Ředitelka privátní kliniky LIFE CLINIC Prague. Provozuje portál o mezilidských vztazích www.mujvztah.cz. Specializuje se na oblasti životní nerovnováhy, manželských krizí, pomoc jedincům po náročném rozchodu a rozvodu, při hledání životního partnera.
Určitě!
Milá dotazovatelko se jménem "laskalaskal", prosím napište na pohoda13@seznam.cz pokud si chcete popovídat s „kolegyní". Třeba vám to oběma pomůže...
Dobrý den,
Láska je jeden z nejsložitějších a nejtajemnějších citů které máme. Nikdo, ani vědci ani básníci jí moc nerozumí, i když to už několik tisíc let zkoušejí. Nebudu proto předstírat, že vám tu řeknu něco objevného a originálního, ale pár věcí jsem si už ujasnil. Trochu fungují pro mě, snad budou fungovat i pro vás.
Obvyklý průběh lásky v našem podivném světě je od zamilování, přes lásku ke zvyku. Ze začátku je to jako droga, člověk šílí a nemůže se druhého nabažit, každý dotek je jak objevení nového světa. Když oba mají ohromné štěstí, přejde toto hormonové opojení do lásky, kdy spolu ti dva chtějí být pořád a mít spolu rodinu a děti. Po čase si na sebe zvyknou, a i když už nešílí, chtějí spolu být víc, než z druhými. Jenže co bylo citové a jakoby jednoduché, je teď čím dál těžší, a občas je to obyčejná práce. Ta práce je - udržet partnerství které znáte a na které jste zvyklí, protože je velká šance, že podruhé, potřetí i podesáté si člověk vybere stejného partnera se stejnými „chybami" (nebo jinak, dělá sama pořád ty stejné chyby).
Jenže to prvotní zamilování a láska je jako silná droga, zvlášť když jste mladí. Pro mladé je zvyk něco jako nudná smrt, a chtějí mít další a další exploze a extáze a dobrodružství. Lovit mamuty už není dnes tak snadné... Navíc jsou tu asi dva druhy mužů - alfa samci či princové, co vás na koni uchvátí a jsou přeborníci v posteli, a pohodlní taťkové co milují rodinu a děti.
Buďte ráda, že se a) přiznal a za b) zachoval se relativně čestně. Zkuste se trochu naučit, kdo jste a co je to ta láska, trochu čtěte či se jděte někam poradit. Pak si snažte uvědomit, který typ mužského chcete, a jestli vy jste typ pro dobrodružství a sex nebo děti a rodinu. Pak se snažte najít mužského stejného typu jako jste vy...
Hodně štěstí, budete ho potřebovat 8-)
Jaroslav Vydra
Dobry vecer, mam ve svem zivote chaos a nevim,jak si poradit.Jsem uz 14let vdana v Rakousku,mam dve deti,ktere se tam i narodili.manzelstvi uz 6let neplni jinou funkci nez jaky-si inkubator pro deti..14 a 10let.Moc postradam zivot ve svem rodnem kraji,ale nemohu vziti deti sebou a tak ziji dvoji zivot a jsem neustale na cestach.V Cechach mam rok pritele o kterem manzel vi,a neni mu to jedno,ale akceptuje ho..detem ale nemam odvahu o nem povedet,ale chtela bych mit pocit,ze nemusim nikomu nic nalhavat,ze mohu zit jako normalni clovek.Mam strach deti ztratit,mam ale i strach ztratit nekoho s kym je mi dobre.Nevim co delat,jak z tohohle zacarovaneho kruhu vybocit a najit nejake reseni,ktere by co nejmene ublizilo memu okoli,zatim si asi nejvice ublizuji sama neustalymi vycitky svedomi.Mozna se sem do teto rubriky dotaz nehodi,presto dekuji....
Dobrý den,
no, dost dotazů se sem nehodí, ale řešení je podobné - na tohle nestačí krátká odpověď na internetu, tohle je důležitý a složitý životní problém, a proto jej berte vážně. Zkuste si nekazit život zbytečnými výčitkami, a dejte radši energii do pozitivních a tvořivých řešení, to vám nejen zvedne sebevědomí, ale i dodá energii a zlepší život. Nevím jestli jste už o podobných věcech něco četla, existuje ale spousta knih a článků, je tu taky internet jak český, tak německý a anglický. Také můžete probírat spousty věcí s lidmi jako jste vy na různých internetových skupinách (chat), třeba i anonymně.
Když už nevíte jak dál i když jste zkusila všechno co umíte, poraďte se s odborníky! Je několik druhů poradenství, tak se informujte u vás, nebo v nejbližším větším městě. V Rakousku na rozdíl od nás berou manželské poradenství vážně a tak tam je asi 400 profesionálních poraden, jen ve Vídni asi 90. Nebo zkuste poradny u nás, jsou obvykle ve větších městech a většina je jich dokonce zadarmo.
Tak do toho, držím palce!
Jaroslav Vydra
Dobrý den,můžete mi poradit? Je mi 38 let mám asi už dost velké deprese a k tomu ještě nepřekonatelný strach ani nevím z čeho a nemůžu se s toho dostat . Chtěla jsem už i navštívit psychologa ale vždy jsem se u dveří otočila a utekla, prostě jsem tam nedokázala vejít a asi nikdy ani nedokážu. Nevím co s tím mám dělat ,jsem z toho zoufalá. Trpím zdřejmě i sociální fobií.Jsem strašně stydlivá a hodně uzavřená.Mám dvě děti 18. a 13.let a jsem vdaná.Když mám depresi a svěřím se manželovi tak se se mnou pohádá a je to ještě horší , tak raději o tom už s ním nemluvím. Co s tím? Předem děkuji za odpověd.
Dobrý den.
Chápu že je to pro vás velký problém, a že děsy a běsi zdá se číhají všude... ALE - bez nějaké změny se zlepšit nemůžete, moc nevěřím na čaroděje co mávnutím hůlky zpraví něco na dálku. K doktorovi se snad chodit nebojíte, tak jděte na obyčejnou kontrolu a při tom požádejte o nějaká antidepresiva. Když se jimi trošku uklidníte, zkuste pak znovu zajít k psychologům. Nemůžete se nechat trpět, určitě vás to nebaví a musí se s tím něco dělat, než to všechno přeroste v něco horšího! Je lepší trochu trpět a nutit se zajít k doktorovi nebo psychologovi, než aby vás museli dobývat ze zatemnělého zamčeného pokoje a odvážet do blázince...
Jestliže máte pocit, že by pomohlo, kdyby s vámi někdo k doktorovi nebo psychologovi zašel, vysvětlete manželovi, že deprese je nemoc jako každá jiná. Když to nepůjde s ním, zkuste kamarádku nebo rodiče, není to žádná ostuda požádat bližního svého o pomoc, ostuda spíš je, když vám nepomohou.
Tak hodně štěstí a dejte vědět, jak to dopadlo!
