odpověď na dotaz

Dítě někdy uhodí, když nemůže napadnout slovně. Jde o to, co bylo dřív. Vejce, nebo slepice...jestli Vám od začátku vadí návštěva, dítě se bude chovat stále stejně, pokud bude jeho matka vyloučená - a to jsem pochopila, že nemá mezi vámi sousedy na růžích ustláno. Děti mají radar a nepřátelství budí nepřáteství. Zkuste se upřímně s matkou přátelit, dítě se může uklidnit. Nevím, kolik Vám je let...necítím tam trochu žárlivost na pomoc tatínka dceři a vnukovi? Někdy člověk nemůže spát ne kvůli hluku, ale kvůli vlastní naštvanosti. A nakonec, co když to dítě má nějakou poruchu, a prostě nemůže jinak? Nerada používám měřítka dobrá nebo špatná výchova. Co to je? Jinak by maminka mohla pochopitelně navštívit poradnu a dítěti změnit denní rozvrh, v zájmu jeho zdraví, postupně, krok po kroku.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

kucerova.tamarapolanski

8. února, 23:48

dospívání

Dobrý den,od roku 2000 jsem rozvedená a z manželství mám dva syny,staršímu synovi je 23 let a někdy mám pocit,že nechce dospět,drží se doma,studuje-jeden výuční list má,chce mít další,asi rok pracoval a nepovedl se mu vztah,vrátil se domů a jako by se jeho vývoj zastavil,myslím ten psychický,někdy si s ním nevím rady,děkuji za nasměrování,jak vše rešit.

seveal

1. února, 20:21

Odpověď na dotaz

Možná potřebuje slyšet, že vše zvládnete a dovedete se o sebe postarat sama. Jakoby se Váš vývoj zastavil, možná jste Vy ta, která se po rozvodu ještě neosamostatnila. Je to třeba, aby mohly vznikat nové prima zdravé vztahy. Vztah nevzniká každý den. I k věcem a ke zvířatům, nejen k lidem, máte vztahy. A to nevzniká každý den. A když může nějaký vztah vzniknout a nevznikne, protože se člověk s tím starým, který už není, ještě nerozloučil, tak je to vždy škoda.
Tamara Polanaki®rodinné vztahy

kucerova.tamarapolanski

8. února, 23:31

Cit k dětem?

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, co si mám o tom myslet? Je mi 20 l. V 17 l. jsem si našla přítele, byli jsme oba slepí a v 18 l. už jsem rodila. Vím že je spousta mladých maminek, ale o dítě se mi stará má matka. Má ho v péči, malému jsou již 2 r. Brzy během těhotenství nám to s přítelem neklapalo, finančně jsme na tom byli zle. Byl na mě sprostý a nepříjemný. Nedokázala jsem od něj odejít, asi 2 měs. po porodu jsme se rozešli. Podvedl mě s mou kamarádkou a to už jsem nevydržela. Pak jsem se s tím vyrovnávala po svém a když jsem viděla, že to nezvládám, dala jsem do péče dítě matce. Navíc je mu syn strašně podobný, rozbrečela jsem se pokaždé, když jsem ho měla v náručí. Mám sluchový problém a na děti jsem nikdy nebyla, původně jsem se na dítě těšila, i když bylo neplánované. Moc jsem si přála holčičku, mám syna. Syna navštěvuji a dárky dostává. Ale občas mám výčitky, lidi z okolí samozřejmě pomlouvají, co jsem to za člověka. Dítě sem neodložila do lesa apod., přesto se s tím nemohu vyrovnat. Mám moc ráda psi, dva mám a k těm mám obrovský vztah, ale mateřský pud ve mě prostě není a myslím že nikdy nebude. Malého mám ráda, spíše jako sestra, nebo jak bych to popsala. Co vy na to? Myslíte že jsem špatná? Hezký den přeje Sandra H.

