Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Zeptejte se psychologa

komerční

Dokáže navrhnout ta nejlepší řešení našich potíží.

Poskytuje soukromé psychologické poradenství, ve kterém se specializuje převážně na vztahovou tématiku a na podporu sebevědomí žen (viz www.jnesnidalova.cz). Také provozuje informační portál o duševní vyrovananosti. „Věřím, že psychologické poradenství je skvělý nástroj k uvolňování usazených nežádoucích sedlin v duši. Pracuji také s překonáváním únavy a úzkostných stavů, zvládáním stresu, krizových situací, zkrátka s bolestí a radostí v duši i těle.“

Poradce je
Radí
Mgr. Jitka Nesnídalová

Dotazy v poradně


Přidejte svůj dotaz

sem úplně mimo

Dobrý den, Jsem Lucka je mi 14..poslední dobou si připadám divně každý říká že je to puberta ale podle mě ne....v hlavě mám svuj dokonaly svet...mám tam rodinu jak jsem ji vždy chtěla a je to prostě muj sen,žiju jen ve svých myšlenkách nikoho jiného nevnímám, poslední dobou je mi všechno uplně jedno rodina,škola,kamarádi...občas chci být raději mrtvá a to jen proto že mi někdo ublížil v mých myšlenkách...vůbec to nechápu, taky poslední dobou pořád lžu ikdyž nechci,vymýšlím si hlouposti,chci žít daleko od rodiny ale nevím proč mám je ráda ale přitom je nesnáším...a to se děje od doby co jsme se přestěhovaly (z vesnice do města) už je to dva roky a já pořád jen myslím jak vylepšit a zdokonalit můj dokonalý svět v mé hlavě...a ještě něco vždy když jdu po ulici tak si připadám že se na mě každý dívá a mluví o mě :(( a přitom ty lidi ani neznám a myslím že oni neznají ani mě...jsem raději doma zalezlá v postely ve svých myšlenkách...jsem normální?

Odpověď na dotaz

Někdy se takhle může bát dítě o vztah rodičů. třeba, aby táta neodešel k milence, aby máma nebyla sama, někdy to může být strach jednoho z rodičů.Někdy je to ...."Co tomu řeknou lidi..." Někdy to říkají rodiče, někdy se jeden z nich bojí, že se něco provalí..... Jednak bys měla najít člověka, odborníka, se kterým o tom budeš mluvit, jednak pomalu krok za krokem se odvážit probrat z toho strachu nebo šoku a opouštět ten tajný svět a krůček po krůčku se odvážit ve skutečnosti navazovat skutečné vztahy, mimo rodiče, abys mohla v budoucnu mít svoji rodinu, ale tam nepatří máma a táta, ale ty, tvůj kluk,kamarádky, učitelé, tvoje úspěchy, plány, potom manžel, děti. Rodiče si poradí, a když Ti nepomohou, musíš to zvládnout sama. Je plno krásných věcí. Odvahu! Je to dobrodružství.
Tamara Polanski®rodinné vztahy

postinterupční syndrom

Dobrý den,prosím Vás o radu.Tři roky toužím po třetím děťátku.Dvakrát jsem s přítelem,otcem našich dvou dětí otěhotněla,propadla panice,že ztratím zaměstnání,zůstaneme finančně závislí na něm a šla na interrupci.Druhá interrupce byla poslední den ve 12.týdnu.Byla jsem přesvědčená,že situaci zvládneme,ale nakonec jsem opět zpanikařila.Velice toho lituji.Problém je v tom,že se neumím vyrovnat s myšlenkou,že třetí dítě si prostě nemůžeme dovolit.Stále si nalhávám,že to můžeme za rok zase zkusit.Bojím se však,že zpanikařím potřetí.Myslím,že to už by opravdu nebylo v pořádku. Prosím poraďte,jak vyhnat z hlavy myšlenky na další těhotenství.Připadám si tím posedlá,celé dny myslím a mluvím pouze o tom.Mám problém smířit se s tím,že jsem svou šanci propásla.Je mi 37 let.Příteli 49.Velice Vám děkuji.J.B.

Odpověď na dotaz

Myslím si, že je třeba navštívit poradnu, mojí nebo jinou podobnou, jiného odborníka, asi to není na internetovou poradnu, abyste to vyřešila. Srovnat si přání, priority a najít to, co si do těch situací promítáte. Možná by bylo spíše lepší vyhnat z hlavy ty strachy ze závislosti, z nouze apod., než myšlenku na těhotenství. Někdy to může být obava zapojit se do kolektivu a do pracovního procesu a strach, aby se to nestalo i tomu druhému. A po roční terapii, například, můžete klidně znovu otěhotnět, nebo v klidu začít pracovat, podle toho, v čem se budete cítit zdravě a svobodně.
Tamara Polanaki®rodinné vztahy

Vzteklost

Dobrý den, mám 21.měsíční dceru a jsem bezradná jak mám postupovat v její vzteklosti. Když jí napomenu, okřiknu či seberu nějakou věc, začne se mlátit ručičkami (dlaněmi) do hlavičky popř. jde do kleku a bouchne se 1x-2x hlavou do země nebo do zdi či stolu. Pak ovšem vždy začne plakat, protože jí to bolí. Prosím poraďte co mám udělat v takovém případě. Nevšímat si jí, okřiknout jí znovu nebo jí lupnout jednu přes zadek? Předem děkuji. Lucie

Odpověď na dotaz

Těžko říci, jestli je to vzteklost. Jednak je dobré konzultovat vše s dětským lékařem, to určitě. Jednak to může být bezradnost, strach. Někdy mohou takto děti reagovat, když se snaží ze všech sil být nejlepší a těžko snesou potom napomenutí, mají pocit viny. Určitě je třeba hodně chválit, komunikvat, mazlit, zajímat se, také si v klidu jako matka můžete promyslet, jak propletené jsou vlastně vztahy v rodině a kdybyste podle priorit měla členům rodin dát místo a nakreslit jejich velikost, také kdo se na koho dívá...bylo by to správně?
Tamara Polanski®rodinné vztahy

dá se ještě něco dělat?

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na problém své sestry. Zjistila, že její 13,5 letý syn během prázdnin začal kouřit marihuanu,chytl se špatných kamarádů,začal krást peníze, cigarety atd.Psycholog řekl, že působit má hlavně otec (sestra je rozvedená,ale otec si ho bere docela často). Ten ale problém řeší slovy - no to se dělá? Sestra se drží rady psychologa - odměny a tresty - zabavuje mobil, telefon, dohlíží na známky atd. Přesto synovec na známky "kašle" - z dvojek se dostal na čtyřky+ředitelskou důtku, sestra je "blbá kráva", dokonce jí už dvakrát vrátil facku. Dá se dělat ještě něco než jen brát telefon za špatnou známku? Když sestra řekne "nejdeš ven", tak se obleče a jde. když mu dá facku, vrátí ji. Bývalý manžel je raděj do večera v práci, má málo času, je znovu ženatý, má2malé děti, i když ho majitel firmy pustí dřív z práce, tak tam dobrovolně zůstane dýl, než by jel domů.Sestra původně chtěla syna trestat např. ostříháním atd.,psycholog řekl, že nesmí narušit jeho osobnost.Já si opravdu ale nedokážu představit situaci, že bych ukradla své babičce dva tisíce a rodiče by mi za trest zakázali na týden televizi :(.Mám strach, že sestra za chvíli dostane facku za to, že nekoupila jogurt na který měl synovec zrovna chuť :(. On vidí, jaká je situace a ještě z toho má srandu, že se mu "nic" nestane. Moc děkuji za odpověď. Nějak uniká a nevím, jak to zastavit, byl to skvělý kluk.