Jaroslav Vydra
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu, jsem vdaná 18 let. Máme 3 děti, chodím do práce, takže jsem vytížená maximálně. Můj manžel velice rád se dívá i v mé přítomnosti na mladé slečny, dokonce zpočátku hodně nakupoval různé módní časopisy, zvykla jsem si na to všechno, i když mě to stalo hodně úsilí. Jenomže, na co si nikdy nezvyknu, je to, že se občas chová jako homosexuál. Dokonce i tak mluví, pohybuje se, potom se zřejmě rychle vzpamatuje a uvědomí si, že se na něho dívam vyděšeně a s odporem. Za celou tu dobu, co jsme spolu, jsem to nedokázala odhalit, zda je skutečně homosexuálně orientován. Stále mám pocit, že ano, že se snaží to nedávat najevo, že stále se kontroluje a i ten zájem o slečny je jen jakousi záminkou. Jak to mám zjistit, co mám dělat, prosím, poraďte mi. Často jsem z toho všeho hodně zoufalá. Moc Vám děkuji za radu a přeji Vám vše jen to dobré. Laura
Dobrý den,
Chápu že jste vyděšená a nevíte, co budoucnost přinese, ale na odpor se vykašlete, to nemá cenu, i kdyby to tak skutečně bylo.
Život je nesmírně složitá záležitost, a nikdo si ho nechce naschvál kazit. Jestliže je tu možnost, že manžel má nějaké sklony k homosexualitě, je možná taky dost vyděšený z toho, co se s ním děje, a určitě mu nepomůže pomyšlení, že je vám odporný. Navíc homosexualita je něco jako barva pleti, a to určitě chápete, že s tím se moc nenadělá. Lidem kteří nemají rádi jiné rasy se říká rasisti...
Pokud vám to tak vadí a nevíte co s tím, chce to zajít za odborníky. Proberte vaše starosti, a třeba pozvete i manžela, aby si s vámi popovídal, co s tím hodlá dělat. Pokud se vyplní vaše obavy, je spousta věcí co můžete dělat - právě jsem uprostřed podobného případu, a paní je světová přebornice, dokázala se s tím vyrovnat a vidět i to pozitivní už za několik měsíců. Jde to, nebojte, zkuste to.
Hodně štěstí při práci!
Jaroslav Vydra
Dobrý den.Jsem zamilovaná do ženatého muže a je to oboustranné.Trávíme spolu co nejvíc času,každý den se musíme vidět,což naznačuje,že u něj doma to v pořádku také není.A není!Jeho manželství je vyhořelé a bez komunikace.Ale mají spolu sedmiletého syna a roční holčičku.A to je právě ten důvod,kvůli kterému se nechce rozvést.Nejsem rozvracečka manželství,ale našli jsme se a opravdu si moc rozumíme,je o patnáct let starší mě je 21)a ja jsem ochotná podstoupit všechny problémy s rozvodem spojené.Nechci na něj tlačit,už jsme spolu o tom mluvili ale čím dál víc toužim po tom usinat v jeho naruci a to jde opravdu málokdy.Chapu jeho obavy o děti,ale když se nad tím zamyslím,tak veškery volny cas travi se mnou a s detmi travi mnohem min casu nez kdyby je mel u sebe jednou za 14dní,ale věnoval se jim!Poradte mi,jak ho nenásilne presvedcit o tom,že opravdu nema smysl udrzovat vyhorele a prazdne manzelstvi jen kvuli detem.oni mu za to nikdy nepodekujou a on si to uvedomi,az bude pozde.Nebo se snad mýlím? Děkuji
Ach to romantické mládí...
je krásné najít spřízněnou duši ve světě který se zdá tak obyčejný, člověka se kterým je život tak nádherný, sny o společné budoucnosti která je tak vzrušující... Bohužel ale mluvíme o budoucnosti, kterou NIKDO nemůže předvídat. A je to spíš pravidlo než výjimka, že společný život je někdy stejná dřina jako práce v dolech, i když nám to nikdo nikdy neřekl.
Realita opravdu existuje, a málokdy je tak nádherná jako naše sny. Skoro pokaždé platí že za „vyhořelé a prázdné manželství" může naprosto stejně manžel, tak manželka. Jenom v hodně málo případech je „vinen" hlavně jeden partner, jinak je to společná chyba! A jak si můžete být jista, že se vám nestane totéž? To budete muset ještě hodně pracovat na svém vztahu, číst knihy, zkoušet různé postupy, být si vědoma hodně povinností, abyste mohla za 50 let říct, že se vám tento vztah povedl...
Říkáte že se zamýšlíte, tak zkuste třeba myslet na tohle: podle usínání v náručí soudím, že jste spolu relativně krátce, určitě míň než těch 8-18 měsíců potřebných k vyprchání prvního hormonálního poblouznění. Ono je navíc snadné „rozumět" si když se vídáte bez normálních životních povinností - práce, domácnost, půjčka, děti... a taky třeba investice, chata, dovolené, rodiče... to se to usíná v náručí! Jenže vy teď nežijete normální život, je to spíš dobrodružství, zpestření a útěk od reality - a krutá realita je právě to, že za deset let můžete být v úplně stejné situaci! A pak budete psát podobné dopisy jako můžete číst tady...
Přečtěte si zde v poradně několik pohledů „z druhé strany", abyste viděla, jaké to je pro lidi v podobných „vyhořelých a prázdných manželstvích" když je ve vztahu třetí osoba. Mohli bychom tu třeba začít diskusi manželek a milenek, kde by si mohly vyměňovat svoje pohledy na věc...
Ovšem tohle může být ONO, to nejlepší co se vám oběma mohlo stát, a budete spolu dlouho a vychováte děti a vnuky a budete se těšit z dlouhého společného stáří... bohužel vám to ale nikdo nezaručí, někdy ani vy dva. Je to dřina, to si tu můžete přečíst, tak vám přeju vše nejlepší v rozhodování i životě.
Jaroslav Vydra
Vážený,odepisujete jako klasický chlap.Chlapy a jejich nechutné chování budete donekonečna obhajovat!!!To všechno,co je u chlapů PRÝ normální a běžné,ponižuje ženy a nikdo se tím nezabývá!!Jen my jsme hloupé a máme se nechat ponižovat a vše jim tolerovat!!Přesťaňte konečně myslet jen na sebe a podívejte se kolem!!Nejsme ve středověku a ženy mají právo na lepší život,tak ať se s nimi nezachází jen jako s těma,které musí vše tolerovat a brát za samozřejmost!!!Odevzdejte titul pane....!!!
Vážená anonymní dotazující,
Bylo by lepší, kdybyste mi napsala, co přesně se vám zdá tak „klasicky chlapské", abych se buď mohl kát, nebo to co jsem řekl trochu víc vysvětlit. Takto můžu jen hádat, a tím se mýlit. Ale pokusím, se, a vy se snažte příště psát jasněji.
