Bezmoc
Pěkné odpoledne,
bylo mi 30. let, ve vztahu budu 10let, z toh 3. roky vdaná.Před rokem jsem se s 6ti letou dcerkou od manžela odstěhovala. Poslední 2.roky si nás vůbec nevšímal, jeho kamarád byl počítač (hry-kulečník, pokr....), nic jiného ho nezajímalo, i po několika výstrahách, že odejdeme bral vše s nadhledem. Skoro nekomunikoval, na všechno byla odpověď hm, nebo že vše moc hrotím a že si to moc beru. Nedával najevo city, připadala jsemsi jako vzduch, žádná pusa, pohlazení, říct něco pěkného. Ani dcerka ho nezajímala. Na vše jsem byla sama.
Až když jsme se odstěhovali, začal si prý vše uvědomovat, jak mu na nás záleží a jak nás potřebuje, úplně se zhroutil. Najednou nebylo vypráno vyžehleno, uařeno, zaplacené učty o nic se dříve nemusel zajímat.
Začal mi dokazovat jak o nás stojí tím, že si raději vezme život, že se oběsí. Neustále mi v noci posílal sms, v nichž se loučil. Byla jsem rozhodlá pro rozvod, ale jednoho večera jsem to neustála po sms kdy se zase loučil s tím ať mám šťastný život ...., tak jsem k němu šla, viděla tu trosku která z něj byla a řekla mu, že se vrátíme - slyšet, že by rád věděl, jak dcerce řeknu proč táta umřel, že kvůli mně. Byla to chyba, že jsem tam šla, možná by si nic neudělal a já už mohla žít v klidu dál, ale tohle trvlo skoro půl roku.
Bral i prášky na nervy, měl jít na léčení, to odmítl. Každý mi říkal, že mě jenom vydírá, ale mít v rukou něčí život .....
Nyní žijeme pořád odděleně, on se celkem teď srovnal. Začal k nám chodit na návštěvu, občas jdeme na procházku.Vím, že ho už nemiluji a jsem v tomhle "vztahu" jen ze soucitu a strchu co by se stalo. Bojím se dříve tak vysněného pohlazení, dotyku, pusy, nyní bych to i mohla mít, ale byla bych jak ve zlaté kleci ....... on chce ať se nastěhujeme k němu domů, že se to všechno srovná, až budeme všichni spolu. Jsem z toho už úplně vyčerpaná a představa návratu .... je něco nepředstavitelného ....
18. prosince 2011, 18:28