Odpověď na dotaz

Osobně mě ruší prvoplánové zabavování věcí. Dítě může ukazovat na to, jak mu chybí komunikace s rodiči, jejich opravdový zájem a porozumění. Jak mu chybí otec, který se vlastně také životem proplácává, možná je na něho matka stále naštvaná, někdy se podobně zachovají děti odkládané k prarodičům. Jediný, kdo zásadně může pomoci synovi změnit jeho přístup, je například jeho matka, která by mohla umět přečíst v synovi, co jí ukazuje a co mu vlastně chybí. Kolik času spolu mluví, jaké mají společné činnosti, jak tomu bylo, když synovi bylo devět, deset? Trest ano, ale najděme nejdříve příčiny, a to v sobě. Jaký příklad dětem dáváme....Myslím, že například u toho nakupování se mohou vystřídat a dohodnout a začít jinak...
Tamara Polanski®, rodinné vztahy

Dotaz

Dobrý večer chtěla bych se zeptat mam výčitky svědomí máme syna jemu 13měsíců,a nechci se s přítelem rozejít,kvůli tomu že jsem byla s klukem nic se mezi námi nestalo jen jsem ho rukou udála ted si to moc vyčítam přítel oničem zatím netuší nevým co dál moc mě to trápí.Kdybych mu otom řekla tak se bude chtít rozejít otom jsem jista děkuju předem moc za odpověd

Odpověď na dotaz

Soustřeďte se na budoucnost. Nevidím jediný důvod, proč byste měla něco říkat. Přestaňte podvádět sama sebe a dělejte jen to, za co si unesete zodpovědnost. Asi to mohlo být hezké...proč jinak byste to dělala? Vařte z těch pěkných pocitů a spíš to příteli nějak vynahraďte. Víc si važte sama sebe a toho, co žijete. Jak zacházíte se sebou se odrazí i v tom, jak zacházíte s pokladem a se štěstím.
Tamara Polanski®vztahy

Nízké sebevědomí přítele

Dobrý den, můj přítel má od dětství nízké sebevědomí (dle mne je to zapříčiněno rozvodem jeho rodičů a pravděpodobnými předchozími konflikty, u kterých byl přítomen). Neúplná rodina je pro něj bolestivé téma. S tím je spojena i žárlivost a vše to dělá opravdu velký problém v našem vztahu. Má také nutkavé myšlenky si nějak ublížit, když třeba myslí, že mě ztratí, protože je úplná nula a všechno dělá špatně, je škaredý, tlustý... Přitom je to atraktivní, velmi chytrý muž a navenek působí sebevědomě. Sanží se ovšem získat nějakou moc a působí to na mne negativně. Vím, že pokud to tak půjde dál, vztah nevydrží, ráda bych mu pomohla a udělala něco pro něj i pro nás. Nízké sebevědomí je stále omílané téma, ale vlastně nevím, jak mu pomoci. Co byste prosím poradila? Sám navrhoval, že by zašel za psychologem, ale když bych mu to potvrdila, myslel by si, že je už úplná nula, když už i okolí ho tam posílá. Navíc myslím, že zlepšit sebevědomí zvládnem sami, jen nevím jak. Nebo je to už téma, které je lepší řešit s odborníkem? Zvládla bych ho asi nějak rozumně na tu cestu navést. Moc děkuji za odpověď, jakákoli pomoc mi pomůže k vyřešení.

Odpověď na dotaz

Ke mně chodí na osobní koučink velmi úspěšní lidé, kteří chtějí být ještě lepší, šťastní a zdraví. Jsou připraveni pro sebe udělat změny a nechat si ukázat cestu ke štěstí a model růstu, optimalizace pravidel vztahů a soužití. Když už i okolí ho posílá, je to asi cesta...Spíš mi to tedy připadá, že může být zaplavován pocity úzkosti a strachu. Udělat od stolu analýzu o sebevědomí může být zavádějící. Může to být jen symptom. Podvědomé pocity strachu ze ztráty a pocity ohrožující život, strach ze smrti a strach o život, to nejsou manipulace. Když to cítí, je to vážné a s tím bych zcela jistě navštívila poradnu, lékaře.
Já bych pracovala s pocity a s programy v mozku, které to spouští. Psychiatr by možná rozhodl o medikaci....je to chemie v těle, pocity - traumatizující, nezpracované - spouští chemické reakce a zaplavují. Člověk reaguje - zamrzne, zaútočí, uteče....a jsou to určité výkyvy, reakce na podněty. Proměnlivé reakce, ale bez pomoci to samo nepřejde.
Tamara Polanski® traumaterapie, vztahy, osobnostní rozvoj a růst, self koučink

bezvýchodná situace

dobrý den, mám takový problém asi méně závažný ale možná mi poradíte.... Jde o to že 6 let jsem s přítelem(36) z toho 5let žijeme spolu, mě je 23 let, máme společně dcerku Lucku 2roky, a z bývalýho vztahu má přítel 15 letou Michalu. A máme problém takový že Michale snámi žije pouze rok, dříve byla ve výchově babičky, matka se jí zřekla, nevídá ji nezná ji, dostala ji do výchovy babička, ale ta se v jejích 14 letech odmítla o ní starat že dělá problémy, Problémy spočívajcí vtom že chození za školu, kouření, nechození včas z venku propad ve škole se známkami, tak ji šoupli knám No nic méně Michala začla semnou šíleně bojovat snažím se aby zní vyrostla normální holka je hnusná na nás všechny.Já vím že třeba žárlí na Lucku, ale ta je malá a má všechno v rámci možností ale prostě mě vadí, začala být na mě hnusná, dělá totální naschváli, když jí řeknu ukliď si pokoj odsekne že nechce apod.. Já vím že to jsou známky puberty ale přijde Vám normální aby se svlíkla a hodila kalhotky špinavý s ponožky za postel mě moc bohužel ne... Přesto jsem ji obědnala k psicholožce a ta ne přímo ale vždy řešila jen mě že já jsem ta hrozná že já za vše mohu za její chování a že můžeme být rádi že vůbec je takováhle... Já vím ale já na ni začínám být pomalu alergická, nesnesem se spolu, prostě to nejde a kvůli ní nehodlám opustit přítele, já vím že bych měla zajít za její psicholožkou ale ta se vždy zastává jen Michali... A já už nevím co mám dělat, její otec o ní nemá zájem, je takový že ji vše dovolí ona může všechno aby byl klid mezi námi, když já něco zatrhnu on povolí a vím, že to neni dobře ale stimhle já asi nic nezmůžu, vždy když se snim chci o tom bavit tak odsekne že chce mít doma klid a ne se furt dohadovat nebo hádat ... Můžete mi poradit co mám dělat? Jak se k ní mám chovat, když ona mě všude pomlouvá a já jsem všude u příbuzných ta nejhorší ničí mi život co mám dělat jak se mám zachovat??, Děkuji za odpověď...