Pročetl jsem si své odpovědi, a jediné co se mi zdá že by mohlo hnout vaší žlučí je má odpověď slečně Pavlíně. Její otázka byla třikrát delší, než jsme tu zveřejnili, takže jsem mohl minout určité detaily, a za to se omlouvám. ALE - my nemůžeme zveřejňovat dlouhé dopisy, naše čtenářky spíš zajímají mé odpovědi (aspoň si to troufale myslím). Proto jsem se rozhodl odpovědět spíš všeobecně a krátce (a doufal jsem i vtipně ), protože dotazů nám chodí desetkrát tolik, než stačím odpovědět. Odpovědi totiž musím velice dobře promyslet (i když to třeba tak nevypadá), protože „radit" druhým je nesmírně zodpovědné, složité, nebezpečné a ... nevděčné, jak se někdy zdá.
Asi váš štve, že dělím muže na alfa samce a na domácí typy, a radím ženám, aby si zvykly na to, že muži obojím nebudou, a aby si ženy pořádně vybíraly. Nemyslím, že je to „typicky mužské", ale spíš racionální, tj. radím ženám, aby si víc uvědomovaly, co dělají a s kým mají tu čest, a používali mozek, nejen city. Kdybych psal pro muže, psal bych totéž, jak určitě můžete číst v mých ostatních odpovědích. Když už tu někomu „radím", chci aby tu bylo něco, co pisatel/ka, většinou žena, mohla udělat a tím zlepšit SVŮJ život, protože její partner tu není, a nemohu „radit" jemu! A bůhví, jestli by to takhle „oklikou" zafungovalo...
VŽDYCKY jsem se snažil psát férově (a žít a pracovat taky tak), a jsem docela pyšný na to, že jsem byl feminista již v sedmdesátých letech minulého století, kdy mě to učily Australanky na universitě. Obhajovat chlapy vůbec nehodlám, protože pevně věřím, že jak muži tak ženy mají svoje zvláštnosti, a oba si musí zvyknout na to, že spolu chtějí být a mít se rádi, respektovat jeden druhého a být si přes svoje rozdíly rovni. A být jak citově založeni, tak racionální, tj. používat mozek a myslet.
Racionalita je o trochu víc mužská záležitost, a netvrdím, že je to nejlepší přístup k životu, ale je to jeden z nejdůležitějších, a jeden z toho, co z nás bývalých opic dělá Homo sapiens sapiens, čili člověka moudrého. Ne že by to teda bylo moc vidět ;-)
V krátkých odpovědích musím psát všeobecně, jinak by každá odpověď vydala na knihu, nebo alespoň na dlouhý článek. A to tady nemůžu dělat. Moje odpověď pak může být zkreslená, ale jinak to nejde. Pokud chcete dál se mnou debatovat, označte svůj mail slovem OSOBNÍ, a uveďte svoje jméno a mailovou adresu, a já se pak můžu věnovat vašemu problému podrobněji, a odpovím pouze vám.
Chcete?
Jaroslav Vydra
Dobry den, mela bych maly doatz :-). S pritelem jsme se ozesli, kdyz jsem byla v jinem stavu. (dite planovane nebylo) ale dohodli jsem se, ze vychovu, financovani a pod. spolu doresime. pritel si nasel jeste v dobe, kdyz jsem byla tehotna novou pritelkyni, ktere nevadilo, ze se mnou ceka dite, naopak, pry se snad i tesila. Jak vim od okoli, myslela si, ze se ji podarit take otehotnet a pritel na prvni dite zapomene.. je tomu, uz 3 roky, priteli s partnerkou se dite zatim pocit nepodarilo a pritel nase spolecne dite zatim nevidel..pry co oci nevidi, to srdce neboli..jak mi napsal.. na dite plati, coz je mu pricteno k dobru, vim, ze ho trapi, ze s nasim ditetem kontakt nema (ja udrzuji kontakt s jeho rodici, vim to od nich), ale pry by se jeho partnerka zhroutila, kdyby s nasi dcerou navazal kontakt..on je tedy radeji doma a ma svuj klid. rada bych aby nase dite vedelo, kdo je mama, kdo je tata, nevim, co se rika detem, kdyz se zeptaji, na druheho rodice, ktereho neznaji..nechci na nej hazet spinu, ale v tomto pripade zadne "lichotive ci alepson neutralni" objasneni (dotezu: proc nemam tatinka, kde je, ...) nenapada(zatim tento dotaz nastesi nepadl..ale ocekavam jej).. Na vic kontakt s otcem odrzujem jen formou narozeninovych sms. Pozvanky, ci navrhy setkani jsem uz vzdala..vyckavam, kdy prijde partner sam.. ale asi to neni to spravne reseni..nebo ANO? Predem moc dekuji za odpoved. zdravi Vas Irena
Dobrý den.
Nejdříve bych navrhnul „lichotivé či alespoň neutrální" objasnění dotazů: „tatínek žije (tam a tam), přestali jsme se mít rádi, ale tebe má moc rád, posílá ti dárky a těší se na tvé SMSky" (nebo rád ti posílá SMSky - nevím, co platí). Další varianty si jistě vymyslíte sama. Ještě jedna možnost je: najít si partnera, který bude „náhradním" otcem vašeho dítěte, to by snad taky šlo, ne?
Vyčkávání je jediné možné řešení, jak to tak vidím, a tak bych řekl, že je i správné. Určitý styk s ním udržujete, on ví a ctí, že je otec, a jestliže mu jeho nynější vztah dovolí, určitě přijde. Naléhání by mu mohlo nynější vztah kazit, a to by asi moc dobrý nebylo, takže bych být vámi radši hledal „náhradníka", to snad ještě umíte, ne? 8-))
Tak do toho!
Jaroslav Vydra
Dobrý den, mám přítele a jsme spolu krátce, teprve pět měsíců. Myslela jsem,že vztah v tomto období by měl být plný krásných emocí a sexuálního napětí mezi partnery. Jenže můj drahý sex odmítá. To jsou stále nějaké výmluvy a já nevím, co si o tom mám myslet. Ještě jsem totiž nepotkala takového muže. Jak mám svého partnera přimět k intimním chvilkám. Nepotřebuji úplně nutně samotný sex, ale nějaké něžné dotyky a mazlení určitě ano. Můžete mi, prosím, říct svůj názor, proč se můj partner tak chová? Děkuji
Tyto a podobné dotazy prosím směřujte do naší sexuální poradny http://www.prozeny.cz/poradny/sex-a-vztahy/11-sexuolog-radí,
kde vám odborně poradí. Musíte ovšem počítat s tím, že otázka „proč se můj partner takhle chová", je pro někoho, kdo vašeho partnera v životě neviděl, dost těžké.