Sanisek009

1. února, 14:48

Odpověď na dotaz

Jediné, co mohu napsat, že si určitě nemyslím, že jste špatná. Každý dělá to nejlepší, co umí. Taková situace je na analýzu a rozbor, protože se často stává, že si prostě nedovolíte sama být matkou právě proto, aby Vaše maminka byla spokojená. Dokonce si myslím, že syna milujete a jste na něho pyšná. Mějte ho ráda tak, jak nejlépe umíte. Zkuste si o tom něco přečíst. Okolí nemá co soudit, berte to tak, že Vám matka pomáhá s péčí o syna, ne, že jste ho odložila! Buďte s ním co nejvíce času, třeba jednou dáte přednost synovi před matkou. Když si to člověk hodně přeje, může se to povést.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

kucerova.tamarapolanski

8. února, 23:26

soužití s dospělým synem

Dobrý den, mám velký problém: máme 22letého syna. Je zaměstnaný,přispívá na domácnost, ovšem zbytek peněz utratí za alkohol, cigarety...Domů chodí jako do hotelu vyspat se, najíst.Nikdy nevíme kdy a na jak dlouho se objeví. Odmítá dodržovat nějaká pravidla, argumentuje tím, že je přece dospělý.My se s manželem stále kvůli němu hádáme, naše soužití dostalo povážlivé trhliny.Manžel přišel s tím, že takhle to dál nejde a chce ho vyhodit z domu. A´t prý jde třeba na ulici, že už chce mít klid. Já jsem samozřejmě proti a to je kámen úrazu. Nechci obětovat jinak spokojené manželství a na druhou stranu mám strach, co by bylo se synem na ulici.Jsem jako mezi mlýnskými kameny,polykám prášky na nervy, z hrůzou očekávám kdy se syn s otcem střetnou a půjde opravdu do tuhého.Poraďte prosím, jestli můžete.Moc děkuji

dasao

31. ledna, 22:49

Odpověď na dotaz

Možná syn jen ukazuje na to, že ani otec nedodržuje pravidla. Nezdá se mi, že by manželství bylo šťastné, protože syn by reagoval jinak. V dnešní době není nic divného na tom, když společně bydlí dvě, tři generace, když si rozumí....než se mladí lidé osamostatní. Chápu-li to dobře, synův příspěvek Vám chybět nebude. Nebo otec chce mít klid, aby nemusel poslouchat matku a syna? Jste Vy ten, kdo poslouchá a podřizuje se? Nebo je otec ten, kdo ženám - matce a manželce vládne? A syn to demonstruje? Nejlepší by bylo, kdyby manžel našel na synovi něco, co má rád a řekl mu to. Někudy to zamotané klubko nekomunikace začít rozmotávat. Hledat co by šlo, ne co nejde. Rodiče jste oba, změňte něco vy, něco udělejte jinak.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

kucerova.tamarapolanski

8. února, 23:09

Bezradnost

Dobrý den,mám problém,který trvá už tři roky.S manželem jsme již 12 let,máme dvě děti 4 a 11 let.Nežijeme spolu již 3 roky,ale bydlíme spolu,kvůli dětem.Já tuto situaci už přestávám zvládat,už tři roky mi chybí pohlazení,lásky,cit,miluji své děti a nechci,aby byli neštastné,manžel mě uráží a psychicky deptá,ale k dětem se chová hezky a oni ho milují.Je o 30 let starší než já.Chtěla bych rozvod,ale nevím,jak je to v případě,že on vlastní barák,jak by to bylo po rozvodu s bydlením.Ale já už jsem psychicky úplně vyčerpaná a snažím se jen kvůli dětem.Předem moc děkuji za radu.S pozdravem Š.

boruvka

31. ledna, 22:10

Odpověď na dotaz

Tak jestli milujete děti, okamžitě ukončíte vztah, srovnáte svoje ztráty a začnete znovu, jinak. Zamyslete se, jak dětem komplikujete život. Mají matku rády. Berou na sebe pocit viny. Řeknou si - tak, máma je tady jen kvůli nám. To znamená, že kdyby nás neměla, nemusí tady být a může odejít. Takže - my vlastně jsme příčinou toho, že se matka vzdává svého štěstí, že to všechno snáší.....Jednou mi klientka doslova řekla - to peklo jsem snášela jen kvůli dětem. Zeptala se někdy těch dětí, jestli chtějí žít v pekle? Také to vše, jak neřešíte situaci může ukazovat na nesrovnané vztahy s Vaší matkou. Soustřeďte se na to, co jde, a ne na to, co nejde. Možná i se současným mužem můžete začít znovu, ale jinak.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

kucerova.tamarapolanski

8. února, 22:49