Odpověď na dotaz

Je těžké se srovnat s tím, že se jí matka zřekla. Nikomu Vám nedaruje, že jste mámě nepomohli. Chybí jí, nikoho jiného vlastně nechce, a tak se někdy snaží děti se také matce co nejvíce podobat.
Cíleně můžete odvést pozornos od problémů. Soustředíte se převážně na to, co není, co je špatně, co nejde. Asi je třeba zkusit se podívat na to, jak by to bylo v ideálním případě, co je reálné, jak se můžete změnit, aby se to tomu ideálu přiblížilo. Také se ptejte Michaely. Jaké by to bylo v ideálním případě, to soužití. Tak něco možné bude, něco ne. Jak ona sama se chce o nějakou změnu postarat. Vysvětlit jí, že se jí nesnažíte nahradit mámu, že chápete, že to není snadné, ale že neí dobré si z problémů dělat kariéru. Ta dívka určitě něco umí, bude možné ji ocenit. Mluvit s ní o budoucnosti, představách a snech a o tom, jak ona sama může přispět k jejich naplnění. Hodně důležité bude, abyste přijala a ocenila její matku. Nejste tady od toho, abyste její mámu posuzovala. Něco udělala, jinak to neuměla, pořád je to její máma. Nemůžete chtít, aby byla milá ne někoho, kdo odsuzuje mámu. Docházet pravidelně do poradny asi také není od věci. Je to rodinná záležitost.
Tamara Polanski®rodinná poradna

Manžel odjíždí pracovně na půl roku jak to vysvětlit 5letému synovi.

Dobrý den,manžel odjíždí na půl roku misi do zahraničí..Máme 5letého chlapečka a 3měsíční holčičku.O malou strach nemám,ta to ještě nevnímá,ale malej je hrozně fixovanej na manžela .Manžel je přes týden od rána v práci a vrací se až k večeru,takže o víkendu nám vše vynahrazuje.Malou si stále chová,povída si s ní,koupe ,přebaluje...Se synem podnikají spolu skoro všechny aktivity-hokej,bazén,divadlo ,kino,´´chlapskou práci,,před barákem....Jsou aktivity,kdy se také zapojím-procházka ,bruslení,ale většinu akivit podnikají spoluTaké nemám řidičák a bydlíme na předměstí..Taťka je pro něj velký vzor a maximálně se mu věnuje.Mám pocit,že má taťku radši než mě.Párkrát mi to i říkal.Já jsem trošku ´´nervák,,hned se rozčílím. Pak mě to hrozně mrzí a obrečim to..ale zároveň ho často chválím a říkám,že ho mám moc ráda,ale je to hroznej divoch,nevydrží na jednom místě,nechce si uklízet hračky,neposlouchá-v rámci hry se snažím udělat z uklízení zábavu,ale nakonec to skončí tak,že to stejně uklidím sama,tak stanovím podmínku,že pokud si neuklidí,tak nepřečtem pohádku,na to malej začne vyvádět, až hysterčit,že to nezvládne uklidit.Tak se snažím s nim v klidu promluvit,proč neposlouchá on mi řekne protože tady není taťka,že mu je hrozně smutno -to když manžel odjede třeba na 14dní pracovně na cvičení,takže si nedovedu představit co bude následovat až odjede na půl roku.Protože není hodiny,aby se nezeptak kdy přijede tatka a že mu je smutno,že už to nevydrží.Je pořád ubrečenej a o ničem jiném nemluví.Musím ,ale podotknout,že i manžela kolikrát neposlouchá-je to složitá povaha.Hrozně se vzteká a rozčiluje,když mu něco nejdeNěkdy se hrozně podceňuje,říká nic neumím ,nic mi nejde a brečíMáme se učit logopedii,to je u nás hrozný boj,který skončí plácnutím přez zadek.Dělá u toho blbosti,.Ani odměna nepomáha-to dělá i manželovi..Má vždycky chvilku,že je hrozně hodnýchodí mě hladiit a říká- takhle jsem hodný?

Odpověď na dotaz

Já bych řekla, že napodobuje Vás. Zkuste se na to podívat jako na vlastní obraz v zrcadle. Také je možné, že po otci se stýská Vám. Tak asi jde spíš o to, jak to bez manželovy podpory zvládnete Vy. Jinak pro děti existuje mnoho didaktických návodů, jak situaci zvládnout, ale především potřebuje, aby mělo oporu v rodičích. Ne, aby ono bylo oporou Vám. Tak zapracujte na sobě, zkuste myslet na to, co bude pěkné a na co se vlastně každý den těšíte. Sama. Kromě toho, až manžel přijde domů....
Tamara Polanski® vztahy, krize, řešení

Myslíte, že se dá tomu člověku s pomocí psychiatra - psychologa - nejak pomoci ?

Dobrý den... Skoro rok jsem si psala s jedním člověkem..On žil v Anglii a já v ČR. Věděli jsme, že já se nikdy nenastěhuji tam a on zase sem. Byli jsme velcí přátelé a byli jsme si navzájem VELKOU oporou. On mi VELICE pomáhal a to i po právnické stránce a vždy VELICE DOBŘE.....Myslím, že i já jsem mu byla velkou oporou, např., když mu praskly vředy a byl v nemocnici a nebo když se mu stala ukrutná bolest a zemřela mu dcera.Tu jeho bolest jsem s ním prožívala tak hluboce, že se to nedá ani popsat....Potom mne asi po půl roce požádal, jestli bych mu nepomohla s jeho nepravým bratrem, který byl kdysi bohatý a slavný, ale díky nepoctivému sportu přišel o vše – o peníze, o kamarády, o ženy , o přátele, o slávu a také o zuby.....Když jsem se s tímto člověkem sešla, zamilovali jsem se do sebe.Navzájem jsme si pomáhali..Ten vztah byl velice hezký a něžný.On byl velice šikovný a pomáhal mi..Ale zjistila jsem, že mi LŽE.. Když jsem se pídila po pravdě, zjistila jsem, že je to ten samý člověk, s kterým jsem si psala...Takže ta figurka z té Anglie byla zcela smyšlená....To by mi snad ani tak nevadilo...Později jsem zjistila i to, že žádné vředy mu nepraskly, že žádné bojové sporty nedělal ( zuby mu vypadly paradentózou – nikoliv bojovým sportem...).NEJHORŠÍ zjištění však bylo, že mu ani jeho maminka – jak říkal a hlavně ani jeho DCERA NEUMŘELA !!!! BYLA TO SNAD TA NEJHORŠÍ LEŽ, S KTEROU JSEM SE KDY POTKALA ! OKAMŽITĚ jsem se s ním po zjištění této ZRŮDNOSTI rozešla....Později mne začal citově vydírat, že ze ztráty mne ho postihla mozková mrtvice, že má ochrnutý obličej, kulhá na nohu a nemůže hýbat rukou...Později mně i jeho mamince nalhával, že má rakovinu prostaty v pokročilém stádu, že močí krev....Celkem dost jsem četla o BÁJIVÉM LHANÍ....Také jsem si myslela, jestli netrpí PORUCHOU OSOBNOSTI, JESTLI NENÍ ROZDVOJENÁ OSOBNOST...Myslíte PROSÍM, jde tomu člověku nějak pomoci? Nebo je to prachobyčejný lhář a podvodník? Děkuji za odpvěď..I.R.