Jaroslav Vydra
Dobry den,jsem jiz zoufalá ,nevim co mam delat a tak jsem Vas chtela poprosit o radu.S manzelem jsme spolu 25 let a mame 3 deti,2 kluky 24 a18 let a holcicku 3 roky.Manzel nas neustale psychicky napada,strasne krici a nenecha nas ani mluvit neustale mi vyhrozuje,ze semnou zatoci a ze me veme holku a nekam sni odjede,vsichni se doma klepeme strachy.Kdyz prijde domu odchazime do jineho pokoje a tam travime cas,doslo i nato,ze me uhodil vse resi pred detma je sprosty a dcera se ho boji,neni divu.Rekla jsem mu at si dojde k doktorovi ze by mu pomohl,otom nechce ani slyset,rika,ze doktora potrebuju ja.Kazdy den brecim,mam nervy na pochodu,kdyz mu oponuju,je zly,kdyz jsem zticha je to jeste horsi,nevim co mam delat.Kdyz budu chtit od nej odejit ,udela mi ze zivota jeste vetsi peklo.Prosim napiste mi co mam delat.Dekuji.
Dobrý den, opět prosím, abyste se v případech partnerského násilí - fyzických útoků nebo psychického týrání nebo v případech podezření na domácí násilí - obracely s dotazy přímo na Poradnu pro oběti domácího násilí.
Vážená paní, Vaše situace je kritická, je to rozvinuté domácí násilí, proto Vám doporučuji, abyste se obrátila co nejdříve na oddělení sociálně právní ochrany dětí na obecním úřadě - protože máte 3-leté dítě, které je v ohrožení psychického zdraví. Jakákoliv prodleva může způsobit další šrámy na psychice dítěte, které je svědkem patologického chování Vašeho manžela. Tam podrobně popište psychické týrání a hrozbu fyzických útoků ze strany manžela, popište jeho vyhrožování a uveďte, že je v ohrožení Vaše dítě. Týrané ženy obvykle mívají obrovský strach z partnera a bojí se, co bude, až budou chtít odejít. Často se ukazuje, že násilný partner má psychické problémy a nechce se léčit. Svým napadáním, vztekem, vulgaritami se Vás i děti snaží zastrašit, aby ochromil Vaši aktivitu a odhodlání od něj odejít. Nenechte se vydírat. Domácí násilí se netýká jen Vás, ale Vašich dětí - bohužel tím, že setrváváte v takovém manželství, jim dáváte do života vzorec chování - v budoucnu mohou rozšířit řady týraných obětí, nebo naopak nezvladatelných násilníků. Naopak odchodem od manžela jim ukážete, že nikdo nemá právo druhému ubližovat a vy nejste ochotna týrání pasivně snášet. Chování manžela, jak ho popisujete, naplňuje skutkovou podstatu trestného činu týrání blízké osoby ve společném obydlí. Přečtěte si v Poradně pro oběti domácího násilí další dotazy a odpovědi na ně - najdete tam mnoho podnětů, jak postupovat. Manželovi odchodem nevyhrožujte. Zvažte, zda by nebylo dobré podat na manžela trestní oznámení, které Vám zdarma pomohou sepsat v intervenčním centru nebo v občanské poradně. Ve Vašem případě už není možný návrat k přijatelnému partnerskému vztahu. Zvažte návrh na rozvod a důkladně to proberte se sociálními pracovnicemi na obecním úřadě. Pokud se rozhodnete případ ohlásit na policii, nechte vše velmi důkladně zaprotokolovat - policie by mohla manžela při jakémkoliv dalším incidentů vůči rodině vykázat ze společného obydlí. Policejní vykázání je desetidenní, poté soud může opakovaně rozhodnout o jeho prodloužení o 1 -12 měsíců. Držím Vám palce, abyste našla odvahu případ oznámit na policii.
PhDr. Marie Šusterová
Dobry den! Gratuluji, výborné rozhodnutí!!! Jen malý dovětek - ono je dobrý být věrný a čestný, i když se vám to nevyplatí... fakt!!! JV
jsem vdana 10 let máme 3 děti . Mám veliký problém s manželem, který pije. Když jsme se seznámili tak jsem věděla že občes zajde na pivo, ale poslední dobou je to čím dal tím horší. Místo aby došel s práce domů tak raději jde s kamarádami do hospody z které se vrací až někdy ráno pobyde chvíli a pak má zase toulavé nohy. Někdy to trvá 3-4 dny vkuse pak se léčí omlouvá, že už pít nebude ,ale dlouho to nevydrží a to se opakuje. Na chlast si vždy někde půjči (udělá dluh) a já to pak musím zaplatit. Do práce někdy jde ještě pod parou šef mu to ještě toleruje, ale já mám už nečrvy na pochodu . Můžete mi poradi co mám dělat?Když je střízlivy je super stará se děcka ho milují ale nevím jak dlouho to vydržím. Poraď te prosím děkují
Dobrý den.
Bohužel, alkohol je jako každá droga (a v něčem i horší). Kdo jí propadne, začne se chovat nepředvídatelně, a to je pak každá rada drahá. Navrhnu Vám scénáře dvou krajních možností. Nejdříve je ale lepší, dát mu jasnou poslední šanci, otevřeně mu pohrozit odchodem, když se nezlepší. Pak se může stát:
manžel nepřestane pít - když promarní tuto poslední šanci, odejděte. Drogově závislí a nastupující alkoholici si častokrát nedají říct po dobrém, po zlém to snad zabere.
Manžel přestane pít a slíbí, že se zlepší - začněte trávit víc času společně, třeba i chodit někam na jedno pivo (víc ne!). Společný čas je důležitý, aby se váš vztah, dosti pochroumaný, měl šanci zlepšit. Jednou týdně je minimum, protože jinak se na to vždycky nějak zapomene...