Odpověď na dotaz

Bez podrobné analýzy a znalosti rodinného systému, prstředí atd. těžko říci. Ze zkušenosti vím, že tohle mohou dělat lidé, kteří mají probémy se svojí vastní velikostí a sebehodnotou. Upínají se na druhé, pomáhají druhým, sami mají pravděpodobně nezpracovaná traumata ze ztrát ve vazbách a ve vztazích. Jemu pomůže podle mého jedině psychiatr nebo terapie, i symptom paradentozy ze zkušenosti vím, že souvisí s opuštěností a ztrátou uloženou v psychice. Člověk často prostě opravdu cítí cosi, co nějak neobratně pojmenuje, vloží do to textu, do hudby..., ale porozumět tomu je možné jedině systemickou hloubkovou analýzou vztahů a podvědomí. Tak pomoc asi existuje, ten člověk ale musí chtít. Někdy pomůže konstelace, někdy lékař, je tady moje poradenství, ale to vše si každý většinou musí platit.
ˇ5íci lhář a podvodníl je snadné, nasnadě. Fakt. Lze to tak nazvat, má to příčiny. Neposuzovala bych to ale. Na Vašem místě bych se orientovala v rámci vlastního zdravého života na vlastní sebehodnotu a na zdravé vztahy se zdravými lidmi. Vlastní vnitřní změnou získáte to, že pro takového člověka přestanete být zajímavá. Najde si jiný objekt.
Tamara Polanski®, rodinné vztahy, řešení krize

Přítel je zvyklý spát s dcerkou

Dobrý večer, prosila bych Vás o názor, případně radu. Se svým přítelem a jeho patnáctiletou dcerou bydlíme společně asi 3 měsíce. (známe se 4 měsíce) Rozumíme si, chová se pěkně k mým sedmiletým dvojčatům... Problém nastává, když přijede jeho šestiletá dcerka. Je na ní velmi zatížený, všechno jí dovolí, ona za ním všude chodí jako ocásek a nejvíc mi vadí, že je s ní zvyklý spát. Když jsme to ze začátku probírali, shodli jsme se na tom, že to není dobré. Jakmile se pokusil dcerce navrhnout, že bude spát sama, začala brečet a vydírat ho, že už k nám nikdy nepřijede. (což by uvítala její maminka) A tak přítel došel k názoru, že je na to spinkání citlivá a je ještě velmi malinká na to, aby spala sama a vlastně s ní spí pouze 2x za 14 dní (a se mnou pořád) a vlastně s ní spí rád, protože mu za chvilku vyroste a pak ho nebude potřebovat. A je zvyklá spát i s maminkou. Vadí mi to čím dál tím více. Děkuji H.

Odpověď na dotaz

Možná chce jen opravdu poskytnout dceři pocit bezpečí. Ta se opravdu může bát, že tátu ztratí. Vy jste partnerka, tak je nesmysl soupeřit s jeho malou dcerou, nebo dokonce s bývalou ženou. Chápejte to dítě, byla zvyklá mít tátu každý den, a to je nyní jiné, navíc vnímá, že je okolo něho mnoho nových lidí. Ona je ta, která se může opravdu bát. Strach není dobrý přítel. Také Vám může asociovat pocity hrozící ztráty, které můžete někde hluboko nosit. Možná ani Vy byste neodložila svoje děti jen pro to, že se partner cítí být na vedlejší koleji. Tím, že budete spát s mužem každý den společně v posteli nikdy žádný vztah ani nevybudujete, ani nezachráníte. Ten musí stát na jiných pilířích. Najděte je. A co je na tom špatného, když v ty dny budete tředa Vy v posteli se svými dvojčaty? Chová-li se on pěkně k dvojčatům, chovejte se i Vy pěkně k jeho všem dětem.
Tamara Polanski, poradna, vztahy

Proč?

Dobrý večer,náhodou jsem našla Vaše poradenství,proto Vás prosím,zda mi pomůžete.Měla jsem 23-leté hezké manželství.Manželovi se přihlásil nečekaně 25-letý syn,který měl v rodném listě jiného otce.Manžel během půl roku mě opustil a přestěhoval se k němu a rozvedl.Pro mě to vše bylo k neuvěření.Nyní to bylo 5 let.Poznala jsem několik mužů,ale vždy to brzo skončilo z jejich strany.Prý jsem příliš temperamentní,mám na víc než na ně...ap.Dělám někde chybu já?Stále nevím,jak se mám mít ráda.Navštívila jsem 3 psychology,kteří mi to doporučují.Všichni mi řekli stejný názor,že o mě nemají strach,tím mé návštěvy skončily.Asi působím vyrovnaně,vesele.Ale samota doma mě ubíjí.Bude mi 63 let,manžel byl o 8 let mladší.Je fakt,že si rozumím s lidmi mladšími.Nechybí mi sebevědomí?Je to jak začarovaný kruh...Dnešní večer je aktuální.S mužem,s kterým jsem seznámila přes inzerát v prosinci měl dnes zavolat,kdy přijede atd.,neozval se.A vypadalo to,že vztah bude funkční,když jsme se 3x setkali. Děkuji za případnou odpověď.Přeji jen samé radostné dny....Jarka

Odpověď na dotaz

Myslím, že je třeba naplánovat štěstí a budoucnost. Někdy člověk uvízne v nedořešené minulosti a jakoby se pak nic nedaří - to platí i ve vztahu. Pochopitelně nemůžete být dost dobrá, pokud se snažíte někoho zastoupit, nebo někoho nahradit, nebo pokud utíkáte před nějakou svojí ztrátou. Tak do ní potom stále znovu a znovu narážíte. Příliš se soustředí člověk na to co nemá. To ho potom vtahuje. Rada je opustit to, co nemám a vcítit se do toho, jaké to je, když to mám a co pro tu změnu potřebuji. Člověk někdy odloží víru ve štěstí. No a potom je to samé NE štěstí.
Někdy přílišným temperamentem mohou lidé ukazovat, co jim vlastně chybí, a jak moc jim to chybí. Toho se protějšek může leknout. Vycítí, že uvnitř Vás je to jinak než navenek. A tak než se pustíte do nového vztahu, je třeba ztráty zpracovat. Nebo hledat muže melancholika, který s Vámi bude sdílet samotu a společně ji budete postupně opouštět.
Tamara Polanski, poradna, vztahy

bezradná

dobrý den,mám problém s mím 8.letým synem.Před časem jsme se s manželem rozvedli a on si syna bere jednou za čtrnáct dní.Ze začátku to bylo v pohodě,ale poslední dobou se syn chová zvláštně,nevím jestli to je normální.Začal se počůravat,schovává se do skříně nebo na toaletu.Když něco provede a já m vysvětluji že se to nedělá tak se hned rozpláče.Když si tiskal v pokoji tak si potiskal zadeček a pytlíka,když jsem se ho ptala proč to udělal tak se rozbrečel.Nepříjde mi to normální,ale nevím jak si stím poradit.Syn je zamlklí a nekomukativní.Mužete mi prosím poradit,aby byl zase v pohodě?Děkuji

Odpověď na dotaz

Těžko Vám pomohu přes internet, někdy takto mohou děti reagovat pod vlivem - v tomto případě rozvodu a následného působení otce. Jaký je Váš vztah po rozvodu, jak se k Vám bývalý muž chová, jak o Vás mluví, jak nese skutečnost, že je syn u \vás, jak si vzájemně tolerujete partnery, je toho víc. Asi bude třeba toho hodně se synem prodiskutovat, mluvit s ním a ubezpečovat ho o lásce, o bezpečí, o tom, že ho máte oba s otcem rádi, že ho nehodláte opustit... Zapomeňte na slovo proč. Tak se při rozhovoru se synem nikam nedostanete. Dejte si práci a používejte slova jak, co, ukaž, můžeš...., komunikovat hrou, kreslením, pohybem, díváním do očí, obejmutím.
Jinak je to podle mého na návštěvu poradny a dětského lékaře.
Tamara Polanski, poradna, vztahy

Kdy říct dítěti o otci?

Dobrý den, mám 6ti letého syna. Jeho otec nechtěl, aby se narodil, takže žije pouze se mnou. Když měl malý dva roky, tak otec chodil jednou za 3-5 měsíců na návštěvu. V uplynulých dvou letech však nepřišel vůbec. Syn si na něj ani nepamatuje, kdyby svého "otce" potkal na chodníku, nepozná ho a myslím, že ani otec malého. Zatím se syn neptá, ale co mu mám říct, až mu dojde, že otce mít musí, až se zeptá, kdo je jeho otec? Říct mu pravdu? Že ani mě ani jeho nechtěl? Jsem bezradná ... Občas jsem o tom přemýšlela, ale stále doufám, že tato otázka příjde hodně, hodně pozdě. Moc Vás prosím o radu! Předem Vám velice děkuji!

Odpověď na dotaz

Neříkala bych, že nechtěl. Těžko od stolu říci, co všechno za tím stálo a na co všechno ten Váš vztah ukázal. Nejste partneři, ale rodiče ano. Zkuste vymyslet pro dítě příběh, který může být skutečný a nemusí ho zranit. Přeneste se přes to v první řadě Vy a netěšte se na to, až se dítě stane Vaším spojencem pro to, že otec je padouch. Je to jeho otec, vybrala jste ho, dělá to co dělá...vážila bych slova - co je to pravda - je třeba se s tím vyrovnat, integrovat ztráty a najít cestu ke štěstí. Myslím, že jako partneři jste někde udělali chybu, která zastavuje běh vztahů...... takové uvíznutí. Určitě na tom i Vy máte svůj podíl. A tak je asi lepší mluvit o tom, co je na nás dobré a co se povedlo. Tedy i v případě otce Vašeho syna.
Tamara Polanski, vztahy, poradna

odpor k učení

Dobrý den.Potřebovala bych radu ohledně učení mé dcery,které je 13 let.Dcera má poslední dobou absolutní odpor k učení.Nejvíc jí dělá problém učit se do anglického jazyka.Neustále mi opakuje,že za špatné známky může učitelka.Dcera mi tvrdí,že je naučená,ale ,že psali test úplně z něčeho jiného než se měli naučit.Jsem už zoufalá z toho všeho.Z ostatních předmětů jí vycházejí vesměs trojky,ale z angličtiny má horší čtyřku.Nejhorší na tom je to,že jí to nevadí.Má zákaz na televizi i počítač za každou čtyřku i pětku.Nevím jak jí donutit zlepšit se.Má samozřejmě pubertální období a tak se i chová.Dívá se na mě jako na blbce,když chci at se učí.Prosím o radu jak vyřešit tuto situaci.Děkuji za radu.Jana

Odpověď na dotaz

Samozřejmě dcera ukazuje na Váš přístup ke štěstí, k životu vůbec. Bude tam její smutek a velké chybění - tak jako je velký odpor k učení - otevřené a hezké a upřímné komunikace s Vámi, opravdové sdílení. Není šťastná, může mít pocit, že ztratila smysl a radost, nedorozumění s učiteli může ukazovat na to, jak nemůže s Vámi nalézt společnou řeč. Jako když máte vyndanou baterku z mobilu. Nikdo tam neslyší, nemluví, není k dosažení, i když jste všichni v jedné místnosti. Měňte sebe, aby dcera mohla.
Tamara Polanski, poradna, vztahy

Má nás vůbec rád?