Hodně štěstí
Jaroslav Vydra
JE MI TEPRVE 24(MOŽNÁ JE TO JEŠITNÉ,ALE STÁLE SI PŘIJDU MLADÁ) A ČEKÁME S PŘÍTELEM TŘETÍ MIMČO,DOHROMADY MÁME CELKEM ČTYŘI DĚTI,SNAŽÍM SE DODĚLAT SI ŠKOLU A PŘITOM SI NAJÍT PRÁCI,ABY PŘÍTEL NETÁHL RODINNÝ ROZPOČET SÁM.NĚKDY MÁM ALE VZTEK,PROTOŽE MI PŘIJDE,ŽE VŠECHNO,CO DĚLÁM VLASTNĚ NEOCENÍ A NIKDE TO NENÍ VIDĚT:RÁNO VSTANU A VYČISTÍM SI ZUBY,UDĚLÁM SNÍDANI CELÉ RODINĚ A PAK MOHU ZAČÍT UKLÍZET,VAŘIT,VYŘIZOVAT,ČÍST POHÁDKY ATD..... PROBLÉM ALE NASTÁVÁ S PŘÍCHODEM PŘÍTELE Z PRÁCE.PŘIJDE DOMŮ A UŽ MEZI DVEŘMA HLÁSÍ:JEŽÍŠ TO JE BORDEL!!!!!!V TU CHVÍLI BYCH PO NĚM VZTEKY NĚCO MRSKLA.ALE KÉŽ BY TO KONČILO JEN TÍM.TED NEDÁVNO PADLA DALŠÍ HLÁŠKA,ŽE SPOLU NEBUDEME MÍT SEX A JÁ NĚJAK TOHO ZAČÍNÁM MÍT PLNÉ ZUBY. NEMOHU SE ZBALIT A ODJET SAMA NA VÍKEND,IKDYŽ SI DĚTI NA VÍKENDY ROZEBÍRAJÍ PRAVIDELNĚ BABIČKY.PŘÍTELE MILUJI,ALE PŘÁLA BYCH SI,ABY VIDĚL CO MI DĚLÁ.CHTĚLA BYCH,ABY TAK JAKO DŘÍV (I PŘI TŘECH DĚTECH) MNE VÍC ROZMAZLOVAL,BÝVAL POZORNÝ,ALE S ODSTĚHOVÁNÍM Z PRAHY ZMIZELA VEŠKERÁ ROMANTIKA,VEČEŘE PŘI SVÍČKÁCH,PROCHÁZKY,DROBNÉ POZORNOSTI,NĚŽNÉ HODINY MAZLENÍ,DROBNÉ POLIBKY,NÁVŠTĚVY KINA,DIVADLA I PROCHÁZKY JEN TAK A MĚ TO CHYBÍ. KDYŽ ZAŘÍDÍM HLÍDÁNÍ,TAK STEJNĚ CHCE JEN CELÝ DVA DNI LEŽET V POSTELI,JÍST A SPÁT.NECHÁPU,PROČ VŠECHNO V PRAZE ŠLO A TADY SE TO TAK KAZÍ.NENÍ TU NIKDO KROMĚ NĚJ KOHO BYCH ZNALA A MOHLA SI POPOVÍDAT,JSEM STÁLE JEN SAMA MEZI 4HOLÝMA ZDMA A SE ČTYŘMI MALÝMI DĚTMI.A NEVÍM JAK NAPRAVIT VŠECHNY ŠKODY.
Milá zlatá,
to já taky ne, protože vás neznám! Nemám ani ponětí, co se stalo jemu, nebo mezi vámi, a bez toho nemohu radit nic specifického. Ale zkuste být víc samostatná - píšete, že sbalit se sama na víkend nejde... proč ne? Nikoho neznáte, tam, kde jste - tak jděte někam, kde jsou lidi, se kterými byste měla něco společného, a bavte se! Nezapomeňte svého přítele vždy pozvat, ale když zamručí a vleze do postele - jděte stejně! A bavte se! Nechte se vyfotit třeba na zábavě, a pak fotky pověste na zeď doma - to by bylo, aby si toho nevšiml a nezačal se ptát, jak to, že se tak dobře bavíte... Určitě jste ještě mladá, ještě aspoň 10 let budete, tak se taky jako mladá chovejte! Vyplatí se vám to aspoň v tom, že vaše sebevědomí poroste.
Když budete tolerantně naladěna, zkuste se zeptat vašeho partnera, co se děje, když takový nebýval... a poslouchejte, o čem mluví, a snažte se ho pochopit, třeba to půjde a něco důležitého se dozvíte.
A kdyby bylo nejhůř, třeba tím, že se nenecháte zdeptat, najdete kamarádky nebo i kamarády, kteří si vás budou víc všímat. A to bude taky dobře, ne?
Tak hodně štěstí a kuráže!
Jaroslav Vydra
hezký večer, nevím co se to dnes s lidmi děje. Mám na mysli komunikaci. Každý je ve své ulitě a k sobě nikoho nepustí. Láska nebo přátelství to už je přežitek, zdá se. Připadám si často jako nějaký blázen z jiné planety, když naslouchám, poradím, řeknu svůj názor, ale z druhé strany se toho nikdy nedočkám. Víte, když se někomu - komu jsem byla oporou, a pomocí - svěřím, že mě čeká nějaká schůzka - pro mě důležitá a jemu nestojím ani za to, aby se zeptal, jak jsem pořídila. Slyšela jsem, že jsem naivní. Možná, ale i smutná. Protože nechápu to odcizování, nepomáhá to mému sebevědomí, škemrám a nabízím se, zůstane je hořký pocit. Pak si řeknu, že příště už nenalítnu. A nalítnu. Ještě hůř.
Dobrý den,
Zdravím vás!!! Jen si buďte, to co jste, ať to je naivní nebo cokoliv, já si myslím, že je to krásnější a hodnotnější než ty nynější „tekuté" vztahy, které, zdá se, vyhovují většině. Láska a přátelství nesmí NIKDY být jen přežitek, ale tak jako už za starého Řecka je to velká vzácnost (vzpomínám si, jak jsem četl, že jeden starořecký filozof chodil přes den s rozsvícenou lucernou po ulici a hledal dobrého člověka). Taky doufám, že až to jednou najdete, budete si toho náležitě vážit!
Jeden mentální trik někdy pomáhá - vše, co děláte, dělejte pro sebe, ne pro druhé. Pomáhejte druhým, ale vždy si to v hlavě definujte jako „pomůžu mu, dělá mi to dobře/či je to tak správné", radši než „pomůžu mu a čekám, že mi bude vděčný". Taky se učte chtít co nejmíň - když něco děláte bez chtění uznání a vděku, tak nebudete zklamaná, když to nedostanete. Je to docela fuška se tohle naučit, ale vy jste vlastník svého mozku, a ten změníte snadněji, než někoho druhého. Věřte mi, vidím to v práci každý den.
Nebo si taky jděte popovídat s poradcem, psychologem, knězem! Někdy to i pomůže!
Držím vám strašně moc palce, lidí, co ctí lásku a přátelství, je málo, a jsem rád, že jste!!!
Jaroslav Vydra
Dobrý den,psala jsem min.týden,vím,že toho máte hodně,ale já nevím jak dál.Měla jsem spokojené manželství do doby než přišla nevěra.Už se v tom plácám přes půl roku a i když muž tvrdí,že neví proč to udělal,že je spokojený,tak já se pořád vyptávám,chci znát detaily,ale dělám strašnou chybu,vím to,protože mě to ničí.Strašně moc chci jít dále a zase věřit,protože tvrdí,že toho strašně lituje.Ale já nějak nemůžu odpustit,to,že chtěl jinou natolik,že dokázal ublížit a že mu někdo stál za to,aby vše rozbil.Nemůžu se zbavit pocitu,že byl do ni zamilovaný a ted zase dokáže milovat jen mě.Pořád brečím a nevím jestli zůstat nebo odejít.Vím,že kdybych odpustila,bylo by yase dobře,ale ničí mě,když vím,že chtěl jinou natolik,že dokázal lhát,jen aby byl s ní,že měl vůbec takovou potřebu.Nemůž todostat z halvy,pořád něco zjištuji a představuji si,třeba to tak nebylo,ale nechce se se mnou o tom bavit,tvrdí,že je to pro něj uzavřená věc,která ho bude štvát celý život.Bojím se,že už ale také ztratil trpělivost.Tak prosím o radu,zůstat,nebo odejít.Mám ho pořád ráda,děkuji.Máca
Být, či nebýt, to je otázka...