Dobrý den. Já po desetiletém vztahu, v současné době rozvedená, šestileté dítě. Přítel o dva roky starší, VS, bezdětný, s velkou vazbou na svou matku. Mému příteli je 30 let, do doby než jsme se poznali, nežil mimo domov rodičů, ani neměl skutečně vážný vztah, má silný vztah ke své matce, k rodičům vůbec a ke svým sestrám. Ráda bych se zeptala, protože to je také důvodem naších sporů. Já hodně toužím po rodině, ale u přítele mi to příjde jako by si mě našel jen proto, že nikoho jiného mít nemůž, příjde mi, že jen hledal doplněk vztahu, který má vytvořený s rodiči, jen ženu na sex, poslušnou ženu, která se bude řídit podle jeho rodičů ať se týká dětí, čehokoliv. Jsme spolu rok a půl, rok spolu bydlíme. Maminka mého přítele je hodně dominantní, má představu, že vše bude podle ní.Už od začátku našeho vztahu nám nedala jediný prostor pro sebe, každý víkend nás zvala k sobě, Jirka musí pracovat na její zahradě, kde se pěstuje zelenina pro všechny rodiny jeho sester, přitom sestry tam nepracují. Snaží se vše organizovat, ale málo komu skutečně pomůže. Nelíbí se mi, že i když jsem zvládla téměř sama vychovat dítě do šesti let, že mi teď říká, jak to mám dělat. Příjde mi, že se nás snaží rozdělovat, tak aby nepřišla o syna. Pokaždé si najde něco, co Jirkovi řekne, že já jako matka dělám špatně a že ona to dělá dobře, abych v jeho očích mohla klesnout. Jirka potom mluví o nás, jako ty a tvé dítě děláte tohle a tohle špatně, vy jste takoví a takoví, jako by nás vůbec neměl rád nebo by nás nepovažoval ani za svou rodinu. Jako by chtěl jen mě kvůli tomu, aby měl dítě, kvůli své matce, ani ne kvůli sobě. Je možné, že mé dítě skutečně nepřijali? Příjde mi, že jeho matka vidí, že by náš vztah mohl fungovat jako v každé jiné normální rodině a ona se tomu snaží zabránit. Jako by nechtěla, aby můj přítel svou vlastní rodnu vůbec založil nebo za ní stál a on se potom choval hůř k nám.

Odpověď na dotaz

Podmínka odchodu partnera od rodičů je jako jediná podmínka vaši spokojenosti. Možná Vám někde hluboko někdo z rodičů chybí a chcete ze svého partnera udělat toho chybějícího. Otázka je, co je to velká vazba na matku a také to, proč k tomu máte takový odpor. Někdy to mají lidé, kterým právě to chybí. Možná je čas si zvykat na bezpečí, které rodinné vazby mohou také poskytovat. Máte mnoho výhrad, obvinění, nespokojenosti a požadavků. Chtělo by to začít u sebe. Cítím strach, útočnost, křivdu, nedocenění, konfrontaci a konfliktnost Téměř sama vychovat dítě nemusí být pouza a jedině zásluha. Co když i dítě potřebuje ke zdraví ostatní členy rodiny a vazby. Na pomoc člověk nemá nárok, když už mu ji někdo nabídne, rozhoduje se, zda ji přijme, nebo ne. Nutit ostatní členy rodiny, aby dělali vztahy jinak, aby cítili a říkali jinak. A pokud jste je nepřijala Vy, je možné, že ani oni Vaše dítě, a partner Vám nastavuje zrcadlo. Co je to podle Vás normální a nenormální rodina? Víte, s pocitem bolesti, ztráty, nespravedlnosti, nedocenění a křivdy člověk moc daleko nedojde - mám na mysli naplnění svých představ o svojí budoucnosti. Jaké by to bylo, kdyby to bylo štěstí? Bez ohledu na to, že všechno to, co píšete může být, myslím, že byste měla začít chodit do nějaké poradny a začít pracovat na vlastních změnách, které jedině Vy sama můžete začít dělat sama v sobě a okolí na ně bude reagovat.
Tamara Polanski, poradna, vztahy

samomluva

Dobrý den moje 4,5 letá dcera si pořád povídá sama ze sebou a dokonce s nějakým imaginárními přátely.Je to v jejím věku ještě normální,nebo zda je to vůbec normální?děkuji

Odpověď na dotaz

Dcera může takto vyjadřovat svoje pocity. Personifikovat si je, komunikovat tak vlastně opravdu sama se sebou. Někdy je dobré se zamyslet, na co v rodině takto dítě ukazuje. Děti mají často skryté strachy z něčeho, co je neviditelné a rodič by řekl - ale, to není možné....přeci. Někdy mají takto děti strach třeba z pobytu u "hodných" prarodičů, mohou mít strach zůstat o samotě se staršími sourozenci, možná i Vy máte ve svém vztahu s matkou kostlivce ve skříni. Je dobré odložit falešnou pohodlnost, přestat schovávat hlavu do písku, seřadit si skutečné prioroty - tedy já, partner, dcera, nebo z jiného úhli pohledu například v pořadí já, moje dítě...a potom teprve ti ostatní. Sebrat odvahu a hledět v prvé řadě na prospěch svojí současné rodiny. S dcerou klidně o jejích imaginacích mluvte, přistupte na tu hru, nechte ji, ať je nakreslí, ptejte se, jaké mají barvy, tvary, kde se v místnosti vyskytují, jakou mají úlohu...hodně se dozvíte o vnitřním světe svojí dcery a následně můžete udělat změny v postojích, pocitech, vztazích.
A otázka pro Vás - co je to normální? Čeho se vlastně bojíte?
Tamara Polanski, vztahy, poradna

sociální fobie

Dobrý den, od dětství trpím sociální fobii,mám strach z lidí nebo spíš z jejich reakce na mě.Už když jsem chodila do školky tak si pamatuji,že jsem se bála s někým promluvit a když se mě děti ve školce ptali jestli si s nimi chci hrát tak jsem mlčela i když jsem strašně chtěla si s nima hrát,ale nedokázala jsem ten strach překonat.A tak je to se mnou pořád,mám problémy s komunikaci s ostatními.Je to asi způsobeno mojí rodinou.Matka měla schizofrenii a tak se mi moc nevěnovala.Měla deprese a pořád jen brečela a křičela že už nechce žít.Otec si mě nevšímal,chtěl totiž syna.A měla jsem pocit ,že mu překážím a že by byl radši kdybych neexistovala.Cítila jsem se hrozně sama,neměla jsem si ani s kým promluvit.V 18 letech jsem navštívila psycholožku,chodila jsem tam delší dobu ale nic se nezměnilo.Nyní je mi 34 let a beru antidepresiva už asi 5 roku,lékař mi řekl že je to i na socialní fobii,ale je to pořád stejné akorát deprese se trošku zlepšila.Uvažuju jestli mám zkusit ještě zajít k psycholožce,už nevím co mám dělat.Prosím ,poradte mi.

Odpověď na dotaz

V péči lékařů jste, dalším doplňkem je zpracování strachu a traumatu, pravděpodobně zděděného a traumatu z narušených rodinných vazeb. To se v internetové poradně vyřešit nedá. Můžete se přihlásit do programu ke mně, vedu lidi ke změnám ve vztazích, které uvolňují a osvobozují. Je to proces, nějakou dobu trvá a nemám smlouvu s pojišťovnou, někomu hradí zaměstnavatel koučink, někdo si moji poradnu platí sám. V současné době žádné příspěvky firem, ani charita ani granty nejsou pro skupiny k dispozici. Také můžete zkusit jiné techniky, nejen spolupráci s lékařem a psychologickou poradnu. Co Vám mohu doporučit je pohyb a terapie pohybem. I tím se dostanete do určité zájmové skupiny, kde můžete kromě pohybu sdílet i jiné věci. I pohybem se dá komunikovat a sdílet, načerpávat radost. Když nebudete mluvit, můžete v takové skupině dělat jiné věci. Také mohu doporučit čtení nahlas. Doma, rodině, organizovat literární večery, nebo se jich účastnit, nebo je zaměřit na děti, mladistvé...Jsou to jedny z mnoha mně praxí ověřených způsobů, jak můžete uvolnit svůj strach, vytvořit si něco, na co se budete těšit a pohyb a hlasité čtení ve Vašem případě mají specifický význam. Bez Vaší aktivity asi těžko dojdete výraznějšího zlepšení.
Tamara Polanski, traumata ve vztazích, poradna

Rozvod a dieťa

Dobrý deň.Manžel mi na vianoce oznámil,že sa chce rozviesť.Máme 22 mesačnú dcéru a ja sa s ňou odsťahujem z Čiech na Slovensko.Manžel sa o ňu nikdy nestaral a ani teraz čo sme od seba si malá na neho ani nespomenie.Nikdy nebola bezomňa.Manžel si ju chce brávať do ČR na niekoľko dní,aspoň 2x do mesiaca.Nemože ju to nejako poznamenať,a dá sa to nejako riešiť rozumne?Moc ďakujem.Lucia

Odpověď na dotaz

No, navrhnout manželovi můžete cokoliv. Když se o ní nebudete bát Vy - a to není jednoduché, může být i dcera v pohodě, pokud ji nebude výsadně týrat, požírat, zanedbávat....a to by nemusel, pokud bude cítit, že vám je to úplně jedno, jak se o ni potará, protože na něho spoléháte a věříte, že je dobrý otec. Zatím jste plná obav a moc mu nedůvěřujete, ale vybrala jste ho sama.....Čím víc se budete vnitřně řídit touto radou, tím méně může manžel zatěžovat malé dítě dlouhým cestováním a více necat zatím výchovu na Vás. Kontakt ať je co nejvíce zdravý a prospěšný dítěti. Není jen Vaše.....Odjede -li dcera a vy nebudete umírat strachy a odporem, i ona bude v pohodě . Otec si tak nebude s vámi vyřizovat účet a třeba Vám vyjde vstříc...chcete -li, aby se otec staral, musíte mu to také dovolit, a to od začátku, a také mu důvěřovat. Postojem, že je špatný otec se ze sitace stává začarovaý kruh. Zkuste vytvářet to, co byste chtěla, ne se týrat tím, co není nebo určitě nebude.
Tamara Polanski, vztahy

Stres, deprese

Dobrý den, jsem studentka vysoké školy a jsem v posledním ročníku. Mám mnoho zkoušek a do toho píšu bakalářskou práci, takže jsem hodně ve stresu a mám časté deprese. Ztratila jsem chuť do života, mám špatnou náladu, nevěřím v nic, nedokážu se soustředit a často mám zlé myšlenky. Dřív jsem byla veselá, optimista, ale teď to se mnou není k vydržení. Samotné mi to vadí. Prosím poraďte mi, jak si tyto vlastnosti můžu získat zpět? Děkuji

Odpověď na dotaz

Paradoxně tohle bývá spíš strach z ůspěchu. Sama si ten zázrak úspěchu představte, že se to děje, jak se Vám dýchá, jaké je to svobodné, jak Vás jako úspěšnou vnímají okolní lidé, jak se tam můžete hýbat. Pak si zkuste uvědomit, co vám za myšlenky a za pocit brání do toho zázraku jakoby vplout....ten pocit má někde místo, ty myšlenky někomu patří....je třeba je vrátit a překročit tu bariéru. Když to nezvládnete sama, chce to sezení....Často to bývá u talentovaných lidí z rodin, kde někdo z rodičů nemohl....studovat, žít, jak by chtěl.
Tamara Polanski, vztahy

strach

Dobrý den, je mi 29 let, mám dvě děti (8 a 2 roky) a již nějaký čas trpím úzkostí.. :-( navštěvovala jsem psychologa, kde mě naučili relaxační techniky, nyní chodím cca půl roku na jogu a snažím se na sobě hodně pracovat (toltécké myšlení, cesta k sama sobě.. ). Když se mi úzkost objeví, je to většinou z ničeho nic, nedokážu říci přesně za jakých podmínek to je, ale je to vždy večer, když uložím děti a je klid a měli bychom mít s manželem pohodový večer.. Najednou jsem nervozní, začnu se třást a mám pocit, že se udusím. Mám šílený strach z udušení :-( a bojím se smrti, toho, že se mi něco stane a mý děti tady zůstanou sami, jen s otcem a mám pocit, že se o ně nikdo neumí postarat tak jako já, a že by strádali. Jedna paní co se zabývá minulými životy mi řekla, že jsem se ve 30 letech udusila a zemřela.. a čím víc se mi to blíží, tím větší strach z toho mám.. co když se to naplní znova? A třicítka mi pomalu, ale jistě dýchá na záda.. Prosím pomozte mi.. S manželem mám dobrý vztah, otec nevlastní a s matkou v současné době (již 3 roky) moc nevycházím..

Odpověď na dotaz

Neznám lepší radu, než traumaterapii, a to u mě v poradně, nebo jeďte třeba do Německa k prof.Rupertovi, vypadá to jako program v podvědomí, zaplavuje Vás pocit z existenčního traumatu, který může být zděděný - jako vzorec, program, který se spouští. Už jako menší jste mohla mít strach, pokud matka šla třeba do společnosti...., v rodinném systému mohlo být opuštěné dítě, je třeba zpracovat pocity a jejich příčiny integrovat do dlouhodobé paměti, aby se uložily tak jak mají a nezaplavovaly vaše vědomí, neparalyzovaly \vás. Také vsugerovaná informace o smrti ve 30 letech se mi nelíbí, přeprogramovala bych to u někoho, kdo umí třeba neurolingvistiku nebo neuro biologii. Jinak po iternetu toto spolu nezvládneme, asi. Jak cítíte, že to na \vás jde, zkuste číst cokoliv nahlas, nebo přeříkávat Otčenáš, to je mi jedno, ale mluvit...., můžete u toho chodit. Jinak bych doporučila odborníka z oblasti medicíny a léky.
Tamara Polanski, vztahy

dvakrat se zamilovat

Dobry den, chtela bych se zeptat zda-li je mozne se 2x zamilovat do stejne osoby? Treba dva spolu jsou ale pak se rozejdou a uz se nemiluji a jestli je mozne kdyz se potkaji treba po 3 letech ze to mezi nimi zacne opet jiskrit a znova se do sebe zamiluji. Dekuji