Odejít, či neodejít, dát nebo nedát šanci - to jsou obrovské otázky, na které nejde odpovídat za druhé: to jsou bitvy, které si musí každý vybojovat sám, protože on jediný za to ponese zodpovědnost.
Někdy v tom procesu může pomoci dobrá přítelkyně, někdy hodná babička, jindy zase někdo úplně cizí... My máme takovou zásadu, že o nevěře je nejlepší zjišťovat si co nejméně, že je dobré dát druhému jasně najevo, že máme zájem pokračovat, ale musí se rozhodnout... no je toho dost, co člověk může zkusit, a my poradci z naší strany máme dost podnětů. Zkuste za jedním/jednou z nás zajít, a povídat si o tom, co dál.
Budu držet palce!
Jaroslav Vydra
Dobrý den. S přítelem chodím již 6,5 roku. Před rokem mě poprvé uhodil (ne nějek brutálně), od té doby již 3x. Vždy toho litoval, vždy se to stalo při hysterické hádce, pod mírným vlivem alkoholu. Je pravidlem, že se agrese stupňuje? Přemýšlím o rozchodu, i když ho milujia on mě prý také. Jak se mám zachovat? Děkuji, Kamča
Milá Kamčo a ostatní tazatelky, které se chcete poradit k partnerskému násilí. Prosím adresujte své dotazy do jiné poradny - Pro oběti domácího násilí. Možná je problém v názvu této poradny „pro oběti domácího násilí", protože většina žen se necítí jako oběti, dokonce ani při dlouhodobém, brutálním násilí. Kamčo, podívejte se na mou odpověď do zmíněné Poradny pro oběti DN - tam odpovídám mladé ženě, která stejným způsobem řeší zatím první 2 facky, které jí partner vlepil vždy pod vlivem alkoholu, jinak je „hodný". Stejně jako Vy ho má ráda, ale začíná mít pochybnosti. Je vidět, že obě ještě zdravě uvažujete. Facky do vztahu nepatří - první ani šestá! Nejspíš se necítíte jako pasivní oběť, umíte se ozvat a bránit se občasným excesům ze strany partnera. Ale každé násilí nějak začíná. Možná se chcete odlišit od žen, které už dostávají opakovaně rány pěstí, partner je škrtí, dusí polštářem, vynucuje si na nich nepřiměřeným způsobem sex, každodenně je decimuje mnohonásobnou kontrolou a kritikou. Asi vás zklamu. Bohužel drtivá většina těžkých případů partnerského násilí začíná stejně nevinně, jako popisujete. Stručně shrnu: udělejte si inventuru dosavadního dlouhodobého vztahu. Napište si pozitiva a negativa, která máte ze vztahu. Jestliže Vám podtrženo sečteno vyjde, že vztah ještě stojí za to udržet, objednejte se společně do poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Pohled toho třetího - psychologa - Vás může přivést k důkladnějšímu zamyšlení o Vašem vztahu. Záleží také na tom, jak „své facky" cítí partner a zda je ochotný dělat něco se svou agresivitou. PhDr. Marie Šusterová
Dobrý den,chtěla bych se poradit s Vámi o mém problému, ve vztazích,který se stále opakuje,mám hezkou práci,svůj byt,jsem samostatná a jsem ráda jak žiji,ale mám problémy s partnery,minulý partner velice žárlil,já mu nechávala svobodu,nemám potřebu být s partnerem každý den,v tom jsem asi poněkud zvláštní,ale milovala jsem ho,jenže on na mě číhal za domem atd.,už to skončilo,vrátil se k bývalce,ale chce zpět,ona ho přemlouvala k návratu,ale to už je pro mě konečná,nyní jsem se seznámila s dalším,obětavý,hodný,ale zas žárlivý až na půdu,jestli mám někoho,kolik jsem měla partnerů,pak se urazí,omlouvá,že už bude jiný,bude mi věřit,jsem z toho unavená,pak je tu kamarád,no zatím, toho mám strašně ráda,ale taky žárlí,je nesmělý,nevím jak se k němu přiblížit,já mám asi mužskou povahu trochu a přitahuji podobné typy mužů a nevím,jak z toho kruhu ven a taky s chci zeptat na sex,jsem v tom otevřená a mám pocit,že se toho muži bojí,no je pravda,že mám víc mužských kamarádů,než kamarádek,děkuji za názor,mějte se hezky Andina
Milá Andino,
jak se začnou problémy s muži (či ženami) opakovat, je jasné, že to potřebuje změnu. A to změnu ve vás, protože měnit druhé se nedaří tak snadno ani nám, profesionálům. Chce to hluboké zamyšlení, proč si vybíráte stále stejné typy, ve vašem případě - žárlivce. Mě teprve v 35ti letech došlo, že většina mých partnerek vypadala jako moje matka nebo sestra... Hodně z nás si vybírá partnery, aby byli podobní nějakým důležitým osobám z našeho mládí.
Pokud to nedokážete sama, jděte k profesionálům, a ptejte se, jestli vám s tím umí poradit, a to pokud možno rychleji než za pět let ležení na kanapi. Nemusíte vědět „proč", hlavně když si vyzkoušíte, jak se sama změnit, abyste si na krk nevěšela žárlivce a jiné vysavače energie. Posílit sebevědomí? Přestat chtít být spasitelka nebo princezna? Jste příliš důvěřivá a naletíte kecům? Je toho dost, ale jde to zvládnout, pokud máte odvahu a chuť se změnit, a brát život trochu jako dobrodružství.
Hodně štěstí
Jaroslav Vydra
Dobrý den Jaroslave, mám možná otřepaný dotaz, ale trápí mě to. Je mi 21. let a mám už dvě děti tomu staršímu jsou 4. roky. Mám manžela kterého moc miluji a nedokážu si představit život bez něj a mýslím, že je to i naopak. Ale... nedávno jsem potkala dávného známého, do kterého jsem byla jako téměř dítě zamilovaná. Čas od času se sejdem, ale potaji, manžel by to nepochopil a určitě by stím nesouhlasil. Tedy já to táké nechápu, nikdy před tím sem před manželem neměla takové tajnosti za potřebý. Mezi mnou a tím dotyčným nic nebylo, ale když sem sním tak po něm moc... toužím. A vím že on po mě také. Je ženat jako já vdana a vím, že ženě nevěrný nebyl. Já nevím jestli tomu pokušení mám podlehnout.............!Manžela opravdu miluji a tohle se mi začíná vymikat z rukou. Jestli na tohle nějaká rada existuje, tak Vás o ní moc prosím Děkuji
Dobrý den, milá mám/nemám,
takovýchto dotazů jsem dostal již několik, je třeba se tomu podívat zpříma do očí.
Podle věku soudím, že jste si toho asi moc „neužila", mít dítě v 17ti je docela fuška, a pak ho vychovávat, když kamarádky paří a randí, taky není žádná super legrace. A teď pokušení láká, láká... První lásky jsou tak romantické, sladké a voňavé...
ALE - nevím tedy jestli se tu dá radit, já se ale na to dívám takhle: sexuálně žít umí každej, být věrný a pracovat na vztahu umí jen kvalitní člověk. Tak se rozhodněte, kým chcete být. Taky se zamyslete, co byste dělala, kdyby s podobnou historkou přišel váš manžel... Uznala byste jeho argumenty, nebo ho vyhodila, protože to je hnusnej děvkař? A zakázala mu styk s dětmi protože, bůhví, jaká baba by je vychovávala?
Zdá se, že máte s manželem kvalitní vztah, určitě by stálo za to dát děti jedné z babiček a jet spolu na týdenní dovolenou a zkusit, jaké to je být jen spolu. Mimochodem, stejně bych navrhoval být jen spolu bez dětí alespoň jednou týdně, aby váš vztah nezevšedněl, a aby podobná lákadla, kterých bude v životě ještě spousty, neměla takovou moc. Myslím, že zrovna vám to za to stojí.
Tak hodně štěstí
Jaroslav Vydra
Dobrý den, jsem s partnerem tři roky a máme ročního syna,do té doby než se náš pokládek narodil bylo vše ok,ale teď je to jiné. Pořád se jen hádáme a ani spolu sexuálně nežijeme,umíme si jen vyčítat a nadávat a vše svaluje jen na mě.Miluji svého syna nadevšechno, ale partnera už ne,ale nedokážu synovi vzít otce a neumím si představit, žže bych byla n vše sama. Prosím oraďte a děkuji
Dobrý den.
tento dotaz se již vyskytuje několikrát, a vždy mě tam uhodí do očí něco jako „miluji svého syna nade všechno" - a pak výčet problémů v rodině. Vím, že se mateřská láska hodnotí vysoko, ale musíte se, milé dámy, rozhodnout, jestli chcete být „jenom" matka, nebo taky partnerka, milenka a třeba i kamarádka vašeho muže. Jistě, narození dítěte je nádherné, ale taky vyčerpávající a hodně práce, zvlášť když je to vaše první. Jestliže se tím vším necháte totálně pohltit a váš partner je najednou „odsunut" na druhou kolej, určitě mu to radosti do života nepřidá. A začnou problémy, a nevíte, jak dál...
Navrhuji velice silně, abyste zaprvé zapojila manžela do starání se o dítě, i když to „nebude umět" (určitě to není úplný blbec a naučí se to), a tím i pomůžete vašemu sexuálnímu životu (vy budete míň utahaná, a on víc!), a zadruhé minimálně jednou týdně dejte dítě jedné z babiček či jiné spolehlivé osobě a jděte s manželem normálně ven, do kina, na procházku či do hospody - jako za mlada. Tím se váš vztah posílí a nebude strádat, jak se stává. Za tyto problémy podle mě můžete oba, tak se oba snažte věc vyřešit tak, abyste bylo oba spokojeni.
Hodně štěstí!
Jaroslav Vydra
Vážená tazatelko,
a ostatní neuspokojení tazatelé. Je mi moc líto, že jste nedostala odpověď na váš dotaz. Bohužel, zájem o naše služby je obrovský (což jsme rádi), ale nemůžeme odpovědět na všechno, to prostě není v našich silách.
Proto navrhuji, abyste četli několik odpovědí na podobné dotazy, a ptali se pouze, nenajdete-li řešení v již zodpovězených dotazech. Ovšem to nejdůležitější je, abyste svůj dotaz podepisovali, třeba i nějakou zkratkou nebo přezdívkou, protože jak vidíte na vašem dotazu výše, je nemožné vědět, o čem to vlastně vůbec mluvíte, a tak vám nemohu odpovědět.
Děkuji
Jaroslav Vydra
Dobrý den, chtěla bych slyšet, resp. číst Váš názor na můj problém. Po sedmi letech manželství jsem si našla přítele, stihla jsem se už rozvést, s přítelem chodím 15 měsíců, z toho už 6 měsíců u něho i se synem bydlíme. On má 2 děti, které k nám jezdí jednou za 14 dní na víkend. Všechno by klapalo tak jak má, ale když přijedou jeho děti, je u nás vše vzhůru nohama, přítel dává přednost svým dětem, jako bych já vůbec neexistovala.... Mám je moc ráda, ale oni mně neberou a vždy když jsme všichni pohromadě, tak dochází k hádkám a střetům. Poraďte. Díky Julie.
Dobrý den,
Nepíšete sice, kolik let je všem dětem, ale i tak - v domácnosti se třemi malými dětmi je asi dost normální, že je vše vzhůru nohama, když se navíc děti ještě dobře neznají a setkají se o víkendu jednou za 14 dní. Když otec ještě preferuje svoje dvě, ty mají tím pádem větší sklon spiknout se proti jednomu, který se k „jejich" tatínkovi přistěhoval (jsou to všechno kluci? Pane jo!). A 6 měsíců není moc dlouhá doba, aby si všichni zvykli...
Nemohu napsat nic víc k této složité situaci (nezapomeňte, že mluvíme o 5 lidech a 10 vztazích!), takže mohu jen poradit - honem si zajděte s přítelem k psychologovi/poradci, a začněte tuto složitou situaci řešit pořádně a profesionálně, než přeroste v horší problémy. Pochopitelně lepší by bylo, kdybyste se na takto velkou rodinu připravili předem...
Navíc nechápu název vašeho dotazu - jsou tam ještě větší problémy? Takže fofrem za profesionály, asi je nejvyšší čas!
Jaroslav Vydra
Dobrý den mám přítele a s ním čekám druhé dětsko a nedávno jsem zjistila ze si deně dopisuje o 11let s mladší slečnou která chodí do učiliště.Poslední kapka byla ta že jsem zjistila ze za ní jezdí domu,místo aby přijel domu a věnoval se mě a derce.Když mu něco řeknu tak ze sebe dělá svatoužka.Nevím jestly si to mám vyjastnit s tou slečnou když on nemí k tomu.Děkuji za radu.
Dobrý den,
jó, mladé sexy holky... Jistě, milá slečna by asi potřebovala promluvit do duše, aby si uvědomila, do čeho se zapletla. Třeba to ani neví? A co její rodiče? Možná byste se měla spojit i s nimi přes vedení učiliště, pokud mají zájem.
Ovšem to nejdůležitější je, že váš partner o vás ztrácí zájem. Jste těhotná, a možná máte menší zájem o sex, a jemu to chybí? Nebo se mu už tolik nelíbíte, a on hledá vzrůšo někde jinde? Možná by to chtělo využít zmatku, až se slečna dozví, co se tu děje, a on bude celý překvapený. Začněte se ptát, co by zlepšilo jeho zájem o vás.