Odpověď na dotaz

Myslím, že jako se mohou opětovně zamilovat, tak se mohou zase ze stejných důvodů rozejít. A tak to opakovat dokola. Ve zdravém vztahu je důležité to, co spolu sdílíme a co nás společně posunuje. když si nahrazujeme to, co nm jaksi v pocitech chybí a v tom druhém to nalézáme, tak právě to, co nám chybí, a to, že s tím neumíme naložit, nás také může dovést k bodu, kdy už je ten tlak veliký a musíme od sebe. Přijde ztráta. Po čase se odvážíme znovu si to zkusit dopřát, ale vlastně otevřeme staré rány a po čase to může být zase neřešitelné. Také může být potíž v rozchodu - člověk má nezpracované trauma - zranění z rozchodu - a bude se tím týrat dokola. Rada se může zdát zvláštní - rozejít se s rozchodem, soustředit se na budoucnost a možnost mít to jinak - nerozejít se. Přebolet ztráty, těšit se na život.
Tamara Polanski, vztahy, poradna

Starší sourozenec dvojčat

Dobrý den, prosím o radu. Máme 3,5 letého kluka a rok a čtvrt staré holčičky-dvojčata. Bohužel si už nevíme rady, jak zvládnout žárlivost staršího. Zpočátku, když malé ještě jen ležely a nepotřebovaly tolik pozornosti byla situace ještě únosná - měla jsem na kluka více času. Teď ale začíná být na holky zlý. Když se nedívám, šlápne jim např. na ručičky, kopne do nich kolenem, mačká hlavičky, ....vím, že se jen snaží získat pozornost, ale denně mi pomáhá babička i dědeček a myslím, že kluk netrpí tolik, jako kdybych na to byla sama. Snažím se na něj podobrém, vysvětluji, proč to nemá dělat, co se může stát, ale nepomáhá to. Fyzické tresty také nepomáhají. Nevím, co ještě vyzkoušet. Jak dlouho může trvat než si na holky zvykne? Děkuji

Odpověď na dotaz

Může pro něho být opravdu těžké je přijmout, ale spíš poukazje na těžkou situaci otce. Nevím, jak to zvládá on. Vysvětlování asi nepomůže, chce to změnu postojů a pocitů. Najít prostor pro radost a pro štěstí, pro společné sdílení v rodině. Šťastný rodič, šťastné dítě....
Tamara Polanski, poradna, vztahy

manžel trpí nespavostí a má depresivní pocity, vyhýbá se kontaktu s lidmi a ruší veškerá setkání

Dobrý den, můj manžel trpí nespavostí, bere na to sice léky, je trochu psychicky nemocný, ale léčí se . Nyní delší dobou trpí nespavostí, vyhýbá se kontaktu s lidmi, ruší veškerá setkání i s přáteli na silvestra nechce být , prostě se o něj bojím .Prosím o poradu , jinak po Novém roce jedeme do Hradce k lékařce psychiatričce.Ted si ale nevím rady , co nyní dělat. Děkuji za pomoc

Odpověď na dotaz

Často takto působí traumata ze vztahů z původní rodiny. Řešila bych jeho vztahy s matkou a jeho vlastní sebehodnotu. Může to být úplná ztráta smyslu života, nechuť žít, skutečně vygradovaná reakce na vztahy s matkou, na to, jak se k němu chovala, jak s ním zacházela, jak ho ocenila, jaký k němu měla vztah, často to mohou doprovázet strachy o život, a tak. Kdo neumí traumata, nemusí intervenovat správně. Je to jako s léky, na něco je penicilín, na něco je třeba prostě neco jiný lék, něco je třeba operovat...
Tamara Polanski®, vztahy

Podivné chování bývalého manžela

Ano,normální je nevyhýbat se, ovšem psala jsem,že na veřejnosti pro něho neexistuji a doma se přede mnou předvádí.Proč bych se měla zůčastnit těchto situací,to mi tedy přijde divný názor.Krom toho jsem se ptala,co má znamenat jeho chování,ne moje.Když se přede mnou souká do kalhot o 2 velikosti menší,aby měl na kalhotech bouli,čehož si všimlo i okolí,nejen já,mám snad na něho mrkat, aby bylo vidět,že mám kladný vztah k mužům? Prodej domu nic nevyřeší? Mám s ním snad bydlet do smrti?Ano,jemu by to nevadilo,před rozvodem křičel,že dům prodáme a bude mít pokoj,po rozvodu náhle otočil a dům neměl zájem prodat a já jsem případ pro psychiatra,dle Vás.Doufám,že moji reakci otisknete.

Odpověď na dotaz

Ano, zde ji otiskuji.
Chování druhých z pohledu systemických vztahů může zrcadlit to, co sami nevidíme a můžeme změnit na sobě. Potom mohou být jiné i ty reakce druhých.
Takže jeho chování znamená něco pro Vás, a na to jsem několikrát odpověděla.
TP

jsem v šoku

Dobrý den mám velký problém a nevím co si o tom myslet.Mám dva syny první je z prvního manželství je mu 23let a druhý z druhého manželství a tomu je 14let.Slavila jsem své narozeniny a byly u nás přátelé starší syn odjel k babičce kvůli práci mladší zůstal.Bavily jsme se úplně normálně zpívaly a popíjely syn byl v pokojíčku kam jsem za ním docházela a ptala se co dělá atd.Když jsem mu šla dát dobrou noc tak jako vždy jsem ho pusinkovala a on najednou mě začal líbat francouzky z pokojíku jsem utekla úplně v šoku nevím co si mám myslet.Druhý den jsem mu vysvětlila,že tohle dělat nemůže,že jsem jeho maminka,ale že to smažeme a zapomeneme na to a nikomu to nebudeme říkat a i on se mi nemohl podívat ani do očí tak se styděl bylo mi ho líto,ale pořád mám takový divný pocit a nemohu se ho zbavit.Myslíte že se domě zamiloval?Nevím nikdy bych nevěřila,že podobné situace budu muset někdy řešit.Co si o tom prosím myslíte?Děkuji moc za odpověď Olča

Odpověď na dotaz

Spíš si myslím, že pod vlivem společnosti podlehl tomu, jak moc mu chybí kamarádi. Někdy to tak je, když matce nějak něco chybí, otec třeba, a dítě je zneužito, vyplní to chybění. Jenže jen když to matka zrovna potřebuje. Ale dítě to bere vážně a opravdově, potom se cítí podvedené a osamocené, chce, aby to s matkou tak bylo pořád, aby jí otce mohl dělat stále, kamaráda, přítele...tak nemyslím, že je to láska, ale že je opravdu zoufalý a odpojený od vlastních vztahů a nesmírně po nich touží. Také možná někde zcela v hloubi sama víte moc dobře, že jste něco takového mohla udělat. Potom i sama můžete mít blbý pocit, když máte doma společnost a on je zavřený v pokoji a Vy ho odbíháte kontaktovat. Ani to neí zcela běžné a zdravé. I to je takový způsob zneužívání, dělání z něho hlupáka. Ani sama nejste oddána svojí zábavě. Myslím, že sama byste měla uspořádat svoje vztahy, a to na terapii. Jak jsem zmínila, tentokráte asi s otcem. Těžko se to poslouchá, je snadné se začít tvářit, že dítě má asi problém nebo poruchu a já nic, já nejlepší muzikant.
Tamara Polanski®, vztahy