Takže hodně štěstí!
Jaroslav Vydra
Dobry den chtela bych se zeptat bydlim moc daleko od maminky a pritel my tam zakazuje jezdit ale k jeho rodicum musim a pokud ne je zle klidne bych od neho odesla ale vyhrozuje my ze si necha nase dite ja vazne nevim co s tim delat prosim muzete my poradit jak mam udelat ten prvni krok nase rodina je chudsi ale jeho je vice bohata
Milá Nelly,
pokud vám váš přítel rozkazuje a je agresivní, je načase se mu postavit, s tím nejde žít jen tak. Jako první krok si zkuste ve vašem nebo blízkém větším městě najít organizaci, která vám pomůže - Bílý kruh bezpečí například. Možná že by stačilo zajít si na váš Městský Úřad, a poradit se s pracovnicí oddělení zabývající se sociálními případy, ty budou vědět, jak vám pomoci. Bohatství vašich rodin by nemělo mít žádný vliv na tuto pomoc, ale proberte to pro jistotu i s nimi.
Pokud by si váš přítel potom uvědomil, že se chová špatně, je možné chodit k nějakému poradci, aby s vámi pracoval a naučili jste se klidně a slušně domlouvat o všem potřebném. S tím vám určitě taky pomohou pracovnice sociálních služeb, nebo si můžete najít něco na internetu či v telefonním seznamu.
Partneři se musí umět domluvit o všem, co je zajímá, a nějaké rozkazování a vyhrožování není dobré. Bylo by ovšem ještě lepší nenechat to dojít takhle daleko a ozvat se dřív, a snažit se o všem slušně domlouvat, již když spolu chodíte.
Odvahu a štěstí přeje
Jaroslav Vydra
Dobrý den,
Podle mě je „normální" ve vztahu to, co si dva lidé domluví. To dělá každý vztah zvláštní a jedinečný, každou lásku tou nejkrásnější. TAKŽE - když se jednomu nebo druhému něco nelíbí, řekne to jasně a slušně tomu druhému. Partner, který má zájem na vztahu, by se měl nad tím zamyslet a změnit své chování. Pochopitelně že úměrně tomu, jak silně to druhý partner cítí.
Promluvte si znovu klidně s manželem a zdůrazněte mu, že vám jeho chování hodně vadí, a i když, nebo protože říká, že vás miluje, že byste byla ráda, aby toho nechal. Pokud nenechá, zdá se, že mu na vás zas tak moc nezáleží, a budete muset přikročit k ráznějším opatřením, abyste dodala důraz své nevoli. Pokud ani to nezabere, bude potřeba jít se poradit s profesionály, a snažit se o jeho účast tam. Pak můžete probrat, co se děje, a jak si manžel další soužití s vámi představuje. Pomůžete tak zabránit zhoršování situace, možná dříve, než by se vyvinula ve velký problém.
Hodně štěstí.
Jaroslav Vydra
Dobrý den, mám na vás prosbu.Jsem s přítelkyní už dva roky a náš vztah byl bez problémů a byl úžasný.Jenže nedávno byla moje přítelkyně na týdením výletě se školou v cizině.Měla tam i své kamarádky a jak už to bývá holky bez přítele si rádi "zapaří"s jinými kluky.Jenže moje přítelkyně nechtěla byýt asi pozadu,protože když dojela,poznal jsem že se něco děje a zeptal se na to,že chci vědět pravdu...Tak jsem se tedy dozvěděl,že si tam našla jednoho moc dobrého kamaráda s kterým byla velmi štastná,celý týden tam byli spolu,chodili po atrakcích,ven a bavili se.Prý na ní byl moc hodný a byl laskavý.Aspoň že mu řekla že má přítele jinak by byli už dávno spolu asi.Byla prý jen pusa ale já jsem strašně žárlivý nebo se spíš moc o ní bojím.Mám jí strašně rád a nechci o ní přijít,ale tohle všechno mi moc vadí:(řekla mi že potřebuje čas,ikdy se mi to nezdá,buď mě má ráda nebo ne.Řekla mi že se semnou rozejít nechce že mě má opravdu ráda a že jí to mrzí,ale že potřebuje ten čas.Já to nechápu ale:(jsem na dně,moc mě to bolí,protože ona mě zklamala,neuvědomila si že na ní se strachem čekám doma a dala se dohromady s jiným.Já jsem sice chlap,ale nejsem ten o kterých se vždycky mluví že chlapi umí lhát ženám do očí a jsou nevěrní.Já jsem opak.Svou přítelkyni opravdu moc miluju a znamená pro mě hodně.V životě jsem si neprožil nic moc hezkého a tak je ona mým novým životem!Nikdy jsem jí nebyl nevěrný ani bych jí to v nejměnším neudělal.Anis žádnou jinou holkou jsme nikdy snad ani nediskutoval,věnoval jsem jí veškerý můj čas jen co to šlo,studuji vysokou školu a i tu jsem si zařídil tak abych s ní mohl trávit co nejvíc času.Ale ona mi teď podrazila nohy a mě to mrzí.Chci se Vás zeptat co mám dělat:(moje psychika není momentálně moc dobrá a nechci nic pokazit.Ikdyž prý o nic asi nejde ale srdce mi to hryže.Děkuju za odpověď KL
Milý L.,
a všichni ti, co píšou o nevěře - toto je složitý ale častý problém, a kdyby někdo měl jednoduchou odpověď nebo lék, určitě by o tom napsal knihu a byl by miliardář. Takže pravděpodobnost, že já vám tu vymyslím něco, co vám určitě pomůže, je opravdu malá. Omlouvám se, ale takový je život, a já s tím moc nenadělám.
Pokud se vám zatoulá partner, nebo vy, a vám na vztahu velice záleží, je na čase se vážně zamyslet, co vlastně chcete od života. Co dělám špatně? Co bych měl zlepšit? Je možné se totéž dozvědět od partnera? Jsme ochotní a schopní se změnit? Jsme schopní spolu klidně diskutovat o důležitých otázkách? Chceme být dál spolu, nebo odejít? Jakou roli v našem vztahu hraje sex, kamarádství, společné prožitky a zájmy?
Takové a podobné otázky je nutné řešit, buď spolu, nebo s pomocí profesionálů. Není to jednoduché, a ani odborníci neznají uspokojivé odpovědi, ale mohou pomoci s procesem, který zvýší pravděpodobnost úspěchu - úspěch sice není „věrnost" nebo „štěstí v životě", ale je to alespoň to, že se spolu můžete bavit o tom, co je pro vás důležité.
Dalším krokem ale musí být akce - tzn. musíte dělat to, na čem se dohodnete. Zase oříšek. Kdyby to bylo jednoduché, udělá to kdekdo. Jenže nám nikdo neřekl, že život je těžký, a už jistě tušíte, že je...
Tak do toho, a hodně štěstí.
Jaroslav Vydra
